Aprilia Tuono 1000 R

Nové Tuono 1000 R jen dokazuje, že sportovní tempo mu rozhodně není cizí. Oproti předchozí generaci řádně přitvrdilo a více než jasně dokazuje, že ve svém vzoru RSV se tentokrát vzhlédlo snad ještě důkladněji. Vzpřímená pozice a široká řidítka si však i nadále zachovávají určitou naději, že s nimi jezdec bude přemýšlet i o nějakém tom cestování a ne jen o blbnutí a rychlé jízdě. Spolu s novým designem je to v podání testovacího stroje s dvěmi hřmícími koncovkami Arrow jízda vzbuzující rozruch hodná právě jména tohoto naháče z Noale.

Aprilia Tuono 1000 R

Kapitoly článku

Vývoj a design


Nové Tuono 1000R po vzoru aktuální RSV tak rozhodně své příznivce nezklame a více než úspěšně navazuje na první generaci vycházející z legendární Mille. Historie Tuona nemá zas tak dlouhého trvání, nicméně o to více si tento naháč získal od roku 2002 mezi fanoušky značky na respektu a oblibě. Pokud se podíváme na vývoj stroje trochu důkladněji, zjistíme, že si Tuono 1000 R k výrobní lince prodělalo klasický vývoj přes řadu prototypů. Stroje jako Tuono 1000, Hurricane (rám vycházející z SL 1000) nebo dokonce Blue Marlin (naháč lehce připomínající závodní stroje z šedesátých let), jsou toho jen důkazem a předurčily podobu a směr tohoto velkého naháče.

První exklusivní série 200 ks se objevila v létě 2002 a vyšlechtěná komponenty Öhlins a řadou karbonových dílů zmizela mezi zájemci jak pára nad hrncem. To byl již poslední krok k sériové výrobě, která následovala. Základní verze sice již nebyla tak hýčkána odlehčenými a speciálními komponenty, nicméně kvalitní a akční základ Mille zůstal a Tuono se tak stalo jedním z předních motocyklů své kategorie.

Tuono bylo a je bráno vždy jako “nahé“ technické dvojče svého kapotovaného vzoru. Není tedy divu, že řadu ne zrovna tradičních technických vymožeností v této kategorii má motocykl již v sérii. Dobrým příkladem je např. standardně montovaný tlumič řízení, či u první generace silonové padáky. Současný model Tuona v tomto trendu rozhodně pokračuje a jednoznačně těží ve všech směrech z technologií a inovací provedených u nové generace RSV, která byla představena na podzim 2003. Námi testovaná verze byla předvedena veřejnosti v loňském roce v Paříži a okamžitě si získala řadu kladných ohlasů. Koneckonců nový vzhled, použitá technika z RSV hlavně v podobě motoru V60 bicilindrico magnesium, vpředu radiální třmeny, nadále vzpřímené usazení a konečně velice vyzývavé barevné provedení bylo více než pádným příslibem vydařeného startu u dealerů v letošní sezóně.
Navíc Aprilia přišla od letošního roku pro modely RSV a Tuono s novým typem záruky pod názvem “Enjoy me 2+2“, což je určitě také krok kupředu. V praxi to znamená neporušit jen dvě podmínky a to dodržování servisních intervalů u dealerů a nepřekročit hranici 50 000 km v záruční době. Druhá generace tohoto dvouválcového naháče si rovněž po vzoru RSV řádně poupravila kabát. V zadních partiích lze tak najít dobře známé koncové světlo, které je citlivě zapuštěno do zadního plastu a spolu s dvojicí stejně zapuštěných velkých blinkrů tak tvoří nezaměnitelnou tvář litrové Aprilie. V loňském roce testovaná RSV se v podsedlovce lehce tvarově lišila, ta letošní má již tuto část shodnou s Tuonem. Zajímavě řešeno je sedlo spolujezdce, které zároveň nese madla z tvrzeného plastu. Je pravdou, že použitelné to je, ale když jsem to vzadu zkoušel, nemohl jsem se zbavit pocitu, že v jedné z pěkných zatáček opustím milé Tuono i řidiče právě s celým sedlem.

Místa samozřejmě pod sedlem mnoho není, nicméně nějaké ty drobnosti a nářadí se tam vejdou. V našem případě skrývalo kromě nářadí i vyjmuté homologační vložky do koncovek Arrow. Usazení je oproti starší generaci o 1cm níže, což ocení především jezdci menší postavy. Plastová nádrž zůstává i nadále na příjemných 18 l. Samozřejmě došlo aktuálně k lehčím změnám jejího tvaru. Při bezprostředním srovnání se starší verzí se mi nová nádrž zdála opticky větší, což však klidně mohlo ovlivnit níže uložené sedlo a výrazně pozměněná (menší) přední maska. Ta prošla doslova revolucí, avšak s ohledem na celou novou koncepci a tvary RSV to jinak snad ani nešlo.

Nové Tuono 1000 R tak obdrželo po svém vzoru řešení v podobě dvou světel a středem vedené sání, které však díky velikosti bylo v masce umístěno až do spodní části, což ve finále propůjčilo motocyklu až netradičně hmyzí vzhled. Přední maska je tak oproti starší generaci menší a to možná i s ohledem na nové budíky. Níže jsou také umístěny přední blinkry a snadnější je přístup k žárovkám předních světel. V konečném podání to znamená, že se jezdec musí při rychlejší jízdě více přikrčit k nádrži, jelikož přední štítek je oproti starší generaci opravdu malý. Vzhledem k absenci plastů (kromě spodního kýlu a deflektorů na rámu za řidítky) to tak samozřejmě na motocyklu zákonitě dost fouká, ale jedná se o naháče, tak to je třeba tak brát. Základní ovládací prvky na řidítkách jsou podobné starší generaci, nicméně vzhledem k použití nového řídícího systému a budíků přibylo v levé části jejich ovládání a zmizelo ovládání sytiče. Absolutně rozdílné jsou tedy stejně jako u RSV budíky, které v minulosti sklidily dosti kritiky kvůli nepřehlednosti. V tomto směru Aprilia výrazně zapracovala a výsledkem jsou velice přehledné lehčí a podstatně menší přístroje, kterým dominuje vzhledově klasický otáčkoměr s ručičkou. Přitom původní funkce palubního počítače včetně možnosti měření časů na okruhu přetrvala.
Jediným “neduhem“ zůstalo umístění tlačítka houkačky a blinkrů, které, pokud jste zvyklí na japonské stroje, budete dost často hlavně zpočátku zaměňovat, ale to je jen nepodstatná drobnost.

Po stránce vzhledu si rovněž nelze nevšimnout stejně jako u RSV přechod výfukové soustavy z konfigurace 2-1 na 2-1-2. Testovaný model, stejně jako tomu bylo u většiny ostatních strojů zapůjčených od českého zastoupení, byl vybaven laděnými koncovkami Arrow, které tak propůjčily stroji i vzhledem k vyjmutým homologačním vložkám patřičnou zvukovou kulisu. Vzhledově mě osobně velice oslovily standardně montované pěkné OZ racing ráfky v modré barvě. Motocykl je obut stejně jako v minulosti do pneumatik 120/70 ZR 17 v předu a vzadu do 190/50 ZR 17 (případně je možná alternativa 180/55 nebo 190/55). Námi testovaný stroj byl v oranžovo-černém provedení. V nabídce je ještě zcela černá a stříbrno-černá varianta.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist