Beta RR 2016 - zase o krok dál

Text: Vláďa Novotný | Foto: Beta | Zveřejněno: 16.7.2015 | Zobrazeno: 24 812x

Kapitoly článku

Představení šestnáctkových RR enduro modelů se odehrává v areálu Agriturismo San Valentino nedaleko města Modena. Enduro okruh je namotán poměrně vysoko v kopcích a svou charakteristikou připomíná rychlostní zkoušku klasického endura. Většina tratě je „namlíkována“ po trávě a zbytek vede po parádních cestičkách mezi keři a stromy, kde se upaluje v pořádným kalupu. Sluníčko se může přetrhnout a jen tak tak, že na teploměru nesvítí čtyřicítka. Podle toho také vypadá totálně vysušená trať, která hodně klouže. Jakékoliv agresivní zacházení s přední brzdou nebo plynovou rukojetí znamená okamžitý výstup ze sedla a pár nepříjemných kotrmelců.
Endura toskánského výrobce Beta si s tím však umí poradit, protože vynikají hlavně velice plynulým nástupem výkonu, neagresivní reakcí na plynovou rukojeť a učesanou výkonovou křivkou. Příjemným zjištěním je fakt, že tyto vlastnosti nejsou výsadou pouze čtyřtaktů, kterým bezesporu prospělo elektronické vstřikování, ale zrovna tak uživatelsky příjemných dvoutaktů.

Dvoutakty Beta RR 2T 250/300

Během prezentace je nejlepší příležitost proklepnout oba dvoutakty v jednu chvíli na jednom místě. Třístovku už jsem párkrát osedlal, ale s dvěstěpadesátkou jsem zatím tu čest neměl. Proto se dostavují obavy, jestli nebude dvěpade moc vzteklá a nebude fungovat jen ve vršku a člověka moc nepotahá. O to příjemnější je překvapení, že tomu tak není a jen mě utvrzuje, že tahle kubatura je mojí enduráckou nejoblíbenější. Motor dvoutaktní Betky jde pěkně odspodu, po celé výkonové křivce nenacházím žádný nepříjemný kopanec a plyn se mi hezky dávkuje. Její dobrácká povaha se nejlépe hodí v těžším terénu, kde se jezdí krokem na první dvě rychlosti. Motorka je klidná, neucukaná a jemně reaguje na plynovou rukojeť.

Krom toho se lehce ovládá hydraulická spojka a přesně tak to má u endura být. V trialových pasážích nemám problém ani s měkčím podvozkem, protože takovým podmínkám maximálně sedí. Vůbec nejlepší je pocitově nízká váha a parádní ovladatelnost. Hodně podobně se předvádí také větší třinda, u které je však už znát větší objem a o kus mohutnější spodek. Také přechod ze středního pásma do vršku je ostřejší a ve vysokých otáčkách si to chce pravačku na plynu sakramentsky hlídat. I přes to mi třístovka připadá v porovnání s konkurencí o něco klidnější a uživatelsky příjemnější.

Většinu času za hefty dvoutaktů trávím na namotaném okruhu, kde se jezdí v poměrně slušném kvapíku. Obě motorky mi zde připadají hodně podobné, alespoň co se ovladatelnosti týče. Po této stránce nevnímám větší rozdíl. Rozdíl je hlavně v průběhu výkonu, kdy se větší třístovka ze zatáček dere s větší razancí. Za plynem jde mnohem ostřeji a jakékoliv nechtěné vrknutí dá člověku pořádně sežrat. Menší dvěpade je jemnější a na kluzkém povrchu se mi mnohem lépe řídí. Ostřejší brzdy fungují velice dobře a hezky se dávkují.

Rychlejší tempo mi naznačuje, že by pérování Sachs zasloužilo přitvrdit, protože v sériovém nastavení je poměrně měkké. Na dlouhé rozbité rovince, kdy se valí z kopce dolů, mají tlumiče plné ruce práce a Betky nejsou úplně klidné. Když si beru třindu od zahraničního kolegy, upozorňuje mě, že ji s mechaniky lehce přitvrdili. Už po prvním kole mi nezbývá než konstatovat, že udělali dobře a průjezdu rychlých rozbitých rovinek přitvrzení jedině prospělo.

Čtyřtakty Beta RR 4T 350/390/430/480

Čtyřtakty nabízí Beta čtyři a jednomu po druhém se dostávám za řidítka. Vůbec první šestnáctkovou Betkou, která se mi na prezentaci dostává pod ruce, je třipade. Tahle holka přišla už loni s elektronickým vstřikováním a rozhodně neudělala špatně. Stejně jako tenkrát, také teď se předvádí jako jemné a klidné enduro, které staví na motoru s učesanou výkonovou křivkou. Asi nejlépe se cítí ve středních a vysokých otáčkách. Když se jedou rychlejší pasáže, chce třipade držet hezky v otáčkách a na výjezdech ze zatáček si pomoci spojkou. Podobně je to také v náročném terénu, kdy se nedá až tolik spoléhat na kdovíjaký spodek. Motorka se parádně ovládá a hezky vodí utaženými, ale i rychlejšími zatáčkami. Konec konců, Betka RR 4T 350 mi připadá téměř na chlup stejná jako patnáctková. Vnímám pouze lepší sedlo, které se zbavilo ostré podélné hrany a lehce se zakulatilo, což mi vyhovuje.

Bezprostředně po třipade přichází čas třistadevadesátky, která mi loni přišla o kus agresivnější a nabroušenější. S modelovým rokem 2016 se rozloučila s karburátorem a stejně jako všechny ostatní čtyřtaktní Betky, je krmena elektronickým vstřikováním. Nemám možnost přímého porovnání, ale po stránce projevu motoru bych řekl, že jde o úplně jinou motorku. Z mého pohledu motorku lepší, protože není tak agresivní a vzteklá. Ano, reakce na plynovou rukojeť je okamžitá, ale výkon nastupuje hezky plynule, což oceňuji hlavně v těžkém terénu, kdy je vyhlazená výkonová křivka potřeba jako sůl. Oproti předchozí třipade je větší objem znát a je RR 390 je daleko lépe použitelnější v nízkých otáčkách.

Na trati se pak předvádí jako temperamentní kočička, která ráda zasekne drápky a ve vršku jede jako z praku. Je neuvěřitelné, jak je motor pružný a živý. To platí hlavně při přechodu ze středního pásma do vysokého. Když budu předbíhat, tak prozradím, že RR 4T 390 to u mě vyhrává mezi čtyřtakty na plné čáře. Jediné co bych si dokázal představit lepší, by bylo pérování, které je v sérii poměrně měkké a s tvrdým rozbitým povrchem ve vyšších rychlostech si moc nerozumí. Když už jsem u remcání, musím zdrbnout převodovku a horší hledání neutrálu, což platí pro všechny čtyřtakty. Tohle je ale potřeba brát s rezervou, protože motorky jsou nové a převodovky ještě nezajeté. Naopak pochvalu zaslouží lehce ovladatelná spojka a dokonce i nové nižší řidítka, ze kterých jsem měl před testem trošku obavy.

Beta RR 4T 430 je druhým nejobjemnějším modelem. Je zajímavé, že toskánská značka má hned tři zástupce ze čtyř ve třídě E2... Oproti předchozím třindám je čtyřistatřicítka pocitově o něco těžší a o chloupek těžkopádnější. Opět se dá říci, že se v porovnání s patnáctkou hodně „vyklidnila“ a celkem citelně vyčistila výkonovou křivku. Na trati mě překvapuje, že není tak živá a pružná jako RR 4T 390. Naopak se jeví jako pohodářka, kterou nic nerozhází a sází spíše na plynulou a čistou jízdu. Přechod do středních otáček není tak ostrý a neopatrné zacházení s plynovou rukojetí se netrestá tak přísně, jako u předchozích modelů. Myslím, že pro celodenní enduro ježdění po rozmanité Transylvánii je naprosto ideálním nářadím, které nechá jezdce dlouho čerstvého. Opět bych nebyl proti tužšímu pérování a jemnější převodovce.

Posledním kouskem, který mám šanci prohnat, je model RR 4T 480. Ten můžu v klidu nazvat kladivem a nebudu daleko od pravdy. V porovnání se čtyřistatřicítkou je rozdíl v celkovém projevu poměrně veliký. Čtyřistaosmdesátka jede hodně už od spodu a ve velkém kalupu letí do středního a vysokého pásma otáček. Ne že by čtyřistaosmdesátka byla nějakou vzteklinou, to vůbec ne, ale jde nekompromisně za plynem a člověk si musí dávat bacha, aby ho někde nepotahala. To platí zejména v těžších pasážích a prudkých výjezdech, protože jakmile dáte více plynu, není daleko od nežádaného backflipu a podobných freestylových taškařic. Podobné je to na trati, kdy chce plyn dávkovat s rozumem a vyvarovat se akceleračnímu smyku, ke kterému na dnešní kluzké trati není daleko.

Všechny čtyřtakty jezdí se speciálním elektronickým systémem, který si při zaklapnutí plynu drží motor nepatrně v otáčkách a nedovoluje tak vehementní brzdný efekt. Ať jsem se snažil jak chtěl, systém jsem na švestkách nenachytal a popravdě, ani jsem o něm nevěděl.

První jízda na Betách pro rok 2016 naznačila, že rodinná značka z Toskánska ví co dělá a do světa posílá opravdu výborné soutěžáky. Všechny splňují to, co se od ostrých endur očekává a asi nejvíce vynikají učesanými neagresivními motory a velice dobrou ovladatelností. Pokud si převodovky čtyřtaktů po zajetí „sednou“ a budou chodit jemněji a pokud se pérování podaří o něco přitvrdit, nebudou mít jedinou chybu. Je fajn, že značka produkující zhruba patnáct tisíc motocyklů ročně skvěle funguje a dokáže potrápit daleko větší giganty, jako je KTM nebo Husqvarna. Koncem léta se dají očekávat první kousky v prodejnách a s nimi také testovací dny nové modelové řady. Doporučuji se pozeptat u prodejce a Betky vyzkoušet na vlastní kůži.