Silniční dvoutaktní dvěstěpadesátka s Euro 4, aneb nic není nemožné

Pokud patříte mezi milovníky lehkých dvoutaktních motorek a v dnešním světě bijícím na čtyři doby pomalu propadáte zoufalství, zkuste ještě chvíli vydržet a našetřit nějaké peníze. V Itálii totiž pomalu dělají na vaší záchraně.

Silniční dvoutaktní dvěstěpadesátka s Euro 4, aneb nic není nemožné

Kapitoly článku

Maranelo, Itále, to jsou hlavně placatá červená auta se vzpínajícím se koněm ve znaku. A právě z téhle továrny, přesněji řečeno z jejich týmu F1, pochází partička konstruktérů a designérů s láskou ke dvěma kolům, kteří stojí za značkou Vins. Z prostředí formule jedna pochází i motto, kterým se řídí. Řekl ho Colin Chapman, britský konstruktér a zakladatel Lotusu. Znělo: „Zjednodušte, potom přidejte lehkost.“ Duecinquanta je snem o motorce s co nejnižší hmotností a i kvůli tomu ji pohání dvoutaktní motor.

Jeho dva válce svírají úhel 90° a obě hlavy směřují proti směru jízdy. Vyrábět se bude ve dvou verzích, kdy závodní bude mít 288 ccm, civilní pak 249 ccm. Vrtání má hodnotu 58 mm, respektive 54 mm a zdvih 54.5 mm, o přísun paliva se stará elektronické vstřikování. A výkon? U silnější verze přes 80 koní. U homologované verze číslo zatím uvedené není, ale po všech emisních restrikcích by mohl nabídnout něco kolem šedesáti kobyl. Že vám to nepřijde moc? Tak k tomu připočtěte váhu pod 85 kilogramů u závodní verze a jste dokonce nad výkony dvěstěpadesátek z MotoGP. Civilní verze přibere asi deset kilo, ale i tak je váha pod 95 kilogramů z říše snů.

A jak to chlapci z Vins motors dokázali? Za vším hledejte karbon, respektive hromadu karbonu. Z něj je monokokový rám, přední vidlice typu Hossack (stejný princip jako u Duoleveru BMW), ráfky, zadní kyvná vidlice a kapotáž. Na té se opět projevují zkušenosti nasbírané v garážích F1, filozofie značky a znalosti aerodynamiky. Přední část je tvarovaná pro maximální přísun vzduchu k chladiči. Ano, čtete správně. Chladič je v případě téhle motorky umístěn nad motorem, díky čemu může zpředu proudit čerstvý vzduch a zezadu pod sedlem může hladce odcházet horko.

Všechno to zní krásně, jenže je tu jedno velké ALE. Tím je cena. Za exkluzivní materiály a náročný vývoj motorky si nechají v Maranelu pořádně zaplatit. Hovoří se o 40 000 euro za silniční verzi, okruhová bude ještě o deset tisíc dražší, takže jich na Dubé asi moc nepotkáte. Jenže když takový dvoutakt plnící Euro 4 dokáže vyrobit pár nadšenců v dílně s omezeným rozpočtem, tak proč by se do toho nemohla vrhnout i některá s velkých motocyklových značek?

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist