Buell 1125R

Musim přiznat, že tahle mašina ve mně vzbudila nejrůznější pocity ještě než sem jí vůbec osedlal a zjistil, jak se věci vlastně mají. Asi nejvíc převažovala zvědavost, protože charismatické stroje mám rád a lecjaké mušky jim díky porci osobitosti klidně odpustím. Buell 1125R mě při oficiálním představení fascinoval svými supersportovními ambicemi a poměrně racingovým prezentačním videem.

Nemá si však cenu nic namlouvat, tenhle bulík moc „superbikově“ nevypadá a sporta z něj dělá daleko víc „buellí“ marketing, než on sám o sobě. Pořád ale tajně doufám, že mě na okruhu mile překvapí a alespoň z části se se závodní argumentací výrobce ztotožním.
Chvilka pravdy nastává jednoho slunečného dne na brněnském okruhu. Společně s Bulíkem si oťukneme ještě dvě italské sporťandy. Zpátky ale k superbiku vyrobeném za velkou louží. Ještě než se na konci boxové uličky rozsvítí zelená a budu moct vykroužit zatáčku Františka Štastného, musím ve fofru dotankovat jednadvaceti litrovou nádrž. Víčko nádrže však nemá pro přísun palivového moku pochopení a ke srandě pumpařů se s ním pěknou dobu pekluju. Do rozzuřené smečky mé skupiny tak přijíždím se značným zpožděním.
Snažím zahřát gumy a začít trošku jezdit. Posed na „jedenáctsetdvacetpětce“ není ryze sportovní s velkým předklonem a váhou na ruce. V prvních metrech brněnského okruhu okamžitě pociťuju velkou váhu a těžkopádnost stroje, což sporťákům zrovna nehraje do karet. Začínám být z Bulíka trošku rozpačitý a lehce nedůvěřivý, což mi při okruhovém veselí nedodává potřebnou dávku jistoty. Při zrychlování se dá čtyřtaktní dvouvál vytáčet tak do 8-8500 ot./min., protože pak už nárůst výkonu není citelný a o slovo se začíná hlásit pan omezovač. Od „nabroušeného“ agregátu z dílen rakouského Rotaxu jsem očekával o chlup větší temperament a použitelné spektrum otáček…
Po pár rundách začínám cítit poměrně unavené pravé předloktí, což má na svědomí dost tuhý chod plynové rukojeti. Jak známo, okruh si zdatně proklepne brzdovou soustavu a to platí i pro tento americkej superbike. Upřímně řečeno, první ostřejší brzdění v náklonu mě celkem děsí, protože se mi sportovní amík začíná rovnat pod zadkem a chce si sám diktovat kudy tudy. Na druhou stranu jsem s tím mohl počítat, jelikož mega brzdový kotouč na jedné straně tomu dává slušnou pravděpodobnost.
Podvozek působí poměrně tvrdším rázem, ovšem zavlnění při prudké akceleraci nebo naopak při zaklapnutí plynu celkový dojem pokazí. Jízda se blíží do finále, hlavou se mi honí nejčernější myšlenky a ač nerad, tak přiznávám, že jsem rád, že to mám pro tentokrát za sebou. Je fakt, že jsem na okruhu rozhodně neočekával žádné špičkové supersportovní vlastnosti, ale stejně tak jsem ani ve skryku duše nečekal tak těžkopádné a neohrabané chování, jaké Buell 1125R předvedl.
Po okruhových zkušenostech jsem přesvědčenej, že si tuhle mašinu určitě nebude kupovat divoch, kterej bude chtít za jejími řidítky trávit většinu času na závodním okruhu pokořováním svého traťáku a nebo atakováním bedny čím dál více populárnějších amatérských závodů. Bude to muset bejt fanda značky, kterej na logo Buell zdobící nádrž nedá dopustit a na okruh se podívá jednou za uherský rok. Daleko více volnosti a radosti z jízdy si užije na zakroucených silničkách za městem, kde čas od času dá bulíkovi pěkně napít.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Vladimír Rejda - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE