Pod zkratkou
GT se skrývá
cestovněji pojatá verze tohoto přelomového stroje, který jako první poměrně úspěšně skloubil požitek z jízdy na motocyklu s nenáročností ovládání skútru. První
nahatou verzi tohoto stroje jsme otestovali již před dvěma lety
zde. O rok později přišla na trh verze s velkým štítem doplněná o kufry a na každoroční prezentační akci
Aprilie v Kořenově v nás zanechala docela dobrý dojem, takže jsme ji v létě podrobili delšímu redakčnímu testu.
Základ zůstává stejný jako u nahaté verze, tedy
čtyřventilový dvouválec V90° s výkonem 76 koní a krouťákem 73 Nm točivého momentu již při 5000 ot./min usazený v trubkovém rámu. K tomu je ovšem nutné přičíst zajímavě
asymetricky vyvedené odpružení lité zadní kyvky na stranu motocyklu a hlavně
převodovku CVT s elektricky řízeným variátorem, namísto odstředivým jako je tomu u skútrů. Nebudu zde opakovat všechny možnosti manuálního řazení a nastavení palivových map, které jsem dostatečně podrobně probral v
testu naháče, soustředím se spíš na
změny ve verzi GT a na celkový dojem z motocyklu v tomto cestovním pojetí.
Verze GT nabízí proti naháči navíc několik zdánlivě drobných, ale na druhý pohled poměrně klíčových vylepšení a doplňků. Asi nejdůležitější změnou je doplnění tohoto motocyklu
o ABS. Typ zákazníka, který hledá maximálně praktický, jednoduše ovladatelný stroj bez nutnosti řazení, zcela jistě bude chtít také maximální pomoc při brždění a systém ABS je tedy u takového stroje nutností.
Velkorysá polokapotáž s vysokým nastavitelným plexištítem přidává stroji na praktické využitelnosti. Zatímco nahatá verze se skvěle hodila třeba na dojíždění do práce, kdy ve městě skvěle skloubila pohodlí, snadné ovládání a neustálý zátah s jízdními vlastnostmi motocyklu, verze GT najednou láká k
větším dálkám a jízdě ve dvou. Na dálnici pěkně odklání hlavní nápor vzduchu a dálniční přejezd Německa při cestě k moři najednou zvládnete bez namožených krčních svalů.
Trochu se ale také změnil celkový dojem z jízdy na tomto zajímavém stroji a narozdíl od naháče začíná GT chutnat trochu po maxiskútru a sportovní výbava jako obrácená přední vidlice a radiálně uchycený čtyřpístková už nedávají takový smysl jako u naháče. Když to shrnu, polokapotáž mohla být možná střižena trochu sportovnějším stylem, aby se zachoval energický výraz naháče. Také přístrojový panel pod mohutnou polokapotáží najednou působí trochu nevýrazně, je znát že je pouze převzatý z nahaté verze.
U verze GT na druhou stranu ještě více než u naháče oceníte geniální
úložný prostor místo nádrže, kam se vejde i velká integrálka případně stejný objem věcí. Také 12 V zásuvku v tomto úložném prostoru oceníte teprve při delších cestách. Zvláštnosti jako parkovací brzda, které u naháče působí trochu podivně, jsou u cesťáku plně na místě. No a když Manu doplníte ještě o příplatkové kufry v barvě kapotáže, dostanete vyrovnaný cestovní stroj - a před vesnicí rozhodně nebudete muset podřazovat - to je také častá na cesťáky ;-)
Po delší cestě na Maně GT mohu potvrdit, že jízda na ní i nadále zachovává požitek z řízení plnohodnotného motocyklu a ani na chvíli vás nenapadne srovnávat to se skútrem. Dojem z projížďky je sice méně sportovní než u nahaté verze, ale o to více zase vyniknou cestovní klady, které byly u naháče trochu zbytečné.
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
