Aprilia 850 Mana

O konstrukci plnohodnotného motocyklu s automatickým řazením se snaží snad všichni výrobci. Vzhledem k velkému nástupu maxiskútrů v posledních letech bylo jen otázkou času, kdy se některé značce podaří natolik spolehlivé a vychytané řešení, které zachová lákavé vlastnosti motocyklu a zároveň umožní takový model poslat do výroby bez obav z velkých nároků na pozdější servis a záruční opravy. Snahy koncernu Piaggio na tomto poli již několikrát probleskly na veřejnost - viz například zde či zde, ovšem až pod křídly Aprilie se podařilo nové řešení využívající variátor řízený elektromotorem dostat až do prodejen.
Aprilia Mana se před nastartováním tváří jako běžná motorka s klasickou jízdní polohou, brzdami, odpružením a výrazným příhradovým rámem. Kulatý a lehce vypouklý světlomet, futuristická zrcátka, široká stavba, pořádná zadní pneumatika a odkrytý motor s výrazným výfukem z Many dělají pohlednou záležitost, kterou jen nepatrně hyzdí olejový filtr vystrčený dopředu k přednímu kolu. Ani stopy po nějaké příbuznosti se skútry. I když možná by se něco našlo: sedlo je nezvykle bohatě polstrované a pohodlné a řidič se může opřít o malou opěrku, podobně jako u maxiskútrů.
Pokud chcete změnit polohu nebo se třeba svézt trochu ostřeji, lze si poposednout o kousek víc dopředu na tužší část. U sedla je udávána výška 800 mm, ale je poměrně široké, takže subjektivně působí vyšším dojmem a krátkonožkové asi budou mít trochu problémy. Stupačky jsou docela nízko a řídítka dovolují pohodlný vzpřímený posez, takže ani po třech dnech v sedle jsem Maně po turistické stránce nemohl nic vytknout.
Druhá příjemná podobnost se skútry, na kterou ještě před jízdou narazíte, je obrovský úložný prostor v místě nádrže. Tlačítkem na levém řidítku elektricky odklopíte (nebo mechanicky táhlem pod sedlem) kryt falešné nádrže a do velké osvětlené schránky si pohodlně odložíte i velkou integrálku. To se mi osvědčilo při plánování víkendu, kdy jsem si všechny věci sbalil do tenké textilní tašky na helmu a měl jsem jistotu, že přesně tolik se také vejde do tohoto „kufru“. V této schránce najdete také vyvedenou zásuvku na 12 V.
A kde se tedy tankuje? Tankovací hrdlo se skrývá pod odklápěcím sedlem spolujezdce. Další zajímavostí je, že Mana není úplně vyvážená - když ji zezadu chytíte za madla a opatrně zvednete ze stojánku do vyvážené polohy, zjistíte, že kvůli vlevo umístěnému variátoru nestojí úplně svisle a je maličko nahnutá doprava. Je to poznat i za jízdy když pustíte řídítka, má tendenci nepatrně táhnout doprava, ale stěží si toho všimnete.
Kromě chybějící páčky spojky u Many najdeme ještě několik speciálních funkcí. Jednou z nich je ruční parkovací brzda umístěná u levého kolene. Zatažením zajistíte stroj při parkování ve svahu, protože zařazení rychlosti logicky není možné. Dalším přídavným prvkem jsou dvě kovová tlačítka na levý palec, která ovládají volbu rychlostí v režimu ručního řazení. Stejnou funkci ale má také klasická řadící páka na levou nohu, takže kdo dává přednost řazení nohou, může na ruční tlačítka zapomenout. Kvůli tlačítkům jsou ale ovladače směrovek odsunuty trochu dál od palce, takže jsem v některých rukavicích občas měl potíže na směrovky dosáhnout.
Zbytek ovladačů a funkcí se shoduje s klasickým moderním motocyklem dnešní doby - přední brzda na pravou ruku, zadní brzda na pravou nohu, budík s tachometrem, kontrolkami a čtvercovým displejem, na kterém najdete spoustu údajů, ale hlavně informaci o nastaveném režimu záběru a v případě ručního řazení také o zvoleném převodovém stupni.