Ducati Hyperstrada 800

V Bologni se poslední dobou nejspíš hodně věnují mototuristice. Alespoň tomu nasvědčuje rostoucí počet modelů s přívlastkem Strada, který značí cestovněji laděné verze zavedených šlágrů. Na dovolenou si od letoška můžete pořídit například okufrovaný muscle bike Diavel, nebo také Hyperstradu, u které asi není třeba dlouze vysvětlovat, z jakého základu vychází.

Ducati Hyperstrada 800

Kapitoly článku

Ducati Hypermotard je ve světě motorek poměrně zavedeným pojmem, to je bez diskuze. Letos ale na scénu nastoupila nová generace tohoto modelu, a její přijetí by se dalo označit za...řekněme kontroverzní. Ne všichni dokázali ocenit, že italská fabrika se snaží přiblížit hlavnímu proudu, a chce dělat motorky pro co největší cílovou skupinu. Těžko soudit, jaký vliv na změnu strategie má automobilka z Ingolstadtu coby nový majitel značky, stejně jako nelze jednoznačně říci, zda je to dobře nebo špatně. Nový Hypermotard je prostě úplně jiná motorka než "starý". Snad prominete, že pořád píšu o Hypermotardu, když testujeme Hyperstradu. Jak jste ale už nejspíš zjistili, jedná se v podstatě o modely na podstatně stejném základu. Strada má jenom pár drobných změn, které mají jezdci zpříjemnit delší přesuny do Alp nebo podobných motorkářských revírů.
Z designových změn nelze přehlédnout boční koncovku výfuku, která vystřídala dřívější dvojici tlumičů pod sedlem. Asi nebudu sám, kdo s povděkem kvituje, že se zrcátka přesunula z konců řídítek na svoje tradiční místo, ovšem menší radost mám z jejich atypického tvaru. Plastové vykousnutí v dolních rozích je možní efektní, ale už méně praktické a bezpečné. Těch pár centimetrů čtverečních výhledu chybí hlavně ve městě, i když jinak se funkčnost zrcátek o dost zlepšila. Přední blinkry se naopak stěhovaly do krytů rukojetí, které tím pádem získávají na estetice, ale zároveň ztrácí na svém původním významu. Jinak si motorka zachovala svojí charakteristický štíhlý profil s typickým předním zobákem.
Co už na první pohled není tak vidět, jsou menší rozměry. U nové Hyper řady se s nimi budou potýkat hlavně dlouháni, ale u verze Strada si mohou alespoň trochu víc narovnat hřbet díky vyšším řídítkům. Posez má ale pořád hodně daleko k pohodlnému rozvalování na velkém cestovním enduru – sedíme přeci na cestovním motardu. Stupačky jsou dost vysoko na to, aby se dřely o asfalt v každém druhém vracáku, ale díky umístění víc vpředu nenutí nohy do žádných křečí. Sedlo je na svůj úzký tvar celkem pohodlné. Bohužel jsem neměl možnost přímého srovnání s méně polstrovaným sedlem Hypermotardu, takže nemohu posoudit, jak výrazný je mezi nimi rozdíl.
Nový Hyper je menší, lehčí a hlavně výkonnější, přestože jeho motor má o třista kubíků menší zdvihový objem. Z Testastretty 11° můžete vymáčknout až 110 koní (oproti 95 u předchozího modelu), doprovázených točivým momentem 89 Nm. Po agregátu 1100 EVO, který byl zdrojem zábavy u předchozího modelu, se vám pravděpodobně stýskat nebude. Nový motor je sice díky menšímu objemu hladovější po otáčkách, ale nedělá mu žádné problémy se do potřebných otáčkových výšin dostat během pikosekundy. Navíc si můžete vybrat ze tří jízdních režimů – 110 koní s rychlejší reakcí na plyn, 110 koní se střední reakcí a 75 koní s nejmenší citlivostí elektronického plynu.
Je celkem jedno, jestli si je v menu palubního počítače necháte uložené pod symboly Sport, Touring a Urban, nebo si v v pokročilém nastavení navolíte vlastní konfiguraci. To vyžaduje chvíli listování, ale pak už je přepínání mezi režimy otázkou dvou stisknutí tlačítka a krátkého pohledu na displej. Pod jednotlivými režimy jsou totiž kromě palivové mapy uloženy ještě parametry ABS a kontroly trakce, žádná kombinace prakticky není vyloučená. Fabrické nastavení ale celkem přesně odpovídá uvedeným jízdním situacím, a například Sport se moc nehodí pro časté rozjezdy a drncání po kostkách. Nejostřejší reakce motoru je ve městě často až na obtíž, a osobně jsem si ji raději vychutnával až na otevřené silnici. Naopak v režimu Urban sice neužijete moc legrace, ale nemusíte tolik hlídat pravé zápěstí.
Výrazné změny se odehrály v oblasti podvozku. Ten staví na novém příhradovém rámu, který využívá některé prvky z Multistrady, jako například podsedlovku odlitou z hliníku. Pocitově se zlepšila hlavně geometrie. Jestliže jste u předchozího Hypermotardu museli občas zkontrolovat, zda pořád ještě máte přední kolo, tak tady už to neplatí. Za podstatně lepší zpětnou vazbu od předku může delší stopa, a rozdíl je to opravdu propastný. O vyšší stabilitu se měl postarat prodloužený rozvor, ale v rychlostech nad 140 km/h je v přímém směru pořád cítit mírná nervozita. Ale co, tohle není motorka na zdolávání kontinentů po dálnici, a v zatáčkách vám tenhle neduh bohatě vynahradí. Řízení je pořád hravé a milimetrově přesné, zatímco odpružení v sestavě přední 43 mm Kayaba se zdvihem 150 mm a plně stavitelný centrál zadní centrál Sachs se stejně dlouhým krokem si dokáže hravě poradit i s českými okreskami.
Radost je i proplétání mezi kolonami aut ve městech, pokud tedy necháte doma boční kufry, které se po nasazení do nenápadných držáků stávají nejširším bodem motorky. Jejich rozměry naopak oceníte, když potřebujete někam sbalit věci na pár dní, nebo třeba jenom uložit přilbu (nebo dvě). Hned po vyšších řídítkách a měkčím sedle bych tyhle šikovné a pohledné brašny zařadil na třetí místo v seznamu věcí, které s Hyperstrady dělají cestovnější verzi boloňského motardu. Pak je tu samozřejmě ještě hlavní stojan (kterým kupodivu neuděláte rýhu do každého ostřejšího vinglu), kryt motoru a USB konektor na dobití cestovní elektrovýbavy.
Hyperstrada je jako jediná z nové řady standardně vybavena ABS, které přijde vhod až cestou z Alp začne tradičně pršet. Jeho intenzita (včetně nulové) se dá v uživatelském menu snadno nastavit i za jízdy, a je jenom na vás, zda si troufnete kočírovat ostré radiální monobloky Brembo vlastní rukou, nebo kontrolu smyku necháte na elektronice. Stejně jako osmistupňová kontrola trakce, ani ABS vám radost z jízdy moc často kazit nebude.
A jak je to vlastně s oněmi cestovatelskými ambicemi nového přírůstku v lajně Ducati Hypermotard? Přiznám se, že pod vlivem všech marketingových nástrojů jsem v tomto směru čekal od Hyperstrady trochu víc. V přímém srovnání s Hypermotardem pravděpodobně vyniknou prvky jako komfortnější sedlo, vyšší řídítka nebo plexi, ale cesťáka z ní rozhodně neudělají. Ale to je vlastně dobře, protože Ducati zašla jenom tak daleko, aby Strada neztratila nic z hravosti a sportovního naturelu motardu. Zákonitě se nabízí srovnání s konkurenčním KTM SM T, což je podobný typ motorky, a také patří mezi moje favority. Není úplně univerzální (na měsíční expedici po Maroku se fakt nehodí), ale skoro všestranná. Motor má dost síly, ale jeho výkon máte neustále pod kontrolou. Podvozek se kromě terénu vyrovná s každou situací, a z dálnice – kde se mu tak úplně nelíbí - vás stejně po pár kilometrech vyžene touha po zábavnějších silnicích. A Hypermotard vždycky byl hlavně o zábavě, ale teď si ho můžete navíc vylepšit špetkou komfortu, aby vám cesta do Alp líp utíkala.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist