F.B Mondial HPS 300: O fous dospělejší hipster

Velký návrat italské značky začal v roce 2015, kdy na domácím milánském veletrhu představila modely Hipster 125 a 250. S drobnými úpravami se k nám nejprve v roce 2017 dostala stopětadvacítka, dnes po dvou letech konečně došlo i na větší kubaturu. Číslici 300 v jejím názvu ale nesmíte brát moc vážně, motor HPSka, jak se oficiálně jmenuje, má přesný objem 249 cm³. Jenže dneska frčí třístovky a čtyřstovky, takže je drobné zaokrouhlení objemu nejen dobrým marketingovým, ale i určitým psychologickým krokem. Na parkovišti mezi kámošema zkrátka bude vždycky líp vypadat motorka s třístovkou na plastech. A že parády nadělá hromadu, to se můžete vsadit!

HPS dokazuje, že kostkovaná košile a roztrhané džíny nadělají spoustu parády jak na pražské náplavce, tak na vesnici mezi garážema

Její vzhled je moc povedený a potvrzují to i ohlasy, které se s motorkou nesou už od prvního představení. Ve větší objemové variantě není na výběr ze dvou barevných provedení, k dostání je pouze v elegantní černo-černé. Ta na první pohled může vypadat trošku nudně, ale kombinace lesklého a matného povrchu na nádrži, rozděleného světlými linkami jenom potvrzuje zemi původu této značky. Hlavně už to taky není dváca pro potrhlé puberťáky, ale třeba také motorka pro pány v letech, kteří tohle decentní a elegantní provedení ocení pravděpodobně víc než čtyřbarevné kreace.

Chce to čas, tuhle barvu v sobě člověk musí chvilku nechat dozrát

Elegantní, to je to správné slovo pro motorku, které se žádná jiná nepodobá. Je tu sice jasně viditelný historický odkaz, ale celý kabátek je střižen moderně a z té módní retro vlny si bere jenom to, co se mu hodí do krámu. V prospektu se sice dočtete, že jde o scrambler, jistě ale uznáte sami, že k těm opravdovým má stejně blízko, jako vegan k pravé české zabíjačce. Jediné, co teréňáky připomíná, jsou zubaté pneumatiky a pod sedlo vytažené koncovky, což je spolu s předním leštěným blatníkem na jinak temném stroji výrazný designový prvek. Italský cit pro detail je cítit také jinde, i když je tu občas znát nízká cenovka. Na výsledných bezmála 107 000 korun by nebylo možné se dostat, kdyby Italům s výrobou nepomáhali v Číně. Jde o továrnu Piaggio/Zongshen, kde vedle Mondialů sjíždí z linky také některé produkty italského koncernu Piaggio, takže se toho nemusíte vůbec bát. Země původu se maximálně projeví na detailech, když tu a tam najdete křivě nalepenou nálepku nebo ne zrovna esteticky obalené kabely. Nic, co by šikovný motorkář doma v garáži během odpoledne nedal do 100% stavu a co si budeme povídat, kdyby to skládali v Itálii, dost dobře by to mohlo dopadnout úplně stejně. Co je ale hlavní, že na to to nejezdí.

Scrambler to sice není, ale na takovémhle štěrkovém plácku vypadá dobře. A taky se tam slušně vyblbnete :)

Když motorku nastartujete, ozve se decentní jednoválcové pobublávání vodou chlazeného jednoválce, které je tou pravou výzvou pro nástup na palubu. Slovní spojení vyškrábat se do sedla rozhodně není na místě, sedátko totiž ční v nížce 785 milimetrů. Další důkaz o tom, že se o scramblera opravdu nejedná. Není to ani žádný cafe racer, protože široká řídítka s nezvykle tlustými gripy nejsou v úrovni obrubníku. Jízdní pozice je tak vzpřímená, uvolněná a chtělo by se napsat pohodlná, jenže to by tu nesměly být vysoko umístěné stupačky. Poměrně dost ostrý úhel zalomení kolenou by pro mě ale ještě nebyl tím největším oříškem, zvlášť když jde o stylovou motorku pro výlety převážně kratšího rázu, ale ty výfuky, ty jsem proklínal celou dobu. Vystupují z rámu ještě před stupačkou a zcela logicky musí obtočit další rámovou trubku, no zkrátím to – prostě vadí pravé noze. Někomu to třeba nebude dělat problém a v případě že jedete „na lachtana“ se stupačkou uprostřed nohy to není zas tak zlé. Když jsem ale chtěl dát nohu na špičku, tlačily mi výfuky patu ven z motorky, což velmi ocenily kolenní vazy. A to jsem na vystrkování nohy ze stupačky zvyklý ze všemožných motorek a jsem schopný skousnout ledasco a ani jsem neměl pořádné boty, ale jenom motorkářské kecky. Co je dobrý, že výfuky alespoň nepálí, takže se nemusíte bát ani ožehlých chlupů na noze v případě nezodpovědné jízdy v kraťasech. Každopádně před koupí HPSka doporučuju si tohle alespoň na místě vyzkoušet, protože nevím, jak by se to pak dalo řešit.

Tohle mě nejenom štvalo, ale fakt i bolelo

Když ale pominu bolest v koleni, je jízda na Mondialu moc příjemná. Na to, že je to jednoválec, tak nepředává řidičovi téměř žádné vibrace, což by se přes jeho poměrně hrubý chod mohlo zdát. Že si to celkem protiřečí? Hned to vysvětlím. Oproti jednoválcové vodou chlazené konkurenci z Japonska nebo Evropy je motor o chlup hlučnější a není naladěný tak „naplocho“, jenže ta konkurence je cenově taky dost někde jinde. Čtvrtlitrové jádro chce k správnému fungování otáčky, ideálně tak nad 4000, kdy už je jeho chod příjemný. Pro takovou běžnou jízdu po okreskách je fajn ho držet kolem šesti, to na šestku v klidu uhání 85 km/h, no a když po něm chcete nějaké sportovní výkony, musíte ho zcela logicky drtit, co to jde. Maximum točivého momentu nastupuje v sedmi tisících a všech 18,5 kilowatt ze sebe motor dostane o dva tisíce výš. Když ho ale ždímete, odmění se velkou chutí k vytáčení, vůbec mu to není nepříjemné a na vrch přidává ještě moc pěkný zvuk. Zavření plynové rukojeti má pak za následek, že si motorka začne pobublávat do výfuku, což emocionální dojem z jízdy posune na ještě vyšší úroveň.

Čtvrtlitr na městské kralování bohatě stačí

Nejen otáčky a rychlost můžete sledovat na asymetricky umístěném digitálním displeji. Jeho vzhled je nám důvěrně známý, protože se v trošku jiném provedení objevil už před pěti lety na další italské motorce, co si říká scrambler a rozhodně jím ve své obyčejné verzi není. To ale budoucího majitele vůbec trápit nemusí. V případě Mondialu zobrazuje také spoustu údajů, dokonce oproti prvnímu Scrambleru od Ducati nabízí palivoměr a informaci o zařazené rychlosti. Dále jsou tu standardně k vidění hodiny, teplota motoru a rychlost, tlačítkem z boku pak můžete přepínat mezi celkovým počitadlem kilometrů, tripem a přesnými otáčkami motoru. Jen by displej mohl mít o chlup větší kontrast a přesnost. Palivoměr občas skákal ze dvou dílků na nulu a teploměr se standardně držel na dvou dílkách z šesti.

Tenhle budík budeme vídat čím dál častěji...

Vypadá to podle točivého motoru, že je HPS sportovec? Ne tak docela. Původně se jmenoval Hipster a svému jménu je věrný i nadále, nedá se tedy tak úplně zaškatulkovat. Svižnou a sportovní jízdu si s ním užijete, ale pořád to kvůli zmíněným výfukům, zubatým pneumatikám značky CST nebo třeba brzdám nebude ideální náčiní ani na malé okruhy a ani na velkou silniční palbu. Přední brzda je druhé mínus, které ode mě tříkilo dostává. Čtyřpístkový radiálně montovaný třmen vypadá atraktivně a také má na motorku při klidné jízdě dostatek síly, jenže v páčce není skoro žádný cit. Její chod je hodně tvrdý, a když za ní pořádně vezmete, skoro se ani nehne a její účinek se taky nijak rapidně nezvětšuje. Nezkušeným jedincům by to v případě rizikové situace zas až tak vadit nemuselo, můžou v klidu za brzdu rafnout. Pro tyhle případy je tady ale dvoukanálové ABS, a kdyby brzda fungovala lépe, člověk by se snáz naučil ji správně dávkovat. Zadní brzda se drží nastoleného trendu a pro výraznější účinek na ni taky musíte pořádně skočit. Chování přední brzdy bylo vlastně dost podobné na stopětadvacítce, tady se inženýři moc nepoučili. Zato v případě podvozku ano. U malého Hipstera se snesla kritika na přední vidlici, která nezvládala díry hlubší než 3 centimetry a celkově byl podvozek naladěný dost natvrdo. Tlumení tříkila se mi ale líbilo, hravě si poradilo jak s rozbitými a záplatovanými silnicemi v okolí Prahy, tak s jejími městskými nástrahami. Spíš než od vidlice jsem rázy cítil od zadních tlumičů, ale nebylo to nic, co by mi přerovnalo obratle. Prostě běžná práce maloobjemového naháče.

Škoda těch brzd, na tom by chtělo ještě trošku zamakat

Protože je HPS 300 vlastně stopětadvacítka s nafouklým motorem, přijíždí se stejně hravou ovladatelností, díky níž proklouznete nástrahami velkoměsta jako nůž máslem. Jen musíte dát pozor na zrcátka. Stylové špígle v koncích řídítek je výrazně přesahují a mají tendenci si v koloně plácat se zrcátky okolních automobilů. Pro ty z vás co budou HPS používat hlavně v kolonách, mám ale jednoduché řešení. Otočte je v nožičkách o 180° stupňů, aby byly nad řídítky. Ztratíte tím sice něco z enormního výhledu vzad, ale pak už můžete hipstera posílat mezi auta bez obav. Velmi snadná ovladatelnost se samozřejmě projevuje i za městem, kde se motorka hravě ovládá přenášením váhy, ba dokonce pouhým otáčením hlavy. Tak snadno zatáčí! Svůj podíl na tom má určitě nízká váha, se svými 135 suchými kilogramy je totiž jen o pět kilo těžší než dváca.

V zatáčkách je to jedna velká radost 

Když sečtete nízké sedlo, váhu a snadnou ovladatelnost, půjde o vhodnou motorku pro všechny menší jedince a téměř ideálními uživateli by mohla být všechna křehká stvoření s culíkem vlajícím zpod přilby. Motorka je to líbivá, což je důležitý parametr, menší holčiny lépe poskládají na stroj své nožky, přitom snadno dosáhnou na zem a s motorkou se nebudou muset nijak prát. Taky je u nich asi menší pravděpodobnost, že na Mondialu budou chtít někoho vozit na zmrzlinu nebo na koupaliště, což bych moc nedoporučoval. Sedátko spolujezdce je už od pohledu maličké a porovnat své nohy s nohami spolujezdce vůbec nebude jednoduché.

Ve dvou fakt ne

Stylová motorka pro individualisty, která skvěle poslouží při dojíždění do práce nebo při kratších výletech po okolí. F.B Mondial vyráží do boje také s atraktivní cenovkou, a když jsem koukal na konkurenci, tak vlastně žádná přímá neexistuje. HPS alias hipster je zkrátka věrný své přezdívce, je svůj, vymyká se škatulkám, vypadá dobře a navíc moc pěkně jezdí. Jestli vás jeho styl uhranul a poskládáte se na něj, rozhodně vám nadělá spoustu radosti. Já se už teď těším na verzi Flat Track, která doufám přijde i v této objemové variantě. U něj totiž problémy s nohama určitě mít nebudu. :)

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE