S redakční Kawou na okruhu v Mostě

Kawasaki ER-6n není zrovna okruhová mašina. Charakter motoru, posazu i příslušnost do kategorie naháčů ji láká spíše na zakroucené silničky za městem, kde dokáže nabídnout maximum zábavy. Znamená to ale, že by ji její majitelé nemohli občas vytáhnout na volné jízdy na jednom z okruhů?
Redakční Kawa už si úspěšně zařádila na menším okruhu v Sosnové v kurzu Dokonalá zatáčka. Pro účast na „velkém“ okruhu v Mostě jsem pro jistotu zvolil volné jízdy programu STOP nehodám, který se díky svému zaměření na bezpečnost na silnicích obrací i na běžné motorkáře a nabzí jim možnost si bezpečně zdokonalit své soužití s motocyklem. Je zde i řada rozjížděk pro závodníky, já si ovšem pro svoji jízdu zvolil spíše společnost naháčů, cesťáků a dokonce i jednoho skútru.
Moje plány narušilo jen počasí, které těsně před mojí první jízdou několika průtržemi důkladně promočilo trať. Nedá se nic dělat, když už jsem tady, tak to neodpískám, takže jen co se na trati objevily první suché fleky, vyrážím Kawu trochu prohnat.
Kawa s elánem vyráží z boxové uličky a vrhá se do retardéru. Na navlhlém povrchu se pochopitelně jezdí o dost volněji, takže můj stroj rozhodně ve skupince není žádnou brzdou. Řadový dvouválec se ochotně vytáčí a před zatáčkami pěkně brzdí motorem, takže k bloknutí zadního kola dochází jen při opravdu necitlivém zadupnutí zadní brzdy. Trať postupně osychá a tempo se zvyšuje a na rovinkách se začíná projevovat výkonové manko proti sportovním strojům. Okapotované litry i šestistovky mizí v dáli, naopak V-Stromy a další cesťáky jsem nechal za sebou, takže si můžu jet svoje tempo a zkoušet, co si Kawasaki  ER-6n nechá na okruhu líbit. Stádečko 72 koní dokáže nadělit dost rychlosti i radosti, aby si jízdu člověk pořádně užil. Na nějaké měření času to moc není, přeci jen na velký okruh a nějaké sportovní zápolení je podle mě rozumná hranice alespoň 100 koní. Ale na občasné svezení pro radost a poškádlení limitů stroje a dovedností jezdce tento výkon v pohodě stačí.
Na okruhu se v porovnání s ježděním v provozu trochu negativně projevily dvě věci. První je delší  chod převodové páky, který při rychlém sázení rychlostí na okruhu trochu prodlužuje řazení. Druhou záležitostí pak byla úzká řídítka. Na silnicích jde o plus, ale když to v Mostě v dlouhé levé za retardérem nebo před pravými před cílovkou ve vysoké rychlosti a pod plynem pořádně naklopíte, najednou máte trochu potíž mašinu s měkkým sériovým předkem a „nezávodní“ geometrií přesně kočírovat a uvítal bych o kousek širší řídítka.

Návštěva na okruhu je také tvrdou zkouškou brzd. V opravdu ostrém zatížení se brzdy Kawy zařadily někam k průměru - neurazí ani nenadchnou. Na okruhu to spíše souvisí s přední vidlicí, která nedává tolik jistoty a odezvy do řízení, aby si jezdec troufl ještě víc vzít za brzdu. Co mě u této mašiny naopak na okruhu nadchlo, je celková lehkost řízení a překlápění mezi zatáčkami. I v tomto prostředí platí, že jde o stroj, který nabídne super zábavu pro vyježděného jezdce, ale současně se nechá ochotně a bezpečně povodit i od začínajícího nebo méně vyježděného pilota. Spolu s živým charakterem řadového dvouválce se tak Kawasaki na okruhu i přes moji počáteční důvěru ukázala jako zábavná mašina.