Harley-Davidson Electra Glide Classic

Vývoj, vzhled a výbava

Pohodlí a spolehlivost, to bylo motto konce padesátých let. Detaily jako hmotnost a spotřeba v té době nikoho netrápily. Harley-Davidson ovládl trh velkých motocyklů. V roce 1960 byl motocykl Duo Glide s kyvnou vidlicí a motorem zřejmě nejvyšší metou. Každý model byl díky řadě doplňků v podstatě již od výroby dost výrazným originálem. Stejný motocykl by tehdy člověk na výrobním pásu jen stěží hledal. Stále důrazněji se však drala na trh s nejrůznějšími novinkami japonská konkurence. Ta i své nejmenší stroje, které tehdy v její nabídce převládaly, dokázala dovybavit elektrickým startérem. Bylo rozhodnuto. I velké americké dvanáctistovky dostanou startér. Po zahřívacím kole v roce 1964 a testu na tříkolovém Servi-car se dostalo v roce 1965 na model FLH. Světlo světa tak spatřila Electra Glide tehdy ještě s motorem Panhead.
Paradoxně tak za vznik tohoto modelu nepřímo mohou japonští výrobci. No uznejte, jak působivé. Díky startéru musel tehdy motocykl dostat větší akumulátor a 12V elektriku. Jistých změn dostála i olejová nadrž. Nicméně i nadále byl motocykl současně s touto „vychytávkou“ vybaven i klasickým nožním startérem pro machrování před přáteli na párty. Zajímavostí rovněž je, že až do roku 1973 Harley-Davidson nabízel na přání ruční řazení. Po dobu dalších osmnácti let byl nerozlučným společníkem Electra Glide motor Shovelhead. Výroční a poslední model FLHX Electra Glide s tímto motorem ve sněhově bílém provedení a černým rámem byl vrcholným dílem této etapy. V omezené sérii bylo tehdy vyrobeno asi 1250 kusů. Z výčtu výbavy na dobovém letáku se sluší vyzdvihnout alespoň dvojsedlo s opěrkou. Toto sedlo s ultimátním označením „King and Queen“ slibovalo spolujezdci na tandemu náležitě kvalitní rozhled.
Návrat podobně střiženého modelu přišel až v roce 1987 s modelem FLHS Electra Glide a motorem Evolution. Tento motocykl měl již také sekundární převod ozubeným řemenem, který začal Harley-Davidson používat od roku 1985. Protipólem k tomuto modelu a vrcholem nabídky byl potom model FLTC Tour Glide. Ten již tehdy nabízel kapotáž s dvojicí předních světlometů, lak ve dvou odstínech, ohromný zavazadlový prostor a hudební aparaturu o výkonu 40 Wattů. Dá se říci, že v podobných modelových variacích přežila Electra Glide až do dnešních dnů. Samozřejmě patřičně modernizována a aktuálně s motorem Twin Cam 103.
Když se postavíte prvně tomuto motocyklu do cesty, zákonitě vás jeho proporce pohltí. Mohutné kufry, přední kapotáž a trojice světlometů působí již na první pohled dost těžkotonážně. S 400 kg suché váhy je trocha respektu namístě, nicméně jinak jsou veškeré obavy liché. I přes mohutné rozměry se jedná pořád především o motocykl a to nejlépe pochopíte již po prvních ujetých metrech. Motocykl nezapře veškeré vymoženosti aktuální řady „touring“ a přidává k tomu výbavu a pohodlí z kategorie určené spíše řidičům dálkových autobusů. Co je třeba náležitě vyzdvihnout je ergonomie usazení jezdce a celkové ovládání. Ani menší jezdci tak nemají problém pohodlně dosáhnout na zem. Již od nižších rychlostí je motocykl dobře ovladatelný. Vše padne takřka na první pokus do ruky a vám nezbývá než zapřít nohy o velké plotny a vyrazit na cestu.
Pokud pominu pochopitelně horší manipulaci na místě nebo pomalou jízdu po nezpevněném povrchu, jen stěží pocítíte nějaký náznak nejistoty. Některé věci jsou nezapomenutelné a jízda na tomto motocyklu mezi ně rozhodně patří. Nemusíte být vysloveným příznivcem značky, abyste pochopili, že cestování v plné parádě a pohodlí není jen záležitostí plechovek a čtyř kol.
Co opravdu potěší, je nadstandardní ochrana proti dešti. I při větší průtrži zůstává jezdec prakticky suchý a voda se tak dostává při delší cestě jen od kolen dolů a pochopitelně částečně na spolujezdce a ramena jezdce. Paradoxně mi tak velké kapoty způsobily jisté potíže spíše ve velkém horku, kdy jsem byl rád alespoň za minimální poryvy větru, co kapotáž pouští. Takřka nepřetržitě jsem tak jezdil s otevřeným hledím a rozhalenou bundou.
Z podstatné výbavy, když pominu trojici kufrů, kdy topcase pojme např. 19“ LCD, je třeba vyzdvihnout především tempomat, ABS nebo luxusně dimenzovanou audio soustavu Harman Kardon. K ovládacím prvkům nelze mít větších výhrad, jen jsem zpočátku lehce bojoval s pravým řidítkem, kde je dost blízko u sebe ovládání tempomatu a ladění rádia. S přibývajícími kilometry si však na toto uložení bez problémů zvyknete. Co mi u tohoto cestovního expresu přeci jen trochu schází v této variantě, je nějaká příruční schránka na drobnosti.

Motor a jízdní vlastnosti

O pohon se stará v tomto motocyklu aktuálně Twin Cam 103 o objemu 1690 ccm s šestistupňovou převodovkou, který se zde zabydlel bez sebemenších problémů stejně jako v celé řadě Touring. Výkon a síla motoru je na tento typ motocyklu plně dostačující, nicméně pokud toužíte ještě o něčem více vyšlechtěném, v nabídce je samozřejmě mistrovská třída CVO (Custom Vehicle Operations). Ta Vám v podobě modelu Ultra Classic Electra Glide přinese vzduchem chlazený Screamin Eagle Twin Cam 110 (1800 ccm), který dosahuje 156 Nm při 4 000 ot/min a celou řadu dalších vychytávek. Motor a převodovka spolu s bezproblémovým řazením špička pata jsou v podstatě identické s ostatními modely kategorie touring. Ostatně to samé platí o uložení motoru, zadním vzduchem štelovatelném odpružení, či v roce 2009 předělaném rámu.
Co dělá tento motocykl unikátní, je jeho celkové poskládání a styl kterým vás chytne a nepustí. Při prvním letmém seznámení vás jistě napadne, že se jedná o pořádně těžkého mastodonta, který nabídne asi tolik zábavy jako jízda po D1 v pravém pruhu s plně naloženým kufrem piva. Nicméně zdání klame. Již po pár metrech je jasné, že i přes papírové předpoklady se kupodivu vše ovládá a chová pořád jako velmi zábavný motocykl a větší hmotnost téměř nevnímáte. V tomto ohledu si mě Electra Glide opravdu získala. Celková ovladatelnost a charakter, který s postupujícími lety zraje jak víno, a koneckonců celkové pohodlí na delší tratě, to jsou největší přednosti tohoto dnes již kultovního motocyklu. Co rovněž oceňuji je výhled a dokonalý přehled o dění kolem. I přes opticky menší zrcátka při porovnání s celkem poskytují dobrý výhled na dění za motocyklem.
Po startu se ozve dobře známý zvuk a celý motocykl ovládnou již tak typické vibrace. Hlučnější jednička a zbytek již tišší a méně výrazný, nikoliv však silou a výkonem. Pokud je motocykl v tahu a záběru, vše se ovládá náramně. Pokud však zpomalíte příliš, pocítíte celkovou hmotnost, ale není to nic, co by vás mělo znejistit. Kde je však třeba předvídat, jsou brzdy. I když vše funguje na výbornou a dávkování je citlivé, je třeba počítat s tím, že mohou přijít situace, kdy bude opravdu třeba vzít za brzdu okamžitě a zkrátka zastavit na fleku. Přeci jen tu velkou hmotu v náležitém kalupu zastavit, již nějaký ten čas trvá, takže předvídavost a náležitá koncentrace je skutečně namístě. Není třeba však na celou situaci nahlížet dramaticky, lze očekávat, že tento typ motocyklu si pořizují spíš jezdci, kteří k němu, jak se patří, náležitě dorostli, a to nejen fyzicky.
ABS systém je dost citlivý, a to je myslím dobře. Koneckonců, kde jinde by mělo mít tak rychlý nástup a náležitě fungovat, než právě zde. Je až neuvěřitelné, co všechno podvozek pobere. Samozřejmě jízda zatáčkovitým úsekem silnice je s tímto typem motocyklu a hmotností dost specifická, nicméně vše se dá bez problémů v náležitém tempu, a navíc s porcí zábavy, zvládnout. Zásadní je však v žádném případě nezmatkovat a nechybovat, protože již jednou učiněné rozhodnutí se zde bere zpět opravdu těžce. Maximální rychlost tohoto motocyklu se pohybuje kolem 180 km/h a vzhledem k mohutné kapotáži ani ve vyšších rychlostech jezdec netrpí nedostatkem komfortu. To spíš při silnějších bočních poryvech větru budete intenzivněji vnímat mohutné kufry. Nemá cenu si nalhávat, že jízda přeplněným městem je procházka růžovou zahradou. To rozhodně není, nicméně pravdou je, že zde se maximálně projevuje charisma a exkluzivní charakter tohoto modelu. Pokud „ohulíte“ rádio, zapnete všechna světla a občas protočíte na neutrál plyn, pochopení řidičů se zpravidla dostaví téměř ve stejném rozsahu, jako k projíždějícím majáčkům. Průměrná spotřeba v testu se ustálila na 7 l/100 km.

Závěr

Electra Glide je dlouhá léta považován za nejvyšší metu v cestovní kategorii H-D i mezi ostatními značkami. Já jen mohu dodat, že jistě oprávněně. Nejen výbavou, ale celkovým charakterem, kde nehrají roli ani tak maximální hodnoty výkonu, ale celkové poskládání a ovladatelnost. Ačkoliv tento velký a mohutný motocykl působí dnes již pro někoho poněkud archaicky, zdání klame. Jeho neměnný charakter a typický vzhled jsou právě jeho předností a největším dědictvím, které si drží i s novými modely. Cena testovaného modelu je stanovena na 23 988 EUR.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE