Rošťanda KTM RC 125

Text: Vláďa Novotný | Foto: KTM | Zveřejněno: 14.8.2014 | Zobrazeno: 22 314x

Oranžoví moc dobře ví, po čem mladé pušky touží. Nevěříte? Potom se tedy mrkněte na novou RC 125 a bude vám vše jasné. Vymazlená čtyřtaktní dváca totiž nemilosrdně útočí na srdce mlaďochů, kteří podlehli světu jedné stopy a rozhodně nežijí podle otřepané fráze "image je na nic". My jsme téhle malorážce potahali za heft v centru Lince, na silničkách v jeho okolí, ale i na malém okruhu testovacího centra ADAC. Musím přiznat, že tak často jsem se snad žádné mašině do omezovače nepodíval a tolik legrace na silnici už dlouho nezažil.

Kapitoly článku

Stojím před slušnou řádkou oranžových malorážek KTM RC 125 a už za pár chvil dojde na první ochutnávku. Ve vzduchu je cítit napětí, které se mísí s obrovskou zvědavostí. To proto, že nás během prezentace docela slušně nažhavili a všichni do jednoho chceme vědět, jestli RC 125 není sloganu "Ready to Race" nic dlužna a jestli pojede minimálně stejně jak vypadá.

Matně černá KTM RC 125 rozhodně není žádnou zakřiknutou malorážkou, za kterou by se junioři mohli stydět. Naživo působí mnohem dospěleji a dravěji, než na papíře a sportovní filozofie značky KTM z ní jen čiší. Prsty v tom bezesporu má zadní stopadesátková guma, oranžový příhradový rám, ale i desetipaprsková kola nebo kapotáže ostrých křivek.

Parádních detailů je mnohem víc a plný počet bodů dávám také zadní kyvce, výfuku pod stupačkou, povedené grafice a chytře vyřešenému sedlu spolujezdce. Právě to se tváří jako plastové a mašina může na první pohled působit jako „monoposto“. Ve skutečnosti se ale jedná o plnohodnotné sedlo z měkkého materiálu, které je připraveno kdykoliv po projížďce s kámoši zajet pro kočku a vzít ji na rande. Na mašině se ale najde také pár detailů, které mi úplně nesedí a působí levným dojmem. Jsou to třeba řidítka bez závažíček nebo držák stupaček jezdce.

Charakteristickým prvkem RC 125 je bezesporu přední zobák pod dvojicí čoček ukrývající stylové led diody. Bez mučení přiznávám, že patřím mezi ty, které tahle designová vychytávka do kolen nedostala a tak nějak se s ní pořád nemůžu srovnat. Zajímavě je řešené přední plexi, které probíhá přes celý předek mašiny. Mezi ním a matným plastem je ale zhruba půl cenťáku prázdného prostoru a věřte, že špínu pod ním bez demontáže opepřené nějakým tím ostřejším slovem nedostanete.

Není to tak dávno, kdy KTM představila nahatého Duka se čtyřtaktním motoren o objemu 125 ccm. Tenkrát v Mattighofenu věřili, že 125 Duke půjde na dračku a osloví mladé jezdce po celém světě. Nakonec ale prodeje předčily očekávání a postupně šli ven větší bráchové s dvoustovkovým a třistadevadesátkovým srdíčkem.
Nyní na scénu přichází sportovní dváca RC 125, která vychází ze základu nejmenšího Duka. V mnohém je tedy ercéčko stejné, nicméně sportovní ambice si žádaly více, než nabouchání kapotáží s racingovými samolepkami. RC 125 má upravenou geometrii (úhel řízení, rozvor), upravený příhradový rám, jinak nastavené pérování WP a pochopitelně sportovně střiženou pozici jezdce se silničářsky zalomenými řidítky a o dva centimetry výše položeným sedlem.

Na předku je i tentokrát radiální čtyřpístková brzda Bybre s kotoučem o průměru 300 mm a už v sérii je ercéčko vybaveno systémem ABS od Bosche, který lze jednoduše deaktivovat. Desetipaprsková kola i v tomto případě obouvají asijské pneumatiky MRF, které u někoho mohou vyvolat jisté obavy. Mě zatím přesvědčily v dobrém slova smyslu a naštěstí mě nikdy nedostaly do úzkých. Sedlo leží 820 mm nad zemí a bez náplní a bez natankované desetilitrové nádrže váží RC 125 135 kilo.

Silničky okolo Lince se stávají závodní dráhou a to jsem si ráno sliboval, že nebudu tlačit na pilu. Marná sláva, každý se cítí jako Jack Miller a dvácu drží fest pod krkem. Jinak to totiž ani nejde, protože jakmile polevím, celá skupina je fuč a jen těžko je budu ostatní dravce dohánět. Všichni se zabořenou hlavou mezi řidítky posílají motor do maximálních otáček a otáčky za žádou cenu nenechávají klesnout pod sedm tisíc. Do té doby se totiž moc sportovního divadýlka neděje a nezbývá než dvacku točit a ládovat jeden kvalt za druhým. K zařazení další rychlosti vybízí červená kontrolka ideálního řazení, jenže jak se ukazuje, daleko větší efekt přináší řazení až těsně před tím, než zakucká omezovač.

Někdy kolem osmi tisíc otáček o sobě dávají znát vibrace ve stupačkách a lehounce jsou cítit i v nádrži. Někomu asi nebudou úplně po chuti, ale mě překvapivě nevadí a dokonce mi připadá, že u téhle sporťandy to tak má být. Jednotlivé rychlosti šestistupňové převodovky jsou poskládány hodně na sobě, a proto oceňuji ukazatel zařazené rychlosti. Samotná převodovka je přesná a kroky mezi jednotlivými kvalty jsou poměrně krátké.

Podvozek naladěný na nějakých 75 kilo mě neustále přesvědčuje, že v Mattighofenu dobře vědí co dělají. Dváca parádně drží stopu, ochotně se překlápí z jedné zatáčky do druhé a na slovo poslouchá všechny podněty jezdce. To se ale nedá říct o přední brzdě, protože ta je asi jedinou, kdo ostřejší tempo nestíhá …a to jsem si říkal, že by problémy mohly nadělat spíš pneumatiky MRF. Při poflakování po městě přední brzda fungovala úplně v pohodě a dala se ovládat jedním prstem. Teď ale zaměstnává celou ruku a při intenzivním brzdění se dostává až k plynové rukojeti. V duchu si říkám, že bych klidně oželil led diody v zobáku a místo nich dal v sérii stavitelnou páčku.

Když už jsem u té kritiky, prásknu to také na zpětná zrcátka. Není v nich totiž nic moc vidět a při nastavování se za ně musí sakramentsky zabrat. Letíme po všech možných silničkách a jak vidno, asi nejen mě zajímá maximálka. Na rovinkách jde dváca celkem v pohodě rozmotat na 120 km/h. Při chvilce trpělivosti se dokonce dostávám až na 127 km/h. Když upalujeme po široké čtyřproudovce z kopce dolů, na displeji se objevuje 134 km/h. V tu chvíli ale zasahuje omezovač. Je fajn, že i v tomto kvapu je RC 125 skvěle stabilní a po nervózním chování ani památek.

Během dne dochází i na několik kol na malém okruhu, který se nachází v testovacím areálu ADAC. Také zde se cítí RC 125 velice dobře a nabízí slušnou porci zábavy. Podvozek funguje na jedničku a motor si říká o vytáčení až do bezvědomí. Díky limitům řidičáku skupiny A1 je maximum jednoválcového čtyřtaktu nastaven na 15 koní, které zařechtají při 9500 ot./min. Výkonu není na rozdávání, ovšem když se motor dokáže neustále držet v otáčkách a jet plynulou jízdu, je o okruhovou zábavu postaráno.

Bohužel i zde jízdu ovlivňuje páčka přední brzdy, která se při ostřejším zacházení dostává až k řidítku. Příjemný je také posed a celkem pohodlná jízdní pozice. Jasně, váha jde do určité míry na ruce, ale musím přiznat, že jsem to čekal daleko radikálnější, stejně jako více sportovní posed a výše položené sedlo. Jak se ukazuje, na RC 125 se celkem dobře poskládají i větší jezdci, což mi potvrzují vyšší a těžší kolegové. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že s ním nebudou mít problém ani holky.

Ještě ráno bych neřekl, jak tahle čtyřtaktní dváca může pobavit tátu od dětí. Nepotřeboval jsem lítat přes dvě kila, nepotřeboval jsem mít pod zadkem dvě stě koní a nepotřeboval jsem akcelerovat z nuly na sto za tři sekundy. Šlo jen o to motorku rozmotat, naprosto přesně sázet jeden kvalt za druhým a drtit jednu zatáčku za druhou. Když kolem sebe ještě máte několik stejně švihlejch kluků, zaručeně se alespoň na jeden den vrátíte do časů bezstarostného mládí. To pak ercéčku klidně odpustíte i těch pár pih na kráse. Představa, že bych měl tuhle kačku v šestnácti, asi bych pravidelně přespával v garáži a všechny vydělané peníze po brigádách rval jenom do benzínu. Proto je fajn, že ercéčko není kdoví jakým jedlíkem a při běžné jízdě displej hlásí průměrnou spotřebu 2,5 litrů/100km a při lítání na okruhu se spotřeba dostává lehce přes 4 litry. Je jasné, že každá sranda něco stojí a ani KTM RC 125 není zadarmo. U prodejců KTM se objeví v září a bude u ní viset cenovka 126.990 korun.