Moto&auto po německu: BMW R1200RT + BMW 5 GT

Text: Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 6.12.2010 | Zobrazeno: 22 710x

V novém tisíciletí motocyklová divize německého výrobce rozšířila modelem G450X svůj záběr i mimo silnici, ale hlavně se s modelem S1000RR vcelku úspěšně pustila do sportovního klání na závodních okruzích. Bavoráky si ovšem vždy udržovaly především pověst spolehlivých cestovních strojů s velkým důrazem na kvalitu, vysokou technickou úroveň a řadily se spíše k dražší a luxusnější straně nabídky. Proto jsme při volbě dvou zástupců, na kterých se podíváme na společné rysy auta a motocyklu, sáhli po dvojici legendárních cesťáků a postavili vedle sebe eRŤáka a pětkové GéTéčko.

Moto&auto po německu: BMW R1200RT + BMW 5 GT

Kapitoly článku

A stejně jako u japonců a u ameriky se podíváme, zda u obou zástupců najdeme nějaké společné rysy, které budou charakteristické pro zemi původu rozkládající se podél naší západní hranice.

Když si obě báva postavíme vedle sebe, okamžitě vyniknou jejich velkorysé „cestovní“ míry, kterými se odlišují od ostatních motorek a osobních vozů. Gran Turismo si zkrátka žádá dostatek prostoru pro posádku i zavazadla spojené s maximální ochranou proti větru i při vysokých dálničních rychlostech. BMW 5 GT proto na parkovišti opticky zastíní i větší SUV, okufrované RT zase na motorkářském srazu najdete zaparkované poblíž Goldwingů. V obou případech je ale mohutná stavba doplněna elegantním designem, který spíše než na aktuální trendové hity hledí na nadčasové a decentní tvary cílené na jezdce, kteří už mají plně jasno, co od svého miláčka chtějí. V obou případech zkrátka platí, že BMW si nekupujete na pár sezón! Oba stroje se také pyšní podobným zpracováním mřížky chladiče ve tvaru „ledvin“, byť u motocyklu to v letošním modelovém ročníku kvůli použití tmavých plastů není tak patrné jako u loňské verze.

Další charakteristickou vlastností obou strojů je technologický náskok, který se německé značce podařilo vybudovat před konkurencí. Stejně jako motocykl disponující hi-tech systémy odpružení paralever a telelever a je doslova nabitý elektronikou, i automobil se může pochlubit například integrálním aktivním řízením s natáčením zadních kol a elektronickým nastavením charakteristiky odpružení. Na palubním počítači motocyklu umístěném vedle dvou klasických analogových budíků tachometru a otáčkoměru najdeme maximální informační výbavu a ovládání a nastavení všeho možného, s čím se jen jezdec ve světe motocyklů může setkat.

To samé se opakuje u vozu GT, který nabídne klasické analogové budíky a vedle dokonalý počítačový systém umožňující nastavení parametrů vozu, rádia, telefonování, ale třeba také přehrání uživatelské příručky či zobrazení nápovědy. Technické lahůdky jako couvací kamery, možnost přenosu kompletního osobního nastavení do jiného vozu přes USB, možnost vybavení automatickým udržováním rychlosti v koloně podle auta před vámi vás ujistí v tom, že jste v jednom z nejdokonalejších dopravních prostředků dnešní doby. Třešničkou na dortu je pak třeba holografické promítání údaje o rychlosti a šipky navigace několik metrů před auto, takže máte vše na očích a přitom nemusíte přeostřovat zrak při pohledu na budíky.

Po usazení za volant popř. za řídítka opět ihned víte, že sedíte na špičkovém produktu s maximálním důkazem na pohodlí, luxus a ergonomii. Vyhřívání sedadel, nastavení výšky, nastavení polohy řídítek/volantu, to vše je v případě automobilu doplněno elektrickým ovládáním s možností uložení vaší oblíbené konfigurace do paměti klíčku zapalování. Také spolujezdec bude po přesednutí z jiného motocyklu či automobilu příst blahem a jásat nad sedačkou i dostatkem místa na nohy. I když možná jsem měl napsat spíš „spolujezdkyně“, protože u těchto dvou strojů málokdy potkáte slečny za volantem a naopak místo spolujezdce je málokdy obsazeno chlapem. Oba jsou totiž jako dělané pro lidi, kteří chtějí jezdit ve dvou nebo s rodinou, a u obou zároveň tak trochu platí, že jde spíš o dokonalou hračku pro chlapy než pro dámy za volantem či řídítky.

Společnou řeč oba stroje najdou i při popisu zavazadlového prostoru - i tady máte k dispozici maximum, jaké lze na trhu najít. Mohutné boční kufry motocyklu RT - a to jsme ještě nechali doma obrovský topcase - se samozřejmě nemohou měřit se zavazadlovým prostorem ve zvýšené zádi automobilu, navíc s možností posunutí zadních sedaček dopředu.

Motocykl s novou dvouvačkovou technologií motoru disponuje stádečkem 110 koní a krouťákem 120 Nm, které si musí poradit s 260 kg pohotovostní hmotnosti. Námi testovaný vůz skrýval pod kapotou zážehový šestiválec technologií TwinPower Turbo s maximálním výkonem 300 koní ale hlavně úctyhodným krouťákem 400 Nm. Tyto parametry si ovšem musí poradit s dvoutunovou hmotou tohoto cestovního mazlíka. Už při prvním sešlápnutí plynu a vytočení první rychlosti osmistupňového automatu ale cítíte, že tam ty koně a hlavně newtonmetry opravdu jsou.

Náš tip

Přečtěte si samostatný redakční test motocyklu BMW R1200RT ročníku 2010.

Jestliže při statickém srovnání jsme u obou strojů našli řadu shodných rysů, za jízdy je všechno jinak. Zatímco u ryze cestovních aut je hlavním cílem tichá, plynulá a co nejpohodlnější jízda, za řídítky motocyklu ihned vychází najevo, že v jedné stopě jde o něco úplně jiného a hlavní je tu zážitek z řízení a dojem z projížďky. BMW 5 GT vás doveze do cíle v pohodlí, bezpečí a krátkém čase, ovšem kam se hrabe na BMW R1200RT. Tento koráb je totiž v cíli již několik vteřin po rozjezdu, protože jak praví známé klišé - sama cesta je cíl! Přestože jde o cestovní motorku, dokáže nadělit velmi slušnou porci adrenalinu a pocitu svobody z pohybu v otevřeném prostoru, kdy mezi vámi a krajinou je pouze hledí přilby či sklo ochranných brýlí. Dojem z rychlosti, vnímání a řízení stroje celým tělem, vibrace, hutný zvuk vytočeného boxeru i neustálé řazení, to je zkrátka něco, čemu se žádné auto nevyrovná. Zatímco vůz s automatickou převodovkou jede takřka sám, kočírování více než stokoňové mašiny už není pro každého - a o to větší je odměna v podobě vyvětrané hlavy třeba i jen po stokilometrovém sklouznutí za město a zpátky.

U vozu GT je to jiné, tam je primární nikoliv svezení, ale cíl cesty - hlavu si za městem vyvětráte raději třeba na golfu, však se také při konstrukci kufru na golfový vak myslelo. Řidič BMW 5 GT si pluje krajinou v dokonalém komfortu za zvuku hudby z desítky reproduktorů rozmístěných po celé kabině. Jestli jedete na dálnici 120 nebo 180 poznáte prakticky pouze podle toho, jak rychle míjíte kamiony v pomalém pruhu. Na okreskách se díky třem stovkám koňů, přitvrzení charakteristiky podvozku a možnosti ručního sekvenčního řazení nějaký ten požitek z rychlé jízdy dá najít, ale mohutná váha je v zatáčkách znát. Cit v řízení je poměrně omezený a bez odezvy. Při ostřejší jízdě cítíte, že trápit tohle nářadí v serpentinách či na okruhu by působilo jako opěrní pěvec Pavarotti v černošské hiphopové kapele. Tady jsme v klubu pro vyzrálé gentlemany a připomenou vám to i prvotřídní materiály uvnitř kabiny vyvedené v kůži a broušeném hliníku.

Po zastavení u kavárny se zahrádkou ve Dvoře Králové nenápadně sleduji, který stroj bude budit větší pozornost. Výsledek je 10:0 pro auto, u motorky se zastaví pouze evidentní majitelé jednostopých strojů, kdežto obrovský bílý sedan je středem zájmu a také několika nevraživých pohledů a komentářů o „prachatejch pražácích“, tomu se s autem za dva miliony (cena v základu 1,4 M) asi nevyhnete nikde. U obou dnes testovaných BMW ovšem platí, že jsou určeny pro zájemce, kteří řeší cenu až na druhém místě. Jsou pro řidiče, kteří už pár stylů a modelů vyzkoušeli, nespokojí se jen tak s něčím a rádi si připlatí za to, aby měli to nejlepší v dané segmentu.