Aprilia ETV 1000 Caponord (ABS)
Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 6.6.2004 | Zobrazeno: 101 553x
Cestovní enduro Aprilia ETV 1000 Caponord prodělalo před sezónou 2004 výraznou proměnu po estetické i technické stránce. Vylepšením prošlo odpružení a brzdy s volitelným vypínatelným ABS, zůstal zachován moderní hliníkový rám a výkonný litrový véčkový dvouválec. Po estetické stránce převzal Caponord úspěšné změny v designu od loňské terénní verze Rally Raid, ale zachoval si návaznost a charakter původního modelu.
Kapitoly článku
Aprilia poprvé představila model Caponord v roce 2001. V továrně se rozhodli vyjít z osvědčeného dvouválce do V původem Rotax z modelu RSV 1000 Mille a zkrotili tuto zbraň do cestovní podoby. Použít trubkový rám by bylo pod úroveň italského ducha, proto Caponord dostal perimetrický hliníkový rám. Nakonec přišli ke slovu designéři, kteří právě měli nacvičené ostré hrany z modelu Futura. Ti předvedli, že všechna cestovní endura sice mají přibližně stejné obrysy, ale přesto lze vytvořit charakteristickou a nadčasovou podobu.
Trochu to tehdy přehnali u předních směrovek, které výrazně vystupovaly z přístrojové desky do stran v podobě "rohů" a které se v letošním inovovaném modelu zase vrátily do klasického tvaru směrovky na stopce.
Motocykl se v rostoucí konkurenci cestovních endur úspěšně prosadil a Aprilia pro letošní modelový rok pokračuje v dalším vývoji. Ve spolupráci se společnostmi BREMBO a BOSCH vyvinula vlastní systém ABS zabraňující zablokování kol při brždění. Jezdci, kteří by se cítili systémem ABS ochuzeni o sportovní pocity nebo extrémní situace, mohou ABS snadno deaktivovat pomocí tlačítka na přístrojové desce. 
Letošní Caponord sice v hlavních rysech vypadá stejně jako vloni, převzal však některé úspěšné změny v designu od loňské terénní verze Caponord Rally Raid. Směrovky se z rohů po stranách přední masky vrátily klasicky na stopku a změny se projevily i na dalších plastech, s cílem opticky zmenšit celkové rozměry motocyklu. Osobnost zůstala zachována, výsledek je však sportovnější a modernější se zvýrazněním aerodynamických rysů. Přepracovaná je spodní část plastů pod přístrojovou deskou, která ukrývá skříňku s pojistkami, nový je také tlumič výfuku s hliníkovými kryty. Na řidítkách se objevily robustní chrániče rukou v barvě motocyklu, které by kromě větru a deště měly chránit i před větvemi či kameny při výletu mimo civilizaci. Z minulosti zůstaly všechny hlavní charakteristické prvky, jako výrazný dvojitý světlomet s agresivním výrazem, dvoustupňové sedlo, výfuky vedené zvenku okolo zadní kyvné vidlice ke dvěma tlumivkám pod sedlem a výrazně vyklenutá nádrž.
Výška sedla 820 mm, ale hlavně jeho promyšlené tvarování, umožňují bezpečný posaz i jezdcům středních a nižších postav. Vykrojené sedlo a relativně úzká stavba motocyklu ve střední části totiž jezdce nenutí roztahovat nohy do šířky a vedle jistého postavení nohou na zem také umožňuje pohodné stání ve stupačkách, což je u některých konkurenčních strojů problém. V nabídce jsou také alternativní sedla s výslednou výškou 800 a 860 mm. Sedlo je pro jezdce i spolujezdce komfortní a ani po dlouhých hodinách jsem mu nemohl naprosto nic vytknout. Spolujezdec při brždění nesklouzává dopředu. Poté, co jsem se doslechl o "zaručené zprávě", že sedlo má tendenci na dešti nasáknout vodou, jsem motocykl napřed prohnal průtrží mračen a následně nechal necitelně další hodinu před domem na dešti. Když přestalo pršet, otřel jsem kapky a v suchých kalhotách zavezl Aprilii do garáže. Pozadí zůstalo suché jak v reklamách na dětské pleny.
Jízdní pozice byla u Caponorda 2004 mírně upravená zvednutím řidítek o 5 mm. Na rukou při jízdě spočívá jen minimální váha, jezdec i spolujezdec jsou velmi účinně chráněni před větrem i deštěm. Nohy jezdce jsou skryty v prolisech pod nádrží, tělo kryje velké plexi, vítr se dostane jen na vnější stranu stehen, část ramen a horní část helmy. V rychlostech nad 140 km/h vznikají za štítem drobné turbulence, které ale příliš neruší, při dalším zrychlování se výrazněji nezvyšují. Při mírném přikrčení se lze před vichrem schovat úplně (menší postavy asi budou úplně za větrem). Spolujezdec je za řidičem chráněn před větrem, protože je ale hodně do šířky rozkročen, na dešti se mu voda dostane na kolena a boty.
Pokud byste potřebovali přestěhovat pračku nebo televizi, sedlo spolujezdce se dá sejmout a přepravovaný předmět upevnit na vzniklou rovnou plochu. Těsně pod úrovní sedla je umístěna standardní 12 V zásuvka pro nabíječku mobilu či jiné elektrospotřebiče moderní doby. A když už byla řeč o větru, překvapilo mě chování Caponordu při bočním větru. Nečekané boční poryvy blížící se bouřky mě málem vyhazovaly ze sedla, na motorku ale neměly žádný vliv. Caponord si jel bez jakéhokoli vybočení či náklonu dál. Nechápu jak je to u tak velké motorky možné - že by za to mohla kola s drátěným výpletem?
Panel před řidičem je rozdělen na tři části. Levá obsahuje menší klasický tachometr, prostřední výrazný otáčkoměr a v pravé části najdeme multifunkční digitální panel s údaji o času, teplotě okolního vzduchu, teplotě chladicí kapaliny, denní počítadlo kilometrů a ukazatel stavu paliva. Přístroje jsou modře podsvětleny, což by podle vyjádření výrobce mělo snižovat únavu očí a méně odvádět pozornost (možná na tom něco bude, pulty zvukařů v divadle jsou osvětleny podobně modře). Stupnice tachometru mi během testu připadala příliš drobně členěná, no, kdo by se koukal na tachometr, že ano? A když už jsme u osvětlení, musím zmínit přední světlomet. Kromě toho, že tvoří výrazný prvek celkového designu, také výborně funguje. I při potkávacích světlech svítí obě paraboly velice výrazně. Konečně první motorka, která v noci svítí srovnatelně s lepšími automobily! Světlo se přitom zapíná automaticky s otočením klíčku a nelze vypnout, pro osvětlení při stání lze klíček otočit za parkovací polohu, kdy zůstanou svítit parkovací světla.
Vodou chlazený V-twin se 4 ventily na válec a s úhlem válců 60° s původem Rotax asi přináší Caponordu nejvíce kladných ocenění. Nabroušená zbraň z modelu RSV je upravena pro cestovní použití, poskytuje plynulou dodávku krouticího momentu, ale temperament závodního předka se jí podařilo zachovat. Vstřikovací jednotka kromě bezproblémových studených startů bez sytiče poskytuje okamžitou reakci na plyn a spolu se zapalováním využívajícím dvě svíčky na válec nabízí plynulý tah již od 2500 otáček. Při tak nízkých otáčkách a tak velkém motoru jsou cítit menší vibrace, které mizí v oblasti 5tis otáček. Vibrace jsou ale velmi krotké, protože motor je vybaven systémem dvojitého vyvažování na klikové hřídeli. V 6250 otáčkách se dostaví maximum krouticího momentu o hodnotě 95 Nm. Na scénu se vyhrnou i zbývající koně a Caponord až do devíti tisíc pořádně zatáhne za řidítka. K dispozici pak je 98 koní při 8250 ot/min. Také údaj o zrychlení 0-100km/h za 3,8 sekund u tak velkého stroje o lecčem vypovídá. Jedinou výhradu, kterou by bylo možné vstřikování vytknout, je pomalá jízda městem stálou rychlostí - vstřikování jako by dělalo potíže odměřit na malé otáčky tak minimální množství benzínu a někdy se drobně "zakucká" a je nutné slabě přidat nebo ubrat plyn. Na chování motocyklu to ale nemá žádný vliv a projeví se to jen slaboučkým cuknutím a změnou ve zvuku motoru. Pro fajnšmekry je tu možnost měnit si nastavení elektroniky a ladit motor přes notebook pomocí programu Tune Edit..
ETV 1000 Caponord
si zachovala požitek z jízdy s výkonným litrovým motorem z RSV Mille zkombinovaný s pohodlím velkoryse pojaté aerodynamické ochrany, pohodlného sedla a uvolněným posezem endura. To vše ještě s luxusním místem pro spolujezdce a možností přibalit horu zavazadel, aniž by se negativně změnily jízdní vlastnosti. Navíc připočtěme možnost užít si cestu na rozbitém povrchu a v mírném terénu, přičemž výraz "užít si" rozhodně neznamená jen opatrně a pomalu projet!
Design
Letošní Caponord sice v hlavních rysech vypadá stejně jako vloni, převzal však některé úspěšné změny v designu od loňské terénní verze Caponord Rally Raid. Směrovky se z rohů po stranách přední masky vrátily klasicky na stopku a změny se projevily i na dalších plastech, s cílem opticky zmenšit celkové rozměry motocyklu. Osobnost zůstala zachována, výsledek je však sportovnější a modernější se zvýrazněním aerodynamických rysů. Přepracovaná je spodní část plastů pod přístrojovou deskou, která ukrývá skříňku s pojistkami, nový je také tlumič výfuku s hliníkovými kryty. Na řidítkách se objevily robustní chrániče rukou v barvě motocyklu, které by kromě větru a deště měly chránit i před větvemi či kameny při výletu mimo civilizaci. Z minulosti zůstaly všechny hlavní charakteristické prvky, jako výrazný dvojitý světlomet s agresivním výrazem, dvoustupňové sedlo, výfuky vedené zvenku okolo zadní kyvné vidlice ke dvěma tlumivkám pod sedlem a výrazně vyklenutá nádrž.
Posaz, ergonomie
Výška sedla 820 mm, ale hlavně jeho promyšlené tvarování, umožňují bezpečný posaz i jezdcům středních a nižších postav. Vykrojené sedlo a relativně úzká stavba motocyklu ve střední části totiž jezdce nenutí roztahovat nohy do šířky a vedle jistého postavení nohou na zem také umožňuje pohodné stání ve stupačkách, což je u některých konkurenčních strojů problém. V nabídce jsou také alternativní sedla s výslednou výškou 800 a 860 mm. Sedlo je pro jezdce i spolujezdce komfortní a ani po dlouhých hodinách jsem mu nemohl naprosto nic vytknout. Spolujezdec při brždění nesklouzává dopředu. Poté, co jsem se doslechl o "zaručené zprávě", že sedlo má tendenci na dešti nasáknout vodou, jsem motocykl napřed prohnal průtrží mračen a následně nechal necitelně další hodinu před domem na dešti. Když přestalo pršet, otřel jsem kapky a v suchých kalhotách zavezl Aprilii do garáže. Pozadí zůstalo suché jak v reklamách na dětské pleny.
Jízdní pozice byla u Caponorda 2004 mírně upravená zvednutím řidítek o 5 mm. Na rukou při jízdě spočívá jen minimální váha, jezdec i spolujezdec jsou velmi účinně chráněni před větrem i deštěm. Nohy jezdce jsou skryty v prolisech pod nádrží, tělo kryje velké plexi, vítr se dostane jen na vnější stranu stehen, část ramen a horní část helmy. V rychlostech nad 140 km/h vznikají za štítem drobné turbulence, které ale příliš neruší, při dalším zrychlování se výrazněji nezvyšují. Při mírném přikrčení se lze před vichrem schovat úplně (menší postavy asi budou úplně za větrem). Spolujezdec je za řidičem chráněn před větrem, protože je ale hodně do šířky rozkročen, na dešti se mu voda dostane na kolena a boty.
Pokud byste potřebovali přestěhovat pračku nebo televizi, sedlo spolujezdce se dá sejmout a přepravovaný předmět upevnit na vzniklou rovnou plochu. Těsně pod úrovní sedla je umístěna standardní 12 V zásuvka pro nabíječku mobilu či jiné elektrospotřebiče moderní doby. A když už byla řeč o větru, překvapilo mě chování Caponordu při bočním větru. Nečekané boční poryvy blížící se bouřky mě málem vyhazovaly ze sedla, na motorku ale neměly žádný vliv. Caponord si jel bez jakéhokoli vybočení či náklonu dál. Nechápu jak je to u tak velké motorky možné - že by za to mohla kola s drátěným výpletem?
Přístroje, ovladače
Panel před řidičem je rozdělen na tři části. Levá obsahuje menší klasický tachometr, prostřední výrazný otáčkoměr a v pravé části najdeme multifunkční digitální panel s údaji o času, teplotě okolního vzduchu, teplotě chladicí kapaliny, denní počítadlo kilometrů a ukazatel stavu paliva. Přístroje jsou modře podsvětleny, což by podle vyjádření výrobce mělo snižovat únavu očí a méně odvádět pozornost (možná na tom něco bude, pulty zvukařů v divadle jsou osvětleny podobně modře). Stupnice tachometru mi během testu připadala příliš drobně členěná, no, kdo by se koukal na tachometr, že ano? A když už jsme u osvětlení, musím zmínit přední světlomet. Kromě toho, že tvoří výrazný prvek celkového designu, také výborně funguje. I při potkávacích světlech svítí obě paraboly velice výrazně. Konečně první motorka, která v noci svítí srovnatelně s lepšími automobily! Světlo se přitom zapíná automaticky s otočením klíčku a nelze vypnout, pro osvětlení při stání lze klíček otočit za parkovací polohu, kdy zůstanou svítit parkovací světla.
Motor, zvuk, spojka
Vodou chlazený V-twin se 4 ventily na válec a s úhlem válců 60° s původem Rotax asi přináší Caponordu nejvíce kladných ocenění. Nabroušená zbraň z modelu RSV je upravena pro cestovní použití, poskytuje plynulou dodávku krouticího momentu, ale temperament závodního předka se jí podařilo zachovat. Vstřikovací jednotka kromě bezproblémových studených startů bez sytiče poskytuje okamžitou reakci na plyn a spolu se zapalováním využívajícím dvě svíčky na válec nabízí plynulý tah již od 2500 otáček. Při tak nízkých otáčkách a tak velkém motoru jsou cítit menší vibrace, které mizí v oblasti 5tis otáček. Vibrace jsou ale velmi krotké, protože motor je vybaven systémem dvojitého vyvažování na klikové hřídeli. V 6250 otáčkách se dostaví maximum krouticího momentu o hodnotě 95 Nm. Na scénu se vyhrnou i zbývající koně a Caponord až do devíti tisíc pořádně zatáhne za řidítka. K dispozici pak je 98 koní při 8250 ot/min. Také údaj o zrychlení 0-100km/h za 3,8 sekund u tak velkého stroje o lecčem vypovídá. Jedinou výhradu, kterou by bylo možné vstřikování vytknout, je pomalá jízda městem stálou rychlostí - vstřikování jako by dělalo potíže odměřit na malé otáčky tak minimální množství benzínu a někdy se drobně "zakucká" a je nutné slabě přidat nebo ubrat plyn. Na chování motocyklu to ale nemá žádný vliv a projeví se to jen slaboučkým cuknutím a změnou ve zvuku motoru. Pro fajnšmekry je tu možnost měnit si nastavení elektroniky a ladit motor přes notebook pomocí programu Tune Edit..
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz