journeyman_brezen




Čert do města: Test Ducati Scrambler Urban Motard

Čert do města? Ale vlastně proč ne, i když by se možná více hodilo slovo čertík. To proto, že jde o pohodový scrambler na sedmnáctkových silničních kolech, který s ostrými motardy nemá až tolik společného. Jeho vzhled, styl a charismatický elkový dvouválec dost fikaně útočí na emoce a sám za sebe říkám, že si mě hodně rychle omotal kolem prstu. Tenhle městský floutek dokáže rozjet slušné divadlo nejen v divoké metropoli, ale také na silničkách daleko za jejími hranicemi.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Ducati se může pochlubit širokou škálou kategorie Scrambler, která se těší oblibě po celém světě. Nyní ji rozšířil další kousek, tedy Scrambler Urban Motard a asi se nemusím více připomínat, že jde o městského holomka, který nezkazí žádnou srandu ani na klikatých silnicích. Vlastně má k tomu všechny předpoklady a je jediným desmo Scramblerem s předním sedmnáctkovým kolem

Přední vyplétané kolo je standardně nazuto do pneumatiky Pirelli Diablo Rosso III 120/70ZR17 a zadní do balónu 180/55ZR17. Pérování se zdvihy 150 mm nenabízí možnost nastavení, pominu-li předpětí zadního vyoseného tlumiče. Brzdy má pod palcem značka Brembo a jeden přední čtyřpístkový radiální monoblok si bere do parády kotouč o průměru 330 mm. Ducati u všech osmistovkových Scramblerů nasazuje zatáčecí ABS a je to vlastně jedinou elektronikou, která je mu vlastní. Jen veliká škoda, že se ABS na zadku nedá vypnout.

Pokud se podíváme na rám, je ve vteřině jasný, že se jedná o klasiku, tedy ocelový trubkový rám. K němu je připevněn elkový vzduchem chlazený dvouválec se zdvihovým objemem 803 cm3 v parádní černé barvě. Maximální výkon 73 koní přichází ve chvíli, kdy Desmo točí 8250 ot./min. a nejvyšší točivý moment 66 Nm se o slovo přihlásí o dva a půl tisíc otáček níže. Benzín se tankuje do 13,5litrové nádrže, a když je plná, ukáže Urban Motard na váze 196 kg. Stav palina v nádrži zobrazuje docela jednoduchý LCD displej, který nabízí celou řadu informací, jako je třeba ukazatel zařazeného kvaltu, teplota vzduchu, průměrnou spotřebu nebo čas. Pokud hledáte USB konektor, tak ten je standardní záležitostí a najdete ho pod sedlem.            

  

Přiznávám se, že mi Scramblery od Ducati dost líbí a vůbec se nedivím obrovské popularitě po celém světě už jejich premiéry v roce 2014. Troufnu si říct, že si na své přijde každý, protože modelová řada poslední generace je neskutečně pestrá. Mě asi nejvíc očaroval Desert Sled a je fakt, že jsem se v jeho společnosti vždycky skvěle bavil. Teď si jdu pro jeho bráchu, který je silničářem jako poleno a jeho název Urban Motard jasně říká, kde se bude předvádět v tom nejlepším světle. Ano, je to rušné město a silničky za jeho hranicemi. A co trošku sportu, když pochází z fabriky v Boloni, kde to voní motosportem od vrátnice až po závodní kantýnu? Jo, to mu nemůžu upřít a ordinuju si krátké dostaveníčko na motardovém okruhu v Písku.

​​

Ještě než se tam sklouznu, jezdím po městě a Scrambler Urban Motard platí za nádeníka, který musí odtahat práci všedních dnů. Holt bez práce nejsou koláče. Každopádně ve městě je s ním srandy kopec a díky jeho chlapáckému charakteru si užívám i dost monotónní ježdění po zaflákané metropoli. Samotný posez není naháčům s asfaltovým srdíčkem nic dlužen a pozice za řídítky odpovídá názvu Urban Motard. Sedí se na docela úzkém rovném sedle, kdy nejsem nijak posazen uvnitř motorky, držím širší řídítka, která zaručují slušnou páku, a jsem mírně předkloněn nad přední sedmnáctkové kolo. Právě pozice za řídítky je díky menšímu přednímu kolu tak trošku jinde než u ostatních sourozenců s osmáctkou, tím spíš od Desert Sleda, který jezdí s přední devatenáctkou a vysokým podvozkem. Už proto je jasný, že na Motardu nemám sebemenší problém došlápnou a jednoduše s ním manipulovat na místě, na čem se podílí také rozumná váha. Není to, co ve městě potřebuju jako sůl?

Ve městě mi hraje do karet docela nízko položené těžiště a skvělá ovladatelnost. Vychválit musím širší řídítka, protože díky nim mám dobrou páku a parádně se mi s Ducati manévruje v nízkých rychlostech. Vzduchem chlazený elkový dvouválec se klidně může zařadit na seznam ohrožených druhů a já jsem rád, že přežil euro vejmysly kritérií normy Euro 5. Mám ho rád a líbí se mi jeho charakter, který je odkazem na poctivou klasiku, která k mašinám této kategorie skvěle sedí. Někdo by možná namítl, že už není tak neurvalý a že ho v Boloni učesali. Jenže mně to přijde v dobré rovnováze, protože stále je cítit jeho svérázný charakter a rozhodně o něm nemůžu říct, že by byl ulíznutým emánkem. Zkrátka sem tam si zacuká nebo zavibruje, a to je dobře. Děje se tak v rozumné míře a ježdění ve městě není žádný očistec, jak by si někdo mohl myslet. Dobře funguje pérování, ale je pravda, že si rozumí hlavně s pěkným povrchem a rozbité uličky člověk cítí. Na druhou stranu, čekal jsem to u Motardu na sedmnáctkových kolech a s pořádně širokou zadní gumou o něco horší.

Jenže to už dávám městu vale a začínám se věnovat rozmanitým okreskám, kde to je o zatáčkách a o poznání svižnějším tempu. Radost z Ducati Urban Motard jen čiší a já jsem na tom úplně stejně. Skvělej motor, sportovně laděná jízdní pozice i příjemná váha, ze které pramení lehká ovladatelnost, tvoří ideální balíček pro všechny, kteří nepotřebují nabroušeného naháče, ale spíš stroj ve stylu, který se umí rozvášnit. Motor působí příjemným pružným dojmem, výkon se krásně dávkuje a celkově můžu říct, že jde na ruku čitelným a přátelským projevem. Myslím, že má co nabídnout jak vyzrálým motorkářům, kteří se občas rádi sklouznou v temperamentnějším módu, tak začínajícím jezdcům, kteří přestupují z menší „á-dvojkové“ mašiny. Rozhodně je nevystraší ostrou odezvou na plyn nebo nepřiměřeně vysokým výkonem. Mě jeho charakter moc baví a s výkonem a průběhem jsem naprosto v pohodě. Když chce předjet, není problém, když chci trošku chvátat, nedostanu košem, a to ani v opačném případě, kdy se chci jen tak potulovat a kochat krajinou.

Ano, převodovka by zasloužila o maličko více přesnosti, zejména pak v okamžiku, kdy prásknu do koní a užívám si temperamentního svezení. Podvozek funguje jedna radost a Urban Motard se mi naprosto jednoduše řídí. Vlastně nemám připomínek ani k široké zadní pneumatice, na kterou jsem byl před svezením hodně zvědavej a říkal si, jestli nebude pro takovou mašinu zbytečně širokým balónem. Ducati Scrambler Urban Motard se s velkým apetitem vrhá do zatáček, precizně je projíždí, a když dostane pěkně napít, s chutí vystřelí ven a už se těší na další. Zase musím konstatovat, že z tohoto pohledu bude sedět hodně širokému spektru motorkářů a nikdy z nich se s ním nebudou muset prát a přemlouvat ho, aby zatočil a aby v ideální stopě proklouzl zatáčkou. V dobré světle se ukazují také brzdy, které se dobře dávkují, nicméně bych klidně přivítal o chloupek ostřejší nástup přední brzdy a jednoznačně tlačítko pro vypnutí ábéeska na zadním kole.

Přesně o tom se přesvědčuju na malém píseckém okruhu, kam Scrambler Urban Motard jednoznačně patří. Samozřejmě, že to nebude o mačkání stopek a posouvání traťových rekordů, protože na takové kratochvíle existují úplně jiné jednoválcové motardové rakety. Bude to o radosti! O radosti a pohodovém temperamentním sklouznutí, protože Desmo Motardu není cizí. Také tady vnímám parádní ovladatelnost a jednoduché řízení, které okruhové svezení maximálně podporuje. Ani motor do toho nehází vidle a vzhledem k jeho koncepci dává do placu příjemný výkon a umí se pěkně rozparádit. Ideální povrch jde na ruku sériovému nastavení pérování, které si se svižnějším tempem a mou váhou sedmdesáti kil ví rady. Zase je potřeba si uvědomit, že jde o motocykl primárně určený do města a na okresky, nikoli na závodní okruhy. Jenže on si tady nevede špatně a já mám od začátku až do konce pusu od ucha k uchu.   

Ducati Scrambler Urban Motard se mi v garáži dlouho neohřál, ale o to víc to bylo intenzivní a ve finále jsme toho stihli docela dost. Tenhle holomek z Boloni je jasnou asfaltovou záležitostí a je bez debat, že umí naservírovat kopec zážitků na silničkách plných zatáček, ale zrovna tak i při ježdění ve městě. Prostě dojíždění za povinnostmi všedních dnů dostane nový rozměr a dost možná na schůzku přijedete s úsměvem na tváři, který pochopí jenom ten, kdo vás uvidí parkovat městského červenobílého čertíka. Prodává se pouze v této barevné kombinaci za cenu na hranici 290 000 Kč, a ta jasně připomíná rodinou příslušnost exkluzivní značky Ducati.       

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Marek Štvrtecký - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ motor, jeho stavba, projev a pružnost
+ jednoduchost a minimum elektroniky
+ jízdní vlastnosti, ovladatelnost a váha
+ povedený vzhled


- nejde vypnout ABS na zadním kole
- převodovka by zasloužila více přesnosti
- vyšší cena
- vzhledem k ceně nestavitelné pérování


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 45 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Piki přispěl 30 Kč
kmex přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist