Beta Xtrainer vs. Beta RR 2T: Forte nebo raději mezzoforte?

Českobudějovický prodejce G4R už nějaký pátek toskánské motocykly Beta prodává a pro své zákazníky uspořádal ochutnávku soutěžních endur modelového roku 2018. Osmnáctky se nám dostaly pod ruce už v rámci mezinárodní prezentace v Itálii, a tak jsme se na jihu Čech podívali na kobylku dvoutaktnímu enduru Xtrainer a pokusili se najít argumenty, proč do něj skočit a dát mu přednost před ryze závodním nářadím řady RR.

Xtrainer byl vyvinut na popud zákazníků, kteří hledali enduro, které nebude tak ostré jako ryzí soutěžní stroje. Vyjde vstříc i menším postavám, ovšem na druhou stranu nebude žádným ořezávátkem, které si neporadí s drsnějším terénem. Proto v Betě vzali dvoutaktní motor ze soutěžního endura řady RR, lehce ho umravnili a postavili kolem něj zbrusu novou motorku. Nejprve to byl třístovkový Xtrainer, poté dvěstěpadesátkový a nyní opět třístovkový. Rám je posvářen z ocelových trubek a oproti RR verzi je menší po všech stránkách. Díky tomu se podařilo posadit sedlo níže, a tak leží ve výšce 91 centimetrů, což je o dva centimety méně než u soutěžního endura. Když motorky stojí vedle sebe a je šance si je obě vyzkoušet, rozdíl je citelný. Dokonce bych neřekl, že to nejsou jenom dva centimetry a je jasné, že tento pocit umocňuje také štíhlá stavba. Jiná je pochopitelně geometrie, protože Xtrainer dostal kratší rozvor a strmější řízení. Zajímavé je to, že světlá výška dělá u obou verzí 32 centimetrů, takže po této stránce jde o plichtu. To neplatí o hmotnosti, protože Xtrainer váží 99 kilo a RR enduro 104 kilo.

Rozdíl je pochopitelně v pérování, které je u RR modelu kompletně stavitelné a působí mnohem tužším dojmem, než měkčí u civilnějšího Xtraineru. Mimo to má „erero“ vyšší zdvihy a zrovna tak větší průměr přední vidlice. Po této stránce je Xtrainer mnohem přijatelnější pro drobnější jezdce a tím pádem použitelnější pro hobby ježdění ve volném terénu. Naopak ostré enduro má pérování mnohem tužší a je naladěno pro závodní použití. Proto mi v terénu dovolí o kus vyšší tempo a poradí si s divočinou na motokrosové trati i dopady po skocích.

Kapalinou chlazený motor je víceméně stejný. Má totiž stejný objem, vrtání, zdvih a rozchází se hlavně kompresním poměrem. Motor lehčího Xtraineru inženýři lehce umravnili, a tak není tolik agresivní a hladový po otáčkách jako soutěžní RR modely. Je fakt, že výkon u obou nastupuje hezky plynule a bylo by nošením dříví do lesa zmiňovat, že právě to je u endura potřeba jako sůl. Nicméně Xtrainer je „gumovější“ a disponuje o chlup použitelnějším spodkem a zrovna tak jinak odstupňovanou převodovkou. Jen pro upřesnění, obě endura mají šestistupňovou převodovku, hydraulickou spojku, elektrický startér a krmení oktanovým mokem zajišťuje klasický karburátor. Beta před několika roky přišla s odděleným mazáním, což v praxi znamená, že olej i benzín mají svou nádrž a motorka si sama dávkuje mix oleje s benzínem a tím pádem míchání paliva není na jezdci. Také tohle je pro obě verze stejné a absenci „laboratorních prací“ před jízdou pravděpodobně většina majitelů vřele uvítá s otevřenou náručí.

Během Beta dne je nejlepší příležitost brát si jeden kousek po druhém a vnímat rozdíly. Nejprve jezdím na ostrém dvoutaktním enduru RR a hned po něm skáču do stupaček mírnějšímu Xtraineru. Soutěžák působí tuhým dojmem a jeho pérování s enduro charakteristikou funguje moc dobře i na trati plné skoků a rozbitých rovinek. Oproti motokrosovým speciálům je samozřejmě měkčí, nicméně funguje skvěle a dopady po skocích či rychlejší průjezdy rovinek vyschlé tvrdé trati dává s přehledem. Dvoutaktní údernice není své kategorii vůbec nic dlužna a „erková“ Betka jde nekompromisně za plynem! Výkon je ovšem hezky plynulý a velice dobře se dávkuje, tím spíš, porovnám-li ho třeba s čistokrevnou motokrosovou dvěstěpadesátkou. Po stránce ovladatelnosti je vše v pořádku a temperamentní Italka naslouchá podnětům jezdce jedna radost.

Přesednutí na Xtrainer je plný kontrastů hned od prvního okamžiku, což je pochopitelné. Jakmile mu skočím za řidítka, okamžitě vnímám menší stavbu a níže položené sedlo, ovšem i nižší hmotnost, byť je faktický rozdíl jen pět kilíček. Zvuk linoucí se z výfukové koncovky působí o fous utlumeněji a to samé se dá říct také o projevu motoru. Xtrainer působí hodně gumově a odezva na plyn je krásně jemná a neagresivní. Motor je velice silný ve spodku i středním pásmu, což je dobře a tahle charakteristika sedí hlavně lítání ve volném náročném terénu. Rozdíl najdeme také po stránce zpřevodování, protože Xtrainer má první dva kvalty více do síly, a to se bezesporu hodí v přírodním terénu, kde občas dochází na krkolomné trialové překážky. Všeobecně je převodovka krátká a maximálně odpovídá zaměření motorky.

Veliký kontrast je pochopitelně po stránce podvozku a pérování. Oproti "erkové" Betce působí Xtrainer o dost měkčeji, a to sedí hlavně klasickému enduro ježdění, kdy se jezdí technické pasáže spíše v nižších rychlostech a málokdy dojde na divoké skoky. Je fajn, že do rukou nejdou větší rázy a motorka působí celkem komfortně. Rozumné nastavení koresponduje s celkovým zaměřením stroje a je tedy jasné, že pokud někdo vyjede na motokrosovou trať a nebo dostane chuť drtit rozbité cesty ve větším tempu, bude volat po tužším pérování. Mám ale za to, že takový jezdec nejspíš skočí po RR modelu, který pro podobné skopičiny má o parník větší předpoklady rovnou z továrny. Už jsem se ale setkal s Xtrainery, které si majitelé osadili jiným pérováním a nemohou si úpravu vynachválit. Většinou jde o starší enduráky, kteří hledali enduro, které není až tolik výbušné a svou charakteristikou je do jisté míry lehce nakříženo s trialovou motorkou. Říkají, že by třeba do Transylvánie už na ničem jiném nejeli, protože převody a charakteristika motoru jim při ježdění v neznámém a různorodém prostředí maximálně vyhovují. Stejné je to i po stránce níže položeného sedla, díky kterému hrozí daleko méně, že se odporoučí na krátkou nohu.

Za řidítky sériového Xtraineru nebude problém odjet několikahodinový cross country závod, kde se klade důraz hlavně na vytrvalost a vyrovnané tempo. Právě díky gumovému projevu a měkčímu pérování by tohle mohlo být v lati. Pokud by se však jelo více agresivněji a závodilo například v rámci klasického endura a došlo na „erzety“ se skoky, mohlo by být pérování pro dravější jezdce celkem limitující.

Ať je to, jak chce, Xtrainer je enduro, které se zrodilo pro jízdu ve volném terénu a bude vyhovovat především bahňákům, kteří se v terénu chtějí pohodově bavit, rádi objevují nová místa a proplétají se v náročném terénu. Prostě pro ty, kteří nikam nepospíchají a už vůbec se nehoní za sekundami na stopkách. Xtrainer bezesporu sedne nižším postavám a tím pádem i slečnám. Není pochyb, že by nesedlo začátečníkům, co se rozhodli ponořit do blátivého světa. Stejně tak si ho oblíbí starší páky, co si na závodních tratích odjezdili své a nyní chtějí něco mírnějšího, ovšem v terénu se poperou nějakou výzvou. Závodní enduro RR je logicky jasným protikladem a má tedy smysl pro jezdce, co to s endurem myslí vážně, mají rádi rychlost a s chutí si střihnou nějaký ten enduro závod, cross country a nebo si čas od času zajedou na motokrosovou trať. Xtrainer lze pořídit za 174.000 korun a soutěžní Betu 2T 300 RR za 213.900 korun. Soutěžní dvěpade 2T 250 RR se prodává za 209.100 korun.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Petr Szabó - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE