Ducati 1199 Panigale S & BMW S 1000 RR

Text: Tomáš Mikšovský , Tomas Mysliveček | Foto: Jiří Jevický | Foto: Tomas Myslivecek jr., Lucka Čermáková | Zveřejněno: 20.8.2012 | Zobrazeno: 56 896x

Kapitoly článku

BMW S1000RR, tenhle stroj už figuruje na trhu sériových superbiků nějaký ten pátek a stále patří k nejvýraznějším kouskům této kategorie. Na tomto webu a o této motorce bylo napsáno nespočet článků, redakčních testů i reportáží a po srovnávacím testu na mostecké trati jsem se utvrdil v tom, že se můj pohled na německý skvost, který čtvrtým rokem udává tempo své konkurenci, nijak nezměnil.

Konstrukce řadového čtyřválce nese i své sebemenší nevýhody oproti „užovce“ v podání Panigale. Za daných podmínek byla Ducati o řád přívětivější a lehčí na ovládání a to zejména v okamžiku rychlého přehození motocyklu z jedné strany na druhou v mosteckých šikanách. U BMW jsem zprvu cítil jistou nechuť v momentě prvního náznaku zatočení. Laicky řečeno, motocykl jsem musel více přemlouvat, aby zatočil. Vzápětí přišlo krásné vystřízlivění a BMW mi ukázalo, že to jde. Když jsem měl maximální náklon, liboval jsem si nad stabilní jízdou. Když jsem dal po odbrzdění ždibet plynu a otáčel s rukojetí až do plna, líbilo se mi, jak si motocykl držel ideální stopu při akceleraci.

Chod řadového čtyřválce poslouchal na slovo, byl neskonale jemný a odpustil i drobné zaškobrtnutí o plynovou rukojeť. Dokonalý je hlavně rozsah použitelných otáček a řekl bych, že takovýto motor je spíše pro okruhové začátečníky. Ducati Panigale je neskutečný dravec hlavně ve vysokých obrátkách a jízda na ní se musí trochu přizpůsobit a pohrát si v zatáčkách s převodovými stupni a tak trochu nad jízdou zapřemýšlet a to mne na ní bavilo nejvíc.

Co se týká akcelerace a maximální rychlosti, tak tam je to hodně vyrovnané a netroufnu si tvrdit, který motocykl má navrch. Srovnávat brzdové ústrojí mezi těmito stroji je jako srovnávat jablka a hrušky. V tomto rozstřelu jednoznačně vítězí Ducati. U BMW je neustálý problém týkající se propadání brzdové páčky. Samozřejmě, že se nedostatek projeví až ve chvíli, když eSku začnete pořádně šlapat na krk a od toho byl tento test. V běžném provozu to není až takový velký problém.

Asistent řazení funguje v obou případech na jedničku a k tomu nemám absolutně žádnou výtku. Lépe jsem se cítil na italském stroji, na který když vlezete, už nebudete chtít nic jiného. Líbí se mi strategie Ducati, „Když už, tak už!“. Na úkor vyšší ceny si vychutnáte nezapomenutelnou souhru všech prvotřídních komponentů, které byly na Panigale použity. Od displeje po nazuté měkké pneumatiky dává Ducati jasně najevo, pro který segment zákazníků je tenhle motocykl určen. Ať už je to jak chce, jsem rád, že jdou konkurenti S1000RR po krku zuby nehty, protože jedině tak se dočkáme dalších technických inovací navzdory přetrvávající finanční krizi.