Z druhé ruky - Yamaha R6

Zpátky do okruhového světa a rovnou na vrchol. Tak přesně tímhle by se dala charakterizovat modernizace v roce 2006. Pokud je nějaký sportovní model na trhu déle jak dva roky bez nějakého vylepšení, okamžitě ztrácí na ostatní. Aby mohlo dojít opět k vyrovnanému souboji s konkurencí musí pak výrobce předělat celý stroj. U Yamahy R6R však neplatí ani jedno. Design je nádherný i dnes a je pramálo japonských strojů, které by na tom byly podobně. A ještě když vezmeme v úvahu, že jde o sportovní nářadí, které podléhá stárnutí nejrychleji. R6R je unikátní po designové stránce a technikou pak nasadila opravdu vysokou laťku.

Zcela přepracovaná je přední část motocyklu, zejména oblast otvoru pro přívod vzduchu do komory sání a přední světlomety. Tvář motocyklu tak působí ještě sportovnějším dojmem, než předchozí verze. Zcela jiná je také zadní podsedlová část, kde v případě, že si odmyslíme líbivý a zajímavě provedený držák registrační značky, který se dá i jednoduše vymontovat, dostáváte vzhled hodně příbuzný závodním speciálům. I boční kapotáž a kryt nádrže se podstatně změnily a dotvářejí tak celkově vzhled R6tky, která působí mnohem lehčím a obratnějším dojmem a nejde jen o dojem. 

Díky úpravám na motoru, má nová R6R 133 koní při 14 500 ot/min, což je asi o 7 koní víc, než měla předešlá verze a maximální výkon se tak přesunul i do vyšších otáček. Červené pole otáčkoměru tak nyní začíná až v 17 500 ot/min. Kroutící moment zůstal zhruba na stejné úrovni jako u předešlé verze. Motocykl je o 1 kg lehčí a tak populárně sledovaný poměr výkon/váha ještě o trochu vzrostl. Průběh výkonové křivky trochu ztratil v nižších otáčkách a tak nástup je mírný, a až od nějakých 10 000 ot/min začíná teprve to pravé peklo. 

Ovládací prvky jsou nezměněny, budíky podsvícené do červena působí efektně a jsou z nich dobře čitelné všechny údaje. Zpětná zrcátka nejsou jen na ozdobu, ale když si je dobře nastavíte, tak můžete očekávat i dobrý rozhled za sebe. Pro někoho může být problémem prostor pod sedlem spolujezdce, kde není už místo ani na ten zámek. Tedy lépe řečeno, zde není místo totiž už vůbec žádné. 

Nově zkonstruované 4-2-1 svody jsou zhotoveny z titanu stejně tak jako vnitřní část koncovky výfuku, jejíž objem byl zvětšen a je osazena katalyzátorem. Samotný obal koncovky výfuku je zhotoven z hliníku. Díky použití těchto ušlechtilých materiálů se podařilo snížit hmotnost celého výfukového systému o jeden kilogram. Pokud již hovoříme o plnění a vyprazdňování spalovacího prostoru, nesmíme opomenout nově řešený airbox, který je naplňován mohutnými „nozdrami“ jež jsou umístěny v přední části kapotáže mezi dvojicí ostřížích světlometů. Z airboxu je pak vzduch přiváděn k již zmíněné škrticí klapce, kterou ovládá  snímač otáček.

Chcete-li znát nějaké častěji se opakující závady, tak vás musíme zklamat nebo spíš potěšit. Na to jak velký výkon v sobě malý kompaktní motůrek ukrývá, se jedná o bezproblémový motocykl. Otáčkami bičující vnitřnosti jsou odolné i dlouhodobému užívání na okruhu. Motor je sestrojen tak, aby nejlépe dýchal v otáčkách a tak věřte, že podtáčením ho ničemu neušetříte ba naopak. Takže nebát se to roztočit. Občas pozlobí zatuhlé lanko u výfukové přívěry. Někdy pomůže promazat v místě u servomotůrku, někde to řeší novou laděnou koncovkou a rovnou nandají i komplet svody.

Od roku 2008 došlo k lehkému faceliftu a změny se odehrály i na technice, aby motocykl zabíral už od nějakých osmi tisíc otáček a nečekali jste až překročíte desítku. Výrobci se to povedlo a motocykl se stal použitelnější i pro běžný provoz. Stále ale platí, že se jedná o nejsportovnější šestku na trhu, takže nefňukat, když vám to dole nepojede a ozve se zápěstí, krk a kolena. Do dalších let se R6R stále nepatrně upravovala, ale nešlo vyloženě o facelift. Sem tam se poladil výkon a barevné variace, ale nic co by výrazným způsobem ovlivnilo chování při jízdě.