globalmoto_unor




Ducati XDiavel vs. H-D Breakout 114 vs. M-G Audace Carbon: Kdo je tady největší kápo?

Hledáte praktickou, úspornou, levnou a uživatelsky nenáročnou motorku? Tak to ani jedna z těchto tří není. Tyhle powercruisery byly postaveny s jasným úkolem, dát svému majiteli co nejintenzivnější jízdní zážitky a společenskou prestiž. Náklady na provoz, snadná ovladatelnost? S tím se běžte vycpat, tady vypukne peklo!

Kapitoly článku

Najít podstatu a vztah mezi těmito motocykly je poměrně složité. Podvědomě a papírově tak nějak patří k sobě, ale vzájemné rozdíly se v reálu hledají asi podstatně lépe než případné průsečíky. Minimálně jedno mají společné. Ta trojitá porce euforie a emocí by se dala doslova krájet. Z pohledu jezdce vám to natolik rozhází myšlenkový proud, že veškeré předsudky jdou naprosto stranou. Kromě samotné radosti z jízdy se objeví především rozdíly a drobnosti, o kterých byste možná normálně ani nepřemýšleli v samostatném testu.

Již předem bylo jasné, že hlavními rivaly budou Breakout s Audace a XDiavel zde bude takový ten rebel, který všechno bourá a jezdí středem na vlastní vlně. To se sice částečně potvrdilo, ale nemyslím si, že by celkové pocity byly zas natolik jinde. Co mě naopak velmi překvapilo, byl nový Breakout, který za ty roky neuvěřitelně vyspěl a v nové konfiguraci nabízí opravdu mnoho emocí a pocitů, které bych rozhodně nečekal v takové míře. Audace, ta jede svůj zavedený nekompromisní koncept motocyklu pro temné zítřky, kde se hrubá síla v podobě derivátu Californie valí nezpochybnitelně krajinou a v každém šroubku je zde stoprocentní aura  Moto Guzzi. Nic zde není zadarmo, ale výsledek stojí za to, přestože si zážitek v sedle musíte trochu odpracovat. Každý z motocyklů jde naproti svému jezdci tak trochu jinou filozofií, ale v každém případě umí výsledek vykouzlit spokojený úsměv pod přilbou.

Pro mě osobně to nebylo ani s jedním z těchto motocyklů první setkání, ale nejvíce jsem byl zvědav právě na novou generaci Harley-Davidson Breakout, který od mého posledního redakčního testu prodělal největší změnu ať už na podvozku, ovladačích, ale hlavně ve výbavě s novým motorem Milwaukee-Eight 114 (1868 cm3). Jako první jsem si tedy vybral právě tento motocykl. Jedním slovem – povedlo se. Nový Breakout je vylepšený přesně tam, kde původní generace ztrácela. I přes stále mohutnou stavbu budí respekt, je zde patrná maximální snaha o strohý a odlehčený vzhled. To se myslím povedlo výborně, protože v dané kategorii se jedná o velice dobře ovladatelný a pohodlný motocykl. I přes svoji velikost je díky novému podvozku dobře čitelný a nezáludný. Z hlediska ovládání bych zde uvítal snad jen hydraulickou spojku, ale jinak asi není co vytknout. Možná jen ortodoxní příznivci budou myšlenkově tíhnout k historické starší CVO verzi, ale pokrok nezastavíš a změna je zkrátka život.  Brzdy fungují bezchybně, ale přeci jen ke zkrocení celé hmotnosti potřebujete na předku vynaložit hodně energie a nejlépe kombinovat i se zadním mohutným pedálem. Pokud by zde byla dvojitá přední kotoučová brzda podobně jako třeba na modelu Fat Bob, rozhodně by to nebylo na škodu.

Motocykl celkově není pro úplné začátečníky, chce to chladnou hlavu a rozvahu hlavně s ohledem na celkovou délku a mohutný silný motor v této verzi. Přes řadu vylepšení je zde stále provozní hmotnost 305 kg a v neposlední řadě široká zadní pneumatika, s tím je zkrátka třeba počítat vždy a všude. Převodovka pracuje naprosto bez problémů a kvalty padají jak po másle. Oproti všem ostatním v testu právě Breakout nabídne nejvíce strohý vzhled. Krom základních ovladačů, které samozřejmě nemohou chybět, je v této generaci nově zcela jinak pojatý naprosto minimalistický budík integrovaný přímo do řídítek na nástavcích, který je jen doplněný o základní sadu kontrolek. Osobně jsem s tím neměl sebemenší problém a i přes velice malé rozměry je vše naprosto v mezích čitelnosti i na ostrém slunci. Celkově jsou ukazatele rovněž o trochu výše v zorném poli než původní kulatý budík u předchozí generace. Nepřehlédnutelný vzhled dotváří i nový přední futuristický světlomet, který když na vás v noci hodí oko, vyvolává pomalu stejný respekt jak ikonický robot z poslední série „Lost in Space“.

Stále zde máme typické křivky a vzhled řady Softail, nicméně zadní monoshock si můžete nově rychle nastavit přes otočný mechanismus. Podvozkově pobere motocykl hodně nerovností, ale samozřejmě je to poplatné celkové délce a velikosti kol. Značně určující z hlediska jízdních vlastností je v tomto ohledu i zadní kolo o šířce 240 mm. Celkově má motocykl spíše měkčí nastavení, což při jízdě samotné notně podporuje z pohledu jezdce i velice pohodlné a dobře tvarované sedlo. Motocykl jde v této motorizaci velice ochotně za plynem, nedostatkem výkonu tak rozhodně nebudete trpět. Limitujícím faktorem bude spíše vzhledem ke stylu usazení v základu nulová ochrana proti větru a z hlediska delší cesty absence sebemenšího úložného prostoru, ale to bych zde nečekal jinak. Oproti předchozí generaci je znát rovněž posun v rychlosti elektronického managementu. „Secure key“ funguje na výbornou, je v této generaci již maximálně odladěný a nikterak vás celý systém tak neruší v samotném provozu motocyklu. V porovnání s testovanou konkurencí u mne hraje tento systém prim.  Z hlediska bezpečnosti lze navíc ještě zamknout řídítka.

VIDEO H-D Breakout 114

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Tam, kde je v mezích možností Breakout univerzál pro širší publikum, tak tam je Audace nezaměnitelný a ostře vyhraněný motocykl, který si příliš nebere servítky a jede si svůj styl a charizma. Osobně jsem ho jezdil již několikrát i v samostatném testu. Chce to chvíli zvyku, ale jakmile se rozkoukáte, je to sice hodně specifická, ale o to více návyková motorka. V průběhu let zde samozřejmě došlo rovněž k několika změnám, a to hlavně v oblasti vzhledu a doplňků. Nově tak odhaluje atraktivní detaily v křiklavě rudé spolu s prvky z uhlíkového kompozitu. Co se týče elektrického managementu, jsou zde po vzoru většiny aktuálních motocyklů MG předělány rovněž ovladače a celý „infotaiment“. Samotná ergonomie oproti předchozí generaci je asi na zvážení a pocitech každého z nás, ale co je třeba ocenit, je celkové rozvržení. Především je to přemístění ovladače tempomatu na levou ruku a celkové zvětšení samotných ovládacích prvků. Osobně bych měl výhrady, podobně jako na modelu V9, snad jen k měkčí odezvě ovladače blinkrů.

Konstruktéři zde s širokými řídítky a dopředu posunutými stupačkami vsadili na delší a dominantní jezdeckou pozici, která podle mne nemusí úplně sedět menším postavám. Usazení umocňuje sice velice pohodlné, ale kratší sedlo. V základu je myšleno i na spolujezdce a nechybí tak stupačky a možnost usazení. V tandemu ale počítejte spíše s kratším výletem. Tento motocykl je zaměřen hodně individualisticky. Komplexní a drsný vzhled potom přímočaře dokresluje stylistický prvek pod spodním víkem motoru a metalická maska chladiče. Za zmínku stojí jistě dvojice zadních tlumičů, které velice komfortně pokryjí dění pod zadním kolem. Co je třeba vypíchnout, tak to je sekundární pohon bezúdržbovým kardanem. Oproti Ducati  je zde samozřejmě výrazně měkčí podvozek, nicméně celkově srovnatelný v pojetí s konkurenčním Breakoutem. Ze všech tří motocyklů je asi nejvíce přímočarý a je třeba ho trochu k patřičným výkonům přemlouvat.

Za zmínku stojí jistě elektronický management s kontrolou trakce a volbou palivových map. Centrální budík je již takovou zažitou klasikou u aktuálních verzí Californie a celkově lze asi konstatovat, že patří k těm přehlednějším na trhu. Z pohledu proporcí je s 318 kg z testované trojice nejtěžším motocyklem. V nižších rychlostech ve srovnání s Breakoutem to vzhledem k užší zadní pneumatice vychází víceméně srovnatelně z hlediska ovladatelnosti. Co se mi líbí, je u této variace přední kulatý světlomet klasického pojetí. Audace působí celkově velice dospělým a dotaženým dojmem. V základu nabízí rovněž slušný zvuk a pro široké okolí specifický a neokoukaný vzhled. Oproti konkurentům je z hlediska ergonomie třeba zmínit i takový detail, jako jsou stupačky. Nejen že oproti Breakoutu nejsou tak nízko, ale navíc jsou i při delší cestě výrazně pohodlnější. Ve vzájemném srovnání s Breakout zde vychází i vzhledem k dvojici předních kotoučů lépe brzdy, nicméně ty na předku XDiavel asi jen tak něco nemá šanci na sériovém motocyklu a v této kategorii překonat.

Příkladná je rovněž elasticita motoru, která svým pojetím možná jako jediná tak trochu nabourává jinak velice humpolácký výraz, ale na škodu to rozhodně není. Srovnání s konkurenční Ducati je v tomto ohledu lehce nepatřičné, jelikož ta sází spíše na sportovnější pojetí a usazení na pomezí cruiseru a naháče. Tomu odpovídá i celková ergonomie ovladačů, stupaček a koncepce celého motocyklu včetně motoru. Za zmínku rovněž stojí sice plastová, ale velice přehledná zrcátka. Pokud tento motocykl něco opravdu charakterizuje, tak je to takový ten pocit opravdového a nespoutaného pohlcení celým motocyklem a motorem. Ten prostupuje jakoby všude a vším a neustále je s vámi. Je to zkrátka Moto Guzzi.

VIDEO: Moto Guzzi Audace Carbon

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Ducati Xdiavel – obratný motocykl na pomezí cruiseru a naháče, tak to je další motorka v tomto testu.  Nic však není pouze černobílé. Tohle pekelné stvoření je samozřejmě více než jen “obyčejný“ cruiser a to je jasné i těm, co běžně kupují u Italů jen zmrzlinu. Motocykl nabízí z této trojice nejsportovnější podání. Velké množství nastavení a spousty elektronických vychytávek. XDiavel je neuvěřitelně hbitý za každé situace. I přes delší rozvor oproti běžným sportovním motocyklům s mohutným 240mm balónem na jednoramenné kyvce jezdí jak z jiné planety a v nečekaně sportovním tempu, a to baví ze všeho asi nejvíc. Samozřejmě není to vyhraněný sportovec, ale pokud se budeme bavit o kategorii, kam je papírově zařazen, jen stěží budete hledat zábavnější motocykl pro průjezd zatáček a o zábavě je to tady především.

Odpružení je dimenzováno spíše pro sportovnější tempo a s mohutnou zádí tak pocítíte i méně kvalitnější povrch dost rychle, ale veskrze pozitivní dojem z celku to rozhodně nemá šanci zkazit. Samozřejmě tento motocykl není zas tak úplně cruiser a dost specifické usazení a kratší rozvor tedy nemusí sedět každému. Krom letmo uloženého kola je nepřehlédnutelným prvkem i zadní řemen. Celému stroji dominuje velice přesná převodovka a kapalinou chlazený dvouválec do L, čtyřventilová Testastretta DVT s variabilním časováním ventilů. Ta disponuje z celé trojice nejvyšším výkonem 152 k, což je již samozřejmě v této kategorii znát. Co dělá tento motor impozantním, je jeho brzdná síla a chuť jít do otáček. Vše je přesné a v divokém tempu nahoru a dolů. Od jezdce to vyžaduje maximální soustředění a především sebekázeň.

Motocykl sice patří v rámci tohoto testu k nejlehčím, ale při těchto výkonech a hmotnosti 247 kg to již chce rovněž patřičné zacházení hlavně při hrátkách na velice úzkých okreskách, kde je to jinak velice zábavné svezení. Možná i proto disponuje tento motocykl velice kvalitními brzdami a přední  čtyřpístkové radiální třmeny Brembo M4-32 rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost kdy v testech zkusit.

Pokud se budeme bavit o celkovém výrazu, je to opravdový originál, který budí pozornost, ale v této vybrané společnosti tak nějak zapadá do celkové mozaiky a všichni se tak nějak shodujeme, že jeho nejsilnější zbraní je samozřejmě samotná jízda než výraznější pózování před objektivem. Z blízka i tak nelze přehlédnout mohutnou koncovku výfuků, příhradový rám a velké množství dalších drobností jako třeba ovladače s podsvícením do „X“ a podobně. O možnosti pořízení vychytanější verze S, kterou jsem testoval zde, ani nemluvě. Z praktického hlediska je třeba ocenit opěrku spolujezdce, protože prásknout do koní jde na tomhle motocyklu na jedno vrknutí plynem. Nejen že z radosti snadno zapomenete na všechny strasti, ale i ten nejschopnější a nejhezčí batůžek je bez tohoto doplňku rázem v prachu.

VIDEO: Ducati XDiavel

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 142.5 Kč od 17 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
alterego přispěl 9 Kč
kain80 přispěl 9 Kč
SRLEvladan110 přispěl 9 Kč
Jiroos přispěl 9 Kč
Marenekk přispěl 9 Kč
Mat177 přispěl 9 Kč
Rokyt přispěl 4.5 Kč
ProchyTom přispěl 3 Kč
Petr7474 přispěl 9 Kč
masi přispěl 9 Kč
Pavel_G přispěl 9 Kč
Myna přispěl 9 Kč
Davcoun přispěl 9 Kč
bromep přispěl 9 Kč
Kaja-SV přispěl 9 Kč
vopák přispěl 9 Kč
Richardsimek přispěl 9 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist