globalmoto_unor




Keeway a MBP překvapily motory V2

A pak že dneska, v éře řadových dvouválců s přesazením ojničních čepů, už nikdo véčko neudělá! Značka Keeway se svou dcerou MBP na výstavě v Miláně jenom potvrdily, že letošní EICMA byla veletrhem, kdy Číňané, nezřídka maskovaní nějakým italským rodokmenem, zastínili zbytek světa.

Kapitoly článku

Pokud už se v těch čínských a čínsko-italských vztazích začínáte ztrácet, trochu vám osvěžíme paměť. Značka Keeway patří pod jednoho z největších čínských výrobců motocyklů, známého pod názvem Qianjiang (oficiální název je tradičně čínsky nezapamatovatelný), a ten pro změnu patří gigantu jménem Geely, což je majitel či významný akcionář u automobilových značek Volvo, Proton, Lotus či Aston Martin. Qianjiang již téměř dvě desítky vlastní italskou Benelli a k tomu založil i další značky, jako třeba Qjmotor, kterou už také v Evropě známe. A aby toho nebylo málo, nejnovějším přírůstkem se stává značka MBP, což je zkratka pro Moto Bologna Passione, a s tou se to má tak, že jde o prémiovou značku zařazenou pod Keeway. Proč Boloňa, když Benelli sídlí ve 150 km vzdáleném přímořském Pesaru, kde by mělo být i vývojové oddělení, jež doposud pracovalo pro všechny značky Qianjiangu, to je nám velkou záhadou. Ačkoli ona má značka Keeway další vývojové středisko ve španělské Barceloně, takže by nás ta Boloňa vlastně nemusela tolik překvapovat. Daleko zásadnější otázkou je, proč takový gigant do svého portfolia zařazuje motocykly od jiných čínských výrobců, ale to už je na slušný bolehlav. Takže se vykašleme na rodinné a obchodní vazby a podíváme se čistě na to, co nám Keeway a MBP na milánském veletrhu EICMA před dvěma týdny naservírovaly coby modely 2023. Novinek mají opravdu hodně a některé nám doslova vyrazily dech.

MBP T1002V

Tohle je zřejmě ta největší a nejzásadnější novinka, kterou Qianjiang předvedl napříč všemi svými značkami. Označení je to sice jako pro televizor, navíc v něm těžko hledáme nějakou logiku (akorát že T je Touring a V vidlicový motor), ale to je jedno. Důležité je, že tohle je cestovní enduro, o němž vzhledem k použité technice můžeme uvažovat jako o takovém čínském (pardon, vlastně italském) V-Stromu. Protože zatímco Suzuki teď s velkou slávou představila řadový dvouválec, Číňané přišli s V2! A to pořádnou, navíc v ní nevidíme žádný předobraz. Tedy ten motor vyrábí Gaokin a ne Qianjiang... Objem je 997 cm3, vrtání a zdvih činí 92 x 75 mm a dost překvapí úhel rozevření válců 80°. O vyvažováku se tisková zpráva nezmiňuje, ale bez něj to asi nepůjde. Ono vůbec těch údajů není mnoho, třeba výbavu musíme vyloženě vykoukat z obrázků – na řídítkách najdeme tempomat a s největší pravděpodobností i přepínač motorových módů, vypadá to také, že by hefty měly mít vyhřívání.

Co ale známe, jsou výkonové parametry litrového véčka se čtyřventilovými DOHC hlavami, a ty vůbec nevypadají zle. Výkon 70 kW, tedy 95 koní, možná na takový objem nezní kdovíjak, jenomže zaprvé je ho dosahováno už při 7600 otáčkách a zadruhé tohle je přesně ten limit, z něhož ještě smíte škrtit motor na 35 kW pro řidičák A2. Důležitější je údaj o točivém momentu, jenž dosahuje maxima 102 Nm při 6500 otáčkách. A teď si to porovnejte s již zmiňovaným V-Stromem od Suzuki. Ten má o něco větší objem a výkon vyšší o 9 kW, ovšem s maximem dosahovaným o 900 otáček výš, čili to jasně vypadá, že Japonci nechávají véčko zpívat bez omezení, zatímco Číňané/Italové se rozhodli jej uměle „zašpuntovat“ právě kvůli á-dvojce. Protože točivý moment mají oba motory hodně podobný, když V-Strom udává 100 Nm při 6000 otáčkách. Nic nezvyklého, pro dobrodružný cesťák je výkon ve vršku většinou dost irelevantní a třeba Triumph to se svým Tigerem 900 dělá úplně stejně. Vzhledem k docela nízké kompresi pouze 10,2:1 se dá očekávat, že tohle véčko bude takový přítulný měkký mazel, i tak s ním má „téčko“ fičet přes 200 km/h.

Co se týče podvozku, ani tady se nedokážeme ubránit přirovnání k V-Stromu. Ačkoli jeden velký rozdíl tady je, vyplétaná bezdušová kola sice mají průměry 19“/17“, ale na rozdíl od japonské klasiky jsou obutá do pneumatik Pirelli o šíři 120 a 170 mm. Odpružení dodala Kayaba, přední USD vidlice má mít zdvih 160 mm, u zadního tlumiče nám výrobce řekl zdvih akorát jeho, nikoli zadního kola, takže ho ani nebudeme udávat, ať se nešíří zmatky. Co se nastavitelnosti týče, MBP udává pouze regulaci předpětí vpředu i vzadu, my na přední vidlici našli i šroubky útlumů. Brzdění dostaly na starost velké kotouče (320/260 mm), doplněné vpředu o čtyřpístkové radiálky J.Juan a antiblok od Bosche, které se ale budou muset docela snažit, „téčko“ není žádná lehkonožka, když na váze ukáže 235 kg bez náplní. Do nádrže se vejde 21 litrů benzínu. Že by ta kila neměla být při pomalé jízdě problém, to naznačuje relativně nízká výška sedla, nastavitelná do 820 nebo 850 mm. Světlost i s masivním krytem motoru přitom činí pořád velmi rozumných 190 mm.

Co se výbavy týče, vypadá to na klasický čínský přístup „nasypeme tam všechno, co jde“. K již výše zmíněným prvkům tak připočítejme ještě nastavitelné plexi, kompletní LED osvětlení, mohutný zadní nosič, padáky, kryty rukojetí, hydraulicky ovládanou spojku, centrální stojan nebo velký 7“ TFT displej. Ten v sobě obsahuje, stejně jako úplně všechny ostatní motocykly MBP nezávisle na použitém uživatelské rozhraní, konektivitu s GPS, záznamem tras, upozorněním na neoprávněnou manipulaci a mnohým dalším.

MBP C1002V

Stačí změnit jediné písmenko v názvu a rázem před vámi stojí úplně jiná motorka. C jako cruiser, kdybyste nevěděli. A ne ledajaký! Tohle je od pohledu power-cruiser typu H-D Breakout či již vysloužilá Suzuki Intruder M1800R, byť s těmi se nebude moci měřit svým zátahem – použitý motor je stejný jako v Touringu s úplně identickými parametry 70 kW/102 Nm, navíc celá motorka váží téměř o 30 kg víc. A jestli v Touringu byl od Gaokinu (nejspíše) jenom motor, tady je to celý stroj. Jelikož do nádrže našťoucháte ještě o litr víc paliva a jsou tady plošiny namísto stupaček v celkem rozumném místě (žádné brutální předkopy), bude to zřejmě hlavně cruiser na dlouhé výlety.

Tedy samozřejmě pro toho, kdo má rád trochu extrémní jízdu. Nejen celkový vzhled je dramatický, omračovat okolí má i podvozek. „Céčko“ se totiž světem pohybuje na vysokých 18“ kolech, obutých do širokánských papučí Metzeler. A když říkáme širokánských, tak to není nadsázka – vpředu 130/70, vzadu dokonce 240/40! MBP ale jedním dechem dodává, že komponenty KYB jsou komfortně naladěné – kdo někdy ujel pár desítek kilometrů na podobně postaveném Breakoutu, ten ví své. Správnému cruiseru nesmí chybět ten správný sekundární převod, to je vlastně v oblasti pohonné jednotky jediný rozdíl proti Touringu, tady je použit ozubený řemen. Že tady namísto kulatého budíku najdete obdélníkové barevné 5“ téeftéčko, to rozhodně s ohledem na agresivní moderní design nikoho nepohorší.

MBP C650V

Do třetice MBP a véčkový motor, ovšem v tomto případě „jenom“ šestsetpadesátka a od značky Longjia (od níž Keeway bere svůj dobrodružný skútr Vieste XDV). Tento agregát už má rozevření válců těch obvyklých 90°, ale jestli v něm hledáte Suzuki SV650, jste na omylu. Objem, vrtání a zdvih, to vše se trochu liší, a když si konstrukci prohlédnete zblízka, najdete dost rozdílů na to, abyste věděli, že tohle „obšlehnuté esvéčko“ opravdu není. Výkonově tahle šestpade vypadá velmi dobře, 51 kW/69 koní a 62 newtonmetrů jsou fajn hodnoty a s maximálkou 175 km/h nebudete brzdou provozu ani na dálnici.

S větším litrem sdílí šestsetpadesátka dramatický design, zde s výrazným hranatým světlometem, velkou 22litrovou nádrž, TFT displej a také přístup k obutí ve stylu „více je více“. „Céčko“ je obuté na tlustých 16“ pneumatikách Timsun, přičemž přední guma 130/90 je typická bobberovská, ale vzadu se konstruktéři rozmáchli a nadělili sem stoosmdesátku. Pokud vám tenhle model lehce připomína H-D Fat Bob, nejste sami, dokonce na řídítkách najdete úplně stejné ovladače, jaké Harley používá už desítky let.

Malé cruisery Keeway

Pojďme na mateřskou značku Keeway, která se bude objemově držet více při zemi a velké modely přenechá MBP. Keeway je jedním z mála producentů malých cruiserů, a tím slovíčkem „malý“ myslíme stopětadvacítky. Modely K-Light nebo Superlight se vzduchem chlazeným jednoválcem známe už dlouho. Ovšem teď přidává do nabídky ještě další tři modely, dvě stopětadvacítky a jednu třístovku. Tohle jsou stroje pro změnu od Bendy a přijíždějí vybavené vidlicovými dvouválci! Ano, i ty malé stopětadvacítky, což bude pro mladé čopráky rozhodně velké lákadlo. Stopětadvacítky mají jednovačkové tříventilové hlavy a parametry 10,2 kW/14,4 Nm (zejména ten krouťák stojí za povšimnutí), třístovka má v hlavách o ventil více a nabídne 22 kW/26,5 Nm.

Typově se jedná vlastně o dva modely. RK V125C je takový sportovní bobber, postavený poněkud netradičně na 17“ pneumatikách o šíři 120 a 140 mm a obutých na lehce působících litých ráfcích, zatímco stopětadvacítka V-Cruise a větší V302 C jsou dvojčata, v nichž je složité nevidět H-D Forty-Eight. Tady mají kola průměr 16“ vpředu a 15“ vzadu, přičemž se zadní stopadesátkou udělá zejména stopětadvacítka opravdu spoustu parády nejenom před školou. A pozor, erkáčko má sice sekundár sportovně řetězem, ale V-Cruise i třístovka používají ozubený řemen! Rozdílná je brzdová soustava obou stopětadvacítek, erkáčko je levnější provedení s CBS, zatímco V-Cruise nabídne ABS.

Nahaté i dobrodružné stopětadvacítky

Dvouventilový vzducháč s výkonem lehce přes 8 kW pro Keeway, čtyřventilový 11kW vodník pro MBP, tak se dají zhruba rozdělit novinky obou značek v segmentu A1. Keeway představil v Miláně novou generaci svého sportovně se tvářícího naháče RKS 125, která se může pochlubit novým designem, a vedle něj postavil naopak naprostou klasiku označenou jako X-Light 125. Sice se nám o něm snaží namluvit, že se jedná o café racer, ale my v tom vidíme úplně čistou klasiku. A fešáckou.

Co se MBP týče, tam je těch novinek víc (a mluvíme jenom o těch představených v Miláně). Zůstaneme čistě na silnici a začneme dvojicí modelů NR125 a NR125X. To jsou neo-retro naháče, které kombinují moderní techniku (silný motor, USD vidlice a centrál, široké pneu) s tvary spíše klasickými, avšak docela svéráznými, vizte přední světlo či sedlo. Jediný rozdíl mezi oběma modely je v kolech, X má vyplétané ráfky obuté do špuntovek, rozměry jsou však stejné. Překvapivě rozdílná jsou ovšem kola u endur T125 a T125X, z nichž to první je takový lehký každodenní univerzál obutý do kombinace 19“/17“, zatímco X je adventura s velice zajímavým progresivním designem, která se sice tváří jako ukrutný teréňák, ale ve skutečnosti má kola o shodném nevelkém průměru 17“. Škoda, jednadvacítka by tady byla fajn.

Skútry na sto způsobů

No dobře, s tou stovkou přeháníme, ale je jich opravdu spousta. A teda inspirace slavnými produkty od konkurence je opravdu silná. Takové stopětadvacítky a třístovky Sixties vykazují silnou nákazu Peugeotem Django, byť se jim musí nechat, že ta mřížka na čumáku je ryzí originál a fakt vypadá super. Jinak padík a dváca Versilia, to je taková Vespa Sprint, MBP SC125RE zase tím předním blatníkem připomíná Lambretty a MBP SC125LX je Piaggio Liberty jak vyšité. I tady platí, že Keeway pohání vzducháče (s výjimkou třístovky) a MBP mají vodou chlazené agregáty. Ani v jednom případě nejde o nikterak překoňovaná jádra, nicméně ze zkušenosti víme, že u skútrů je to hodně o naladění variátoru. Vlastně jediným modelem, resp. sourozeneckou dvojicí modelů, které si drží unikátní designovou linku, jsou SC125 a SC300 od MBP. To jsou klasické maxiskútry s hodně nezvyklým čumákem, postavené na relativně malých 13“ kolech, která jim ve spojení s poměrně krátkým rozvorem budou dávat velice dobrou obratnost v městských aglomeracích. A stejně jako u motorek, i skútry MBP se chlubí konektivitou svých přístrojových panelů.

Takhle velký koncern si samozřejmě nemohl odpustit ani nějakou tu elektromobilitu. Keeway nabízí několik druhů elektrických skútrů již delší dobu, v Miláně měl premiéru model Blueshark ve verzi R80, u něhož číslovka označuje maximálku a který je nabitý moderními technologiemi v čele s odemykáním dotykem prstu a kamerami na obou koncích, zatímco verze R80 Lite si vystačí jenom s tou vysokou maximálkou. Představena byla také úplně nová řada čistě městských malých skútrů PAI ve čtyřech verzích s výkony od 300 wattů po 3 kW.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist