BMW K1200R Sport

Palubní počítač vytrvale dohlížel na mou průměrnou spotřebu, a to je obvykle veliký „strašák“. Ovšem ne na této motorce. Při opravdu razantním jízdním stylu se spotřeba přehoupla jen těsně nad sedm litrů, a při jízdě typu pohoda (130-150) ale plynule a pohodově s „batůžkem“ ale i bez něj se ustálila na nějakých 6,3 litru na sto. Vezmeme li v úvahu, že to je hromada železa a masa, pohybující se poměrně slušnou průměrnou rychlostí, dojdeme k závěru, že chtít jezdit za míň už by byl nesmysl.

Ještě k vibracím..skoro bychom si mohli myslet, že tam žádné ani být nemohou, ale jsou. Sice jen trošku, ale přeci jen a to ve středním pásmu otáček. Ovšem žádný strach. Člověk by musel být fakt hnidopich, aby mu tohle vadilo :o)
Další z pozitivních rysů, narozdíl od testů podobného stroje před časem, je převodovka. Její chod byl přesný, bez jakýchkoliv chyb, včetně hledání neutrálu. Sice to tam klape tak trochu strojově, ale stačí se spolu trošku sžít, a přijdeme na to, že pro plynulý a perfektní přechod na vyšší stupeň stačí lehce zatlačit na řadící páku, a kratičce ubrat plyn. Vše proběhne parádně, bez nějakého výrazného škubání a hlavně rychle a spolehlivě. A bez použití spojky. Snad to není jen pocit, že se tady na tomto „poli“ leccos změnilo, ale ten dojem mám naprosto neodbytný.


Tolik asi k jízdním vlastnostem, a teď k posezu, pohodlí a ergonomii celkově. Místa je tady až až. A to jak pro pilota, tak pro spolujezdce. Nejsem prcek (186 cm), ale na motorce jsem nemusel nic štelovat a „oblékl“ jsem si a padla mi hned napoprvé. Hodně místa má i spolujezdec, ovšem tady jsme narazili na problém. Místa je až moc. Nedává to smysl? Vysvětlím. Sedadlo řidiče je poměrně dlouhé, a pokud řidič nemá zadek nacpaný nepřirozeně až dozadu, tak je od zad k hraně vyvýšeného druhého sedáku, resp. břicha spolujezdce, asi tak 15 cm volného prostoru. A co se asi děje vzadu při svižnější jízdě je nasnadě. Při každém brždění má tendenci spolujezdec klouzat dopředu, protože být „přilepený“ na řidiči je tak trošku problém. Ale jinak posez úplně v pohodě, úhly zalomení kolen paráda, a to i pro vyšší postavy vzadu. Navíc za sedadlem spolujezdce jsou dvě praktická madla, takže lze jednou rukou objímat řidiče, a druhou se vzadu jistit při brždění. No a sedáky taky dobrý. Poposednout jsem musel při cestě z Prahy až v Budějovicích, do té doby „pohoda jazz“.


Co mně trošku unavovalo, byl poměrně předkloněný posaz, který do nějakých 130 km/hod dost unavoval ruce, a to nemluvím o jízdě ve dvou. Ale nad tuto rychlost byl OK a proud vzduchu se postaral o úlevu. Ono je to buď a nebo…
Standardní štítek je ale určitě přínos, protože díky němu se dá v pohodě mazat rychlostí kolem 180 a nejsou tady žádné tendence utrhnout vzpřímenou posádku ze sedla. Všechny ovládací prvky jsou umístěné dobře, nic se nikde nehledá, i ty diskutované blinkry „ala“ BMW jsou v pohodě. Pochvalu zaslouží i zrcátka, která nám umožňují nerušený pohled dozadu, a nevibrují.
Kufr. Prostor pod sedlem. Kastlík. To jsou právě ta místa, která tomuto motocyklu chybí. Kde nic, tu nic, a to ani pod sedlem. Kam s lékárničkou? Antipichem? Nepromokem? No jednoduše do batohu… Protože fakt se na tohle v Mnichově nějak zapomnělo. Vzadu je sice dizajnově vyvedený nosič, na který zřejmě půjde umístit nějaký z top caseů od BMW, ale to je tak vše. Opravdu, na tak velkou motorku se nějaký zavazadelník - alespoň malý - mohl vejít. Co se dalšího příslušenství jako kufříky a podobně týče, jistě se v „bezedných“ katalozích BMW najde dostatek všeho, co nám jízdu ještě více zpříjemní.
Nedostatek místa na věci si motocykl vynahradil palubním počítačem, který ukazoval nejen ujeté vzdálenosti, a to jak denní - dokonce dvakrát a celkovou, ale i průměrnou rychlost, spotřebu a dojezd v km, do vyprázdnění nádrže a dokonce i vychytávku - okamžitý tlak v pneumatikách.

Vyhřívané „hefty“ se u BMW už jaksi pasují za běžnou výbavu, to už ale neplatí pro elektricky štelovací podvozek na komfortní, normální a sportovní charakteristiku. Já osobně nejčastěji využíval režim sport, protože jsem se cítil nejjistěji a motorka mi tak nejlíp vyhovovala. O všem nás informoval displej, který byl umístěn hned vedle analogových budíků otáčkoměru, a tachometru. Vše bylo velmi dobře vidět, odečitatelné i při letmém pohledu, kéž by tomu tak bylo u všech strojů. Co ještě dodat - snad jen to, že nejen auta, ale i motorky z Mnichova patří k tomu „nejvychovanějšímu“ co po světě jezdí, že tahle sranda sice vůbec nestojí málo, ale za své peníze dostanete patřičnou dávku komfortu, spolehlivosti, dravosti, jistoty i určitého luxusu, který bezesporu podpoří váš image a ukáže, že nedostatkem vkusu určitě netrpíte. A jistě to nejsou vyhozené prachy. Tedy ne pro někoho, kdo všechny tyto vlastnosti dokáže opravdu ocenit. No a já se těším na další moto s vrtulí ve znaku!

Informace o redaktorovi

Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE