Harley Davidson Electra Glide FLHTC Ultra Classic

Přiznám se, že k „nejdražšímu Harleyi“ jsem zpočátku měl tak trochu předsudky. Představoval jsem si stroj určený pro rovné americké dálnice, který na našich silničkách bude jen těžko hledat smysl. Navíc mašina s cenovkou přes šest set tisíc? Ta určitě bude přitahovat jenom snoby a pózaře, copak by někdo normální vyvalil takovej „ranec“ za motorku? Ovšem když na konci testu, během kterého na tachometru Glajdy přibylo přes 500 km, se smutkem na Šalamounce vracím klíčky, rázem řeším úplně jiné věci. V duchu si slibuju, že až jednou dostanu chuť na cestování ve velkém stylu a pohodlí, budu muset probrouzdat internetové bazary a podívat se, jestli by se tam nějaký kousek za rozumné peníze nenašel.
Electra Glide mašina je totiž jako víno - má obrovské charizma, s věkem neztrácí na svých kvalitách a starší „modely“ leckdy dokážou fajnšmekry oslovit víc než nová moderna vyrobené pomocí nejnovějších technologií.

Design a konstrukce

Motocykl letos dostal nový kolébkový trubkový rám, inovovanou kyvnou vidlici, tlumiče, kola, brzdy s ABS a větší nádrž. Vnější design ovšem zůstal věrný své tradiční podobě. Vše začíná mohutným blatníkem předního kola s výrazným dvojitým lemováním lemem a emblémem HD. Pak zrak stoupá výš na přední masku s hlavním světlem a dvojicí přídavných reflektorů zakončenou decentním plexištítem. Zvláštní na tomto stroji jsou i směrovky - tak mohutné blinkry vepředu i vzadu opravdu na jiném modelu hned tak nenajdete.

Při pohledu z boku samozřejmě musí hlavní roli hrát nádherný V-Twin s mohutnou chromovanou převodovou skříní, svůj díl pozornosti si ale vyberou i hranaté boční kufry a pod nimi ukryté výfuky. Letošní dvoubarevné provedení navíc umí zvýraznit i novou nádrž na 22,7 litrů a naopak opticky zmírnit mohutnost zadního kufru. Litá kola s 28 loukotěmi vypadají podobně masivně, jako celá tato mašina.
Zezadu pak Glajda vypadá možná až trochu archaicky - hranaté tvary a klasická zadní svítilna jako by se od prvních modelů moc nezměnily. Zajímavé jsou kryty nohou opatřené úložnými schránkami se zavíráním na patentky a pod nimi uzavíratelné průduchy, pomocí kterých můžete směrovat teplo od motoru na nohy nebo naopak stranou od jezdce.



Během obhlížení zblízka budou asi hlavní obdiv poutat propracovaná sedla jezdce a spolujezdce s reproduktory po stranách, no a dále pracoviště pilota s desítkami ovladačů a tlačítek. Přístrojovka je laděná ve stylu amerických sportovních aut osmdesátých let, přitom je ale dokonale přehledná a doplněná o všechny moderní vymoženosti. Zklamaly mě jen malinké kontrolky směrovek a dálkových světel, nechápu, proč tento minipanýlek musí HD dělat na všechny modely tak miniaturní?

Posaz a ovladače

Dokonalé pohodlí a uvolněná pozice rukou i nohou u takhle vyzrálého cesťáku asi nikoho nepřekvapí. Zarazila mě ovšem perfektní funkce menšího plexištítku, který vypadá dokonale, přes jeho horní hranu je hezky vidět a přitom i při 160 km/h odvede většinu vichru nad vás a do obličeje vám pustí jen tolik, abyste si užili radost z jízdy. Další plusové body patří zrcátkům, i přes jejich decentní (sakra, tohle slovo se u Glajdy člověku neustále cpe na jazyk) tvar i rozměr je v nich hodně dobře vidět dění situace vzadu. Na plotnách pro nohy je spousta místa, jen při řazení jsme musel trochu násilím cpát špičku pod páku. Naopak páka brzdy - to je panečku macek, tu rozhodně neminete.
Hned před jezdcem je velká chromovaná krytka víčka nádrže, tankování tak drobet připomíná řešení u aut. Odemknete víčko a pod ním je teprve šroubovací uzávěr, celé to vypadá tak trochu starobyle, tady by možná klasické víčko z ostatních model HD udělalo lepší dojem? Na displeji jezdec najde všechny údaje o motorce, kilometrech a teplotě, na které si jen vzpomenete, včetně chytrého palivoměru s ukazatelem dojezdu. Je tu signalizace nastavení tempomatu páčkami na pravém řídítku nebo naladění rádia či CD a hlasitosti ovladači na levém řídítku. Jen to ovládání rádia mi přišlo až moc titěrné a v rukavicích jsem občas místo ztlumení přeskočit na další stanici. Stereosystém s čtyřmi 80wattovými reproduktory a vestavěným interkomem dokáže zpříjemnit každou jízdu a jsem si jistý, že vaše spolujezdkyně si ho rychle zamiluje.
Jelikož jedeme na HD, nelze nezmínit i svérázné ovládání směrovek pomocí tlačítek na obou řídítkách. Dá se na to rychle zvyknout a systém navíc za křižovatkou směrovky po vyhodnocení otáček a řazení sám vypne, takže se nemusíte o nic starat. To samé platí i o „dálkovém klíči“, který vám umožní nastartovat motorku jen tehdy, pokud máte v kapse klíč se snímačem na dálku, stačí otočit voličem do jízdní polohy a stisknout startér. Pokud tedy nemáte uzamčená řídítka, triumfální odjezd se obejde bez strkání klíčku do zámku a vy můžete od chodníku vyrazit ve stylu amerických policistů při honičce za padouchem. Ovšem připravte se na mohutnou ránu, se kterou se motor obvykle probouzí k životu!

Motor a převodovka

Vzduchem chlazený 1584 ccm Twin Cam 96 vás bude za jízdy doslova hýčkat, má uhlazený a kultivovaný projev s nádherným zvukem a o vibracích se za jízdy snad ani nedá mluvit. Motor má nově vedené svody výfuku spodem namísto pod sedlem, takže jezdce méně obtěžuje sáláním tepla. Dokonalý zvuk sladěného zapalování s výfuky doplněný cvakáním ventilů jako u správného vzducháče dokáže hodně přispět k požitku z jízdy. Motor má sice hodně síly odspodu, krouťák vrcholí při 3500 otáčkách na hodnotě 131 Nm ale přeci jen musí zvládat pořádný náklad s pohotovostní hmotností 413 kg. Při svižnější jízdě je tedy nutné ho trochu vytáčet a nevyhnete se častému řazení.
Převodovka je kapitola sama o sobě, takové řachy při řazení nižších kvaltů prostě nikde jinde nezažijete - tedy pokud se nejedná o poslední fatální zařazení vašeho stroje před generální opravou převodovky. Jednička a dvojka jsou hodně dlouhé, přistihl jsem se, že občas při jízdě přes ves podřazuji až na dvojku, to jsem od cesťáku zrovna nečekal. I ostatní kvalty jsou laděné spíše na klidnou jízdu „na krouťák“ a při svižnějším použití šestku moc nevyužijete. Ovšem i s Glajdou se dá jet pěkně rychle a pořádně si zařádit, jen k tomu celkové ladění stroje až tolik nevybízí.

Odpružení, jízda, brzdy

Electra Glide je po stránce ovladatelnosti dokonale vyvážený stroj a i přes vysokou hmotnost umožňuje podstatně jednodušší a příjemnější otáčení nebo proplétání po městě než ostatní „cestovní cruisery“. V nižších rychlostech působí svižným a obratným dojmem, jak ale zrychlíte a začnete se vrhat do zatáček, vyžaduje trochu víc pečlivého vedení než podobné mašiny. Je ale otázka, jestli právě to nedělá z jízdy na tomto ignotu takovou zábavu. Prožitek zvyšuje i mohutná přední kapotáž, která přináší požitek z ovládání takového mastodonta a překlápění mezi zatáčkami je rázem jízda ve velkém stylu. Limity vám ovšem brzy připomene škrtání stupaček, které se ale dostaví až v pořádných náklonech.
I přes původní určení na americké dálnice zvládá odpružení nástrahy českých silnic naprosto v pohodě, jen se musíte smířit s menší odezvou od předku na nerovnostech. Podobný pocit, že vůbec nevím co se vepředu děje, jsem měl snad jen na Goldwingu. Odpružení se připomene také při brzdění, kdy se předek citelně potopí dopředu a jezdec si rád vzpomene na ABS. U takhle těžké a mohutné mašiny, u které navíc případný pád na bok asi bude docela výraznou finanční tragédií, je ABS dokonalým pomocníkem a zvlášť u zadní brzdy jsem drnčení páky využíval hodně často. Přední čtyřpístková brzda vyžaduje pořádný stisk na páčce, jinak je naladěná spíš na cestovní charakter.

Spolujezdec a cestování

O pohodlí spolujezdce asi nejvíc vypoví pohled na luxusní křesílko s reproduktory po stranách a mohutnými sklopnými stupačkami. Mohutná opěrka je součástí zadního kufru, kam se vejde pořádná nálož cestovních potřeb a ještě asi nebude problém toho dost uvázat na víko. Boční kufry mají trochu složité otvírání a ani po stránce kapacity na tom nejsou nijak oslnivě, sem přijdou spíš menší a těžší věci ale jinak sem nenacpete ani malou otevřenou helmu. Při výpočtu průměrné spotřeby při testu jsem se dostal pod hranici sedmi litrů, ovšem troufám si tvrdit, že při dovolené bych se v pohodě dostal na pět a půl.

Shrnutí

Electra Glide se dá opravdu jen těžko s něčím srovnávat, byť se tento model snaží řada jiných výrobců napodobit. Jde o jedinečný mix drobných detailů a někdy i malých nectností, které ale ve výsledku dokážou zvýšit nadšení z krátké projížďky i celodenního cestování, které by jinak na modernějším stroji bylo nudné. Za stejné peníze můžete dostat mnohem víc moderní techniky třeba od BMW nebo mnohem víc výkonu a krouťáku od Goldwingu. Celková obliba glajdy i prodejní čísla ale jasně ukazují, že zájemci o tuto třídu strojů chtějí kromě technických parametrů ještě něco navíc. Kousek toho amerického ducha, živelnost velkého vzduchem chlazeného dvouválu nebo třeba kus historie?