Honda CRF250L

Kořeny tohoto univerzálního endura sahají někam do sedmdesátých let, kdy v zemi vycházejícího slunce vyrobili Hondu XL250S. Obě endura od sebe dělí pár desítek let, ovšem v mnohém jsou si stále velice blízké. Při jejich vývoji bylo prioritou postavit spolehlivý a praktický motocykl pro každý den, který dokáže lítat po městě, ale nezalekne se ani terénu za městem. V prezentaci se můžeme dočíst toto: „…učinit každodenní život pohodlnější a víkendy zábavnější!“ Tak právě toto se stalo hlavním sloganem při vývoji a dnes asi nejlépe vystihuje charakteristiku CRF250L.

Pohled na CRF s civilními geny nezapře příbuznost s ostrými motokrosovými speciály okřídlené značky. Především spojlery, podsedlové plasty a partie zadního blatníku dost připomínají motokrosové CRF450R modelového roku 2013. Díky sériově obutým drapákům, ale i zubatým stupačkám a brzdovým kotoučům působí „elkové“ CRF poměrně dravě. Při bližším prozkoumání je vidět, že před sebou nemáme žádnou hi-tech hračičku plnou elektroniky, ale spíše účelové enduro, které leccos dokáže a zároveň nestojí majlant. Podvozek bez možnosti individuálního nastavení byl svěřen značce Showa. Přední USD vidlice o průměru 43mm má zdvih 250mm a zadní Pro-Link 240mm. Díky vykouslému sedlu ve výšce 875mm nad zemí si „elko“ jistě najde řadu fanynek a vůbec všech motorkářů menšího vzrůstu. Pro každodenní použití je sedlo pod devadesát centimetrů hodně příjemné a to ocení asi každý. Natankovaná nádrž pod víko pobere 7,7 litrů benzínu, což není vůbec špatné, vzhledem ke spotřebě pod 5 litrů na sto. Také vy se nejspíš pozastavíte u chromovaného víčka nádrže, které vypadá jak z jiného světa a k mašině se sportovním kukučem se třikrát nehodí. Víčko není na pantu a při tankování se musí odložit vedle.

Kromě základních údajů jako jsou rychlost, denní a celkové kilometry, informuje digitální panel ještě o stavu paliva. Bíle podsvícená přístrojovka, která se musí obejít bez otáčkoměru, je skvěle čitelná a je fuk, jestli je světlo či tma. Praktickým prvkem „elkového“ CRF je uzamykatelná schránka nářadí, která je zakamuflovaná pod levou číselnou tabulkou. Mimo sady zmíněného nářadí pobere také doklady či peněženku, ale vejde se do ní i menší svazek klíčů. Fajn jsou také červíky pro uchycení nákladu. Naopak postrádám alespoň menší madla spolujezdce, či úchyty, za které by se dalo 144 kilogramů vážící CRF250L chytnout a v terénu či garáži popohodit.

Kapalinou chlazený čtyřtaktní motor pocházející ze silniční CBR250R je zasazen do zcela nově vyvinutého rámu z ocelových profilů a nabízí 23 koní při 8500 ot./min. Jeho maximální kroutící moment přichází při 7000 ot./min. a motor se dokáže točit ještě o 3500 otáček výš. Chlazení dvěstěpadesátkového jednoválce musí zvládnout jeden chladič na levé straně podpořen ventilátorem. O krmení čtyřtaktního jednoválce se tradičně stará elektronické vstřikování paliva PGM-FI. Milou informací je dlouhý interval výměny oleje (1,8 litrů) po každých ujetých 12000 km.

V sedle civilního CRF vyrážím do rušných ulic metropole a jsem zvědav, jak se s nimi dokáže popasovat. Posed je klasicky vzpřímený a mně nezbývá než konstatovat, že s ergonomií civilního CRF nemám sebemenší problém. Příjemné je vykrojené sedlo v rozumné výšce, takže došlápnout nebudou mít problém ani menší z nás. Už volnoběžné otáčky napovídají, že „elko“ není žádným dramatickým sopranistou, což se určitě hodí při výletech v přírodě, kdy na sebe nebude zbytečně poutat pozornost čtyřtaktním duněním. Ve městě si CRF počíná velice dobře. Ze sedla je výborný výhled, mašina ochotně reaguje na všechny podněty jezdce a s lehkostí se proplétá našláplými ulicemi. Po stránce ovladačů se mi z počátku stává, že si místo sepnutí blinkrů sem tam zatroubím. Stačí však chvíli jezdit a levý palec jde po přepínači na jistotu. Na to, že je spojka mechanická, funguje až nečekaně lehce, a tak na její ovládání postačí jeden-dva prsty. Podobně je to s páčkou přední brzdy. Na asfaltu si však žádá silnější stisk a teprve potom se dostavuje požadovaný brzdný účinek. Každopádně není kdo ví jak ostrá a svým účinkem se řadí spíše mezi brzdařský průměr. Pro začátečníky v sedle CRF250L je to ale nejspíš dobře, protože na nezpevněném povrchu by divoké namáčknutí mohlo znamenat okamžitý smyk a nemilosrdný pád na předek.

Pomalu se dostávám ven za město a začínám si užívat zakroucené okresky. I přes obuté terénní pryže si na asfaltu vede CRF250L hodně slušně. Tuhý podvozek si rozumí s průjezdy zatáček velice dobře a do 90 km/h se nenechá rozhodit ani drobnými nerovnosti. Ve vyšších rychlostech už to není úplně ono a motorka začíná být poněkud nervózní. Mimochodem při zkoušce maximálky (v protivětru) jsem na přístrojovce zahlédl číslici 137 km/h, což není vůbec špatné. Pokud se lítá po okreskách, je až překvapující, jak se motor ochotně dostává do otáček. Osmdesátka svítí na digi displeji na to ta ta a motorka plynule zrychluje až do 110 km/h. Potom už rychlost nenarůstá v takovým kalupu. Příjemné je, že je mašina v celém spektru otáček plynulá a ani v nízkých nedává prostor ucukanému projevu. Jako každý jednoválec se ani „elkové“ CRF neobejde bez vibrací. Jsou však téměř zanedbatelné a hlásí se o slovo až s vysokými otáčkami.

Byl by hřích „elko“ nevyzkoušet na klasických polňačkách. Právě tam by se mělo cítit jako ryba ve vodě, a proto sjíždím z asfaltky a zakrojuji nějakej ten kilometr v terénu. Podvozek s pevným továrním nastavením si nepočíná vůbec špatně a celkem dobře pobírá nerovnosti rozbitých rovinek. Na lopatky ho dostávám pouze při divokých dopadech, kdy si klapnou dorazy na předku. To však nemůžu mít „elku“ za zlé, protože na takovou divočinu není stavěno. V normálním tempu to v terénu zvládá velice slušně a člověk se přitom náramně baví. Průjezdy zatáček driftem pod plným plynem a řidítky kontra nemají chybu. Výkonu je vždycky tak akorát a Honda dokazuje, že i s třiadvaceti koníky se dá zažít kupu legrace. Vyzvednout musím povedené zubaté stupačky, které parádně sedí motokrosovým botám a nohy nekloužou dolů.

Po prvním seznámení s novým přírůstkem Hondí famílie sekce ON/OFF u mě převažují pozitivní dojmy, což bezesporu umocňuje hodně zajímavá cena 106 900 Kč. CRF250L nabízí velice dobrý poměr cena/výkon, disponuje kvalitním zpracováním a hlavně je připravena posloužit hodně širokému spektru motorkářů. Na své si přijdou mlaďoši, kteří jsou limitováni řidičákem, zrovna tak slečny motorkářky, které rády vyrazí do lehčího terénu a přitom nemají potřebu krotit nabroušené soutěžáky, ale i pantátové, co se po letech vrací k jedné stopě. Všichni určitě ocení dlouhé servisní intervaly, obrovskou universálnost, ale i akční vzhled dospělého endura. V CRF250L vyrostla konkurence dalším japonským endurům pro každý den. Těmi jsou Yamaha WR250R a Kawasaki KLX250, které se už na trhu pohybují nějaký ten pátek a jejich ceny jsou o pár desítek tisíc vyšší, než u této civilní Hondy. Je dobře, že CRF250L nezůstalo záležitostí pouze japonského trhu a v těchto dnech je možné omrknout na prodejnách u nás, a vůbec celé Evropě.