journeyman_brezen




První test Beta RR RACING 4T 350: Ostrá ještě nemusí znamenat zlá

Modelová řada soutěžních endur Beta znamená osm ostrých kousků, přesněji řečeno čtyři dvoutaktní a čtyři čtyřtaktní soutěžáky, které se prodávají ve standardní verzi nebo v ještě lépe vybavené Racing. Jedna „racingová“ Betka se mi dostala pod ruce a já si ji vyzkoušel na enduro okruhu, ale i motokrosové trati. Jde o třistapadesátku Beta RR 4T Racing 350, která patří mezi nejoblíbenější čtyřtaktní nářadí toskánského výrobce a jestli vás zajímá, jaký udělala dojem, mrkněte se na test.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Letošní rok mezinárodním prezentacím moc nepřál, a proto jsem rád, že se mi některé offroadové novinky dostaly pod ruce na domácí půdě. Jednou z nich je toskánská Beta RR 4T Racing 350 modelového roku 2021 ve verzi Racing. Právě slůvko Racing znamená vymazlenou verzi, která je oproti standardnímu modelu vybavena lepšími komponenty, ale i praktickými detaily nebo estetickými doplňky či tovární grafikou. Asi nejzásadnějším prvkem je určitě přední vidlice KYB AOS s uzavřenými cartridgemi, která nahradila standardní stavitelnou vidlici ZF a jsou zde také brýle v černé eloxu. Zadní pérování zůstává v režii stavitelného tlumiče ZF s novým továrním nastavením.

Jen pro připomenutí, zásadní generační změna enduro řady proběhla u modelů 2020, které jsme si loni vyzkoušeli v Itálii. Ano, inovací rozhodně nebylo málo. Pokud na chvilku skočím do dvoutaktních vod, tak musím připomenout, že dvoutaktní Betky jedou s klasickým karburátorem, ovšem jsou vybaveny automatickým „mixérem“ benzínu s olejem, což se ale netýká modelové řady Racing, protože ta ho nemá nejen kvůli ušetření váhy. V případě, že by někdo zatoužil po automatu, je možné systém dokoupit a na model Racing poměrně jednoduše namontovat. Zpět ale k testované třipade, která dostala speciální doplňky, tak jako všechny ostatní Betky řady Racing. Je to například napínák řetězu, eloxovaná rozeta, osa předního kola s trnem pro jednodušší demontáž nebo jiný potah sedla s kapsou.

Máme tu také červená víčka oleje a filtru, bástry Vertigo, které ovšem testovací kousek nemá namontovány, a tak tomu je také v případě černých stupaček Ergal. Verze Racing má z fabriky naordinovány pneumatiky Metzeler Six Days, které mám rád, také červený chránič rámu v oblasti lýtek, vodítko řetězu a samozřejmě tradiční červeno modrou grafiku včetně polepů ráfků. Musím říct, že třipade vypadá hodně dobře a inspirace továrními speciály, které v Mistrovství světa vodí Steve Holcombe nebo Brad Freeman, je k nepřehlédnutí. Mimochodem, podle posledních informací si Beta plácla s výborným jezdcem extrémního endura Johnym Wallkerem. Koneckonců, tři tituly mistra světa 2020 v kategoriích Enduro 2, Enduro 3 a Enduro GP o něčem svědčí a při vyjednávání určitě sehrály důležitou roli.

Pokud se podíváme na technickou stránku věci, tak je potřeba připomenout, že celá modelová řada RR používá vlastní dvoutaktní a čtyřtaktní motory, tak jako tomu je v případě i této třistapadesátky. Kapalinou chlazený jednoválec je usazen do ocelového rámu, nicméně podsedlovka je vyrobena z odolného plastu a kyvka tradičně sází na hliníkovou slitinu. Zadní kolo má pod palcem plně stavitelný centrální tlumič ZF a spolupracuje se systémem přepákování. Zdvih zadku je 290 mm, což je jen o pět milimetrů méně než u předku, kde továrna nasadila již zmíněnou stavitelnou vidlici Kayaba.  

Soutěžní Betka spoléhá výhradně na elektrický startér, umožní jednoduchý přístup ke vzduchovému filtru bez použití nářadí a v sérii dostala alespoň plastový chránič motoru. Jednoduchý přístup je také pod sedlo a je škoda, že pod ním nejsou alespoň menší úchyty, za které by se dala motorka čapnout do teplých a manipulovat s ní. Od toho jsou úchyty pod blatníkem, a pokud je mokro a bahno, je jasné, že ruka nezůstane čistá. Víceméně všechny soutěžní endura dneska používají průhlednou nádrž a toto řešení se pochopitelně týká mašin Beta. Čtyřtaktní třipade disponuje devítilitrovou nádrží, takže od toho se dá odvodit i „mokrá váha“ pod sto dvacet kilo, protože suchou váhu továrna uvádí 107,5 kg. Sedlo leží ve výšce 940 mm, to je u soutěžních endur normálka.

Kapalinou chlazený jednoválec mazaný dvojicí olejových pump využívá dvě vstřikovací jednotky paliva a startuje ho výhradně elektrický startér. Když jsem zmínil elektroniku, připomenu, že jsou k dispozici dvě palivové mapy, tedy jedna standardní a jedna mírnější, které se přepínají tlačítkem za krkem řízení. Soutěžní endura mají ve většině případů šestistupňovou převodovku vyhovující přejezdům a u této Betky tomu není jinak.

Rande s jednadvacítkovou Betkou jsem si naplánoval, ještě než udeří zima a vyzkouším si ji na kratším, ale o to hezčím enduro okruhu s nejrůznějšími přírodními a umělými překážkami. Máme tu také moc hezkou motokrosovou trať a ani tady by Betka neměla zaváhat. Nemá cenu připomínat, že každé soutěžní enduro jde do jisté míry nastavit a přizpůsobit si vlastním potřebám, výkonnosti a prostředí, kde mu budeme nakládat nejčastěji. Přesně to je případ této sériové třipade, kterou dostávám s pérováním v továrním nastavení, už proto jsem zvědav, jestli mi sedne a jestli s ním nebudu muset nějak klikat. Před prvním svezením si nastavuji pouze páčky a jdu rychle na věc, protože jsem na holku toskánskou moc zvědav.

Chvíli si dávám na rozehřátí kostí a pak vyrážím objet kompletní kolečko, kde se musím popasovat s kládou, přehoupnout přes gumy od traktoru, ale také projet kamenný úsek nebo vystřihnout menší výjezdy plné kořenů a kamení. Už v tenhle okamžik vnímám hodně přátelský projev a vůbec se nedivím, že třipade platí za nejžádanější čtyřtakt toskánského výrobce Beta. S výkonem se mi příjemně pracuje a velkou radost mi dělá lineární průběh nebo jeho dobré dávkování v náročnějších pomalých úsecích, kde by ucukaný a agresivní projev mohl dost pozlobit. Ruku v ruce s výkonem jde ovladatelnost spojky a na rovinu říkám, že tady není o čem, protože hydraulika funguje jedna radost a pěkně se dávkuje. Vůbec nejlepší je střední pásmo a pružná reakce na plyn, což se mi hodí v okamžiku, když si potřebuju vrknout a něco odskočit, nebo si plynem pomoc při zdolávání pneumatik. Dost podobné je to při vyhoupnutí kratšího výjezdu, ale i na enduro jednokolejce, kde se dá trošku zatopit pod kotlem a upalovat.

Betka je v oblasti kolen příjemně štíhlá a po stránce ergonomie nemám s ničím problém jak při jízdě ve stoje, tak vsedě. Pokud bych si něco dovedl představit jinak, byl by to povrch sedla, který je na mě moc hladký a trošku klouže. To je ale otázka vlastních priorit a co nevoní mně, může sedět jinému. Třipade mi padla do ruky dost rychle a určitě musím pochválit výbornou ovladatelnost a jednoduché řízení, ale i dobrou zpětnou vazbu podvozku. Během první ochutnávky jednadvacítkového modelu nemám šanci najet větší porci motohodin, abych více řešil podvozek. Nicméně tak, jak ho má v sérii nastavený, tak mi maximálně vyhovuje a nemám potřebu do něčeho hrabat. Je fakt, že jsem ho po zkušenostech se standardními dvacítkovými modely čekal o fous měkčí, ovšem to by pak nemuselo sedět motokrosovému sklouznutí. Dávám si pár kol na celé motokrosové trati a okamžitě se na třipade cítím dobře.

Motokrosová trať si žádá motor pořádně točit a pohybovat se ve středních a vysokých otáčkách, kde se třipade cítí jako štika v rybníce. Popravdě, mohutný spodek od ní očekávat nemůžu a musím počítat s tím, že není tak agresivní na plynu jako čistokrevný motokros. Podle toho je důležité si dávkovat plyn na skocích nebo na výjezdech ze zatáček. Už proto na motokrosové trati používám výhradně standardní mapu označenou sluníčkem a absolutně nemám důvod Betce naordinovat mírnější mapu. Líbí se mi její pružnost a plynulý nástup výkonu, což mi vyhovuje především při průjezdu utažených zatáček v koleji. Nejmenší čtyřtaktní Beta dokáže vy vysokých otáčkách upalovat sakra v tempu a je důležité mít správně zařazený kvalt a sem tam lehce líznout spojku. Výkonu je až na půdu, tím spíš, když ji podržím pod krkem a upaluji ve vršku výkonu, což se ale nestává tak často.

Jak známo, endura mají všeobecně měkčí pérování než tvrdší motokrosy, a to platí také o této třistapadesátce. Sám za sebe ale říkám, že jsem s továrním nastavením v pohodě i na motokrosové trati a při prvním krátkém seznámení nemám potřebu nic měnit. V pohodě filtruje rozbité úseky a stejně tak dobře baští doskoky lavic. Také brzdy nefungují vůbec špatně, dobře se dávkují a musím říct, že mi nepřipadají tak ostré jako u dvacítkového modelu, který jsem si loni vyzkoušel v Il Cioccu.

První ochutnávka mi připomněla okamžiky z Itálie, kdy na mě třipade udělala stejně dobrý dojem, jako tomu bylo dneska. U verze Racing se mi hodně líbí přední vidlice KYB a právě ona by byla tím hlavním důvodem, proč bych nějakou tu kačku přišetřil a koupil tuto nadstandardní krásku. Když k tomu připočtu další praktické a designové doplňky včetně parádní barevné kombinace, připadne mi rozdíl 13000 korun víc než výhodný. Třipade platí za ostrou soutěžní mašinu, která ale není zlá a jsem si jist, že hlavně díky takové charakteristice osloví dost široké spektrum enduráků. Pružný a neagresivní motor je přesně to, co je v technických enduro pasážích potřeba a zaručí plynulé a čisté zdolání trialových záležitostí nebo umělých překážek, jako jsou gumy od traktoru nebo klády. Ani ve výjezdech nebude nikdo strádat, ovšem se spodkem jako u větších objemů se pochopitelně počítat nedá. Vše vynahradí hodně slušný výkon ve středním pásmu a lehce ovladatelná spojka, kterou se výkon lehce koriguje. Beta RR 350 4T Racing udělala rodinné toskánské značce dobrou vizitku a doporučuji, abyste si ji vyzkoušeli v rámci testovacích akcí, které Beta tradičně pořádá na Moravě i v Čechách. Betka je už u prodejců za ceníkovou cenu 249900 korun. 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ ovladatelnost, pocitově lehká do ruky, jízdní vlastnosti
+ plynulý motor, příjemné střední pásmo
+ vidlice KYB a doplňky verze Racing


- kluzký povrch sedla
- chybí madla za sedlem, madla pod blatníkem=špinavé ruce
- vyšší cena (všeobecný problém ostrých endur většiny značek)


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 15 Kč od 1 uživatele.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
ZdenalH přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist