Test AJP PR3 – tříčtvrteční housle

Text: Martin Hakl | Foto: Jiří Jevický | Foto: Roman Vlačiha | Zveřejněno: 30.6.2016 | Zobrazeno: 25 117x

Kapitoly článku

Ve stupačkách AJP PR3 Enduro

Ve svém hodnocení budu celkem stručný a začnu od konce – „trojka“ mě fakt bavila! Kdysi mi známý vykládal o tom, jak si na chalupě užívá jízdu na mrňavém dvacetikoňovém dirtbiku. Hodně mě to překvapilo, vždyť tenhle týpek měl za sebou kvanta zkušeností z motokrosu a endura!? Po týdnu stráveném s AJP PR3 240 Enduro už ale vím, o čem mluvil… „Velká“ mašina by měla mít „velký“ výkon (čti odpovídající) - na tom se asi všichni shodneme. Pokud byste do ní umístili motor s „tříčtvrtečním“ nebo dokonce „polovičním“ výkonem, tak by to prostě nefungovalo. Pokud ale „tříčtvrteční“ motor je umístěn v odpovídajícím podvozku, dává to smysl a věřte, že se s tímhle spojením dovede bavit i jezdec se zkušenostmi s daleko silnějšími motocykly! Navíc menší mašina daleko citlivěji reaguje na veškeré jezdcovy povely, ten je pak musí daleko lépe vnímat a následně adekvátně reagovat. Také proto například papá Kenny Roberts ve svých motocyklových kempech nejprve všechny piloty nažene za řídítka čtyřtaktní motokrosové Hondy 150 a „do zblbnutí“ pilují základy jednostopé pilotáže na těchto tříčtvrtečních motocyklech.

AJP PR3 240 Enduro jsem měl k dispozici týden a využíval jsem ho právě k drilování těchto motocyklových základů – ať už na kličkování mezi kužely na louce, stejně tak ke zdolávání strmých výjezdů a sjezdů na trialových pasážích. Právě při těchto drilech jsem si musel dávat opravdu majzla na to, aby moje povely, kterými jsem „trojku“ řídil, byly opravdu precizní – sebemenší chybu totiž její menší rozměry vnímají daleko citlivěji a projeví se případným zaváháním či pádem. Pravý opak ale představuje motor – to je opravdový dobrák a nedovedu si představit, že by ublížil byť i naprostému začátečníkovi. Přesto je jeho projev při trialovém blbnutí přátelský – působí tak trošku jako elektromotor a příjemně tahá i v opravdu minimálních otáčkách. Celkem mě také překvapil jeho brzdný účinek, který odpovídá daleko objemnějšímu motoru.

Kvůli cestám na silnici si ji určitě kupovat nebudete, ale během přesunu mezi endurovými vložkami se jim určitě nevyhnete. Při těchto asfaltových momentech se optimální rychlost pohybuje kolem 80 km/h, ale není problém ručičku tachometru dostat až za hranici 100 km/h. Na motorce se mi nelíbila pouze jedna věc a to už výše popsaná páka zadní brzdy, která se po jednom velmi lehkém pádu namotala kolem stupačky. Cena je vždy záležitostí individuální a každý si musí vyřešit otázku, zda je 94.800,-Kč hodně nebo málo. Já bych si určitě představoval cenu o pár tisícovek nižší, dá se ale předpokládat, že takhle prvotní investice bude nadlouho tou poslední. Jednoduchá konstrukce totiž slibuje dlouhou životnost, a spotřeba se během testu pohybovala kolem pěti litrů Naturalu 95 na sto (většinou offroadových) kilometrů. Pro následný tuning a vylepšování těchto strojů výrobce nabízí širokou nabídku doplňků (ovládací prvky, stupačky, brzdová páka, řadička, ale třeba i vidlice Marzocchi) a také velké množství značkového oblečení.

Už když jsem motorku k testu přebíral, bylo mi jasné, že tady si budu muset vzít na pomoc nějakého parťáka, nebo ještě lépe parťačku, který(á) bude k téhle motorce pasovat líp. Jednak mám už v terénu pár hodin odježděných a také jsem na „trojku“ se svými 180 centimetry a pětaosmdesáti kily poněkud přes míru – pro mě mají u AJP v nabídce jiné modely. Naštěstí jsem nemusel hledat dlouho a k testíku jsem přibral kamarádku Veroniku. Ta totiž skvěle splňuje předpoklady potencionálního majitele téhle mašiny – miluje jízdu na motorce a má už v jedné stopě odježděno spousty kilometrů, ale všechny zatím pouze na asfaltu. I když jí terénní motorky vždycky lákaly, na veškeré nabídky offroadově zaměřených kamarádů vždycky musela vrtět hlavou – na ostré enduro si prostě netroufala… Dáme tedy slovo jí, aby nám nejprve sdělila svoje zkušenosti s motorkami, popsala představy o ideální terénní mašině a také to, jestli by „trojka“ tyhle představy splnila.

Verčo, popiš nám nejprve svoje motorkářské curriculum vitae. Jak dlouho jezdíš? S jakými motorkami máš zkušenosti? Jaké ježdění preferuješ?

Ahoj, jezdím už od svých patnácti let a začínala jsem klasicky na fichtlech, tak jako většina motorkářů v té době. Postupně jsem přešla na silnější motorky, nejvíc jsem najezdila se Suzuki GS500 a také s Hondou 600 CBR. Jezdili jsme vždycky s celou partou i na delší cesty a myslím, že mi to svého času celkem i uhánělo. Díky motorkám jsem se seznámila i s manželem Lukášem. Pak se mi ale narodily dvě holky a já jsem najednou měla úplně jiné starosti, a když jsem pak vyjela zase na silnice, tak už jsem se trošku i bála – už jsem neměla zodpovědnost jenom za sebe… Lukáš ale jezdí silniční závody s Jawou 50 a mě k tomu zlákal taky. Strašně mě to baví a na uzavřené trati se odvážu víc, nežli v provozu.

Co tvoje zkušenosti v terénu? Zkusila jsi ho někdy? Nebo šly doteď offroadové motorky úplně mimo tebe?

I když mě terén vždycky strašně lákal, tak až do dneška byly moje zkušenosti vlastně nulové. Občas mě kamarádi nabízeli svezení na svých mašinách, ale fakt jsem si na to nikdy netroufla. Jednak jsou klasický endura pro takového prcka jako jsem já fakt vysoký a hlavně hodně ostrý. Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že terén pro mě zůstane neznámou…

Takže co říkáš na tohle endurko? Líbí se ti AJP PR3 240 Enduro?

Když jsi mi o tomhle testu poprvé říkal, trošku jsem se bála, ale nakonec jsem strašně ráda, že jsi mě do toho uvrtal! Už když jsi mi ji přivezl ukázat, bylo mi jasný, že jestli se s něčím odvážím do terénu, tak právě s „trojkou“. Na první pohled se mi zalíbila její velikost, která je k mým 160 centimetrům naprosto přesná a taky zvuk dával jasně najevo, že to bude spíš přátelská motorka, vzdálená od všech těch káteemek a husabergů, okolo kterých jsem se bála i projít.

Potvrdila jízda s „trojkou“ tahle očekávání?

Naprosto! Ty tři hodiny, během kterých jsme zkoušeli základy jízdy v terénu, byly naprosto super a musím se přiznat, že žádná silniční motorka mě takhle nikdy nenadchla – fakt! Úplně jsem vypnula od všech starostí a vnímala jenom pocity při jízdě. Od té doby mám v hlavě pořádného brouka „offrouďáka“! Už teď vím, že to nebyl můj poslední kontakt s terénem a musím jen vymyslet, jak Lukáše přesvědčit, aby byl offroad i v naší garáži :-)

Mohlo by to být právě AJP PR3 240 Enduro?

Ale asi jo. Když jsem si v minulosti tipovala motorky, se kterými bych mohla v terénu jezdit, nic podobného jsem nenašla. Ostrý endura naprosto nepřipadají v úvahu, to je úplně jiný svět než já potřebuju. Kdysi jsem si vyzkoušela jízdu na dvoutaktní Yamaze DT 125, ale ta na mě byla taky moc vysoká. Hezky vypadá čtyřtaktní dvěstěpadesátka Honda CRF, ale mě připadá spíš na silnici a i ta je na vysokých kolech a v terénu bych se s ní asi trápila. Tahle velikost je pro mě úplně přesná, stejně jako kamarádský motor, a taky váha je hodně příjemná, vůbec jsem se s motorkou nemusela prát ani při manipulaci na místě.

Co se ti na ní líbilo nejvíc?

Nejvíc se mi líbila jízda vestoje – to jak motorka krásně reagovala na přenášení váhy v širokých stupačkách. Fungovalo to přesně tak, jak jsi říkal – kam jsem se podívala, tak jsem přenesla váhu těla a motorka zatočila úplně sama! Kolenama jsem jen korigovala její pohyby a kontrolovala širokýma a pohodlnýma řidítkama. Byla to fakt paráda! Na to, že jsem jela na terénní motorce poprvé, mě připadalo všechno úplně jednoduchý a přirozený.

Takže se ti líbila hlavně ovladatelnost a to jak ti sedla do ruky… Co motor, převodovka a brzdy?

Jsem přesvědčená, že pro to, co já od jízdy v terénu očekávám, jsou tyhle věci naprosto dostačující. Pokud budu chtít ucítit pořádnou sílu motoru a adrenalin s tím spojený, tak spíš bych asi zase pořídila nějakou silnici, ale v terénu já vždycky chtěla spíš užívat ovladatelnost a poddajnost motorky, nežli se rvát s nějakým překoňovaným raubířem – to mě opravdu neláká! Radši budu do tajů offroadu pronikat pomalu, ale o to vytrvaleji. Silnější motorka by mě asi spíš stresovala, neužívala bych si to tak a bála bych se i zranění. Co se týče převodovky a brzd, tak tam mě nenapadá nic, co bych vytknula – jsem pořád na začátku a opravdu si netroufám soudit to, jestli by mohly být lepší nebo ne.

Napadá tě něco, co bys na téhle motorce chtěla mít jinak? Nějaké změny nebo vylepšení?

Snad jenom ovládací páčky spojky a přední brzdy by mohly jít seřídit. Tyhle na mě byly trošku dál, než bych potřebovala, ale jinak mě nic nenapadá. Nejspíš „trojku“ dělali přímo pro mě :-)

Díky Verčo a někdy v terénu zase nashledanou.