Beta Xtrainer - pojďte pane, budeme si hrát

Stále více lidí hledá lehké enduro, které se dokáže popasovat s náročnějším terénem, bude lehce ovladatelné, plynulé a neagresivní. Je úplně jedno, jestli tihle lidé s endurem začínají nebo naopak už mají na ostrých soutěžácích „svý“ odježděno. Přesně pro ně postavila toskánská Beta model Xtrainer, který staví na umravněném dvoutaktním třístovkovém motoru, který se zabydlel v účelovém sportovním šasi, ovšem zhruba o 15 % menším, než u ostrého modelu RR 2T 300. Motorka je drobná, štíhlá a tak akorát vysoká. Dá se mluvit o rozumném kompromisu mezi trialovou a soutěžní mašinou. Ano, s něčím podobným už nedávno přišlo KTM a rozhodně se jim dílo zdařilo, ale ať chceme nebo ne, dvoutaktní Freeride má přeci jen o kousek blíže k trialové mašině než ke klasickému enduru. Naopak Xtrainer je mnohem více endurem než trialem, což je vlastně vidět už na první pohled.

Beta Xtrainer se rozhodla jít dvoutaktní cestou, což je dnes spíše ojedinělou záležitostí. Konec konců, vzhledem k veliké oblibě dvoutaktních ostrých endur je tohle rozhodnutí naprosto logické a zaručuje slušné prodeje. Kapalinou chlazený motor má zdvih i vrtání 72 mm, kompresní poměr 11,3:1 a přísun paliva z 8,5litrové nádrže zařizuje klasický karburátor, přičemž benzín s olejem si Xtrainer mixuje automaticky, takže nádržka oleje je od hlavní nádrže oddělená. Motor pocházející z ostré verze RR přivádí k životu výhradně elektrický startér a převodovka disponuje šesti rychlostními stupni.

Jak už bylo zmíněno, menší rám je jednoduchý ocelový a na jízdních vlastnostech se podílí s pérováním značky Ollé se zdvihy 270 mm na předku i zadku. Přední pérování je možné individuálně ladit podobně jako u trialových motorek, tedy na jedné šavli se nastavuje komprese a na druhé útlum. U zadku je možné nastavit útlum a předpětí pružiny. Je fajn, že světlá výška není ani o milimetr menší, než u ostrých sestřiček, tedy 320 mm. Po jejich vzoru dostal Xtrainer kola, takže na předku máme jednadvacítku a na zadku osmnáctku nazutou do enduro pneumatiky rozměru 140/80 18. Suchému Xtraineru chybí do rovného metráku jediné kilo. Pochválit zaslouží, že se při vývoji se myslelo na jednoduchý přístup ke vzduchovému filtru bez použití nářadí, stejně tak na madla, které přispívají k jednodušší manipulaci, ale i větrák na chladiči pro lepší chlazení v extrémních situacích.

Xtrainer se mi dostal do rukou během testování třístovkových endur v Příbrami, a pak ještě na pár chvil na pelhřimovské trati. Pokaždé jsem se v jeho sedle skvěle bavil a do sytosti se vyřádil ve volném terénu, ale i umělých překážkách nebo kratším enduro okruhu.
Xtrainer dostal sedlo pouze o dva centimetry níže, než má ostrá sestřička RR 300 2T a to je při nasednutí fest znát. Pocitově bych řekl, že to musí být mnohem větší rozdíl, než pouhé dva cenťáky. Důležité je, že v pohodě došlápnou i nižší offroaďáci a jsou poměrně dost eliminovány „držkopády“ na krátkou nohu v těžkém terénu. Sedlo je poměrně tvrdé, což mi docela sedí. Je ale fakt, že v sedle toho moc nenajezdíte, protože Xtrainer vás svou ergonomií nutí neustále stát ve stupačkách. To ale předbíhám.
Xtrainer začíná hezky pobrukovat dvoutaktní písničku a je čas si trošku vrknout. Motor se po chvilce zahřívání začíná tvářit jako velký dobrák, který je slušně vychován a jen tak po vás nevyjede. Funguje hezky plynule od spodu a lineárním nástupem výkonu tak trošku připomíná trialové speciály. Rozdíl je především v převodech, kdy jednička u Xtraineru není tolik do síly a převodem se podobá spíše ostrým endurům. Projíždím úzké enduro cestičky mezi stromky a jsem nadšen, s jakou lehkostí se Betka proplétá. Ergonomie mě nutí neustále stát ve stupačkách a jen lehkým zatlačením do stupaček si motorku posílám, kam je třeba. Pokud se snažím jet zatáčky v sedle, není to úplně jednoduché a s jízdní pozicí se trošku peru. Měkčeji naladěné pérování hezky filtruje nerovnosti a při pohodovém tempu nepouští do rukou žádné větší rázy.
Je fajn, že plynulý motor nemá námitky ani proti lehčímu podtočení a stačí ho hezky „dudlat“ v nízkých otáčkách. Díky tomu si můžu dovolit pohodovou jízdu a trošku se kochat okolím nebo se do sytosti vyřádit na nejrůznějších přírodních či umělých enduro překážkách. Právě tohle je na Xtraineru nejlepší a svou hravostí dává najevo, že pro tohle se narodil. Když se dostávám na širokou lesní cestu, dávám Xtraineru napít. Beru za plynovou rukojeť a otáčky nemilosrdně letí nahoru. Mám pocit, že se rozhodl vystřelit mě z kecek. Panečku, to bych teda nečekal! Holt dvoutakt je dvoutakt a ve vysokých otáčkách to bude chtít dávat bacha i na tomhle umravněném endurku. Především offroadovým panicům doporučuji vyzkoušet si Xtrainer pod plným plynem nejdříve někde ve volném prostranství, protože v terénu stromy neuhybají. Tady je dobré podotknout, že brzdy fungují opravdu parádně.

Nastavené ostřejší tempo není pro motor žádným problémem a za dvoutaktního kvílení rozdováděnej Xtrainer upaluje jako vzteklej. O slovo se ale hlásí podvozek a na rozbité rovince dává dost vehementně najevo, že na žádné velké závodění není stavěný. To je potom docela honička udržet Xtrainer v přímém směru a ustat rázy do rukou. Handicap? To se nedá říct tak docela, protože, pro takové ježdění jsou určeny RR modely. Xtrainer je spíš průzkumníkem a technickým dříčem, než závodním nářadím.
I tak ale na chvilku přičuchnu k části pelhřimovské motokrosové trati. Pokud se zbytečně netlačí na pilu a jede se plynulá jízda, je o zábavu dobře postaráno. Překvapivě se děje i na skocích, které pérování pobírá až překvapivě dobře. Je fakt, že to chce mít rozum v hrsti a s motorkou přistávat s citem. Opět se ukazuje, že průjezd zatáček v sedle motokrosovým stylem není ideální. Tak nějak se nemůžu na Xtrainer poskládat a jezdím raději „na enduráka“ ve stoje.
A co říct závěrem? Betu Xtrainer jsem prohnal na několika místech a pokaždé to bylo fajn poježdění. Člověk se na něj musí dívat jako na lehké enduro, které nemá ambice vyhrávat závody, ale spíš svého pána bavit na polních a lesních cestách. Jasně, to by bylo trošku málo…proto je jedině dobře, že Xtrainer zvládá i krkolomnější terén, technické pasáže a nezalekne se ani těžších překážek. Přesně tady je Xtrainer jako doma a jezdce baví svou hravostí, k čemuž bezesporu přispívá také pružný dvoutaktní motor s velice použitelným spodkem. Pokud se rozumně zachází s plynovou rukojetí a jezdí spíše ve spodním a středním pásmu otáček, není se čeho bát. Jakmile se však vezme za plyn s větší razancí, čapnou v něm saze a to je pak pořádnej kvapík, který není ostatním dvoutaktům nic dlužen. Na rozbitém povrchu má podvozek plné ruce práce a nekompromisně říká dost.
I tak si ale myslím, že v sedle Xtraineru nebude problém vyrazit potrápit ostatní jezdce na nějaký ten cross-country závod nebo offroad maraton. Pokud vyloženě nejedete atakovat bednu, ale závody si na pohodu užít, Xtrainer bude fajn sparing partner. Xtrainer se prodává za 179.900 korun a podle informací jde fest na dračku. Bohužel továrna hlásí, že je vyprodán a jde o nedostatkové zboží. A zákazníci? Většinou borci, co si s ostrými endury užili až na půdu a teď chtějí něco klidnějšího, ovšem motorky s bahnivým DNA se za nic na světě vzdát nechtějí. Jsou to také úplní začátečníci, kteří se v prvních offroadových krůčcích nechtějí „zradit“ ostrým endurem. Řekl bych, že Beta postavila opravdové enduro pro každého.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE