BMW R1150R
Text: Michal Moucha | Foto: Michal Moucha | Zveřejněno: 31.10.2005 | Zobrazeno: 75 562x
Dvouválcové motory s protiběžnými písty a klikovou skříní automobilového typu k motocyklům BMW neodmyslitelně patří, již od počátku výroby motocyklů BMW v roce 1923. Jedním z motocyklů, který je poháněn motorem této legendární koncepce je i BMW R1150R, který si celým svým životem ovšem nese i pověst kvalitního, avšak nudného motocyklu, který oslovuje spíše starší a klidnější jezdce.
Kapitoly článku
Roadster BMW spatřil světlo světa v roce 1994 jako jedna z variací postavených na základě zcela nového čtyřventilového motoru s označením R 259, spojeného s použitím nového zavěšení předního kola Telelever. Verzi R850R se stejným zdvihem, ale menším vrtáním následovala v roce 1995 shodně vypadající model R1100R. Tento klasicky vyhlížející stroj prošel v průběhu svého života mnoha dílčími změnami, z nichž nejvýznamnější bylo zvětšení zdvihového objemu z původních 1083ccm na dnešních 1130ccm a tím i změny označení na R1150R, použití dvou zapalovacích svíček pro každý válec a použití šestistupňové převodovky namísto původní pětistupňové. V oblasti designu se motocykl za uplynulých 10 let příliš nezměnil, nejvýznamnější bylo přesunutí dvoudílného chladiče oleje výše pod nádrž a jeho ukrytí pod integrované kryty, které vedle lepšího přívodu vzduchu k chladiči dodaly stoji dynamičtější vzhled.
Design Roadsteru je vůbec často diskutován. Dominantním prvkem je mohutný blok motoru s široko do stran trčícími válci a některé vizuální rozpory, kdy například vedle nádherných a velmi technicky působících detailů, jako jsou například litá pětipaprsková kola působí veliký světlomet s chromovaným pouzdrem jako z jiného světa. Ovšem to je jen první dojem, motocykl je proporčně velmi vyvážený a po chvilce zkoumání začnete přicházet na chuť i mohutnému „zobanu“ předního blatníku, abyste po několika dnech zjistili, že tento stroj je svým způsobem krásný. Zvláště námi testovaná varianta v kombinaci tmavomodrého metalického laku a krémově žlutou kůží čalouněného sedla, působila velice klasicky a elegantně.
Jak již bylo zmíněno, srdcem motocyklu je vzduchem a olejem chlazený dvouválcový boxer s jednou vačkovou hřídelí a čtyřmi ventily na každý válec o zdvihovém objemu 1130ccm. Motor je plněn elektronickým vstřikováním paliva do sacích trubek, které hrdě vystavuje na odiv a při 6.750 ot./min. produkuje výkon 85 HP a točivý moment 98 Nm. o patnáctset otáček dříve. O čistotu výfukových plynů se stará sériově montovaný katalyzátor. Motor s jednokotoučovou suchou, hydraulicky ovládanou spojkou a šestistupňovou převodovkou rovněž tvoří nosnou část se samostatným předním a zadním rámem. Přední kolo je vedeno vidlicí Telelever s centrální pružinou a teleskopickým tlumičem, který umožňuje nastavení tahového útlumu. Zadní kolo je zavěšeno v jednoramenné kyvné vidlici Paralever s integrovaným kloubovým hřídelem. Předpětí zadní pružiny lze nastavovat hydraulicky za pomocí ovládacího kolečka u levé stupačky, tahový útlum teleskopického tlumiče je rovněž nastavitelný.
Pozice za řidítky je přirozená a uvolněná. Dvoudílné, stupňovité sedlo je pohodlné pro jezdce i případného spolujezdce, který se na tomto stroji bude cítit obzvlášť pohodlně a to zejména zásluhou nízko umístěných stupaček. Za zmínku stojí také přístrojový panel. Je tvořen otáčkoměrem a rychloměrem, klasickými, velmi dobře čitelnými kruhovými přístroji s elegantními chromovanými obroučkami a uprostřed nad nimi analogovými hodinami stejného provedení, avšak menšího průměru. Ty zpočátku působí na motocyklu poněkud nepatřičně, ale jezdec si na ně brzy zvykne a zjistí, že se z nich aktuální čas dozví jen letmým pohledem a jsou tak užitečnější, než dnes obvyklé digitální displeje, k charakteru stroje se navíc mnohem lépe hodí.
Trojici analogových přístrojů doplňuje několik, mezi nimi umístěných kontrolek, rovněž s chromovanými obroučkami. Ty jsou však poměrně drobné a v přímém slunci poněkud hůře čitelné. Veškeré ovládací prvky motocyklu jsou umístěny ve skvělém dosahu řidiče, i když jak je u BMW zvykem, některé z nich jsou poněkud neobvyklé. Platí to zejména o odděleném ovládání levého a pravého blinkru, o kterém již bylo napsáno mnoho. Já jen dodám, že si na to lze zvyknout, ale při nejlepší vůli nenaleznu nic, v čem by toto řešení předčilo konvenční ovládání. Co ještě stojí za zmínku, jsou holeně okopané o hlavy válců po prvních několika kilometrech. Zkrátka si jezdec musí zvyknout na jiný styl sundávání nohou ze stupaček při zastavování na křižovatkách.
Design Roadsteru je vůbec často diskutován. Dominantním prvkem je mohutný blok motoru s široko do stran trčícími válci a některé vizuální rozpory, kdy například vedle nádherných a velmi technicky působících detailů, jako jsou například litá pětipaprsková kola působí veliký světlomet s chromovaným pouzdrem jako z jiného světa. Ovšem to je jen první dojem, motocykl je proporčně velmi vyvážený a po chvilce zkoumání začnete přicházet na chuť i mohutnému „zobanu“ předního blatníku, abyste po několika dnech zjistili, že tento stroj je svým způsobem krásný. Zvláště námi testovaná varianta v kombinaci tmavomodrého metalického laku a krémově žlutou kůží čalouněného sedla, působila velice klasicky a elegantně.
Jak již bylo zmíněno, srdcem motocyklu je vzduchem a olejem chlazený dvouválcový boxer s jednou vačkovou hřídelí a čtyřmi ventily na každý válec o zdvihovém objemu 1130ccm. Motor je plněn elektronickým vstřikováním paliva do sacích trubek, které hrdě vystavuje na odiv a při 6.750 ot./min. produkuje výkon 85 HP a točivý moment 98 Nm. o patnáctset otáček dříve. O čistotu výfukových plynů se stará sériově montovaný katalyzátor. Motor s jednokotoučovou suchou, hydraulicky ovládanou spojkou a šestistupňovou převodovkou rovněž tvoří nosnou část se samostatným předním a zadním rámem. Přední kolo je vedeno vidlicí Telelever s centrální pružinou a teleskopickým tlumičem, který umožňuje nastavení tahového útlumu. Zadní kolo je zavěšeno v jednoramenné kyvné vidlici Paralever s integrovaným kloubovým hřídelem. Předpětí zadní pružiny lze nastavovat hydraulicky za pomocí ovládacího kolečka u levé stupačky, tahový útlum teleskopického tlumiče je rovněž nastavitelný.
Pozice za řidítky je přirozená a uvolněná. Dvoudílné, stupňovité sedlo je pohodlné pro jezdce i případného spolujezdce, který se na tomto stroji bude cítit obzvlášť pohodlně a to zejména zásluhou nízko umístěných stupaček. Za zmínku stojí také přístrojový panel. Je tvořen otáčkoměrem a rychloměrem, klasickými, velmi dobře čitelnými kruhovými přístroji s elegantními chromovanými obroučkami a uprostřed nad nimi analogovými hodinami stejného provedení, avšak menšího průměru. Ty zpočátku působí na motocyklu poněkud nepatřičně, ale jezdec si na ně brzy zvykne a zjistí, že se z nich aktuální čas dozví jen letmým pohledem a jsou tak užitečnější, než dnes obvyklé digitální displeje, k charakteru stroje se navíc mnohem lépe hodí.
Trojici analogových přístrojů doplňuje několik, mezi nimi umístěných kontrolek, rovněž s chromovanými obroučkami. Ty jsou však poměrně drobné a v přímém slunci poněkud hůře čitelné. Veškeré ovládací prvky motocyklu jsou umístěny ve skvělém dosahu řidiče, i když jak je u BMW zvykem, některé z nich jsou poněkud neobvyklé. Platí to zejména o odděleném ovládání levého a pravého blinkru, o kterém již bylo napsáno mnoho. Já jen dodám, že si na to lze zvyknout, ale při nejlepší vůli nenaleznu nic, v čem by toto řešení předčilo konvenční ovládání. Co ještě stojí za zmínku, jsou holeně okopané o hlavy válců po prvních několika kilometrech. Zkrátka si jezdec musí zvyknout na jiný styl sundávání nohou ze stupaček při zastavování na křižovatkách.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz
Náš tip