BMW R1200GS Adventure

Opět se mi dostal do rukou oblíbený stroj, nic menšího než nová verze géesa Adventure. Stroj, který mně zatím nikdy nezklamal a který jsem při každé příležitosti testoval rád. A rád neznamená, že jsem na motorku hodný…tedy v tom smyslu, že bych jí něco prominul. To ani omylem, je to stroj k určitému účelu a jako takový tak prostě musí sloužit, byť u mně jen na dobu omezenou.

BMW R1200GS Adventure
A k čemu že to tedy má sloužit? K cestování. Tedy k CESTOVÁNÍ, a to bez kompromisů. A bez kompromisů jak po stránce funkční a ergonomické, tak svými cestovatelskými schopnostmi. A můžete mi věřit, že všeho má na rozdávání. Vím že to může vypadat, že se po těch několika testech GS opakuji, a dost možná že to tak i je. Ale to, s čím jsem byl už u předešlých ročníků spokojený, se v „horším“ případě použilo tak jak to bylo, a v lepším ještě vylepšilo.
Za pravdu mi dá každý, kdo na tomhle stroji něco najel. Přijdete k němu a s určitým respektem k velikosti a váze, která má v pohotovostním stavu přes čtvrt tuny, na něj usednete. Dojem, že už jste na tom najezdili tisíce kilometrů a že to postavili právě pro Vás, má „devět z deseti motorkářů“ :o) . Skutečně... i přes rozměry a nemalou hmotnost se Vám bude zdát motorka pocitově podstatně lehčí a při jízdě to rozhodně nijak nepocítíte. Fakt je ten, že provozní náplně v tomto případě tvoří zhruba šestinu váhy stroje, a díky nádrži o objemu 33litrů podstatně zvyšují těžiště - ale kdo to neví, tak si toho ani nevšimne. Jsou to kouzla? Nikoliv. Bytelná stavba stroje, který je konstruován na velké zatížení a cestování i po nezpevněných cestách, tuhé zavěšení kol a precizní zpracování se o tyto pocity s jistotou postarají a dopřejí Vám za všech okolností radostný zážitek z jízdy.
Toto by mělo platit i po „polňačkách“, ovšem díky zatvrzelému obouvání tohoto stroje do spíše silničních pneumatik to opět nemohu stvrdit „vlastní krví“, byť není důvod tomu nevěřit. Této motorce se opravdu dá říkat cestovní enduro, ovšem srovnávat ji terénními schopnostmi třeba KTM LC8 nelze. A ani to nebyl fabrický záměr. Rozbité cesty a brody zvládá s dostatečnou grácií, a hopsat s tím jako s lehkým endurem stejně nikdo nebude. Zato nám dopřeje komfort nefalšovaného cesťáku i po silnicích a dálnicích, kde v určitě není pozadu za ryzími silničně cestovními stroji. A platí to bezezbytku pro řidiče i spolujezdce.
Cestovní rychlost naloženého stroje může být bez problémů kolem 160, ovšem spotřeba už jde celkem nahoru. Budeme-li se držet do 130, a mít „lehkou ruku“, udržíme průměrnou spotřebu kolem 6ti litrů. A to naprosto nemyslím, že by jsme se po silnicích měli courat. Jen je třeba myslet na to, že těch 100 koní v dvanáctkovém objemu je třeba náležitě napojit, a když vážíme skoro půl tuny a aerodynamiku máme jako slon, tak se to zkrátka někde projevit musí. A jak jsem měřil spotřebu? Stroj disponuje palubním počítačem, který nám spočítá kde co, včetně oné průměrné spotřeby. Mimo jiné ukáže tlak v gumách a třeba dojezd na to, co máme v nádrži. To je paráda, jen nechápu, proč neumí spotřebu okamžitou. Že by „mnichovští“ nechtěli děsit majitele? No stejně jsem je převezl, a při určitém konstantním zatížení vynuloval ukazatel průměrné spotřeby a záhy mi naskočila okamžitá, z které se postupně „vytvářela“ průměrná. A při „stopade“ a dvou lidech tam bylo okamžitých 9litrů. Ale při 130 jen šest. Výhodnost cestování tou nebo onou rychlostí si už musí každý spočítat sám.
No a co mně dále ovlivňovalo v chválení? Třeba ergonomie, kdy vše je tam co má být, pohodlné sedlo, velmi snadno přesaditelné o pár čísel výš či níž, uvolněná pozice nohou pro oba, tvar a uložení řidítek a všech ovladačů. Tady jsem trvale ovšem v duševním rozkolu ohledně „baworáckých“ blinkrů a hlavně jejich vypínání. Ale to je opravdu jen věc zvyku. No a co se mi tradičně líbí jsou vyhřívané rukojeti. „Žůžo“ hlavně při chladnějším počasí.
Oproti posledně testovanému modelu letos přibylo ještě pár tlačítek. Prvním bylo zapínání přídavných světlometů, které přidělány na přením „padáku“ vypadaly moc dobře a při noční jízdě zpříjemňovaly cestu. A druhým tlačítko s funkcí ESA, která jak už mnozí tuší napovídá, že podvozek je vybaven několika stupňovou regulací tuhosti pérování a tlumičů za jízdy. A že jsou v daných nastaveních velmi podstatné rozdíly si „pište“. Osobně mám nejradši nejtvrdší nastavení a při jízdě ve dvou ho rozhodně doporučuji, ale každému dle jeho gusta.
Jedna věc mne však zpočátku dost vypekla. Na „záludnosti“ ABS jsem přišel už dávno, ovšem jak jsem mohl přehlédnout při převzetí motocyklu přibyvší tři písmenka ASC sám nechápu. Mé sklony ke „kravení“ tady asi každý zná. Ovšem já byl celý pryč z toho, že mi motorka při každém pokusu o wheelie začala kuckat a potupně spadla dolů, což mně dost žralo, a když třeba na zpomalovacích pásech se mi dělo totéž už ve mně vzbudilo dojem, že je něco špatně. Začal jsem hledat chybu v „policajtovi“, resp. jeho pojistnému spínači ale nic. Až při svižnějším rozjezdu na šotolině mi docvaklo... a uvědomil jsem si, že tam ony tři písmenka jsou. A že znamenají, že motorka je vybavená protiprokluzovým systémem. Tedy v momentě když počítač vyhodnotil rychlost zadního kola vyšší, než předního, „zavřel kohoutek“. Tak jsem funkci „umrtvil“ a ejhle..vše v pořádku, stavělo se to, hrabalo a na černožlutých pásech jetých pod plynem nekuckalo. Hurá. No a nastavení měla tato funkce dvojí, nepočítám li vypnuto. Jedna úplná, která vám nedá šanci prostě nic spáchat, a druhá „off road“, kdy její funkce jsou jakoby zpomalené a „tolerantnější“. To třeba když se hrabete s motorkou po něčem kluzkém, tak aby jste ji nemuseli tlačit vlastní silou. Zkrátka povolí zadnímu kolu prokluz. No a pokud jezdíte jako lidi a potřebujete se bezpečně dostávat z místa na místo, tak za všechny tyhle elektronické funkce budete myslím rádi.
A ještě něco k jízdě jako takové. Už u předchozích ročníků jsem chválil pohonné ústrojí, tedy zátah a výkon motoru, bezvadnou funkci převodovky, podvozek - tady zůstalo vše při starém. Motor táhne jako lokomotiva, převodovka řadí jak po másle a podvozek naprosto přesný a pevný. Hodnotím je za jedna. A co se brzd týče, s jejich účinností jsem nad míru spokojen, snad jen zadní mi přijde dost „silná“. Ovšem to platí pro případ obsazení jednou osobou, a projevuje se to častým spínáním ABS. Ale právě díky tomuto „udělátku“ někde v zatáčce „nehodíte tygra“ kvůli zablokovanému kolu, a to platí i pro předek. Na druhou stranu buďme za tu účinnost rádi. Kdo by to zastavil při plném zatížení, když ne silné brzdy, že?
Má smysl se vyjadřovat ke vzhledu? Z fotek každý posoudí sám, a až na pár drobností je motorka v podstatě stejná jako předchozí ročník. A zase platí, že někomu se prostě líbí, a někomu ne. Ovšem z mého pohledu si za svůj „drsňácký“ look může gratulovat, protože těch, co ji hodnotí negativně, je málo (vlastně neznám nikoho). V každém případě je výraz dost nadčasový. Hodně to ovlivňuje i netradiční zavěšení kol, které ve spojení s příhradovým rámem a hlavně dvouválcovým „boxerským“ srdcem nenechá nikoho na pochybách, s kým že má co do činění a že tady nějaké posměšky na cokoliv rozhodně nepadnou na úrodnou půdu. Je to zkrátka motorka s velkým „eM“ a máte li duši cestovatele a nějaké ty přebytečné „groše“, nezapomeňte tento stroj vzít do úvahy. p.s. a klidně si najděte starší testy tohoto stroje, a porovnávejte ;-)

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 25x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist