Ducati Monster 1100

Není to pouze červená barva, která dělá z velkého Monstera statného sporťáka. Už tvrdý podvozek a posed s větším předklonem napovídají, co mu v Bologni bylo dáno do vínku. Jen si tak říkám, jestli není škoda brát této italské legendě universálnost, která společně s nestárnoucím designem zlomila srdce pěkné řádce motorkářů.

Ducati Monster 1100

Kapitoly článku

Asi si vzpomínáte na ten den, kdy vykouknul na svět zbrusu nový modernizovaný Monster. Jo jo, bylo to zhruba před rokem a půl v Milánu, kde taloši se vší slávou prezentovali „malého“ Monstera 696. V tu chvíli se začalo vášnivě diskutovat, kdypak asi opustí bránu boloňské fabriky jeho velký bratr. Stalo se tak o rok později a my jsme si ho hned z kraje sezony proklepli v redakčním testíku.

Design

S „malým“ Monstrem toho mají společného po designové stránce pochopitelně víc než dost. Ovšem tím, co vás hned trkne a prozradí přítomnost elkového dvouválu o objemu 1078 ccm, je zadní letmáč společně s pětipaprskovými ráfky z lehkých slitin. Designéři si po světové premiéře užili svoje - jedni nový monstří kukuč do nebe vynášeli a druzí zase rozčarováním ztráceli řeč. V některých případech snad jedině dobře…
Mně osobně poslední generace fakt chytla a nahé italské kráse dávám 99 bodů ze sta. Kompaktní stavba a dravost, která z nové jedenáctikule srší proudem, jen potvrzuje, že taliáni prostě patří mezi světovou designérskou smetánku. Myslím, že drobounká podsedlovka těsně nad dvojicí kuželovitých hliníkových laufů nechá v klidu jen málokoho. Mohutná patnáctilitrová nádrž posazená na trubkovém příhradovém rámu mluví jasnou monstří řečí a značce Ducati nezůstává nic dlužna. Oproti předchozím modelům dostala navíc dva otvory, kterými skrz mřížku fičí vzduch do desetilitrového airboxu.
Novinku, kterou desmo fanoušci jen těžko rozdejchávají, je hliníkový odlitek podsedlovky, jež nahradil typickou trubkovou konstrukci. Stejně tak vymodelovaný půlený reflektor zaměněný za klasické kulaté světlo je nejspíš bude pronásledovat v těch nejčernějších snech. Nad ním se krčí mini štítek, o jehož funkci nemá cenu příliš mluvit. Prostě decentní „dyzajnovka“, která dělá z Monstra ještě většího dravce. Ve svých spárech však ukrývá digitální panýlek signalizující kupu moc důležitých informací.
Bez povšimnutí nezůstane jednoduchá, ale o to hezčí krytka sedla spolujezdce. Po vytočení dvou inbusů, díky nářadíčku pod sedlem, je dole na to tata. V tu chvíli jako byste Monstera o něco okradli a stojí před vámi s výrazem stydlivého školáčka. Jasný příklad toho, jak malý detail může dělat velký věci. Co je horší je fakt, že nahatá jedenáctka na úkor designu postrádá byť sebemenší madýlka pro spolujezdce, která by se hodila i pro pohodlnější manipulaci na místě. O tom, že spolujezdec nemá na růžích ustláno, však později.

Motor

Ani ten největší snílek si nemůže představit Monstera bez desmodromického dvouventilového dvouválce. Stejný buchar dává chuť do života futuristickému Hypermotardu a nebo o něco usedlejší Multistradě. V jednom si ale tahle dvojička s „velkým“ Monsterem nezadá. Tím je technologie samotné výroby, protože jeho motor je nyní odléván tlakovým litím. Tomuto procesu se v Boloni začalo říkat Vacural a byl využit už při výrobě srdíček supersportovních divošek 848 a 1198. Podtrženo sečteno, jedenáctistovkový vzducháč produkuje 95 kobylek, jež kompletně zařehtají v okamžiku, když digitální otáčkoměr zahlásí 7500 ot./min. Maximální krouťák si říká o slovo ještě o 1500 otáček dříve, tedy při 6000 ot./min.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist