Aprilia SMV750 Dorsoduro

V sedle, které je 870mm nad zemí, máte pocit asi jako když sedíte na z poloviny nafouklém lehátku. Řidítka jsou, jak se u supermota sluší a patří, víceméně rovná. Takže celkový posed je vzpřímený a více vpředu. Když spustíte tenhle dvouválcový motor, při jemném pootočení plynové rukojeti se ozývá z rozměrné koncovky výfuku velmi zajímavý a chrochtající zvuk. Na 100% vás omráčí již zmiňovaný kroutící moment.
Motocykl jede od spodních otáček moc pěkně a netřeba ho zbytečně přetáčet, protože v 8750 ot./min. se chlubí největším výkonem. Za jízdy zkouším, zda fungují ony zbývající přednastavené charakteristiky motoru T a R. Přidržím tlačítko elektrického startéru a jakmile se rozbliká indikátor s písmenkem S, mačkám tlačítko podruhé a volím režim „Té“. Motor skutečně dostal od spodních otáček rozum a již nereaguje tak zbrkle jako předtím. Když ovšem přesáhnete cca 5000 ot./min. výkon motoru je stejný jako v režimu „S“. Mačkám tlačítko a volím „eRkovou“ režii. No vida, začíná mě dohánět borec na skútru s nápisem „pizza až domů“. Jasně, trocha nadsázky neuškodí, ale myslím si, že tento režim není až tak od věci. Vždyť učený z nebe nespadl a použití tohoto režimu za deštivého počasí se může někdy i hodit.
Vracím oblíbené „eSko“ a spokojeně si to mířím za město. Jedu na šestý rychlostní stupeň okolo 90 km/h a „Dorka“ si momentálně papká jen 3,5 L na sto kilometrů. Během jízdy se mi ani jednou nepodařilo dostat průměrnou spotřebu přes 6 L a to jsem ji i občas přitáhl za pačesy. Jasně, Praha – Brno, plný kotlík a jsme jinde, ale kombinovaná spotřeba je opravdu úctyhodná. Váha motocyklu činí 186 kg a proto jízda na tomto supermotu oproti KTM 690 Supermoto je trochu těžkopádná. Největší problém dělají Dorsoduru pomalé šikany, které se snažíte projet svižným tempem a její obratnost není zrovna taková, jakou byste od supermota čekali. Na druhou stranu stabilita ve vysokých rychlostech je velmi dobrá a průjezdy rychlou zatáčkou si oblíbíte.
No a co brzdy made by Aprilia? Do normálního provozu velmi dostačující až překvapivé, leckteré modely světových výrobců by strčily do kapsy. Aprilku jsem prohnal i na polní cestě, kde se ukázala jako naprostý amatér. Hlavní příčinu bych viděl opět ve značné hmotnosti, která vás často limituje.
Dorsoduro není žádný čipera, ale kvůli tomu házet flintu do žita je nesmysl. Tenhle motocykl je tak trochu multifunkční stroj. Když si chcete pořádně zadovádět na závodní trati nebo si zkrátit trasu domů polní cestou ba naopak vyjet na delší pohodlnou cestu, to vše vám tahle „Italka“ splní a budete určitě spokojeni.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE