Dvě tříkolky od Yamahy: sériová Tricity 300 a koncept MW-VISION

Čím nás Yamaha moc nepotěšila, že co se technických a vlastně vůbec jakýchkoli informací týče, je i v případě těchto posledních dvou novinek stejně skoupá, jako u strojů představených před dvěma týdny. Nevíme vlastně nic. Aspoň že fotek je tentokráte více než po jedné ke každému.
Začněme tím konceptem. Jmenuje se MW-VISION a okamžitě by mohl hrát v nějakém sci-fi filmu. Naštěstí tedy nelítá, má kola a Yamaha k tomu říká zajímavou věc: „Model byl vytvořen s cílem přinést lidem filozofii Kando prostřednictvím strhujících zážitků ze společného náklonu se strojem, kdy jezdec doslova se strojem splyne, což umožňuje právě platforma s více koly s možností náklonu.“

Tak nevím, skoro bych řekl, že společný náklon a splynutí umožňují i „obyčejné“ dvoukolové motocykly, nicméně když se na MW-VISION podívám, asi tuším, co tím básník chtěl říct. Prostě si „obléknete“ vozítko, pohodlně se usadíte na nízké sedátko, natáhnete si nohy a kryti střechou se jenom tak nakláníte. Tohle není produkt pro motorkáře coby objekt touhy, nýbrž řešení osobní mobility pro lidi, kteří s motorkami nemají nic společného.

Co slouží jako pohon, to Yamaha neprozradila, ale nedokážu si představit, že by uvnitř bzučelo něco jiného než elektromotor. Co naopak Yamaha prozradila, jsou použité technologie, které vám mají zpříjemňovat jízdu. MW-VISION je vybavený zpátečkou, což se celkem dá pochopit, a také „řídicí technologií udržování polohy“. To zní hrozně složitě, já za tím vidím nějaký gyroskop, který Yamaha už představila před pár lety v konceptu MOTOROiD. Tohle je nepostradatelná věc, tady se nepočítá s tím, že byste při stání na křižovatkách vystrkovali nohy.

Video: MOTOROiD

Yamaha přidává ještě další vychytávky, ukryté opět pod složitými PR slovy. „Mezi další specifika vozidla Yamaha MW-VISION patří interaktivní komunikace uživatele a stroje prostřednictvím zvuku a světla, což přináší zcela nové jízdní zážitky.“ Co si pod tím představit? Komunikace prostřednictvím zvuku je asi jasná, hlasové ovládání ze strany řidiče, případně nějaké „rady“ od vozidla ve stylu: „Hele začíná mi fakt docházet šťáva, někde bys měl zastavit a dobít mě, jinak mě domů potlačíš a vzpomeň si, že to je do kopce.“ Ovšem komunikace prostřednictvím světla? Jsou tím myšleny obyčejné kontrolky, nebo budu mít u sebe baterku a pro aktivaci zpátečky budu muset třikrát bliknout řídicí jednotce do oka? Na těch košatých a nicneříkajících PR větičkách se člověk občas dokáže aspoň pobavit…

Co nás samozřejmě bude zajímat podstatně více, je nová Tricity 300. Tady se ale musím na Yamahu vyloženě rozčílit, protože přijít se sériovkou a neříct jediný konkrétní technický údaj, to chce odvahu. Všechno prý bude zveřejněno na začátku listopadu na veletrhu EICMA v Miláně. Jedinou informací, která nám nyní dovoluje nahlédnout pod pokličku, je ta, že je skútr vybaven motorem Blue Core. To je název technologií, používaných u posledních Yamah, a dá se tedy předpokládat, že Tricity 300 bude vybavena stejným agregátem jako Xmax 300. No, vlastně je to jisté, protože Tricity 300 vychází z loni představeného konceptu 3CT, kde se Yamaha přesně o tomhle jádru zmiňovala. Za mě super zpráva, tenhle jednoválec s parametry 28 koní/28 newtonmetrů je velmi povedený.

Koncept 3CT a seriová Tricity 300

Navíc třístovka v tříkolce je podle mě prostě ideální volba, jak jsem si letos mohl znovu ověřit při testu nového Piaggia MP3 300, který pro vás ještě chystáme. Tricity 300 je postavena hodně podobně, je to prostě městská tříkolka, na které můžete jezdit i s řidičským oprávněním skupiny B,i když podstatně větší než 125/155 stejného jména. Vůbec se nedivím, že na stánku Yamahy koncept 3CT loni v Miláně vyvolal údajně obrovský zájem – spíš se divím, že se divila Yamaha. O sériovce modelového ročníku 2020 (což může v otázce vstupu na trh znamenat cokoli od ledna do prosince) Japonci navíc říkají, že „jsou připraveni udělat ještě lepší dojem nejlepší funkční výbavou ve své třídě, konkurenceschopnou cenou a nedostižnou kvalitou“.

Co to bude znamenat? Určení ceny je tak vzdálené, že si o ní můžeme klidně zaspekulovat. Zmiňovaná třístovka MP3 stojí 180 tisíc, tak by od Yamahy bylo hezké, kdyby se také dokázala udržet pod dvě kila. Kvalitu od téhle značky tak nějak očekáváme automaticky. A co ta nejlepší funkční výbava? Posloužit můžeme jenom tím, co vidíme z obrázků a videa.

Tricity nabídne na městské poměru docela vysoké plexi, úložný prostor pod sedlem vypadá taky použitelně (soudě podle toho, jak tam pár šťastných eurolidí nadšeně láduje tašky) a zásadní změnou proti menším 125/155 je zamykání přední nápravy, jako má právě MP3. Nemusíte tak při zastavení na světlech vůbec dávat nohy dolů, což je jednoznačně fajn. Na jediném obrázku ani záběru není vidět přístrojová deska, ale vzhledem k tomu ambicióznímu prohlášení doufáme, že se dočkáme i propojení s chytrým telefonem. Konec věštění ze skleněné koule, podrobnosti uvidíme v tom Miláně za dva týdny!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE