Yamaha MT-09 Tracer vs Ducati Hyperstrada

Pokud už nechcete čtyřválec a nevíte, zda jsou lepší dva nebo tři válce, pokusíme se vám na to odpovědět. Mluvíme tu stále o méně rozšířených motorech, ale to se díky čím dál větší popularitě rychle mění. Je tohle konec starým pořádkům?

Yamaha MT-09 Tracer vs Ducati Hyperstrada

Kapitoly článku

Zajímá nás, zda je pořád Yamaha proti Ducati tak obyčejná a Ducati proti Yamaze paličatá. Pokud se bavíme o řadě MT-09, jde o motocykly postavené na silném tříválcovém motoru, vecpaném do semknutého rámu pro zábavnou jízdu. Původně šlo tedy u MT o zábavu, což se na první pohled Yamaze povedlo, ale jakmile jsme do toho začali víc šťourat a motocykl provětrali v ucpaném městě, přišlo naše první remcání. Kvůli nepříliš dobře dávkovatelnému výkonu jsme byli trochu zklamaní, protože ucukaná jízda v těsném provozu trochu vadila. Nicméně, kdo se zamiloval, neřešil.

To u Ducati s jejími hyper modely jste to měli už od začátku jasně dané a stejné jako se vším, co je červené nebo blonďaté. Stojí to trochu za levačku, ale každej to chce. Dobře, přešlápnu si a zkusím to znovu. Hyperstrada s větším náznakem praktičnosti navázala na Hypermotarda a nás zajímalo, zda se budeme i tady pořád vztekat nad špatnou odezvou od předního kola a naopak se bezmezně rozplývat nad designovým uměním Italů. Tak pojďme na to.

„Prochy, ta Ducati je zajímavá. Natěsnáš se na úzký sedlo, vrkneš plynem a pak už jen na tom poskakuješ jak kulička v pinballu.“ Ano, Petr je na každé Ducati pěkně nakrklej. Je na ně dlouhej a pokaždý vypadá, jako kdyby trůnil nad předním kolem a přitom si seděl na rukou. „Máš recht, když tě vidím. Ty si vem Yamahu, a mě nech Ducati. Mam pro ně slabost.“ Proč bysme totiž měli pořád jen přemýšlet, co je na motorkách špatně, a kazit si den? Je hezky, fotit máme na Slapech, tak si to užijeme každej na motorce, která nás baví. Ale to vy přece nechcete slyšet!? Takže nakonec beru novotou vonící Yamahu a Petr s tichou modlitbou do přilby nadlábne Ducati a vyrážíme.

„Yamaha je chlapácká motorka. Cítim se na ní dobře a sebejistě. Podvozek působí okamžitě solidním a pevným dojmem. Trochu jsem rozpačitej z toho, jak musím myslet při rozjíždění na správné dávkování spojky, což znám už z alpského testu, ale s najetými kilometry už na to nemyslím.“ Uvolněná jezdecká poloha a dostatek prostoru pro vaše tělo to vynahrazuje. Navíc, podívejte se na ni pořádně a zblízka a řekněte sami; Není skvělá? Troufám si říct, že majiteli udělá stejnou radost po designové stránce jako umělecké dílo z italské stáje. Všude kam se podívám je plno pěkných detailů, byť některé působí, zejména vedle Ducati, lacinějším dojmem. I prázdný prostor za budíkem mezi řídítky a kapotáží vyvolává trochu rozpačité pocity, že se odtud bude špatně dostávat usazený prach a špína. To je ale vše přátelé, zbytek je jedna velká paráda.

Péťa se dokodrcal na Ducati a slejzá z ní jako kdyby se nakonec přeci jen člověk se strojem umoudřili. „Viděl si ten Fiat Abarth, jak mě honil do těch kopců jak nadmutou kozu? Hochu, já to dřel.“ Ducati nám v podání Hyperstrady podává bleskurychlé řízení a bezprostřední pocity za řídítky, které Yamaha nenabídne. To vše a spoustu dalšího nám dojde později, ale co mě ihned trklo je, že se mi starší Hypemotard ze kterého Hyperstrada vychází, líbil víc. Může za to nehodící se plexi a rád bych vrátil i ty původní - nefunkční zrcátka do rukojetí. Vím, byly naprd... Chci je sem, už jen proto, abych mohl ve městě machrovat a při každym projetí mezi auty je hustě zaklapával. A když se podívám na Hyperstradu zepředu, nemůžu se zbavit pocitu, že na mě kouká oslík. Kdežto Yamaha je jako bojovník transformers.

Stačí mi ale přehodit nohu přes perfektně obšité sedlo a hned se cítím líp. Měřím 177 centimetrů a Hyperstradu postavili přesně pro mě! Ani na chvilku se nenechám zvyklat remcáním, že Petr se nemohl poskládat za řídítka a že i já určitě budu vypadat hloupě. Tohle vůbec neberu v potaz a to i díky plynuleji dávkovatelné spojce, se kterou je radost se mazlit. V rychlejším tempu si pak hraju s předním kolem a posílám ho přesně tam, kam chci. To vše při zachování stability a výborné zpětné vazby. „Péťo, tak to jsem nečekal. Když si vzpomenu, jak mocně jsme chválili Yamahu za její sportovní výstup v Alpách, je to dnes Hyperstrada jako ta sportovnější motorka s nádechem univerzálnosti.“ Navíc sleduju stále ten designově lákavý budík, který známe léta, a pořád se ho nemohu nabažit. Je přehledný a ovládá se tlačítky na levé rukojeti.

Yamaha má však rovněž lákavý budík a také snadno ovladatelný. Výbava tu je velmi podobná, to znamená palivové mapy, ABS, denní počitadla, po odpočítávání dojetí na rezervu. Ducati nabídne navíc osmistupňovou kontrolu trakce. Je tu i možnost dovybavit motocykl postranními brašnami, centrálním stojanem, pohodlnějším sedlem a připojit vyhřívané rukojeti, navigaci a alarm. Yamaha má tyto lákavé věcičky také a v nabídce dalších třicet položek, kterými si motocykl můžete vyšperkovat dle sebe.

Takže celkově vzato jde o velmi vyrovnané soupeře na poli výbavy. K tomu si připočtěme, že tu je téměř totožný objem 847 vs. 821 ccm ve prospěch Yamahy a stejně tak to máme s výkonem, kde Ducati ztrácí pouhé 4 kW. Točivý moment je pro Ducati srdcová záležitost, takže nabídne 89 Nm oproti 87 Nm, které vypouští Yamaha. Na váze se pak ručičky obou bojovníků zastavují lehce pod hodnotou 210 kilogramů. Dlouho jsme tu neměli tak vyrovnané soupeře a přesto je jejich výraz na silnici hodně rozdílný.

Agresivnější posed je u Hyperstrady způsoben tím, že pod sebou ani okolo sebe nic nemáte. To pro cestování není moc dobré, ať už z důvodu vnitřního pocitu bezpečí, ale i z důvodu ochrany před větrem a deštěm. Přesto oceňuji stabilitu na kvalitní silnici i díky rozvoru 1 490 mm. A byť je posed stísněný, jsem rád za tvar sedla. Dokonce i lehce cítím, jak se opírám o část pro spolujezdce, což působí jako opěrka, a to je při zrychlení velmi příjemné. Pro silnější jedince to však nebude dobré. Mých 80 kilogramů je zde akorát. Jakmile navíc přijde nerovnost, je tento pohodlný posed často pokořen. Podvozek je tuhý jak šutr a okamžitě vám připomene, že cestovat budete chtít raději na západ Evropy, kde jsou silnice perfektní. To na Yamaze sedíte dokonce ještě výš, ale tím, že máte pod sebou větší kus motocyklu a  vpředu solidní kus kapoty jste víc v pohodě. 

“Pro většinu jezdců bude Yamaha lepším motocyklem. Tady v podstatě není co řešit. Je bezprostřední, silná jak tank a umí i zvolnit tempo. I když popravdě, oba motocykly mají s městským přesunem trochu problém. Je to o tom, že člověk se svezl na spoustě motorek a ví, co znamená ničím, ale opravdu ničím nerušená jízda.“ Yamaha sice nabídne rozvalitější posed, který je dobrý na dálnici i ve městě. Pořád ale není její celkový výraz v pomalém tempu tak klidný jak bychom očekávali. „Doufal jsem, že s příchodem tohoto cestovnějšího modelu se v řadě MT-09 dočkám přívětivějšího motoru. Jde ale stále o hrubý tříválcový nástroj, který se v nízkých otáčkách připomíná nepatrnými záškuby a ve vysokých otáčkách při delší konstantní jízdě vibracemi."  Nemyslím, že toho po Japoncích chci moc, ale jejich konkurence je v tomhle lepší. Připomínám ale, že pokud nemáte možnost projet pár nejnovějších motorek, bude na vás Yamaha a její projev působit jako balzám na duši.

A co se týká sportovní stránky věci, tak ta jim vskutku vyšla. Její pevné vedení a tuhá přední vidlice dodává informací tak akorát, aby jste zvesela tlačili na pilu a přitom se z toho nepodělali strachem. Zároveň se MT-09 při intenzivním brzdění připomene občasným zhoupnutím a vy v tu chvíli víte, že pořád jedete na univerzálním stroji. Tady se na vaše pohodlí myslelo trochu víc, než u Ducati. I když i tohle je relativní. Vezmeme-li v potaz, jak moc dokázala být v minulosti Ducati nekomfortní, možná, že tady červení makali na pohodlí víc, daleko víc. Každopádně, výsledný efekt je takový, že pro většinu jezdců bude Tracer lepší. Já jsem ale zastáncem Ducati a po svezení na hraně ji odpouštím i trochu krkolomný vzhled. Jasně, že na silnici ji nepřehlédnete, ale můžete si ji snadno splést s Hypermotardem a to mi vadí. U Yamahy to chápu, tam modely střihaj jak na běžícím pásu, ale u značky jako je Ducati si nemohu zvyknout.

Brzdy jsou na Yamaze velmi kvalitní, ale vedle Ducati je to těžký boj. A právě i díky měkkosti tlumení nemáte kolikrát tu správnou odezvu, ale to se už bavíme o ryze sportovní jízdě a celkově spíš k Traceru pasuje pozvolný nástup než agresivní brzdy. „Když si malej jako Ital a máš na prvních místech žebříčku hodnot zábavu se sportem, pak dlouho nic a až potom praktičnost, tak to musí bejt Ducati.“ Petr nám připomněl, že v jižní Evropě mají všechno jinak. Zábava, pohyb a až potom práce. Designové hrátky tu jsou ve správné míře, ale popravdě bych raději sáhnul buď po Hypermotardu a nebo šel do Multistrady. Jenomže to se týká jen designu. Na silnici má tahle motorka smysl a snaží se brát z obou zmíněných to nejlepší.

Z neposedného Hypermotardu má však víc a tak vás ve městě může občas zmást nechuť se přizpůsobit okolnímu provozu. Motor je ale na Ducati velmi dobře odladěn i v nejnižších otáčkách a před několika lety bychom z něj skákali. Jeho pravý čas ale přichází - jak jinak - než na otevřeném úseku. Tady se s úsměvem popere s okolním provozem. Předjíždění a kličkování mezi auty jsou díky šťavnatému kroutícímu momentu ve středních otáčkách a okamžité reakci velmi návykovou věcí. Lehká stavba motoru a podvozku tomu pak dodávají to správný drama, které znají jen milovníci téhle značky.

Víc než rozdíl mezi těmito stroji nám test ukázal, že si dnes v nepřeberném množství modelů, může každý z nás najít motorku, která mu opravdu sedne a to beze zbytku. Špatné motorky se dnes už skoro nedělají a spíš než si do toho nechat kafrat nějakým pisálkem jako jsem já, bude pro vás lepší si zajít do prodejny a pěkně si stroje osahat jeden po druhém. Nicméně abychom to shrnuli. Yamaha je z této dvojice univerzálnějším strojem a prodeje to jasně ukazují. Hyperstrada ale není v žádném případě v ústranní. V zábavnosti a v reakcích na vaše povely je lepší a tím, že přidává pro hubené a menší lidi i pohodlí, je to jeden z těch rozumnějších motocyklů od výrobce a na dostřel dotahuje konkurenci na poli všestrannosti. Pokud se vrátíme k první otázce, tak Yamaha už není tak obyčejná a vedle Ducati vypadá jako rovnocenný soupeř. Stejně tak Ducati už nepotřebuje od majitele tak velkou shovívavost v každodenní použitelnosti. Ty rozdíly se čím dál víc stírají.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Klady a zápory

Ducati Hypestrada
+ Akční projev
+ Relativní pohodlí pro hubeňoury

Yamaha MT-09 Tracer
+ Sportovní schopnosti a přesný podvozek
+ Síla motoru
+ Univerzálnost pro většinu řidičů


Ducati Hyperstrada
- Až moc velké zaměření na sport
- Tuhost podvozku na našich silnicích

Yamaha MT-09 Tracer
- Vibrace při delším cestování
- Tvrdé sedlo


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 243x
  2. Hlasováno: 96x

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.71
Známkováno: 17x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist