Aprilia Pegaso 650 Strada

Byla to ona. Krásná, svůdná, sexy. Ano, mluvím o nové Aprilii Pegasu 650 Strada. Od prvního okamžiku, když byla představena v Mnichově, jsem věděl, že ji musím sedlat.

Aprilia Pegaso 650 Strada

Kapitoly článku

Tato motorka je jiná. Její tvary uhranou skoro každého. Oblé linie, hluboké sedlo, vysoká řidítka, krásná litá kola, zvláštní světlo, kryt pod motorem, dva vzhůru vztyčené výfuky. Přemýšlím, kam ji zařadit. Naháč to není, enduro ne, motard taky ne…tak co? Asi nejblíže má k označení funbike. Což je v poslední době poměrně rozmáhající se kategorie. Zkrátka motocykly stavěné jak pro běžné použití, tak pro zábavu. A myslím, že tato motorka je jistě vhodná pro obojí. Její přijatelná cena a vyspělá technika ji přímo předurčují k tomu, aby si ji mohli koupit lidé, kteří nechtějí utrácet „majlant“ nebo mít dvě motorky. Protože tahle dokáže poskytnou zábavu i práci.


První co nás na ní asi upoutá především je hezký vzhled. Myslím že nepřeháním, když napíšu že patří určitě mezi nejhezčí motorky vůbec. Je to určitě věc vkusu, ale vážně si myslím, že pěkná je. Až při druhém pohledu začneme vnímat zvláštnosti a ostatní věci, které motorka na sobě má. Kupříkladu přední světlo, které je zapuštěné v masce přecházející v malý štítek a má tvar stylizovaného Y. Maska dále přechází v nádrž, která je celá z plastu. Její zvláštností je dálkově z řidítek elektricky odjistitelná odklápěcí „čepička“, pod níž je ukryt prostor do kterého se vejde mobilní telefon, digitální foťák, případně peněženka. To považuji za velice praktické a mohl bych to mít na každé motorce. A samozřejmě je tam též šroubovací víčko nádrže.


Nádrž plynule přechází v hluboké, široké, stupňovité sedlo, které je pohodlné jak pro jezdce, tak pro spolujezdce. Ale svádí díky pohodlnosti také k tomu, že se řidič za řidítky „fláká“ a jen se veze. Prostě posaz v něm je fajnový, pohodlný, ale také velmi neakční. Sedlo je odklápěcí a skýtá praktický úložný prostor o velikosti asi dva litry. Za sedlem je bytelné madlo, které může sloužit jak k držení spolujezdce, ke kterému je primárně určen, nebo jako jistá opěrka pro nohu, pokud někdo rád jezdí v kleče po zadním :o) (viz. video). Dál už je jen diodové světlo, čiré blikače-taktéž diodové a zadní blatník s RZ.




Přístrojová deska je vybavena klasickým analogovým otáčkoměrem a digitálním multifunkčním displejem. Ten zobrazuje naprosto vše co si usmyslíme, včetně nejvyšší dosažené rychlosti, počítač okruhových časů, tripmaster apod. Celé se to ovládá palcem levé ruky a je to fajnová věc. Budíky mají rubínové podsvícení a vypadají velmi efektně. Zrcátka jsou kulatá, je za sebe dobře vidět a neklepou se. No a co se týče řidítek, tak zde musím bohužel smutně konstatovat, že víc je fabrika ošidit nemohla. Obyčejná ocelová trubička, která navíc naprosto nešla dotáhnout tak, aby se řidítka v klemách neprotáčela. Zřejmě tam chybí vroubkování. Já se o tom přesvědčil hned po převzetí motorky, kdy jsem ji vezl na vlečňáku a díky tomu, že se řidítka protočily, se kurty uvolnily a motorka padla na bok a odřela se nádrž. Jen trošku, ale i tak smutná zkušenost. Hýbání je navíc hrozně protivné, když s motorkou chcete blbnout. Zde bych se přimlouval za nějakou změnu.

O pohon se nám stará motor, který je převzatý z nového XTčka. Na pohled i uvnitř je moderní a poskytuje solidní výkon. Jeho 50 koní (37kW) a 61 Nm jsou poskládány velmi rovnoměrně a motor lze používat od dvou do sedmi tisíc otáček bez výraznějších propadů. Nebo lépe řečeno-motorka jede jako elektromobil. Plynule, rovnoměrně, prostě sama. Čímž ale paradoxně vyvolává dojem lenocha. Ovšem opak je pravdou a v akceleraci si vede velmi zdatně. Stejně tak v cestovní a maximální rychlosti. Trvale se na ní dá jet 150 – 160 km/hod., ale dost to fičí. Takže je to spíše závislé na tom, kolik vydržíme. Doporučil bych 130 – 140 km/hod. Maximálku jsem já naměřil 175km/hod., výrobce udává 165, ale redaktoři předemnou nechali v počítači uložené číslo 182. Takže jak vidno, tak to asi jde. Každopádně při sedmi tisících nám omezovač utne a nic s tím nenaděláme. Ovšem honit to do těchto otáček je holý nesmysl. Při pohodové jízdě si vystačíme mezi 3-5ti tisíci a nebudeme žádní loudové. Tady je motor nejspokojenější. A máme to i bonusem ve formě vibrací, které jsou všudypřítomné. Nic strašného (někomu to dokonce může dělat dobře) co by nám vytřáslo duši z těla, ale jsou tam a právě v 5ti tisících jsou nejpatrnější.




Spojka jde v pohodě a řazení taky, jen se znatelným klapnutím. Ale jinak přesné a spolehlivé. Neutrál se hledat nemusí. Je zcela zřejmý.

Podvozek je tvořen nestavitelnou klasickou přední vidlicí s průměrem trubek 45mm a zdvihem 140 mm, vzadu je stavitelný centrál s možností ladění odskoku a zdvihem 130 mm. Podvozek je laděn spíše měkce a výborně filtruje veškeré nerovnosti. To se ale projeví na jisté „gumovosti“ v zatáčkách. Pořád máme ale v záloze možnost přitvrzení zadního pružení i útlumu. Což by mělo tuto skutečnost eliminovat. S písmenem Y se setkáme ještě jednou. A to na kolech. Jsou modrá, loukoťová a právě jejich tvar opět připomíná Y. Zajímalo by mne, jak by Strada asi vypadala na ráfcích s drátěným výpletem.




Brzdy nepřináší nic překvapivého, přední kotoučovka o průměru 320mm mačkaná čtyřpístkovým třmenem se spolehlivě postará o zpomalení a zadní 240 mm kotouč s dvoupístkem je tak akorát, abychom neblokovali při každém dotyku brzdového pedálu.
Obě dvě jsou dobře dávkovatelné a rozuměl jsem si s nimi hned.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.60
Známkováno: 5x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist