H-D FXDB Dyna Street Bob

I když nepatřím mezi ortodoxní vyznavače jízdy na US kladivech, tenhle pár ve mě už zpočátku evokoval to, co jsem si u značky vždy představoval jako „pravé“ HD. Pěkný klasický vzhled, velký dlouhozdvihový vzduchem chlazený motor, vyšší řidítka a hlavně jednosic.
Techniku startování s klíčkem v krku řízení včetně automatického imobilizéru a alarmu pominu. Zajímal mě posaz a hlavně motor, celých 96 kubických palců. I když chybělo jen to poslední, co jsem čekal, že Street Bob bude mít. Co? No přeci otevřené koncovky.
Neměl, ale i tak se po pekelné ráně při startu ozval jedinečný zvuk, který prostě s ničím nezaměníte. Tady opravdu víte, že sedíte na tom „jediným a pravým“ HD. Motocykl dostane při volnoběhu dost nepěkný, ale asi také typický třas. Velký motor cloumá s celým strojem tak, že zpočátku máte strach jestli není něco špatně. Nebát se a hurá na silnici.

Spojka jde velmi lehce, krouťák k nezaplacení. Tak masivní přísun kroutícího momentu zažíváte snad jen na vícelitrových amerických kárách. Nastupuje snad u volnoběhu a nějak se mi ani nepodařilo zjistit kde končí, protože motor nevytáčíte do bezvědomí, ale intuitivně vás to nutí řadit. Pro běžnou jízdu si vystačíte se čtyřmi nebo maximálně s pěti stupni převodovky. Snad jen na dálnici se uplatní šestka. Jakmile se otáčky zdvihnou nad volnoběžnou hranici, stroj ztratí třas a kupodivu přestanou vibrovat i zrcátka a je z nich slušný výhled. Zůstávají jen vibrace přenášené do stupaček.
Co mě dostalo blíž k infarktu, byla přední brzda. Podle mě jen plní předpisy o tom, že tam musí být. Páčka je dost daleko a s krátkými prsty se dostanete jen do první třetiny, kde je prolomena a prostě neumáčknete to co je třeba. Skoro vše jsem řešil zadní a zase ta byla citlivá a především účinná, což podle mne o předku nelze říci.

Posaz bych uvítal trochu jiný a především stupačky bych o dost posunul kupředu, protože se do nich přenášely rázy a chvění z motoru a zalomení nohou opravdu nebylo ideální. Po 130 km jsem skoro necítil chodidla. Řešil jsem to přehozením nohou na masivní padací rám, kde po vibracích nebylo ani vidu.
Jízdní vlastnosti na míle vzdálené japonským supersportům? No jistě! Vždyť o to tady jde! Je to o postoji a o tom, co od motocyklu čekáte. Brázdit krajinu po rovných maximálně jemně zakroucených cestách, které hlavně musí mít kvalitní povrch. Sunout se kolem stovky a nechat motor bublat, sem tam si užít příval zrychlení a v utažených zatáčkách si občas škrtnout nízko ležícími výfuky. Když je potřeba, tak i na dálnici nechat zařazenou šestku, která se zeleně rozsvítí na středovém displeji a rychlost ustálit třeba i na stošedesáti.

Klidně se přiznám, že tenhle motocykl mě dostal. Svým charisma, motorem, prostě pocitem z něj. Sice jsem z něj byl zpočátku dost „rozlámanej“, ale člověk je jediný tvor, který si zvykne na všechno. A za 400 tis, proč byste to neudělali :o). Speciálním úpravám dle přání majitele se nekladou takřka žádné meze a proto určitě mnoho sériových kusů neuvidíte. Po dvou dnech strávených v sedle, kdy jsem si užil obdivných pohledů a zároveň nepoznaných pocitů z jiných strojů, jsem se svým verdiktem lehce váhal. Pokud tenhle motocykl budete chtít, musíte být na něj připraveni, no a po pár desítkách km to na vás padne. Je to skvělý.. Je to jiný….Je to odlišný…. je to HD.

Marek Hrodek

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE