Česká premiéra novinek Yamaha. Jak vypadají modely 2021 naživo?

Znáte to všichni, takový ten šrumec, oblézání novinek, koukání holkám pod sukně (myslím samozřejmě motorkám pod kapoty na techniku), osedlání vybraných a vysněných favoritek (sakra, zase, ale i tady jde o motorky!:), prostě takové to první reálně setkání, kdy si člověk udělá představu alespoň o tom, jak dobře jsou motorky postavené, jak vypadají ty nové barvy, přístrojovky a jestli se na potenciální budoucí stroj vůbec člověk poskládá nebo ho budou bolet nohy už takhle na místě. A protože to venku na ježdění ještě tou dobou nebylo, zkusili jsme motorky přesně takhle. Protože techniku, tu už jsme na webu představili důkladně.

Tracer 7 GT

Na začátek jsem se vrhnul na novinku, která zas až tak nová není. Tracera sedmičku představila Yamaha už pro loňskou sezónu, během které si stihl v redakci odkroutit své. Letos po vzoru časů minulých následuje základní verzi cestovněji vybavený model GT. Jo, vlastně abych nezapomněl, jedna malá velká novinka u nejmenšího Tracera je. On už to oficiálně není Tracer 700 ale Tracer 7. K tomu má taky trochu upravenou nabídku barev, které jsou identické i pro novinku s větším cestovním plexi štítem, pohodlnějším sedlem a dvojicí kufrů. Za tuhle výbavu si připlatíte oproti základu 25 000,-, když celkem dáte na stůl 249 990,-. Funkčnost většího štítu samozřejmě vyzkoušíme až během sezóny, ale jeho tvarování je identické jako u předchozí generace, kde s jeho efektivitou nebyl žádný problém. Nová sedmičková verze navíc těží z toho, že je tady jednodušší systém nastavení. Změnu polohy zvládnete v pohodě jednou rukou ze sedla. Stejné jako u předchozího GT je vlastně i sedlo, protože dobré není třeba měnit a jestli si myslíte, že to bude v případě kufrů jiné, budete vedle. I ty jsou vlastně identické jako u Tracera 700 GT první generace.

Dvojice kufrů má celkovou kapacitu 40 litrů a vzhledem k zaměření stroje a jeho velikosti, mi přijdou naprosto adekvátní. Pořád je to cestovatel spíš sportovní, a na týdenní dovolenou v jednom se do nich zkušený baťůžkář zabalit dokáže, ve dvou už to bude chtít asi ještě něco za spolujezdce. Ale znáte to, záleží, co všechno nutně potřebujete. Sedlo takhle na první dojem působí měkkým komfortním dojmem, ale není to žádné bláto. Dosednete, cítíte měkkost, pohodlí, přitom by se ale nemuselo hned prosedět. V případě Tracera 7 a výšce jezdce nad 185 cm stejně zastavíte dřív, než by se mohlo prosedět, abyste protáhli svoje tělo. Na poli cestovních strojů jde spíš o drobnější stroj.

Tracer 9 & Tracer 9 GT

Pro koho je sedmistovka malá, má možnost jít k Tracerovi velkému. A tady už máme co dočinění s motorkou, kde nezůstal kámen na kameni. Přesněji řečeno tu máme úplně novou motorku s jiným rámem, motorem posíleným na 119 koní a 93 newtonmetrů, chytřejší šestiosou elektronikou a úplně jiným vzhledem. Celý ten balíček má českou cenu stanovenou na 289 990,- a vyčerpávající článek zabývající se úpravami napsal při představení Honzis, takže pokud ještě nevíte, jak se povedlo dostat do Tracera 9 o čtyři koně a šest newtonmetrů navíc a přitom mu sundat jeden kilogram, čtěte zde. V tomhle článku nás zajímá spíš první reálná zkušenost a ta je hodně pozitivní. Tracer 9 v červené barvě je vážně pěkná motorka. Platit to bude určitě i u jiných barev, ale právě ta červená mu dodává trochu až bych řekl italského šmrncu. Jo, dobrá, může to být tou typickou barvou pro jižanskou konkurenci, ale kdyby k tomu neseděly tvary, bylo by to Yamaze prd platné. Naživo Tracer 9 zkrátka vypadá skvěle, elegantně a jakoby dospěleji. Hodně slibně vypadá větší plexi, které jde pořád jednoduše nastavit hned do několika poloh v rozsahu 50 milimetrů a ve spojení s novými kapotami by mělo jít ukrajovat kilometry o dost snadněji, ale to je zase otázka praxe. Suchá teorie napovídá o posazu, který je předchůdci pořád dost podobný s uvolněným vrškem těla, širokými řídítky a sportovně zakopnutýma nohama. Ergonomie je ale kompletně nastavitelná, člověk může hýbat řídítky, stupačkami a sedlem, u kterého není třeba používat nářadí. A už jenom rozdíl ve výšce sedla je dost citelný, já bych se svou výškou 183 cm volil v 90 % vyšší nastavení a s prostorem pro nohy bych neměl problém. Pořád samozřejmě člověk na palubě Tracera nemůže počítat s rozměry dvanáctistovkového cendura, ale průměrný Středoevropan by problém mít neměl. Za řídítky se dá měnit poloha, pozice není nijak stísněná, jo, tady si dovedu představit svižnou evropskou dovolenou i ve dvou, kdy přijde určitě centrální stojan ve standardní výbavě.

Celou dobu bych se ale musel dívat na jednu z nejrozporuplnějších inovací Tracera 9. Přístrojovou desku hned s dvojicí 3,5“ TFT panelů zasazenou v plastech připomínajících robota. Čas a reálná zkušenost i tady dělají své, naživo to nepůsobí tak divoce jako při prvotním šoku po představení, ale pořád je to věc k pozastavení. Je škoda, že v tak rozměrné přístrojovce zabírají displeje tak málo místa. Z toho plyne fakt, že hlavně na levém displeji je poměrně dost údajů na malém místě a některé mají dost malá písmenka a čísla. Já s tím problém nemám, ale někdo s většími dioptriemi už by mít mohl. Sám jsem zvědavý, co udělá delší čas s motorkou, až si to člověk trochu osahá, okouká a v rámci možností přizpůsobí. Minimálně tak, aby se údaje na displejích nedublovaly. S displejem souvisí ještě jeho ovládání, které má na starosti primárně kolečko na pravý palec. To známe už z minulosti z příplatkových modelů značky a nic se na něm nezměnilo včetně jeho kladů a záporů - jednoduché ovládání s horším potvrzováním, kdy musíte kolečko stisknout.

Devítka Tracer je podobně jako sedmička v nabídce i v cestovnějším balení GT za cenu 349 990,- a těch rozdílů je tu za ty extra peníze více než dost. Vyhřívané rukojeti, oboustranný quickshifter, přisvěcování do zatáček a hlavně semiaktivní podvozek KYB. No a samozřejmě nesmí chybět ani kufry. Mají poměrně netradiční tvar, ale to není vůbec důležité. Důležitější je, že se do každého z nich vejde integrální přilba, byť to chce trošku zkušeností hráče tetrisu. I kdyby se vám tam ale helmu dát nepovedlo, pořád máte dva objemné kufry, se kterými už nějakou tu dovču dáte.

MT-09 & MT-09 SP

Od cestovních variant vzhůru k dárcům techniky. Za velkou revolucí na straně Tracera stojí ještě větší v případě nové generace naháčů MT-09. Také o tom, jak nabralo emtéčko koně, chytrou šestiosou elektroniku a přitom všem zhublo dokonce 4 kilogramy, jsme se už rozepsali zde. Hodně z vás se v komentářích pod článkem zase rozepsalo na téma vzhled. A já vám všem musím doporučit – počkejte si, až ji uvidíte naživo. V dnešní době to je čím dál častější jev, že je motorka při reálném setkání o dost hezčí než na fotkách, a u nových Dark side of Japan naháčů to platí dvojnásob. MT-09 jsme měli na showroomu v šedé Storm Fluo a Icon Performace, která je vyhrazená pro voňavější verzi SP, a hlavně v té šedé je to vážně pěkná motorka. Pozornost na sebe strhává parádní hluboký lak, perfektní zpracování a své dělají i červená kola. A přiznejme si, ona ani předchozí generace nuladevítky nebyla žádná krasavice na první pohled, takže si myslím, že si to postupem času sedne i u novinky. Jediný, za co teda musím inženýry pokárat, je klakson. To jste ho nemohli schovat někam jinam?

Naštěstí na něj není vidět ze sedla, ze kterého koukáte na úplně jinou přístrojovku. Tady platí v podstatě to, co u Tracera 9. TFT displej použitý u emtéčka je vlastně ten levý z Tracera. Oproti předchozímu asymetrickému LCD displeji to je v kontextu doby posun kupředu, ale i tady je dost údajů na jednom místě s poměrně malými písmenky. No prostě v době, kdy se standardem stává 5palcové TFT, je 3,5 palců poměrně málo. Paradoxní je, že během prezentace novinky v tiskové zprávě nepadlo jediné slovo o ergonomii, a to tu máme nový rám a komplet jiné plasty včetně tvaru nádrže. Já bych vsadil boty, že se posaz trochu změnil. Pořád je tu dost vzpřímený posaz, ale přijde mi přece jenom o kousíček víc orientovaný na řídítka a nohy nejsou oproti zbytku těla tolik zakopnuté dozadu. Takový tradičnější naháčovský styl, pořád v maximální uvolněné míře a i pocit z toho máte jiný. Nesedíte tolik na nádrži jako na supermotu, ale sedíte spíš v motorce. Tohle já chválím a na svezení se už dost těším, tím spíš, když je už v základu obousměrný QS a k tomu všemu by měly být odstraněné všechny známé neduhy tohohle modelu.

Jedním z nich byl poměrně měkký podvozek, který tak úplně nestíhal, když člověk začal tlačit na pilu. S tím by měl být v nové generaci konec, ale kdyby ani lepší standardní podvozek nestačil, může člověk sáhnout po vymazlené verzi SP s centrálem Öhlins a přední zlatou plně nastavitelnou vidlicí KYB. Espéčko má krom lepšího podvozku také speciální barevnou kombinaci a jiné prošívané sedlo, ale v něm nijaké výrazné rozdíly nehledejte. Abyste dostali tuhle výbavu navíc, musíte k základním 244 990,- přidat ještě dalších 40 000,-.

MT-07

Na závěr tu máme nejdůležitější motorkovou novinku, a to i když rozhodně není nejvíc vylepšená. MT-07 dostala pro rok 2021 v podstatě jenom takový lehký facelift, do techniky se moc nesahalo. Nejdůležitější ale je z hlediska prodejů a hlavně – tramtadadá, budeme ji mít letos na dlouhodobý test! Takže tohle bylo takové moje první seznámení s budoucí motorkou, která se začíná prodávat za 179 990,-, a řeknu vám, už se na ni těším. Zvlášť jestli bude v té šedé. To je mimochodem u všech motorek barva, která z nich dělá hodnotnější dojem. Dřív to v tomhle provedením byla matovka, taková základovka, ale takhle pod lakem v lesku, mňam. No, a i když i tady je ten její nový vzhled poměrně kontroverzní, začínám si pomalu zvykat a v porovnání s předchozím ročníkem… Už to zkrátka potřebovala holka, trochu nakopnout do současnosti. Kromě vzhledu na ní můžu hodnotit už jen displej, který přebírá od loňského Tracera 700. S tímhle inverzním LCD jsem neměl žádný problém a určitě nebudu mít ani na emtéčku, stejně jako s jeho klasickým posezem. Není to sice žádná velká motorka, ale poskládám se na ní v pohodě a pří běžném užívání určitě vydržím nějaké ty kilometry v kuse. Navíc jsou tu oproti předchůdci o chlup širší řídítka a teda takhle po zimě, bez nějakého výraznějšího porovnání, jsem s nima úplně v pohodě.

Nmax & D’elight

Kromě motorek má Yamaha ve své nabídce samozřejmě i skútry a i jim věnovala náležitou péči o jejich techniku a vizáž. Zejména Nmax pořádně prokouknul a takhle do města by mi určitě slušel. Tím spíš, když se na něj pěkně poskládám, natáhnu si svoje dlouhý nohy, dám do kapsy bezklíček a drobnosti uložím v nové přihrádce před kolenem. Novinka navíc dovolí spárovat mobil s novou přístrojovkou, která je zajímavě tvarovaná, pěkně čitelná a potěší i nižší spotřeba skútru. Určitě by to pro mě byla jasnější volba než D’elight. Ne že by byl špatný, to rozhodně ne, ale ty jeho tvary budou slušet spíš nějaké dívce, které by se měl díky faceliftu líbit zase o něco víc. Majitelka určitě ocení taky nízkou váhu 101 kilogramů s plnou nádrží, nízkou spotřebu a příjemnější provoz po městě by měla zažít díky systému Start & Stop. Ten má i nový NMAX, navíc si polepšil ještě o kontrolu trakce a k dispozici je i ve verzi Urban Pack s větším štítkem a zadním kufrem s opěrkou.

Takové jsou tedy novinky Yamaha pro rok 2021 na první reálný pohled. Jestli jste nad novými motorkami přemýšleli, ale pořád se nemůžete popasovat s jejich vzhledem, doporučuju si motorky prohlédnout osobně. Teď to sice úplně nejde, ale do konce května, tedy do termínu, kdy by se přes kovidové strasti měly všechny novinky dostat do České republiky, to už snad bude lepší.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE