Nová indická Jawa se představuje. Vypadá opravdu jako Kejvačka!

V první řadě? Pěkná! Dokonce moc pěkná. Ehm, krásná? Pokud se vám líbila původní československá verze, tak s tímhle vás Indové pošlou do kolen. Fakt nechci pět chvalozpěvy, ale dělá mi velké potíže, abych se udržel. Protože mně se tahle motorka neskutečně líbí. Měl jsem staré Kejvačky rád, tohle má přesně ty tvary, ale je to takové šmrncovnější. Není to přesná kopie, abychom se v diskusi nedohadovali, že náš originál měl přeci tenhle plech takhle, ale je to 100% poznatelná Jawa.

Že má kulaté blinkry a zrcátka a chladič před motorem a odkryté pružiny a sání motoru, které prozrazuje, že motor je čtyřtakt? Já s tím nemám jediný problém. Protože ona taky má hluboké blatníky a tu krásnou nádrž a světlo integrované s vidlicí a v tom světle tachometr a krásné kejvačkové výfuky a boční kastlíky a… Chápete to? Nenapadá mě jediná věc, kterou Indům vytknout. Viděli jste už ty oranžové linky?

Ovšem pozor, to je řeč pouze o jednom ze tří představených modelů. Tím nás také Indové trochu zaskočili. Klidně mohlo zůstat u jedné motorky, oni však vedle klasiky, kterou nazývají prostě a jednoduše Jawa (dokonce ani nepřidávají objem motoru, nic, jen Jawa), budou nabízet ještě model Jawa forty-two. Takhle psáno malými písmeny. Trochu levnější, trochu sportovnější, v šesti matných pastelových barvách, s menším předním blatníkem, odkrytými pružinami, zrcátky v koncích řídítek a jiným světlem s tachometrem vyšoupnutým na řídítka.

A vrtá vám hlavou, proč se tahle verze jmenuje 42? Tak to si poslechněte. Ale radši si sedněte na zadek. Tady Indům tleskám, protože ukázali nadhled, smysl pro humor a schopnost přesáhnout technický svět motorek směrem k literatuře. Příznivci Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po galaxii už vědí a usmívají se jak měsíček na hnoji. V popisu téhle verze je spousta přídavných jmen o tom, jaká „dvaačtyřicítka“ je a v čem je jiná proti klasice. Ovšem pak to pokračuje: „Je všechno tohle. A ještě něco víc. Něco, co jsme docela nemohli dát do pouhých slov. Což je důvod, proč čtyřicet dva. Ale je to odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec? Existuje pouze jeden způsob, jak to zjistit.“ Díky, Indie! Zlepšila jsi mi den, a to ještě není ani poledne.

Do třetice je tady Perak. Teda Pérák. To je takový custom, bobber s jedním sedlem a kompletně jinak řešeným zadkem, jako to má třeba Triumph se svým Bobberem. Ten se svým vzhledem dosti výrazně vymyká, taky má mít o trochu větší objem a výkon motoru. Vyrábět se začne později, indická Jawa ho ani na svých stránkách nemá. Byl jen na představovačce.

Omlouvám se, jestli jste toužili zhltnout technické informace a zatím je nedostali, já ten vzhled prostě musel probrat hned na začátku. A určitě se těm, kdo se k tomuto článku dostanou náhodně (protože nová Jawa, to bude v Česku zajímat nejen kované motorkáře, navštěvující svůj oblíbený portál pravidelně), ještě znovu sluší připomenout, co je tahle motorka zač. Před dvěma lety indický průmyslový gigant Mahindra, kterému jde všechno, jen ne motocykly (komerčně, nikoli technicky), koupil kromě celé značky BSA také práva na používání značky Jawa na indickém trhu. Protože Jawa byla v Indii pojem a protože majitel Jawy, Jihostroj Velešín, spolupracuje s Mahindrou na jiných nemotocyklových projektech. Před necelým měsícem byly ukázány počítačové obrázky motoru a teď už tady máme celou motorku. Pro Indii. Zatím.

Tak pojďme na tu techniku. Motor už známe, čtyřdobý čtyřventilový DOHC vodník s objemem 295 cm³ a výkonovými parametry 27 koní/28 newtonmetrů při neuvedených otáčkách. Ale naháč Mahindra Mojo, z níž tenhle agregát pochází, má stejný výkon při 8000 otáčkách a o dva newtonmetříky vyšší krouťák při pěti a půl. Jelikož komprese je stejná, nemalých 11:1 (u Indů a jejich nekvalitního paliva bychom čekali pod deset), bude ten drobný rozdíl nejspíše způsobený jinými výfuky. Ruku nahoru, koho to trápí?

Stříkačka, vícelamelová mokrá spojka, šestikvalt… Příliš moderní? Konstrukčně ano, ovšem jinak Indové zdůrazňují, že tahle motorka má přesně ten charakter, pro který byla původní Kejvačka tak oblíbená. Plochý krouťák, síla odspodu. Jen ten slibovaný dvoudobý zvuk tam nějak ne a ne zaslechnout, bručí to docela hluboce. Holt ani v Indii neumějí zázraky.

Agregát je namontovaný ve dvojitém kolébkovém rámu, o kterém se československé klasice mohlo jen zdát, odpružení je ovšem řešeno stejně – vpředu klasická vidlice s krytými trubkami, vzadu lehce profilovaná hranatá kyvka krocená dvojicí tlumičů. Ty mají vyrovnávací nádržky a možnost ladit předpětí C-klíčem. Zadní brzda je bubnová o celkem slušném průměru 153 mm, vpředu najdeme velký 280mm kotouč s dvoupístkovým třmenem a ABS. Kola jsou odklonem od originálu, ale i díky nim to indické Jawě tak sluší. Vpředu 18, vzadu 17 palců. Ale může to evokovat staré verze Sport.

Rozvor 1369 mm a hmotnost s plnou 14litrovou nádrží 170 kg, to jsou hodnoty o chlup vyšší, než měla původní dvěpade Kejvačka, ale nijak nevybočují z dnešních standardů. Oukej, mohlo těch kil být méně, ale tohle nebude žádné drama. Novodobá týnecko-čínská 350 OHC váží sto šede a je to lehkonožka. Sedlo je dokonce níže než u originálu, v 765 mm.

Tak a to je asi tak vše. Teď se můžete kochat obrázky a řešit dilema, jestli tu motorku u nás chcete, protože je prostě boží, anebo vůbec, protože je to z Indie a na indickou Jawu v životě nevlezete. Každý to máme jinak. Co ale máme naopak zřejmě všichni stejné, je otázka, proč sakra tohle nemohlo vzniknout v Týnci… Ale to je jen zbožné přání, které se úplně nepotkává s realitou. Ale chtěli bychom to. A moc.

A jestli se k nám indické Jawy nakonec dostanou? Zatím nemáme jiné informace než ty, které jsme otiskli v článku o motoru, čili že se uvidí, jestli motocykly projdou homologačními nástrahami. My ale pevně věříme, že ano. A kolik by tak mohly stát? Indické ceny známe, nejlevnější bude forty-two za 155 000 rupií, klasika bude stát 164 000 a Perak někdy v budoucnu 189 000. Než ale skočíte na kalkulačky a přepočítávat, raději se podívejte, jak jsou tyhle ceny ve vztahu k motorkám, které se prodávají i u nás. Hodně blízký cenově i zaměřením je Royal Enfield Bullet 500, který v Indii stojí 169 000 rupií a u nás za něj český dovozce chce 130 tisíc. U Himalayanu je to trochu jinak, v Indii stojí 178 tisíc, u nás sto dvacet. KTM 390 Duke v Indii stojí přes 240 tisíc, u nás je za 135. Takže novodobá indická Kejvačka by byla pravděpodobně někde v rozmezí 100-120 tisíc korun. Vyrábět se začnou již zkraje příštího roku, tak snad jim to do Evropy nebude trvat déle než rok!

Oficiální video

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE