BMW R1200GS vs Moto Guzzi Stelvio vs Yamaha SuperTenere

Text: Jan Cihelka , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 7.9.2010 | Zobrazeno: 94 881x

Kapitoly článku

Honza ze sedla Yamahy XT1200Z Super Ténéré

Yamaha mi z dnešní trojice nejvíc připomínala právě enduro. Asi proto, že působí nejsportovněji ať vzhledem, tak i svým projevem. Pro mě byla v tomto testu lídrem, protože se mi prostě nejlépe vodila. Mám velmi rád GS pro jeho pohodlí, jistotu, přesnost a ovladatelnost, se Stelviem bohužel nemám delší zkušenost a jevila se mi jako takový drsňák - hlavně motorem, ale Super Ténéré v těchto podmínkách u mě hrála rozhodně prim. Nemám na mysli, „šudlání“ na jedničku v dírách... na to je vysoká a těžká, stejně jako obě další. Ale když se za to vezme, vypne se kontrola trakce a člověk „zahodí mozek“, tak se s ní dá celkem obstojně a hlavně kontrolovatelně vířit tuny prachu ve vyšších rychlostech. I velké „hupy“ silné pérování odfiltrovalo bezvadně a ani na moment jsem díky konstrukci neměl pocit nejistoty. Až na ty gumy... škoda.

Jak nemám rád na nezpevněném povrchu ABS, které mi už dokázalo v minulosti u jiných mašin přivodit perné chvilky, tak zde jsem ho kvitoval s povděkem. Opravdu bylo vyladěné velmi dobře, a brzdit se dalo „na krev“. Ovšem „oficiální“ nemožnost ABS vypnout považuji za vážný nedostatek. U BMW i Moto Guzzi tato možnost je. A v situaci, když je povrch opravdu sypký nebo kluzký, to bývá potřeba.

Na co si musíme dát u všech pozor je fakt, že motor nemá pod sebou ochranu. A myslím skutečnou ochranu, jako třeba rám. Na všech třech sice jsou duralové kryty, ale už jen způsob uchycení v člověku vyvolává pocit, že to nemůže být míněno vážně. Tedy v případě Yamahy určitě. Pár plíšků, snad z jedničky plechu na 6mm šroubkách tento kryt odsuzuje do role odrážeče odletujících kamínků. Nedej bože s tím o něco „majznout“. Stejně jako třeba u Stelvia pogumované stupačky. Nemá na rozdíl od druhých dvou zubatý došlap (u Yamahy se dá vydloubnout guma), a tak stačí mokro nebo trošku bahýnka a noha se může poroučet dolů. Naštěstí půjdou dokoupit jako příplatková výbava.

Co mi přijde jako užitečná věc, je kontrola trakce. To na velmi problematickém povrchu může hlavně nezkušenému řidiči ušetřit vrásky na čele. Já sám za sebe si ji na šotolině vypínám, což jde díkybohu u všech ří… Mám rád zábavu, ale na silnici to nechávám radši běžet, pokud nemám v úmyslu to zkoušet po zadním.

Dojmy po tisícovce

Přidám ještě na závěr pár dojmů z najeté tisícovky kilometrů na Yamaze. Sedli jsme si hned. Jízdní dojmy veskrze velmi pozitivní, motorka se vodí lehce, drží stopu, do zatáček jde bez přemlouvání a zároveň tam nepadá, ergonomie na jedničku. Motor, jehož zvuk je takový dost strojový až hrubý, příjemně „tahá“ od 1500 otáček, a tedy je velmi nenáročný na řazení. Díky sportovnímu a turistickému režimu si člověk může zvolit, jak se bude projevovat. Mně bavil jednoznačně režim „S“. Převodovka odstupňovaná taky bez námitek a řazení přesné.

Jízda ve vzpřímeném posazu je možná i v maximální rychlosti a štítek funguje na jedničku, do helmy jsem dostal minimum zásahů hmyzem a nohy jsou za nádrží v perfektním zákrytu. Určité výhrady mám k sedlu. Je sice příjemně tuhé a neklouzavé, ale má tendenci (alespoň z mého pohledu) stahovat na nádrž a už po několika desítkách kilometrů jsem hledal pohodlnější pozici. 500 km „odtočených“ během jednoho dne pro mě byl úplný očistec. Opravdu jsem nevěděl, jak si sednout. Ale třeba se na to dá zvyknout. Nevím.

Video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Video si můžete přepnout na menší kvalitu kliknutím na "HD is ON".

Naopak velmi mile mě překvapila spotřeba. V testu se pohybovala mezi 6-6,5 litry a to i s kufry, při vysokém cestovním průměru a plném využívání potenciálu motoru. Jako příjemnou cestovní rychlost považuji 120-160 km/hod, ale to u nás pochopitelně legálně nelze :o) K brzdám se nic špatného říci nedá a motorka se i v náklonech a silném brzdění chová naprosto suverénně. Takže jako celek se mi Yamaha Super Ténéré jeví jako velmi příjemná motorka na cestování kamkoliv krom hodně těžkého terénu. Sedlo jiným může vyhovovat a cenovka... v téhle kategorii je více méně normální.

Závěr

Jaké bych udělal resumé? Stelvio na mně působilo, jako bych zapadl do gauče. Takové domácké, zkrátka člověk sedí „v něm“, ne na něm. GS to je kapitola sama pro sebe. Veliké, pohodlné, jako když člověk jede v limuzíně. Na dlouhé cesty hlavně po dobrých cestách neuděláte chybu s žádnou.

Pokud máte rádi komfort, volil bych osobně mezi BMW nebo Moto Guzzi, ale pokud máte duší blíž k enduru, tak bych šel do Tenerky. Co se cen týče, Yamaha a BMW jsou na tom nastejno, MG je o levnější. Ani co se týče spotřeby, nenaměřili jsme podstatnějších rozdílů. Tedy neuděláte chybu s žádnou. No a pokud chcete opravdu jet do drsného terénu, byť ověšeni kufry, tak bych se poohlédl po jiné lehčí motorce. Tohle nejsou správní adepti.