journeyman_brezen




Yamaha upravila skútry Nmax a D’elight, dostanou systém Start & Stop

V poslední várce novinek modelového ročníku 2021, které Yamaha tento listopad představila, se to nebude točit kolem divokých jízdních zážitků a ostatně ani kolem neméně divokých designů, s nimiž tři ladičky přišly hlavně u naháčů. Poslední várka je věnována městské osobní mobilitě, která v době koronavirové zažívá obrovský rozmach. A Nmax s D’elightem budou napřesrok opravdu zajímavé.

Kapitoly článku

Nmax

Tenhle skútr Yamaha představila v roce 2015 a byl všeobecně považován za takové anti-PCX. Však také byl postavený podle podobného receptu, kombinace městské štiky a maxiskútru. Ale Yamaha byla od začátku mnohem sportovnější, když světem běhala na širokých a malých kolech (třináctipalcové 110 a 130) namísto těch vysokých žiletek, co původně mívala Honda, byla celkově taková tužší a především bodovala svým motorem. Ten sice ve spotřebě pécéikso nikdy nedohnal, ovšem zato mu na výkon vždycky dokázal ujet, a to díky variabilnímu časování sacích ventilů VVA. Po šesti sezónách ale už byl nejvyšší čas na update. Dlužno říci, že se Yamaha nepustila do žádných dramatických změn, ono s tím, jak byl Nmax povedený a zákazníky oblíbený, by to přineslo spíše víc škody než užitku. Na první pohled poznáte, že máte před sebou právě tenhle model, ale hned vidíte, že docela dost prokoukl. Ten stávající už byl takový, no, prostě občas působil trochu jako holka, co má ráda čokoládu. Tenhle nový je jako holka se sexy vyrýsovanou postavou z fitka. Velké plochy se zmenšily, je tady více hran a zakřivení, a přitom nepůsobí Nmax předesignovaně.

Porovnávač fotek

Ovládání - nemazat

Předchozí a nová generace. Docela změna, že?

Co samozřejmě zaujme nejvíc, je čumák. Blinkry (stále žárovkové) se zmenšily a přesunuly v kapotě níže, a pak je tady přední světlo z LED diod s rozdělujícím páskem obrysovek. To vypadá vážně pěkně. Vzadu potom najdeme také LED zadní světlo podstatně elegantnějších tvarů než doposud. Kromě hezčího tvarování slibuje Yamaha od nové kapotáže také lepší ochranu proti povětrnostním nepříjemnostem a láká na lepší povrchovou úpravu plastů.

Pod novým kabátem se skrývá nový rám s přepracovaným středovým tunelem, jenž pojme o půl litru větší 7,1litrovou nádrž. Jelikož i spotřeba šla trochu dolů, o decku na 2,2 l/100 km, rázem máme dojezd přes 300 km! Nejde o to, že byste chtěli ujet takovou vzdálenost na jeden zátah, ale že k benzínce nezajíždíte tak často. Jiná nádrž má znamenat i lépe umístěné těžiště, což se projeví ve snadnějším manévrování, jinak je podvozek pořád stejný, akorát ráfky mají jiný design. Brzdy jsou nadále kotoučové na obou kolech a vybavené ABS.

Jakmile se usadíte v sedle, jež pod sebou stále ukrývá pěkný úložný prostor na helmu a spoustu drobností, poznáte hned, že sedíte na nové generaci. Chcete nastartovat? Klíček nehledejte, je tady bezklíčkové zapalování, jaké má třeba Xmax. A co to máme vedle? Doposud měl Nmax akorát vlevo hlubokou otevřenou kapsu, novinka tam má kapsu pořád, ovšem vybavenou 12V zásuvkou (trochu zarazí, že tu není modernější USB), a napravo je uzavíratelná schránka! Otočíte knoflíkem zapalování a rozsvítí se nový přístrojový panel, tentokráte obdélníkový, který nahrazuje kruhový. Pořád jde o LCD budík s hodně podobným rozložením údajů, akorát si kluci z Yamahy přečetli náš loňský test, v němž jsem se vyjádřil, že bych místo ekonoměru raději viděl teploměr, a vyměnili to. Co je ovšem největší novinkou, že Nmaxe si můžete propojit s telefonem! Yamaha to nazývá SCCU/Simple Communication Control Unit, stačí si stáhnout appku a dokážete si kontrolovat spoustu technických a provozních informací včetně stavu baterky a oleje, k dispozici je i vyhledávač parkování a můžete si nahrát svou jízdu a potom zkoumat, jak jste se nakláněli, zrychlovali apod. Nmax vám zase na oplátku jednoduchými kontrolkami signalizuje, když vám někdo volá nebo píše.

VIDEO: Yamaha Nmax 125/155

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

To ovšem, co se týče elektroniky, ještě není všechno. Ty další dvě novinky souvisejí s motorem, k němuž se tímto dostáváme. Pořád je tady čtyřventilový, kapalinou chlazený jednoválec Blue Core s technologií VVA na vačkové hřídeli, kdy na nízké a střední otáčky fungují jiné vačky než na vysoké, ale agregát byl samozřejmě upraven na emisní normu Euro 5. A to jak ve verzi 125, tak větší 155, která u nás je samozřejmě trochu ve stínu osminky, ale je fajn, že ji v nabídce u nás také máme (je úplně stejná, jiný je akorát motor). Stopětadvacítka má i nadále výkon rovných 9 kW (12,2 koně), ale při trochu vyšších otáčkách, krouťák klesl o půl newtonmetříku na 11,2 Nm, ovšem při otáčkách nižších o 1250, to vypadá slibně. Stopětapadesátka se může pochlubit parametry 11,1 kW (15,1 k) a 14 Nm. Aby vás tyhle koně nepřepraly někde na kluzkém přechodu nebo kočičích hlavách, s tím vám pomáhá první nová fičura, a sice kontrola trakce, a aby spotřeba byla tak nízká, jako je, k tomu zase dopomáhá systém Start & Stop. Jestli se nepletu, u Yamahy použitý poprvé.

D’elight

A tentýž Start & Stop systém dostává i druhá skútrová novinka Yamahy pro rok 2021, maličký levný D’elight. Ne že by to byl úplně holčičí skútr, ale… ale je. Nejde o to, že ho Yamaha s holkou prezentuje. Vždyť se na něj podívejte. Podle výrobce má kapotáž unisex design, ale na tohle si sedne jen chlap, který má smysl pro humor. Drsňáci kupují Nmaxe.

Každopádně abychom nezapomněli – novinku poznáte podle zaoblenějšího předního světla, zapuštěných blinkrů, jiné přístrojovky, sportovnější zadní kapotáže, no prostě už je méně barokní a více chic. A také prý nejlehčí ve své třídě a je fakt, že žádnou další stopětadvacítku, která by vážila 101 kg s plnou nádrží, asi neznám. Že to je nárůst 3 kg proti současné generaci, je úplně jedno.

Pod novým kabátkem zůstává D’elight prakticky beze změn. Má na své vnější rozměry překvapivě veliký úložný prostor pod sedlem, kam se vejde integrální helma, což v této třídě malých skútrů není běžné. Do první generace z roku 2014 se vešla jenom otevřená, ale od modelu 2017 je tady menší zadní kolo, namísto 12 pouhých 10 palců.

A stejnou změnou tenkrát prošla i pohonná jednotka. První generaci poháněl dvouventil o objemu pouze 114 cm3 s parametry 5,3 kW/7,2 k a 7,6 Nm, od roku 2017 má tenhle fešák stopětadvacítku (byť pořád chlazenou vzduchem) z rodiny Blue Core, která ze sebe vydoluje 6,2 kW/8,4 k a 9,8 Nm a spotřeba klesla ze dvou na 1,8 l/100 km (tehdy ještě bez Start & Stopu). Důležité ovšem je, že přesně tyhle údaje zůstávají zachovány i pro rok 2021 a při plnění normy Euro 5. Jen se trochu změnily otáčky - výkonového maxima je dosahováno o 250 otáček výš, krouťáku pro změnu o 250 otáček níž, což znamená více použitelné síly v širším rozmezí. To bereme!

VIDEO: Yamaha D’elight

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 6 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Zdenek54 přispěl 3 Kč
Kytí přispěla 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist