ČZ – Cagiva Roadster 200

Na úplném sklonku motocyklové výroby v ČZ spadající do italského koncernu CAGIVA strakoničtí ještě stihli představit nový cestovní motocykl, který se jako první čtyřtakt tohoto výrobce dočkal sériové výroby. Bohužel byl poměrně moderní motocykl představen těsně před ukončením motocyklové výroby ve Strakonicích a jednalo se tak o sérii čítající pouhých několik stovek kusů. První sériový ČZ čtyřtakt v tomto případě znamenal i poslední.

ČZ – Cagiva Roadster 200

Cesta ke strakonickému čtyřtaktu sériové produkce

V době, kdy dvoutakty na západních světových trzích byly vytlačovány moderními čtyřdobými stroji, tehdejší Československo spadalo do tzv. východního bloku, úplně jiného systému hospodaření a trhu. Nejen pro naše tradiční motocyklové producenty, tedy Jawu a ČZ, to znamenalo, že se ubíraly poněkud jiným směrem, a sice vyrábět stroje osvědčené konstrukce určené především na export do Sovětského svazu. Renomovaní odborníci pohybující se v motocyklovém odvětví však věděli, že i přes zajištěnost odbytu na východ od československých hranic ztrácet krok nad světovou konkurencí nevěstí nic dobrého do budoucnosti a je potřeba postupně přijít s něčím moderním a konkurenceschopným, tedy zcela novým.

Málokdo ví, že první vlaštovka čtyřtaktních cestovních ČZ byla vyvíjena už v roce 1947 Ing. Janem Walterem, bratrem známého konstruktéra závodních motorek Jaroslava Waltera. Jednalo se o řadový dvouválec OHV o objemu necelých 200 kubíků (ano, stejný objem jako u Roadstera). Motor měl kovaný klikový hřídel uložený na kluzných ložiskách, tlakové mazání s tzv. mokrou skříní a byl zkoušen v upraveném podvozku ČZ 125 t. V roce 1949 byl však vývoj bezesporu zajímavého modelu zastaven. Další čtyřtaktní prototypy (a že jich nebylo málo) kubatur 175, 200, 250, 350, 400 a 600 ccm se ve Strakonicích rodily až do ukončení motocyklové výroby v ČZ a jednalo se především o práci konstrukčního týmu pod vedením talentovaného konstruktéra motocyklů Ing. Františka Pudila. Věřte, že podrobný rozbor těchto prototypů, mnohdy s úspěšně dokončenými jízdními zkouškami, vydá na několik dalších zajímavých článků. Tyto projekty byly z dnes těžko pochopitelných důvodů vždy střídavě zadávány a ukončovány tehdejším vedením socialistického hospodářství. Pokud Vás ale blíže zajímají prototypy českých motocyklových výrobců, mám pro Vás dobrou zprávu. Kolega Honza Krajíček připravuje sérii článků o prototypech čtyřtaktních ČZ, které si budete moci brzy přečíst.
Ve stručnosti se tedy zaměřím na přímé předchůdce Roadstera, které lze dohledat v 80. letech minulého století, jak jinak než v prototypech ČZ. V roce 1983 totiž naši polští sousedé projevili zájem o budoucí dodávky jednoválcového čtyřtaktního motoru OHC o objemu 175 ccm pro své motocykly WSK. V úvahu připadala dlouhodobější spolupráce s roční dodávkou 50 000 kusů pohonných jednotek. Ing. Jaroslav Pudil využil předešlých zkušeností s vývojem čtyřtaktů a zkonstruoval nejen motor, ale i nové podvozky s odpovídajícími prvky příslušenství účelu použití – základní Standard a dále typy Lux a Sport. Přestože tyto zajímavé motocykly vznikaly v omezených výrobních a technologických podmínkách, byly připraveny ve fázi funkčních prototypových vzorků už v roce 1985. Standard měl být základem nové generace motocyklů, které se ve Strakonicích měly vyrábět. Dalším vývojem typu Standard byl v roce 1986 získán typ ČZ 175 OHC Trail, který vyhověl v jízdních i homologačních zkouškách a jízdní vlastnosti byly tehdejšími zkušebními jezdci shledány jako „vysoce nadprůměrné“. Světe div se, ale úředním šimlem bylo dokonce rozhodnuto, že nové čtyřtaktní „stopětasedmy“ půjdou do sériové výroby, k čemuž nakonec stejně nestihlo dojít.

Roadster

Po sametové revoluci se motocyklová divize ČZ potýkala s vážnými problémy způsobenými rozpadem východních trhů, díky čemuž přišla o zajištěný odbyt na 90 % své výroby. Vše vyvrcholilo spojenectvím s italskou motocyklovou firmou CAGIVA, což mělo do Strakonic přivézt velkého strategického partnera. Právě v tomto mnohými zatracovaném období jedné motocyklové značky začal vznikat Roadster.

ČZ - Cagiva Roadster 125, typ 521

Ačkoliv je to dalším odbočením od tématu, pro uzavření vývoje našeho čtyřtaktu musím zmínit ještě stroj, který posloužil trochu jako předloha. Byl jím první sériový Roadster, který vyjel z tovární haly v roce 1993. Byla to dvoudobá „stopětadvacítka“ typu 521. Šlo o jistou „low cost“ verzi Cagivy Blues. Model je vybaven vzduchem chlazeným dvoudobým motorem o výkonu necelých 10 kW, pletenými koly v chromu a centrálním odpružením kyvné vidlice zadního kola. Motocykl byl výsledkem vývoje a spolupráce českých a italských inženýrů. Některé prvky tohoto stroje (nádrž, sedlo, některé plasty, rám aj.) byly vyrobeny v České republice, jiné dodány Cagivou z Itálie (motor, brzdy, přístrojovka aj.). Cena motocyklu se pohybovala okolo 60 000 Kč.

ČZ - Cagiva Roadster 200 4T

Druhým Roadsterem, který potěšil fandy domácí značky, byl v roce 1996 představený čtyřdobý model ČZ – CAGIVA Roadster 200, který vznikl úpravou podvozku Roadstera typu 521 a použitím upraveného českého čtyřtaktního motoru s některými zahraničními komponenty, které však v tomto případě velmi účelně nahradily problematické domácí produkty (především karburátor a vačkovou hřídel). Motocykl byl na domácím trhu k dostání v černé, červené metalíze nebo na přání ve stříbrné metalíze a cena se v roce 1996 pohybovala okolo 75 000 Kč. Stroj se také exportoval například do Brazílie a pro tento trh byl dodáván i ve žluté barvě.

Motor
Evolucí původního motoru z ČZ 175 OHC Trail vznikl nový motor pro čtyřtaktního Roadstera a jejich příbuznost lze i poměrně jednoduše rozpoznat pouhým pohledem. Poměrně kompaktně působící jednoválec s dvouventilovým rozvodem OHC o objemu 200 ccm disponuje 12,5 kW a necelými 16 Nm točivého momentu. Přípravu směsi zajišťuje japonský podtlakový karburátor MIKUNI s průměrem difuzoru 28 mm, pro případy studených startů je v karburátor vybaven dvoupolohovým sytičem. Sytič se však ovládá přímo na karburátoru, nemá ovládací páčku na řídítkách, což někdy za jízdy znesnadňuje jeho vypnutí.
Přes vícelamelovou mokrou spojku ovládanou mechanicky lankem přichází výkon do pětirychlostní převodovky. Startování obstarává elektrický startér, u některých strojů z počátku výroby byl alternativní kick starter. Stroj je vybaven elektronickým bezkontaktním zapalováním s proměnným předstihem značky Kokusan. Zajímavostí je, že i při takto nepočetné sérii vyrobených strojů existují 3 typy pravého víka motoru resp. zapalování. První typ má uprostřed kulatý znak ČZ, druhý jen prázdný kroužek a třetí nápis CAGIVA, což byla z marketingových důvodů i oficiální prodejní značka celého motocyklu.

Podvozek a jeho příslušenství
Jak už bylo řečeno, motocykl designově a částečně i technicky vychází z dvoudobého Roadstera typu 521 a sdílí s ním i mnoho prvků. Celkový design obou typů je velmi podobný, ucelený a velmi praktický. Kategorie motocyklu se trochu těžko zařazuje, vychází sice z původního záměru typu Custom, ale výstižnější mi přijde říci, že se jedná o jakousi kombinaci kategorií Custom (díky tvaru sedla a zadní části motocyklu) a Naked (především díky řídítkům, přístrojovce a přední části motocyklu). Celkový dojem se podle mého názoru opravdu povedl a kombinuje výhody obou kategorií. Opravdu pohodlné široké sedlo a přirozený vzpřímený posez je zárukou pohodlného a příjemného cestování i na delší vzdálenosti.
Ergonomie Roadstera je překvapivě vhodná jak pro drobnější, tak pro vysoké postavy motorkáře, což potvrzují sami majitelé rozličných tělesných velikostí. Nádrž, která pojme 11 litrů bezolovnatého benzinu, je po stranách obklopena plastovými imitátory sání, ne nepřipomínající design Yamahy VMAX, nicméně i tak jsou poměrně vkusně řešené. Rám je dvojitý kolébkový, svařený z ocelových trubek. Zadní části dominuje tvarově zajímavý blatník a nad ním chromovaný praktický nosič, který do sebe integruje i spolujezdcovo madlo. Chromované jsou i plastové blinkry a zrcátka pocházející z Itálie.
Zadní odpružení není řešeno centrálně jako u typu 521, ale klasicky dvěma pružícími a tlumícími jednotkami vlastní konstrukce s možností nastavení předpětí chromovaných pružin. Přední vidlice je rovněž čezeťácká o průměru nosných trubek 36 mm. Pletená chromovaná kola se hodí k celkovému „looku“ stroje, rozměry přední pneumatiky jsou 80/90-19" a zadní 130/90-16" (mimochodem impozantní rozměr zadního kola je stejný, jako na mnohem větší a novější Jawě 650 Classic). Brzdy jsou kompletně převzaté z Jawy 350, zadní bubnová ovládaná mechanicky táhlem a přední kotoučová jednopístková ovládaná hydraulicky. Na starších modelech Roadstera z počátku výroby byl na přední brzdě plný a tak trochu archaicky vypadající brzdový kotouč, což se v průběhu výroby změnilo, když se začal se montovat kotouč modernější děrovaný a hlavně plovoucí.

Jízdní dojmy
Ať už budete začínající motorkář, který zrovna prodává svoji stopětadvacítku a pořizuje něco silnějšího, nebo zkušený jezdec, pro kterého výkon motoru není všechno a rád projede i slabší kubaturu, Roadster na Vás jistě zapůsobí. Po nastartování se skrze zajímavý chromovaný výfuk ozve zvuk v této kategorii nezvykle dunivý a hluboký.
Po usednutí do širokého a velmi pohodlného sedla jezdce trochu lituji spolujezdce, který se musí spokojit se sedlem poněkud skromnějším, ale i tak dostatečně komfortním. Jezdecká pozice je přirozená a vzpřímená, i když je sedlo poměrně nízko. Manipulace na místě trochu ztěžuje poměrně malý rejd řízení, což bylo stroji vytýkáno už při jeho představení.
Na jednoduchém, ale přehledném přístrojovém panelu chybí otáčkoměr. Kontrolky mazání, osvětlení a blikačů jsou sdruženě umístěny níže než upínací objímka řídítek a při letmém pohledu na tachometr nejsou úplně dobře na oku. Pohledový přední blatník umístěný těsně nad kolem bohužel není příliš praktický, což si uvědomí při průjezdu první louže jezdcovy boty. Přední blatníky obecně jsou u soudobých, ale i dnešních mašin většinou spíše designový prvek a jezdcovy nohy před odstřikující vodou moc nechrání. Doba hlubokých a funkčních předních blatníků, které známe z dob kývaček, je prostě už pryč.
Velkou výhodou motocyklu je jeho hmotnost, která činí bez náplní 135 kg, což je spolu s nižší stavbou stroje zárukou nadprůměrně dobré ovladatelnosti, takže se vodí s neskutečnou lehkostí. Roadster se díky tomu dobře cítí v zatáčkách, kde vyniká hravost jinak poměrně tuhého podvozku. Odpružení je spíše komfortní. Pohonná jednotka vyniká kromě jiného chodem snad v jakýchkoliv otáčkách téměř bez vibrací a velmi příznivou spotřebou, která se dle mé zkušenosti podložené informacemi od dalších majitelů pohybuje od 3 do 3,5 l/100 km. Velmi dobře je odstupňovaná pětirychlostní převodovka, řazení funguje přesně a řadicí páka má krátký krok způsobený absencí řadicího poloautomatu, jak jsme tomu byli zvyklí u starších dvoudobých ČZ.
Nabízí se zde srovnání s Jawou 350 typu 640, které Roadster právě díky vhodnému zpřevodování a nižší hmotnosti v jízdě celkem stačí, a to navzdory téměř polovičnímu objemu. Hůře v tomto porovnání Roadster vyjde v rychlostech nad 110 km/h, kde má větší a výkonnější dvoutaktní Jawa přeci jen navrch. Ačkoliv jsou stroje vybaveny stejnými brzdami, Roadster brzdí lépe, což je dáno především nižší hmotností. Celkový brzdný účinek je velmi dobrý. Nesmím zapomenout ani na příznivou spotřebu, které se s Jawkou konkurovat nedá.

DIAGRAM


Závěr
Dnes už první a poslední příjemný cestovní ČZ čtyřtakt oslovuje spíše příznivce motocyklové historie, které potěší mít doma „to poslední“ od legendární značky. Nikoho asi nepřekvapí, že s celkově vyrobenými řádově několika stovkami motocykly nebudou náhradní díly k sehnání takříkajíc na každém rohu. Jsou soustředěny hlavně na jednom místě, a to u pána, který ještě nějaké Roadstery po ukončení činnosti motocyklové divize ČZ úspěšně sestrojil a prodával. Běžné spotřební díly, jako například brzdové obložení, vzduchový a olejový filtr jsou unifikované s jinými typy a seženou se poměrně snadno. Naopak například startér, který byl vyvinut na míru firmou PAL-MAGNETON, je v dnešní době nadlidský úkol sehnat. Moc nepotěší, že právě se startérem jsou spojovány nejčastější poruchy Roadstera. Naopak potěší, že to je asi tak jediný zásadnější problém, který Vás může potkat.

Počty vyrobených motocyklů:

Smontováno v ČZ Strakonice 322 ks
Smontováno dodatečně po ukončení výroby v ČZ 65 ks
Export Jižní Amerika (v rozebraném stavu) 192 ks

Použité zdroje:

www.cezetmania.info
www.roadster200.ic.cz
Časopis Svět motorů 49/1989
Časopisy Automobil
Časopisy Motocykl
Zdroje foto: Miroslav Slepička, Internet, vlastní

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 33x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist