17 000 otáček točí čtyřválcová dvěstěpadesátka Kawasaki Ninja ZX-25R. Dočkáme se jí i u nás?

To je zvouček, co? Z toho musí všem fandům závodění a rychlých čtyřválců vstávat chlupy na rukou. A to se ještě vsadíme, že na nahrávce byla motorka se sériovým výfukem. 17 000 otáček na čtyřválci prostě jen tak někde neuslyšíte, leda na závodech, případně tohle číslo můžete zahlédnout na poněkud optimistickém otáčkoměru některých generacích Yamahy R6. Tak to bohužel u nás ale asi také zůstane, tak si to pojďme dát ještě jednou:

Téhle novince jsme dlouho nevěnovali pozornost. Evidentně jde o motorku určenou zejména pro Indonésii a také pro japonské, čínské, indické a další východní trhy, kde je často omezený maximální objem motocyklů. Tam v podstatě platí, že kdo má třístovku, je králem. Proč by si ale i v těchto zemích nemohli dopřát opravdový superbike, který si na rychlou motorku jenom nehraje svým designem a barvami?

Protože se svět točí v neustálých kruzích, můžeme zavzpomínat na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy se po Japonsku proháněly Kawasaki ZXR250, Yamaha FZR250, Suzuki GSX-R250 nebo Honda CBR250RR. Ta dokázala dotlačit ručičku otáčkoměru dokonce až k 19 000! A když budeme ještě chvíli vzpomínat na tyhle závodní zmenšeniny, nesmíme zapomenout na o něco objemnější Hondu VFR400 nebo ZXR400, se kterou se vrátíme zase zpět ke Kawasaki. Tyhle čtyřstovky jste už dokonce mohli občas potkat i u nás, Kawasaki dokonce i oficiálně v ČR koupit. Ostatní malé objemy se tu objevily spíš díky individuálním dovozům a chuti po všem japonském. Vystřízlivění přišlo většinou hned při prvním objednávání náhradních dílů na motor, které tu pro japonské verze prostě nebyly.

V tomhle se pravděpodobně historie opakovat nebude. V Evropě máme rychlých motorek dostatek, takže se asi těžko najde někdo, kdo by si jí nechal dovézt. A pokud se budeme bavit o třídě dvěstěpadesátek, třístovek a čtyřstovek, tak ta je u nás určená hlavně pro držitele řidičáků A2, kde je výkon zastropovaný na 35 kW. To je další bod proti nové Ninje, protože u té se předpokládá výkon kolem 50 - 60 koní. Pro porovnání, současná Ninja 400 má 45 koní v 10 000 otáčkách a jde jasně o stroj orientovaný na mladé závodníky ochutnávající své první sportovní zážitky za řídítky. Jenže kdo ze zkušených se na ní svezl určitě potvrdí, jaká je to na malé lehké motorce zábava. A co teprve, kdybyste měli k dispozici 60 koní, 17 000 otáček, quickshifter, kontrolu trakce, ještě lepší podvozek a opravdovou sportovní pozici? To by byl teprve zážitek...

Kawasaki svůj malý superbike vybavila téměř jako dospělou Ninju. Rozdíl u podvozku je zejména v rámu, který není hliníkový deltabox, ale ocelový trubkový. Vpředu pak najdete obrácenou vidlici Showa SFF-BP o průměru 37 milimetrů s oddělenými funkcemi pro každou nohu, vzadu horizontálně umístěný tlumič přišroubovaný na krásně tvarovanou zadní kyvnou vidlici. Pozadu nezůstává ani elektronika. O rychlořazení už jsme mluvili, Kawasaki malou dvěstěpadesátku vybavila také ABS, kontrolujícím práci předního radiálního čtyřpístku, kontrolou trakce a několika nastaveními výkonu a odezvy na plyn. Zkrátka plně naložená sportovní kapotovaná motorka, a tomu bude určitě odpovídat cena. Ta je zatím neznámá, stejně jako oficiální údaj o výkonu a hmotnosti. Každopádně Kawasaki ve třídě malých sporťáků pořádně nabrousila a my budeme nejspíš jen závistivě pozorovat, jak na to zareaguje konkurence.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)