Ducati Scrambler 1100 Special: Scramblera jedenáctku už beru!

Ducati byla první, kdo odstartoval novou módní retro vlnu. Pak už se přidávali další. Jedno je tedy jisté, a to že se tyhle motorky prodávají a je o ně zájem. První Scrambler od Ducati byl osmistovkový bourák, kterej byl jednak svojí cenou vstupenkou do světa Ducati a za druhé svojí vizáží přitáhl úplně nové zákazníky, kteří třeba o motorky vůbec nejevili zájem. Jeho posed je však velmi vzpřímený, a k tomu ty prapodivně zahnutá a vysoká řídítka. Popravdě, chvíli jsem si musel zvykat. Ovladatelnost dobrá, ale zážitek z jízdy trochu odlišný, než jsme u Ducati zvyklí.

Teď tu stojí silnější model o objemu 1079 kubíků a designově se od svého předchůdce tolik neliší. Náš testovací kousek Special nabídne oproti standardnímu modelu pár vychytávek. Tak například drátěná kola, hliníkové blatníky, kartáčované hliníkové kryty nádrže, ale i kyvku. Pak tu máme sexy kožené hnědé sedlo a šedivé lakování nazvané Custom Grey. Ve výsledku jde o poněkud usedlejší styl, ale můžeme také říct dospělejší. Jedině dobře, těch žlutých a červených Scramblerů už jezdí dost a decentní styl jedenáctky se tím alespoň takto odlišuje.

Víc změn pak najdeme u samotného posedu, na kterém mají největší podíl nová nižší a širší řídítka. Tady už nejste tak našponový jak prkno, ale lehce se nakloníte vpřed. Sedlo je 810 mm nad zemí, což je o 20 mm víc než původní Scrambler. První rozjetí je pro mě obrovská změna k lepšímu a nový tvar řídítek jasně cílí na akčnější zážitky. I samotné dávkování plynu a spojky je klidnější, a konečně můžu říct, že to necuká. Jeden by si myslel, že silnější motor nemusí spojkování, popojíždění nebo spodní spektrum otáček mít rád, ale Scrambler 1100 všechno udělá bez debat, a lépe než osmistovka. Nic totiž neotestuje motorku líp tak jako ucpaná Praha.

Potřebujete projet mezi auty, nebo to na poslední chvíli střihnout jinudy? A co třeba zmizet od aut co nejrychleji, vyzvednout přítelkyni a ve dvou to mastit na oběd? Osmistovka tohle všechno zvládala, ale nebyl jsem nadšený. Nešlo ani tak o výkon, ale spíš jakým způsobem to motocykl jako celek zprostředkoval. Museli jste se snažit, abyste se sportovněji svezli, což by nevadilo, kdyby se vám to vrátilo v podobě čitelné jízdy. Ucukaný plyn a tvrdé tlumení jsem však nebyl schopný rozumně přijmout a nastavit.

Scrambler 1100 je ale jiný a můžu rovnou říct, že se zdokonalil ve všech disciplínách. Snazší proplejtání městem je první obrovské plus. Dodávka výkonu od nejnižších otáček je bez výkyvů a narůstá jasně a čitelně. Z motoru je ale zároveň cítit větší zápal, a na to má vliv jak větší objem, tak vyspělejší elektronika, které v Itálii vtiskli základní pravidlo, že zběsilé cuknutí po vrknutí plynem neznamená vždy větší zábavu. Hroudovitý kroutící moment se tady nabaluje jako lavina a je s vámi pořád, než aby ihned vystřelil a byl rázem včudu. Pocit síly tu je všudypřítomný a je toho tak akorát, abyste to pobrali a přitom nezalezli strachy do kouta.

Pouštím tedy Scramblera do první zatáčky a informace, které mi posílají nová řídítka přes plně stavitelnou 45 mm vidlici Marzocchi, jsou přímé a jasné. I tohle mě ihned oslovuje a první co mě napadlo, že jednáctku okamžitě musíme postavit proti BMW R NineT. Do náklonu jde Ducati i díky koncepci motoru sebevědomě a při průjezdu zatáčkou je bezprostřední. Tady a teď je Scrambler v hodně dobrý kondici. Tlumení je tužší, ale umí se zhoupnout, když je třeba. Tvrdých nepoddajných motorek je čím dál míň a to je dobře. Scrambler 1100 Special a jeho načančané sedlo je ale i příjemný společník a po celém dni a 250 najetých kilometrech jsem fit.

Na dálnici usazuji rychlost kolem 110 km/h a Scrambler usrkává necelých 5 litrů na sto a jede velice stabilně. Rozvor je oproti menšímu osmikilu delší o 70 mm a větší hmotnost tu také hraje roli. Vibrace jsou nepatrné, v zrcátkách vidíte lehký třes, ale přesto máte přehled o dění za vámi. Díky o malinko sportovnější pozici se nahrbíte na řídítka, a protivítr není nepříjemný. V tomhle klidném tempu mám čas si prohlédnout přístrojový panel, který je designově povedený a nabídne i jasné a přehledné informace, viditelné dobře na slunci.

Jízdní režimy (Active, Journey, City) se od sebe liší jemnější odezvou reakce motoru na povel plynové rukojeti a částečným omezením maximálního výkonu. Najdete tu i novinku Cornering ABS a samozřejmě kontrolu trakce. Do výbavy patří i ukazatel zařazené rychlosti a přehled stavu paliva v nádrži. Chvíli si musíte zvyknout na rozvržení digitálního spektra otáčkoměru, ale po jednom dni už jste seznámeni. Ovládání se pak provádí z levé rukojeti pomocí dvojice kolébkových přepínačů.

Pneumatiky sice vypadají, že jsou tak trochu offroad, ale nemůžu si tyhle pneušky vynachválit na jakémkoli povrchu. Znovu mě to vrací k tomu, že mít lepivky v odpoledních třiceti stupních je jedna věc, ale ranních deset stupňů a vlhký asfalt je věc druhá. Na denní dojíždění do práce jsem neměl ani jednou problém a naopak jsem na nich byl jistý jak při ranním ospalém postrkování, tak při odpoledním veselejším návratu domů. Sjezdy z dálnice v 80 km/h a nebo samotné okresky jsou pro Pirelli MT 60 RS naprostá pohoda, a dokonce zvládají i kluzký asfalt.

Na ježdění mimo silnice taky došlo a prohrábnutí zadního kola jde snadno a čitelně. Zadní brzda zasahuje do hry jemně a ABS při agresivním sešlápnutí tolik nepulzuje do páčky. Hravost ze Scramblera čiší a v tomhle je díky sportovnější pozici lepší než osmikilo, a přitom v oblasti hmotnosti vůbec neztrácí. Ano, je tu nějakých 24 kilogramů navíc, ale na silnici můžete na nerovnostech z větší hmotnosti často i těžit. Scrambler má být motocykl do nepohody ale, víc než nižší hmotnost pro brodění v písku na pláži využijete v Čechách stabilitu na šílených silnicích. A k tomu tu máte i ty parádní pneumatiky, který se jeví jako velký univerzál.

Přední brzda pak skvěle sekunduje jízdnímu projevu. Třmeny jsou silný, nástup je okamžitý a nebýt agresivního ježdění, bylo by to za jedna. Brzdný efekt na hraně není vyloženě necitlivý a pokud jsem projížděl zatáčky ve svižném tempu, bylo to super. Pak jsem ale začal plyn ždímat víc a tam kde se motor dokázal přizpůsobit, tam už Bremba tolik pochopení neměly. Ať už jsem za páčku vzal sebevíc, pocit odtažitosti se dostavoval čím dál častěji. Jakoby najednou někdo vyměnil destičky a kotouče byly ze skla. Ale znovu opakuji, že rozdíl zaznamenáte na okruhu nebo stylem průletů jedné zatáčky pořád dokola sem a tam jako my při focení.

Pro dva cestující je sedlo pohodlné a prostorné. Zadní část sedla je lehce vyvýšená a svažuje se vpřed směrem k řidiči. Spolujezdec je tak spojen s řidičem v jedno tělo, a to umožňuje akčnější jízdu bez rušivého pendlování po sedačce sem a tam. Prostor pro oporu rukou spolujezdce je chytře schovaný pod zadní část sedla. Teplo od dvojice výfuků v chladnějším počasí lehce pomůže na ztuhlé klouby a v létě přitom nejsou nepříjemně rozpálené.

Design dnes ničím vyloženě nepřekvapí, ale rozdíly v kvalitě oproti slabšímu modelu tu jsou. Zpracování je také lepší, ať už se koukáte okolo přístrojovky, na zadní kyvku nebo na přední brzdy. Scrambler 1100 Special působí dospělejším dojmem a má uvěřitelnější retro nádech, i díky decentnímu lakování. Rodina Monsterů už retro vzhled dávno opustila a Scrambler 1100 tuto štafetu přebírá s hrdostí a připojuje vyzrálé jízdní vlastnosti. Jednoznačně se totiž podařilo vychytat slabší místa u osmistovky. Jízda je parádní ve všech směrech a přitom tu najdete i charakter, který se dnes už pomalu ale jistě vytrácí. Za mě vysoký počet bodů a negativa se budou hledat jen těžko.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE