Aprilia RSV 1000 R

RSV je pro italskou značku Aprilia sportovně naladěnou vlajkovou lodí, kterou může v jejím dvouválcovém tažení překonat snad jen její další generace. Když se nám dostala na sklonku léta tahle italská parádnice do redakčních spárů, vše mělo rázem svůj náhradní termín. Hlavně jižním temperamentem a designem osvícená část redakce byla jak se patří v pohotovosti. S rychlostí a sílou blesku neváhala oprášit služební Falco a hřmící Tuono, aby společně nabídla této tehdy nejzářivější návštěvnici z Noale patřičně uhlazené tovární garde.

Aprilia RSV 1000 R

Kapitoly článku

RSV Mille se na trhu poprvé objevila v roce 1998, kdy byla jakousi předzvěstí do nového tisíciletí a byla logickým krokem a milníkem po úspěších, jak v závodech, tak na trhu menších nekompromisně sportovních 125cm3 a 250cm3. Jako třešnička na dortu a v podstatě oslavou vstupu do světa mistrovství světa Superbike bylo následné uvedení limitované série RSV Mille SP, která vyjela na scénu v roce 1999 a byla vyrobena v počtu pouhých 150 ks (charakteristický znak: kromě jiného oddělený výfukový systém pro každý válec). RSV si velice rychle získalo na trhu širokou škálu příznivců a obdivovatelů. Na tomto úspěchu měl svůj velký díl především rakouský výrobce Rotax a jeho dnes již legendární dvouválcový motor V2 60۫ . Ten, jak se záhy ukázalo, vtiskl tomuto konstrukčně a vzhledově povedenému motocyklu tu správnou duši. Stejně jako dnes byla RSV následně na trhu ve dvou modifikacích a to, pokud se to tak dá říci, v technicky komornější RSV Mille a náležitě vyšlechtěné verzi RSV Mille R. Ta měla ve finále typické zlatavé komponenty od Öhlins, radialní třmeny, standardně tlumič řízení a lehká kola OZ Racing. Koneckonců v podobném duchu se rozděluje RSV i dnes, jen sportovnější verze nese u nové generace označení Factory.


Úspěšný motor V2 60۫ našel velice rychle uplatnění i v dalším modelu SL 1000 Falco, to se psal začátek roku 2000. Koncepčně stroj vycházel sice z RSV Mille, nicméně byl vyladěn na nižší výkon upravený na 87 kW při 9500 ot/min a byl montován do zcela nového a podle mě již na první pohled krásného rámu se zdvojenými hlavními nosníky z leštěné slitiny. Falco bylo koncipováno jako nepatrně méně sportovní motocykl s cestovními ambicemi, které si však i nadále ponechávalo temperament v podobě dostatečného výkonu a jízdních nastavení pro příležitostné řádění na okruhu. Po troše námahy se i z něj dal vykouzlit dravec se srdcem jak zvon. Na trhu později velice dobře zapadlo mezi tehdy novou cestovní Futuru a právě ryze sportovní RSV. Přes mnohé úspěchy s novými modely však Aprilia neusnula na vavřínech a pod tlakem konkurence, jenž v těchto objemových kategoriích začala chrlit jednoho naháče za druhým, nemohla zůstat po zadu. Koneckonců doprava houstne a kdo by se chtěl vzdát svého oblíbeného dvouválce při cestě do zaměstnání. S RSV to do města není to pravé a tak si Italové vysnili a realizovali Tuono, čímž způsobili mnohých jedincům na dlouho poruchy spánku. (Názor jednoho takového případu si můžete přečíst níže.:) Tuono se nejdříve objevilo jako koncept sešitý z mnoha karbonových vláken. Avšak po vlně ohlasů jenž vyvolalo, následovala velice záhy vymazlená 200 ks série pod označením RSV Mille R Tuono, jak jinak než s komponenty Öhlins. Ta se objevila v létě 2002 a zmizela během několika dní jak pára nad hrncem. To byla poslední kapka k zahájení sériové výroby a na trhu se tak objevil další přírůstek z tovární dílny. Pravda v některých ohledech a komponentech se muselo slevit a karbonové díly nahradil levnější plast, nicméně to nedůležitější techniku a ducha z RSV si Tuono zachovalo. Tak začalo šířit radost všemi směry. Navíc s rovnými řidítky a vzpřímeným usazením posunulo dvouválcový základ opět do jiné, řekl bych hravější dimenze.V základu rovněž zůstal tlumič řízení. Aktuálním hitem podzimu je u Aprilie Tuono nové - vycházející právě z testované generace RSV. Již teď mohu slíbit, že o vzájemnou konfrontaci starší a nové generace Tuona rozhodně v příštím roce nepřijdete.




Současná generace RSV 1000R byla uvedena na trh pro sezónu 2004 a představuje zatím nejzásadnější inovaci od roku 1998. Dá se říci, že zachována byla v podstatě jen základní myšlenka a to dvouválcová varianta motoru a druh použitého rámu. Vše bylo jinak od základu předěláno – vzhledem počínaje a technikou konče. Již na první pohled je patrné, že technice se musela řádně podřídit přední maska. Dvojici bočních otvorů sání vzduchu do airboxu pod plastovou nádrží nahradil jediný centrální, který doslova rozpůlil původní světlomet opticky na dva. Každá část však obsahuje ve skutečnosti světla dvě. Provedení sání airboxu opticky připomíná to dobře známé z SP1,2 od Hondy, ale osobně v tom problém nevidím.


Novou tvář umocňuje i dvojice blinkrů ve zpětných zrcátkách. Ty sice vypadají velice efektně, nicméně tak do značné míry trpí možnost jejich výraznějšího nastavení. Doslova výměnou prošly budíky, které v minulosti sklidily dosti kritiky kvůli nepřehlednosti. V tomto směru Aprilia, výrazně zapracovala a výsledkem jsou velice přehledné lehčí a podstatně menší přístroje, kterým dominuje vzhledově klasický otáčkoměr s ručičkou. Přitom původní funkce palubního počítače včetně možnosti měření časů na okruhu přetrvala. Jediným “neduhem“, zůstalo umístění tlačítka houkačky a blinkrů, které, pokud jste zvyklí na japonské stroje, budete dost často hlavně zpočátku zaměňovat, ale to je jen nepodstatná drobnost.


Plastová nádrž je pěkně tvarovaná a spolu s bočními plasty nově s polepy lva plně dotváří dravý vzhled této dvouválcové šelmy. Usazení je tvrdé a nekompromisně sportovní s vahou směřující výrazně do vašich rukou. Pro letošní rok bylo sedlo nově potaženo neklouzavým materiálem. Ačkoli stroj vypadá dosti štíhle, na čemž se do jisté míry podílí i sexy zadní partie, po usednutí se vám bude zdát podstatně robustnější. To mi však nijak výrazně nekazilo náladu. Pro rok 2005 se dostalo kromě barevného provedení i k jistým kosmetickým změnám. Čirou optikou byly osazeny zadní integrované blinkry a úzká efektní svítilna s LED diodami. Na spolujezdce rovnou zapomeňte a jeho sedlo vyměňte radši za kryt do kterého nyní umístíte i nějaké ty drobnosti. Oproti základu byl od dovozce stroj vybaven i sportovními koncovkami výfuků Arrow, které dodali celému dění tu správnou zvukovou kulisu. Volit lze samozřejmě i mezi jinými výrobci, alternativu najdete zcela jistě např. v nabídce Leo Vince, či u Akrapoviče, ale na výběr bych hleděl i z praktického hlediska a zvolil bych spíše ty s homologací, které lze zpravidla kdykoliv později otevřít.


Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist