První redakční test WSBK

Bývá dobrým zvykem, že na konci sezóny, po posledním závodě, umožní týmy několika novinářům otestování svých motocyklů. A všechno nakonec dopadlo tak, že v sobotu 2.10. večer jsem zamířil do Francie, na okruh Magny Cours.

První redakční test WSBK
V neděli 3.10., jak všichni víte, se tam jely výborné závody a rozdávaly se poslední bajkové body. Počasí bylo skvělé, nebe bez mraků ... jen ta předpověď nevěštila nic dobrého. Bohužel, tentokrát měly rosničky pravdu a pondělní ráno nás uvítalo hromadou vody. V boxech vyhrazených administrativním protivnostem vládla nálada stejně zamračená jako obloha nad okruhem a tak se jen čekalo, jak se k věci postaví týmy i pořadatelé. 
Začalo se odkládáním rozhodnutí... o hoďku, o dvě... a mezitím lilo, chvílemi až dštilo. Nakonec byl vyhlášen konec. Oficiální testováni se ruší ... Ještě že Joska Kubíček, dobrá a odvážná duše, rozhodl o nazutí Ginovy motorky na mokré gumy.

Test

Přípravy se ujal celý tým. Massimo Roccoli dělal instruktora přes kokpit a přišel i chlapík od Andreaniho, aby naklikal podvozek na mokro. To byl hodně zvláštní člověk. Šteloval, šrouboval, klikal... a za celou dobu nepromluvil. Ani jedno jediný slovo. Němě ustál i pokusy kluků mechaniků o komunikaci, ale práci odvedl dobrou. Zbývalo zalepit chladič, nalepit kameru... a skočit do bazénu. 

Je to hodně špatná kombinace, motorka za raketu, neznámá trať a potoky vody. Navíc ze strany pořadatele byly jízdy omezeny na 1(!) ostré kolo. Ale je fakt, že vzhledem k podmínkám to bylo maximum možného. 
Durch jsem byl už za první zatáčkou. Tou je klesavá levá Grande Curbe. Za ní je pravá Estoril, dvojitá lomenice, ve které je důležité vědět jak do ní a mít už něco najeto... Další úsek se rozmotává až do rovinky podél zdi a končí prudkým vracákem Adelaide. Tady člověk za řidítky vyzkouší všechno. Výborně pracující antihop, brzdy i přesně řadící převodovku. A tady jsem taky přišel na něco, co mě fakt hodně vadilo. Byla to reakce na plyn ve chvíli, kdy bylo potřeba jen tak maličko polechtat, podepřít motorku v zatáčce plynem. To prostě nešlo. Určitě by to nevadilo na suchu, ale na vodě, speciálně na téhle motorce, to bylo dost o nervy. No nic, full gas a jede se dál.
Protahovák Nurburgring, schovaný do závoje deště, přišel trochu dřív než jsem čekal, brzdit bylo potřeba trochu víc.. to je stejně věc, ty gumy do mokra, naštěstí jsou skvělé :-) 
V zatáčce 180° opět problém s ucukaným plynem a pak už mírným stoupáním do vlásenky Imola k další ostré zatáčce Chateau d´Eau. Následuje delší klesání k poslednímu úseku okruhu, Comlexe Du Lycée – ostré pravé, krátké rovince a „mosteckému retardéru“. A je tady cílovka ...



Po malé chvilce jsem si dal ještě jednu rundu, vylil vodu z bot... a byl konec. Slušelo by se zhodnotit motorku a porovnat ji se sérií, jenže to se prostě nedá. Můžu zodpovědně říct, že tahle Ginova jede víc a díky antihopu spojkuje líp, ale to fakt všechno. Pouštět se do nějakého dobrodružství a tahat koleno vodou za každou cenu se mně fakt nechtělo. I když - tahle Honda vám dává pocit, že prostě funguje, a že po větším než malém množství nakroužených kol by ještě mohla být nějaká ta radovánka. Příště snad nebude takhle hnusně, a dostaví se pocit sucha, jistoty a bezpečí.
Na závěr musím poděkovat hlavně Joskovi Kubíčkoví, protože bez jeho pomoci a osobního pozvání by se tahle akce neuskutečnila. Další dík patří všem ostatním klukům z Intermota. Prvně v životě jsem měl vlastní mechaniky. Pecka :-)

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - Výška testovacího jezdce: 189 cm

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.23
Známkováno: 13x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist