Honda CBR 600F sedmé generace

Hodně vody uplynulo ode dne, kdy Honda modelem CBR 600F vůbec poprvé zaútočila na srdce vyznavačů asfaltového opojení. Po kratičké pauze se tahle kultovní mašina opět vrací na scénu a určitě se bude snažit pokračovat v prodejních úspěších svých předchůdkyní. Před pár dny proběhla prezentace nového „efka“ poblíž španělského městečka Sevilla a my jsme byli při tom.

Honda CBR 600F sedmé generace

Kapitoly článku

První svezení na nové Hondě CBR 600F se odehrávalo v okolí čtvrtého největšího španělského městečka Sevilla, ze kterého je to do Afriky co by kamenem dohodil. Jeden by řekl, že počasí bude to poslední, co by v těchto zeměpisných šířkách mohlo vyrýsovat vrásky na čele. Jenže tentokrát si počásko střihlo vedle nové Hondy hlavní roli a poškádlilo nás zdatným deštíkem. Během jednoho dne jsme tak nalítali něco přes 200 kilometrů na vodě a mohli si tak udělat první obrázek o mašině, která by měla jít svým projevem na ruku všem, kteří chtějí kvalitní universální stroj ve sportovním fráčku za rozumnej peníz. A právě z tohoto úhlu je potřeba se na CBR 600F sedmé generace koukat.
Je jasný, že pokud budete chtít ostrej supersport, sáhnete bezpochyb po nabroušené CBR 600RR, R6, GSX-R či jiné „zubní vrtačce“. Nepřekoňované efko však nemá sebemenší úmysl se s nimi rovnat, ba naopak! Snaží se jít ve šlépějích svých předchůdkyní, jež se vždycky pyšnily obrovskou universálností, spolehlivostí a skvělou ovladatelností. Právě od toho se bude odvíjet cílová skupina motorkářů, kteří si jí zaparkují v garáži. Pravděpodobně to budou mladší piloti pronikající do supersportovního světa větších objemů a zrovna tak ti „vyzrálejší“, co už nepotřebují za každou cenu tahat v každým vinglíku koleno po asfaltu, ale bez kapot si život nedovedou představit. Zřejmě také slečny motorkářky neodolají kouzlu téhle nezáludné šestky.
O Hondě CBR 600F můžeme v klidu mluvit už dnes jako o legendě. K tomu nás může přimět 231 000 prodaných kousků od roku 1987, což je zhruba 38 % všech šestistovkových motocyklů značky s křídlem ve znaku. Je to už nějakej ten pátek, co nám prošlo poslední efkové CBR pod rukou. Tenkrát se psal rok 2007 a jestli se o něm chcete dozvědět víc, mrkněte na tenhle redakční testík.
V čele projektu CBR 600F stál celých 24 let pan Hirofumi Fukunaga, což znamená, že dohlédl i na model 2011. Design jedenáctkového efka byl svěřen do rukou mladému Italovi Valeriu Aiellovi. Je fakt, že vzhled nové CBR 600F vyvolal nejednu diskuzi a určitě zaplní i komentáře pod tímto článkem, nicméně sám za sebe musím říct jedno…nové efko vypadá na živo o tisíc procent lépe než na studiových fotkách. Zejména pak červenobílé provedení je hodně šmrncovní. Kromě tohoto nejdravějšího zbarvení se nabízí ještě CBR v modrobílé kombinaci a nebo v elegantní černé metalíze. Mezi jedny z nejhezčích detailů efka poslední generace rozhodně patří žebrování členité boční kapotáže, zlatá USD vidlice, ale i čiré jednodílné přední světlo s modrým nádechem. Tak jak je u Hondy zvykem, zpracování je na velmi vysoké úrovni. Všechno pěkně lícuje, zapadá a působí kompaktním dojmem. Snad jen ovladače se zaslepenými držáky zpětných zrcátek tenhle dojem ruší.
Honda CBR 600F se vyrábí ve dvou verzích. Na výběr je verze se systémem ABS a nebo bez něj. My jsme během španělské prezentace vodili výhradně modely s ABS a nutno dodat, že na mokrých silnicích přišel tenhle pomocník opravdu vhod. Zatímco CBR bez ábéeska umravňuje klasický čtyřpístek, tak u ábéeskové verze maká pístků šest. Oproti CBR 600RR není ABS elektronickou záležitostí, ale funguje na hydraulickém principu. Rozdíl mezi „obyčejnou“ a ábéeskovou verzí je pět kilíček, takže CBR 600F ABS váží sakum prdum 211 kilo.
Se dvěma metráky si musí poradit řadový čtyřválec o objemu 599 ccm, naladěný na 102 koníků, které nastupují při 12 000 ot./min. V podstatě se jedná o poladěný motor, který byl původně vyvinut a použit u CBR 600RR 2007. Tenhle šestnáctiventil vedle efka poslední generace cvičí už i se šestkovým sršněm. Uložen je v hliníkovém rámu „Mono-Backbone“, což je dalším společným prvkem tohoto čerstvého přírůstku v cébéerkové famílii a nahatého sršně.
Z řady více než dvaceti připravených CBR 600F dostávám pod zadek Hondu číslo 4 v červenobílém ohozu, v jejíž sedle strávím dnešní den. Naplánovanou máme cestu k jezeru Embalse de Zahara poblíž městečka Algodonales, jež neleží ani 80 kilometrů od „gépéčkového“ okruhu Jerez. Není na co čekat a tak rychle do sedla. Posed je přesně takový, jak jsem očekával a pocitově koresponduje s modelem 2007. Sedlo jedenáctky je položeno 80 centimetrů nad zemí, což je ještě o cenťák níže než u předchozího modelu. Každopádně vzpřímenější posed je velice pohodlný a už na místě napovídá, že vyjde vstříc i delšímu vejletování.
S mou výškou 174 cm nemám pochopitelně sebemenší problém se na mašinu poskládat a myslím si, že nebudou mít potíž ani bikeři vyššího vzrůstu. První kilometry dáváme pěkně na kochačku po úzké silničce a už tady mě CBR překvapuje příjemnou ovladatelností. Motor působí velice učesaným dojmem a funguje už od nejnižších otáček. V těchto chvílích se políčka digitálního otáčkoměru pohybují většinou kolem pětky, přičemž řadový čtyřválec nejeví známky nervozity doprovázené ucukaným projevem. Když už je řeč o digitálním otáčkoměru, musím přiznat, že bych nebyl vůbec proti o něco většímu zobrazení jeho políček, což by zaručeně přispělo k daleko lepší čitelnosti. Ostatní základní údaje jako je aktuální rychlost, teplota chladící kapaliny, hodiny, ujeté celkové a denní kilometry či stav paliva, jsou čitelné dobře.
To už najíždíme na dálnici, kde nás čeká pár desítek kilometrů. Otáčky letí nahoru, v šestistupňové převodovce zapadá kvalt za kvaltem a celá kolona valí svižným tempem vpřed. Opět je potřeba vyzdvihnout velice lineární průběh výkonu v celém spektru bez záludných kopanců. Abych upaloval v Čechách povolenou stotřicítkou stačí zařadit šestku a držet otáčky řadového čtyřválu na šesti a půl tisících. Motorka hezky drží stopu a jízda není rušena výraznějšími vibracemi. Pochvalu zaslouží také větrný štítek, který odvádí svou práci až nečekaně slušně i ve vyšších rychlostech. Když pak podržíte plynovou rukojeť o chviličku dýl, otáčky atakují desítku a na displeji máte na 230 km/h nato tata!
Jenže to už je nejvyšší čas opustit dálnici a další kilometry navrtět na široké silnici s táhlými a velice rychlými zatáčkami. Zde jsem mile potěšen neutrálním projevem tvrději naladěného podvozku. Honda v táhlých zatáčkách drží jak na kolejích a působí hodně stabilním dojmem. Celá kolona frčí svižným tempem a jen občas jí rozdělí dvoustopí vetřelci. To pak stačí cvaknout pár kvaltíků dolů, bafnout za heft a jste bezpečně před nimi. Pokud je úsek přehledný a na předjíždění máte dost prostoru, stačí bez podřazovačky vzít za plynovou rukojeť a jste tam.
To už přijíždíme k místu, kde se celá kolona rozdělí na několik menších skupin. Některé rovnou čeká focení a pro ostatní se naskytuje příležitost proklepnout cébéero na parádní klikatici kolem jezera Embalse de Zahara. Silnička na mapě připomíná extrémní vlnobití, což je příslibem hodně slušného povození. Během chvíle se dozvídám, že česká výprava se bude nejdřív vozit a teprve pak fotit. Paráda, říkám si, hlavně to na tý vodě někde nezahodit, aby bylo co fotit. S respektem a zaťatou zadnicí vyrážíme drtit serpentiny kolem jezera. V těchto chvílích se hodí nezáludnost a lineární výkonová křivka motoru CBR 600F víc, než kdykoliv jindy. To samé platí i o systému ABS a výborně fungujícím podvozku.
První jezdec nasadil čertovský tempo, a tak je jasný, že se v nejbližších chvílích rozhodně nudit nebudeme. Někdo by řekl, že 102 čtyřválcových koníků není žádnej šlágr, ale na pravačku je rozhodně potřeba dávat bacha. Zejména pak při otáčkách nad sedm tisíc, ve kterých už to nemá s vejletnickým tempem nic společnýho. Kromě vody je na silnici sem tam stěrk, ale i bahno od náklaďáků, vyjíždějících z polí. Právě tohle jsou ideální podmínky na prozkoumání umění brzd se systémem ABS. Po ostřejším dobržďování před utaženými vinglíky je brzdný efekt parádní. Bez jakéhokoliv nervózního projevu mašina okamžitě zpomaluje jak v přímém směru, tak i náklonech. Osobně dávám brzdám za jedna a jsem dost zvědavej, jak si povedou na suchu či při drsnějším zacházení na okruhu. To určitě zjistíme co nevidět při klasickém redakčním testu na českých asfaltkách. Slova chvály musí jít také na adresu nazutých Battlaxů BT-012, protože ty dělají svou černou práci hodně dobře a tím se podílejí na vynikajících jízdních vlastnostech.
 Po španělské exkluzivní ochutnávce musím konstatovat, že Honda CBR 600F splnila moje očekávání na sto procent. Jedná se totiž o pohodovou mašinu, která nemá zapotřebí ohromit obrovským výkonem a nejmodernější elektronikou. Naopak těží z přiměřeného a především učesaného výkonu v celém spektru otáček a zejména pak velice použitelným.středním pásmem. Příjemná ovladatelnost, stabilita v přímém směru a jistota při průjezdu zatáček bezesporu patří mezi její nejsilnější stránky. Když k tomu připočteme universálnost a precizní zpracování, má Honda nakročeno stát se obchodním trhákem, tak jak bylo u předcházejících modelů zvykem. Námi testované CBR 600F s ABS se u našich prodejců objeví s cenovkou 224 900 Kč a „bezábéeskové“ CBR ještě o 15 000 levněji. Pokud máte chuť přesvědčit se o kvalitách nového efka, neváhejte a zaregistrujte se na akci zkušební jízdau svého dealera Honda. Není totiž nad to, udělat si svůj názor.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.29
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist