Ducati Panigale 1299: první jízda

Zvláštní je, že ve čtyřech případech ze čtyř mumlali kamarádi, nezávisle na sobě, něco jako: "tyyjoo" ... No a pokud si ji přivezeš domu, všechno korunuje zpřetrhání pracně a draze budovaných sociálních vazeb, protože princezna tě ani na jedno nepustí...

Výlet do historie

Světu byla Panigale poprvé představena v roce 2011 na výstavě Eicma. Srdcem motocyklu byl tradičně dvouválec do L, netradiční a nové bylo to, že netlouklo v kultovním hrudním košíčku z trubek, ale samo tvořilo hlavní nosný prvek monokokového hliníkového rámu. Zmizela i legendární suchá spojka, nezmizelo letmo uložené zadní kolo a přibyl quickshifter.

Modelová řada byla tvořena verzemi Panigale 1199, 1199 S a vymazlenou 1199 S Tricolore.
O rok později byla na vodu spuštěna vlajková loď, Panigale R, jak jinak než s hromadou titanů, karbonů, hořčíků, koní a krouťáků, to vše při váze 165! kg ...madonna ...
Rok 2013 přinesl "Panigale bambino" 899, mimochodem neskutečně skvěle fungující, vyváženou a hravou motorku, a přinesl také něco, co se jmenuje Superleggera. Speciálně u téhle verze je poměr pořizovací ceny a množství zakoupené motorky v kilech depresivně nevýhodný. Superleggera je původně staroklingonský výraz pro čínský znak znamenající: "strašná hromada zlaťáků jen za 155 kilo extáze".... no, vlastně když to napíšu takhle, najednou i ta šílená cena dává smysl...

Letos pak byly představeny Panigale 1299 a 1299 S, holky krásné, charismatické ... lehké, a přitančily ne podle Strausse za hebkého klapání střevíčků, ale v rytmu Dave Lombarda, s dunivě explozivním kraválem kázajícího sedmihlavého draka Gatlinga ... a Země se otřásla.
Ona už 1199 byla emocionálně mocná, proto se vkrádá myšlenka, že první nápad upgradovat její dvouválec Superquadro z v.1.2 na Superquadro v.1.3 nepochází ze světa, ve kterém duhoví sloni lítají dekadentním vesmírem za doprovodu Marseillaisy hrané Gauguinem na elektrickou basu.

Výsledek mejdanu má vrtání 116 mm, zdvih 61 mm a dává 205 koní při 10.500 ot./min. a 145 Nm při 8.750 otáčkách za minutu ... psycho s mokrou váhou 190 kg. Elektronických udělátek je plný regál, ale asi nejhračkovatější je quickshifter nahoru i dolu.
Vyjelo i nové eRko. Vzhledem k pravidlům Superbiků má stále objem "jen" 1198 ccm, ale díky balíčkům voňavých cajků ze Superleggery také ono umí 205 k při suché váze 162 kg.

První pohled

Panigale mě naživo dostane pokaždé. To, co fotky jen naznačují, je v reálu o vesmír dál. Zatímco z obrázků promlouvá kompaktnost a mechanická hutnost, z oka do oka je to spíš lehkost linií, štíhlost pasu a kouzlo detailů ... ypsilony kol, luxusní prdelka, sexy céčka světel a vyskakovací čudlík startéru.

Co mě nikdy nepřestane bavit, industriálnost přepákování zadního péra i subtilní zdvojené šťopky zrcátek. Na první pohled jahoda vedle jahody ... na ten druhý lehké varování. Není vyslovené nahlas, spíš jen řečí těla, ale měl bys ho brát vážně. Ona sice tahle holka má nalakový nehty, ale taky se po nocích pere v kleci ...  bellezza celestiale, bellezza infernale...

Cesta z města

Je to rituál. Zaklíčkuješ, na playstationu necháš proběhnout intro, zpod čudlíku zapalování vyjede čudlík startéru ... zmáčkneš ...
Zvuk, stvořený ohněm, proletí svody namotanými před zadním kolem jako klubkem makarónů, a vystřelený velkorážním dvojčetem koncovek tě vábí jako spoře oděná rusalka u silnice. Stojíš, chřtán dokořán a připadáš si jako poslední vlk v severní Korei nad otevřeným lančmítem. Už není cesta zpátky. Tak za jedna a pryč.

Snažil jsem se spěchat, ale stejně jsem se po Praze pod 100 nedostal ... pod 100° C. Hrkám městem roztopeným odpoledním sluncem, se zadkem a přilehlým okolím připáleným nemilosrdným sálavým vedrem. Občas musím v ucpávce i zastavit a pak jen s hrůzou čekám, kdy začnou okolo výfuků odkapávat kapoty. Utrpení.
Úleva přichází až s nájezdem na hradeckou highway. Highway to hell, jelikož tradiční časoprostor pomalu přestává existovat a z přítomnosti se hmatatelně stává dávná minulost. Je to jako let rychlým érem ve psí výšce. To, že je to bestie, která si slova síla a rychlost vysvětluje po svém a že se jen shovívavě ušklíbá nad významem těch slov než přišla ona, to je jasné z každého nadechnutí jednatrojky pod tebou. A s každým výdechem, každým i malým vrknutím plynu se zakusuje do asfaltu a jasně říká že ať jedeš kamkoliv, budeš tam dřív a s větší náloží enjoyrfinů než by sis kdy troufl doufat. Je to psychopaticky poetické ...

Všední den po italsku

Tak předně nikdy nečekej obyčejně upocený, zpruzený, nudný a zapomenutíhodný všední den. Naopak, pokud tě takový den dohoní, Panigale 1299 je lék. Pravda, trošku nadstandard mimo rozpočet zdravotních pojišťoven. Je to přesně ta motorka, u které je jedno kam a proč zrovna jedeš, protože i z ranní cesty pro noviny, rohlík a deset deka gothaje udělá Trip.

Ta nálož emocí je také důvodem, proč nebudu popisováním techniky ztrácet čas. Jednak tady vlastně všechno je už od dob pramáti 1199 a druhak všechno funguje přesně tak jak má. Podvozek, z fabriky naladěný na rozumný kompromis mezi denním zesměšňováním všeho ostatního na silnici a občasným výletem na drom, skvěle fungující, fantastické a neúnavné brzdy s vypínatelným ABS* i zástup elektronických fičur.

Pravda, nově je tady už zmíněný quickshifter nahoru i dolu. Je to s ním jako s časopisem pro kluky, bez něj to jde taky, ale s ním tak nějak rychleji. Prostě před zatáčkou jen brzdíš, spojku ani meziplyny neřešíš, ty si ošéfuje naprosto přesně elektronika sama.  Nechci se ani šroubovákem šťourat v motoru, přestože všechno, čím se tahle motorka odlišuje od zbytku světa, jde za ním.

Panigale 1299 je mimo svět obvyklých škatulí a běžných kategorií. Svými výkony, tím jak funguje, je ultimativní a ryzí, ale trochu v rozporu s tímhle tvrzením je svým způsobem univerzální. Jasně, nedá se s ní v tesilkách jezdit motokros, ani nemá nastavitelnou opěrku zad, ale univerzálně naděluje potěšení. VŽDYCKY.

Jsou motorky, které chtějí abys je držel u huby, ždímal na limitu i trochu nerozumně pokoušel štěstěnu. S nimi se pak vracíš, s potem stékajícím až do bot a cigárko si dáš až když chytíš dech a v ten moment je všechno správně.
S Panigale je to jinak. Je jedno jaký tam máš kvalt a jakou jedeš rychlostí. Je to, jako by ti z pravého heftu vedla hadička přímo do žíly a tys každým přidáním plynu přikrmoval toho hladovýho vlka v sobě. Všechno, co jí stojí v cestě, v pikosekundě nelítostně roztrhá na tisíc kousků a hodí za hlavu, jako zbytečnou a nenáviděnu fotografii, a s těmi cucky, než napořád zmizí, si pohrají jen turbulence úplavu.

Je jako krátké letní známosti, intenzivní, tak trochu jako lesní požár před kterým neutečeš, nebo jako nekonečná bouřka, kdy to jiskří a když se z každého okamžiku ježí chlupy po těle. S touhle je to zrovna tak, myslíš na ni pořád, vlastně i když si myslíš, že na ni nemyslíš. Stokrát si říkáš, že nemá smysl, jenže se ti dostala pod kůži a je tam...

 

Mínusy

• vadí nejvíc: Zas a furt VAKL, to už je fakt na lepáka. Kdo přišel s centimetrovou vůlí na plynu, notabene u motorky +200k? To je jako pustit si k vlastní hlavě neurochirurga s plotovým vrtákem.
• vadí míň: Proč nejdou sklápět zrcátka? Víte jak mám úzký dveře do garáže?
• a ještě míň: Stojánek se zpod stupačky blbě loví, za celý dlouhý test jsem si nezvykl.

Plusy

• Prakticky všechno ostatní.

Resumé?

.. sklepnout o pár kvaltů dolů, na brzdách dojet joudu v eMtrojce, blinkr, full gas a pác pác a nechat ho zmizet, že zůstane zmizelej, forever ... a nic neřešit.

1299 je jako čarodějnice, díky které v království motorek občas pořádně zahřmí. A koupit, nebo nekoupit? No, jestli máš hromadu šlupek a už při pohledu na ni ti naskakuje husina, neváhej.

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE