yamaha_demo_tour




Z druhé ruky: Moto Guzzi Stelvio 1200

Kapitoly článku

r.v. 2011 – 2014

V oblasti designu nedošlo k žádnému výraznému posunu, a na pohled se nové Stelvio oproti předchozímu modelu liší opravdu jen kosmetickými detaily. Maska s dominantním dvojitým světlometem dostala agresivnější rysy, stejně jako boční kapoty s integrovanými blinkry, a celá přední část nyní působí dynamičtějším dojmem. Výrazněji se však změnila palivová nádrž, jejíž kapacita se téměř zdvojnásobila na úctyhodnou hodnotu 32 litrů. Taková zásoba benzínu už slibuje pořádně dlouhý dojezd. S narostlým objemem palivové nádrže vtipně koresponduje větší stupnice palivoměru na modernizované přístrojové desce, vedle které přibyla 12V zásuvka. Drobné designové změny se dotkly také širokého sedla.

uživatel Pietrozzi r.v. 2011

Motorku jsem koupil novou v roce 2011 a k dnešnímu dni mám najeto jen 10.000 km. Koupil jsem základní model, který na rozdíl od varianty NTX má lesklé lakování a litá kola, mimochodem snad jedny z nejhezčích, co se dají na sériové motorce koupit. A ačkoli jsem původně chtěl NTX, tak kola a barva rozhodly. Mat jsem nechtěl a o kolech už jsem psal. Ostatní užitečné věci z NTX postupně dokupuji, ač je to finančně dost nevýhodné. A kdo by chtěl stejně jako já origo padáky, bástry, AL kufry, tomu doporučuji jít rovnou do NTX, dostane k výše zmíněnému ještě vyšší plexi, mlhovky, AL kryt vany a boční deflektory (a možná ještě něco) za příplatek nesrovnatelně nižší, než je cena jednotlivých prvků. 

Motorka je velká, mohutná a i když mám sedadlo v nižší poloze, nestojím při svých 180-ti cm oběma chodidly na zemi, ale endurově na špičkách. A to jsem si i pustil přední vidle v brýlích, co nejníže to šlo. Chybějící jistotu při stání s naloženou motorkou a spolujezdkyní na adhezně nepříznivém povrchu jsem vyřešil až koupí enduro bot s tlustou podrážkou s pořádným vzorkem. Ještě k tomu sedlu - výška řidičovy části se nastavuje opravdu velmi jednoduše otočením gumových podložek pod sedlem. Práce tak na 20 vteřin, rozdíl asi 2 cm. Potah je nějaká syntetika, dobře se myje, polstrování je spíš tužší ale pohodlné i na dlouhé štreky. Pocit mohutnosti stroje navíc podporují hodně široká řídítka, což velmi usnadňuje kormidlování a mě osobně i velmi baví. Spolu s polohou stupaček to umožňuje jet relaxovaně a nebrání to ani sportovní jízdě. Díky širokému plexi netlačí vítr do ramen, ale na výšku je to už horší. Plexi se sice dá jednoduše nastavit povolením růžic a posunutím, já ale i v nejvyšší poloze chytal nápor přímo na plexi (v nižší poloze na krk) a tak jsem dokoupil deflektor. Pak se dá jet až na kraj světa na jeden zátah, my dali 1100 km za necelých 12 hodin, ve dvou s bagáží, přestávkami a pohodičkou na palubě. Nebýt už doma, ujeli bychom ještě tak 200 bez trvalých následků.
Podélně uložený vidlicový dvouválec obdržel zmiňované nové vačky, větší vstřikovací hrdla a novou integrovanou řídící jednotka zapalování a vstřikování, kterou zásobují informacemi mimo jiné dvě nové lambda sondy. Kromě optimalizace spalovacího procesu se řídící jednotka u nového Stelvia stará také o bezpečnou trakci, a v případě proklouznutí automaticky sníží dávku krouticího momentu, posílanou přes kardan na zadní kolo. Stelvio si úpravami nepatrně polepšilo na maximální hodnotě kroutícího momentu, kterého docílíte již v 5 800 otáčkách. Tedy o 600 otáček dříve než tomu bylo u prvního modelu.

uživatel Seikos r.v. 2012

Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX mám od ledna 2012 a do dnešního dne mám na ní najeto 53tis km. K tomu mám najeto cca 5000 km na neNTX verzi s litými koly. Motorka byla kupovaná jako lehce jetá předváděčka. Bylo s ní objeto půl Evropy a projela i kus Maroka a nespočet lehkých terénů ve východní Evropě, Alpách a Dolomitech. Nevyhnuly se mi nějaké banální závady, stejně jako jsem s ní absolvoval výměnu vaček, což považuji za závadu většího rázu. Motorka jako taková je klasické obtloustlé cenduro, jaké si žádá dnešní doba. Veliký pohodlný cesťák, který si vrní dobře po dálnici, stejně jako umí divoce kličkovat v utažených dolomitských vracečkách. Jako taková je dost těžká, což se ovšem projevuje pouze při manipulaci na místě. 

A jak se to říká o veskrze všech motorkách (směšné rčení, že po rozjezdu se váha ztrácí), u Stelvia to platí dvojnásob. Je to způsobeno vskutku enduro přední vidlicí a její geometrií, kterou má z velkých cendur pouze Stelvio a KTM Adventure R. Bude ji mít podle všeho i nová Afrika. Stelvio je po rozjezdu velmi snadno ovladatelné, překvapivě i v těžším terénu. Samozřejmě, jeho váha a pneumatiky jsou značným limitem, ale také fyzička a zkušenosti jezdce. Stelvio je motorka co se opravdu musí řídít a není to bezduchý dostavník, co za řidiče zvládne vše sám. Na asfaltu je ovšem velmi neutrální a nenáročné, takže se s ním dají zvládat bez problému i dlouhé přesuny (můj rekord je 1 400 km za den).
Seikos se nám rozpovídal a poskytl nespočet technických informací, ale i díky najetým kilometrům má i spoustu praktických zkušeností. Například, že sedlo je velmi pohodlné a protože svými boky zasahuje hluboko na boky nádrže, tím se vaše kolena při jízdě ve stupačkách nedotýkají tvrdé a studené nádrže. Sedlo se dá nastavit ve třech výškách (otočením stavitelných gum, nebo jejich vyndáním). A na to jak velkou nádrž sebou Stelvio táhne, máte stále nohy relativně u sebe. Za další kladné stránky jsou považovány stupačky s antivibrační gumou, kterou lze snadno klíčem desítkou sundat. Zamrzí ukecaný palubní počítač, který ukazuje o 1 až 1,5 litru menší spotřebu než je ta reálná. A také standardní plexištít vytváří při vyšších rychlostech turbulence, které lze snížit přídavným deflektorem. NTX se pyšní o 8 centimetrů vyšším plexi než má základní verze.

Seikos pokračuje:
Na předním blatníku mám jeho prodloužení (tzv. Extenda Fenda), protože přední kolo ohazovalo až olejový chladič. Před zadním kolem mám namontované dodatečné lízátko, protože bez něj ohazuje zadní kolo zadní tlumič, což se mi nelíbilo. S těmito úpravami jede jezdec i spolujezdec téměř v suchu. Komfort samozřejmě doplňují bástry a vyhřívané gripy. Spojku mám trochu tužší, ale je to o zvyku. Měl jsem v ruce jiná Stelvia a některé ji měly stejnou jako já, jiné malinko měkčí. Ale v podstatě ji mám těžkou jako měla má předešlá Yamaha TDM 900, takže jsem si nemusel nijak přivykat. Ovšem není to žádná lehkonožka jako má (elektricky asistovaná) spojka KTM nebo 2014 V-strom 1000. Je za ní potřeba pořádně vzít, což některým slečinkám může činit potíže. Brzdy zajišťují radiální monobloky Brembo, a zadní dvoupístek téže značky. Přední Bremba mají malinko delší odezvu než třeba KTM nebo nový litrový V-strom, ale když už začnou brzdit, brzdí medvědí silou a zcela dostatečně. V originálu jsou tam samozřejmě desky Brembo. Přední desky mám stále originální. Zadní jsem již 2x měnil za EBC double HH. Poprvé na 30tis, podruhé na 50tis. Napotřetí tam dám zase Bremba. Zásadní úprava je laděný výfuk Agostini Mandello a palivová mapa od Beetle Tech a Pete Roppera z Austrálie. Motorka má zcela odlišný charakter od stock nastavení. Je mnohem agilnější a agresivnější. Zároveň je uhlazenější a méně ucukaná. Tato kombinace mi vyhovuje.
Pneumatiky volí majitelé Pirelli Scorpion Trail, které fungují jak na suchém tak i mokrém asfaltu. Jako teréní vložku zařaďte ale maximálně jen polňačku nebo šotolinu. Bahno a podobný radosti už opravdu nedají. Další volbou jsou Metzelerky a modely Tourance, EXP, NEXT. Za kladné vlastnosti považují majitelé přední světlomet, které svítí na dvě dvouvláknové paraboly, jak na potkávací tak i na dálkové. Originální hliníkové kufry jsou bytelné a neteče do nich. Ze zadního nosiče se dá snadno odmontovat kryt a na obnaženou ocelovou konstrukci přišroubovat jakoukoli plotnu na topcase. Kroužek kolem víčka nádrže nemá přiznané šrouby a tak se nedá používat tankvak nacvakávací na podkovu. Nádrž je z plastu, takže klasický na magnety také neuchytíte. Ceny faceliftových modelů začínají na dvěstě tisícové hranici a odvíjí se dále dle výbavy a samozřejmě technického stavu. Kilometrový průběh nehraje až takovou roli. Na verzi NTX si připravte zhruba o 30 000 až 40 000,- Kč víc.
Stelvio si za svou krátkou životní dráhu našlo spousty obdivovatelů, kteří na ní nedají dopustit. Všestrannost motocyklu tu hraje první housle, ale pokud si chcete dát svojí oblíbenou trasu v rychlém tempu, svede i toto. Kdybychom se nesvezli na Ducati Multistrada 1200 byla by to ta nejsportovnější koza na trhu. A pokud můžeme Stelvio zařadit, nachází se přesně mezi německým perfekcionistickým GS od BMW a italskou sportovní Multistradou. Bere si z každého to nejlepší a přidává svůj charakter. Jsme zvědaví, kam povedou další kroky a představy výrobce o tomto stroji do dalších let.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Vychytané slabé stránky a facelift
+ Palivová nádrž na 32 litrů


- Stále ukecaný palivoměr


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):



TOPlist