Jaký byl 2021? Redakce bilancuje, rozjímá, hodnotí a vyhlíží

Honzis

Jak ten život letí! Pořád mi přijde, že to není tak dávno, co jsem z hecu napsal do jednoho motocyklového časopisu – a z představy, že to bude zábava na rok či dva, najednou slavím novinářskou plnoletost. Tady na Motorkářích kroutím už čtvrtou sezónu a pořád jsem trochu vyjevený z toho, jak divoký tenhle svět onlinu je. Na jednu stranu pomíjivý, dva dny starý článek mizí ze zorného pole do zapomnění, na stranu druhou věčný, protože cokoli potřebujete, najdete během pěti vteřin, i když je článek starý třeba 20 let. Přesně tolik jsme totiž letos oslavili. Těžko tehdy asi studentíka Jardu napadlo, že jednou bude vést největší český motocyklový server. Ale znáte ta slova Forresta Gumpa o životu a bonboniéře…

Co si ze sezóny 2021 odnesu v paměti? Dobrý pocit z toho, že jsme ji všichni přežili ve zdraví. To je nakonec to nejdůležitější. Přeci jen motorky nejsou šachy a hranice mezi skvělým zážitkem a velkým průserem je občas velice tenká. Bohužel jsem letos měl tu smutnou možnost, asistovat u nehody se špatným koncem, a takový zážitek vám životní priority i pomíjivost života připomene nekompromisně a tvrdě. Působením akčních filmů, videoher (kdo z nás nějakou v telefonu nemá?) i stále dokonalejších jízdních asistentů podléháme iluzi, že jsme na silnici skoro nesmrtelní, což je v kombinaci se stresem z plynoucího času, do něhož se naše civilizace dostala (všechno musí být hned, veškeré informace máte na tři kliknutí v mobilu, nepřežijeme půl dne bez kontroly počasí, zpráv, facebooku…), strašně nebezpečný koktejl. Vydržet dva kilometry za pomalu a navíc nekonzistentně jedoucím strejcem v postarším sedanu, z toho máme nervy nadranc. Naši blízcí nám ale určitě snáze prominou to, že přijedeme o pět minut později, než kdybychom nepřijeli už nikdy.

Hi-tech motorky dávají dojem, že se nemůže vůbec nic stát. Ale je dobré pamatovat na to, že fyzika platí pro každého a že neštěstí nechodí po horách

Při tom rozjímání o zdraví samozřejmě nemůžu vynechat již zdomácnělou koronavirovou pandemii, která polarizuje společnost víc, než když měli Rossi s Márquezem ten svůj šťouchancový románek. Na motocyklový segment měla samozřejmě svůj dopad, letos jsme na novinky čekali o dost déle, než bývá zvykem, a po dlouhé době jsme vyjeveně koukali na to, čemu jsme už 30 let odvykli – přebytek vystřídal nedostatek. Dokonce se objevily i snahy o návrat podpultového prodeje, jako že „hele, tady vám šoupnu něco bokem a vy mě v tom pořadníku dáte někam dopředu, jo?“ Žádné slevy. A možná nám to svým způsobem taky prospěje, když si uvědomíme, že ne všechno může mít člověk hned na lusknutí prstem, když to může zaplatit. Finální pasáž zamyšlení o zdraví se týká toho mého, vybudoval jsem si letos solidní pověst redakčního chcípáčka, z jehož pondělních zpráv o tom, že má zase kašlíček a teplotku, Jarda pravidelně kvete. Dobrá rada Honziny Ramešowské zní: „Když vám něco je, jděte k doktorovi hned a ne až po roce.“ Snad jsem s léčbou na dobré cestě a příští sezónu strávím už více v sedle a méně v posteli. A třeba i na kole, letos jsem si udělal radost a z rodinného rozpočtu vykousl nemalou částku na krutopřísný terénní bicykl, na němž objevuji kouzla bikeparků. Když ta sezóna bude obsahovat stejně málo deštivých dní jako ta letošní, budu spokojený. Sice pršelo docela dost, ale jenom tehdy, kdy jezdil náš redakční rainman Zajoch. Stačilo znát jeho harmonogram a byl jsem v suchu. Jak jsme testovali spolu, bylo to na nepromok.

Focení se Zajochem. Pro změnu mokro ;-)

Čtenářsky vděčné je hodnocení těch nej motorek, které redaktoři testovali. Já to vezmu spíš zážitkově, co mi utkvělo v paměti. Zamiloval jsem se do naší dlouhodobky Hondy NC750X s automatem – není dokonalá a je vlastně svým způsobem docela nudná, ale pro moje potřeby jsem si lepšího kámoše vybrat nemohl. Ale stejně tak mi učarovala Aprilia RS 660 s totálně odlišnou charakteristikou, v jejímž sedle jsem byl rázem o 15-20 let mladší a zažil takovou čirou radost z jízdy, jakou už dlouho ne. Nečekaně intenzivní bylo testování ultra úsporné Hondy CB125F, kde se nápad, že vyjedu nádrž, ukázal jako docela velká výzva. Top moment celé sezóny přišel ale vlastně až po jejím faktickém skončení. Tím bylo setkání s Márou Foltisem a jeho desetiválcovým Pérákem jménem Bistella 500. Dodnes přemýšlím, jestli se mi to vlastně celé nezdálo. Zázraky se dějí, a to nejen o Vánocích. Tak si je užijte a příští rok zase ve zdraví tady!

 

Zajoch

Letošní rok byl mazec po všech stránkách. Jednak jsem měl od začátku roku strach, jestli se vůbec dám po servisu kyčle včas dohromady a nebude mi to při ježdění, tím pádem i při práci, vadit. Naštěstí jsem se na všechno poskládal, a i když noha ještě bolí a rozsah není 100%, zásadně mi to v rozletu nevadilo. Mělo to i jeden benefit – začal jsem na sobě trošku makat. Třicítce na hrbu a s tím spojenou „krizí středního věku“ se sice většina kolegů a čtenářů bude smát, ale třicet není dvacet, kocoviny bolí víc a během jejich vytváření člověk fyzičku nenabere :) Do toho člověk trochu bilancuje, přehodnocuje, přemýšlí… No nic, pojďme dál, protože mazec to byl taky z pracovní stránky. I přes covidový start sezóny zabralo testování spolu s psaním a stříháním videí nakonec tolik času, že jsem byl několikrát v sezóně rád za odpadnutí testovačky. Nikdy bych nevěřil, že tohle někdy nastane a že budu rád, že nemám na čem jezdit. I tak jsem ale odjel skoro všechno, na co jsem se těšil, navíc i další stroje, na které jsem byl minimálně zvědavý.

Pěkně postupně - berle, rehab, kolo, čtyřkolka, moje motorka, první testovačka

Třeba na H-D Pan America a Ducati Multistrada V4. Dva odlišné světy, ale oba mají co říct a oba si najdou své místo na slunci. Hodně intenzivní byla setkání s Hayabusou. Jak promáčené rande v Mostě, tak letní rychlý týden. Busa je jenom jedna a vždycky to bude speciální zážitek. Nejvíc ze všech motorek mě ale letos dostala MT-09 SP. Vlastně i ta základní verze, protože její proměna je obrovská. Najednou funguje, i když se na ní tlačí, tahat za tříválec je naprosto návykové a z hravého podvozku jde najednou taková pevnost a jistota, tím spíš z espéčka. Pořád je to trošku rarach, ale člověk už se ho nemusí tolik bát. Dřív jsem měl vždycky radši klasičtější XSR, a tak si říkám, že nové bude pro příští rok jedna z mých nejočekávanějších motorek. Druhé, co mě hodně zasáhlo, byl Indian FTR R Carbon. Tady jsem se bál, že ztráta velkých kol bude znamenat ztrátu charakteru, ale kdepak. Sedmnáctky tomu daly přesně to, co tomu chybělo. Nemyslel jsem si, že se v půlce října ještě pořádně svezu, ale jeden den se rozjasnilo, teploměr ukázal 15 stupňů a FTR řvalo a řvalo a řvalo, až jsem ho radši šel vrátit :).

    

Mluvil tady někdo o dešti? :))))

V hlavě mám i velké srovnávací testy. Nejdřív to byly tři superbiky v Mostě, kde jsem trochu trpěl. Nebyl jsem rychlý tak, jak bych chtěl a jak by si ty motorky zasloužily. Ale na to, jak se mi při brždění do retardéru s minimálním úsilím BMW M 1000 RR za milion postavilo na přední kolo a jak to samé udělalo v náklonu před technickou sekcí před vracákem, na to zapomenout nejde. Zapomenout nejde ani na tu šílenou logistiku s testem spojenou, na ztracený transpondér a celkově na super partu na místě. Ta se znova sešla při srovnáváku nakedů v Hořicích a co vám budu povídat, byla to zase divočina. Z opačného ranku byl test čtyř BMW R 18. Řídit tyhle přes 400 kg těžké koráby a otáčet se s nima při focení, to je pro mě vždycky taková malá motorkářská maturita. Když ale tu hmotu člověk dostane do ruky a vodí jí s lehkostí, je to skvělý a zase úplně jiný zážitek. Stejně jako startování s obrovským klopným momentem nebo adaptivní tempomat, kdy za celou cestu po dálnici nemusím sáhnout na brzdu. No a rozhodně taky nezapomenu na nelehké žití s jinak dobrým elektrickým H-D.

Někdy je fajn vystoupit ze své komfortní zóny, hlavně zpětně :)))

Nesmím taky zapomenout na malou MT-07, se kterou jsem poprvé zavítal na motorce po ose do Alp. Na první Alpy se prý nezapomíná a já tomu věřím. Z části to bude tím, že jsem na téhle relativně drobné motorce seděl skoro tři dny v kuse ve vysokém tempu. No a na závěr nesmím zapomenout na všechny ty lidi, se kterýma jsem se za ten rok potkal. Ať už jsou to hosti na Vláďově červené sedačce, kluci, co staví motorky nebo kluci z redakce i přesto, že je při stříhání občas proklínám :) Jo, chvílema jsem toho měl dost, nevěděl, kde mi hlava stojí, ale zpětně bych neměnil. Příští rok bych prosím pro všechny o fous míň stresu, víc času a zdraví.

Martin

Protože jsme shrnutí letošního roku mohli pojmout poměrně freestylově, vzal jsem ho spíš coby stanovení předsevzetí do roku příštího. Většina z nás si někdy posteskne nad tím, že svět už není, co býval a staré dobré časy zmizely v propadlišti dějin. Musím se přiznat k tomu, že občas mám k těmhle melancholickým náladám také sklony, ale stejně jako ve všem, i ve světě jedné stopy záleží hlavně na úhlu pohledu. Samozřejmě se můžeme trápit tím, že ekipa semknutá kolem copaté Grety chce spasit svět zákazem spalovacích motorů, v portfoliu Jawy už nenajdeme mašinu, která by nebyla vyrobená v Asii, nebo nad koncem motocyklové Grand Prix v Brně. Možností ke splínu určitě najdeme nepočítaně a navíc je naše psychika nastavená tak, aby nás upoutaly hlavně negativní věci, které nám jsou nepříjemné nebo nás ohrožují. Díky tomuhle naprogramování jsme sice přežili doby, v nichž se naši předchůdci se sousední tlupou tahali o uloveného mamuta a nebezpečí číhalo doslova na každém kroku, ale v současnosti nám je spíš na obtíž. Když si totiž dáme chvilku práce, tak zjistíme, že věci nejsou tak černé, jak na první pohled vypadají a pokud chceme, můžeme spíš vnímat pozitiva dnešní doby, která přináší takové možnosti, jako nikdy před tím.

Cestovní endura a klasické motorky - doufám, že stejnou pracovní náplň budu mít i v roce 2022

Když zůstaneme u výčtu, který jsem uváděl výše, tak už i ti největší ekodžihádisté pomalu přiznávají, že elektřina nás nejspíš všechny nespasí a ve světě se postupně oprašují myšlenky na výrobu syntetického benzínu i nafty, které tak můžou spalovacím motorům zajistit další budoucnost. Notorický kverulant samozřejmě může zaplakat nad tím, že jakmile se nejedná o „tradiční“ paliva z ropy, už to není zkrátka ono, ale ruku na srdce - myslím, že nám může být úplně jedno, jaký benzín právě naše mašina zbaštila… Stejně tak se namísto oplakávání konce „velkých“ závodů na Masarykova okruhu můžeme radovat nad tím, že si světoví závodníci našli autodrom v Mostě, kde se letos představili jak piloti seriálu WSBK, tak MS Endurance. Rozhodně ani nemá smysl donekonečna řešit čí je to chyba – „proabrahamovci“ to vidí takhle, „proautoklubáci“ jinak a jak už to většinou bývá - pravda bývá vždycky někde uprostřed. Pojďme se radši namísto nikam nevedoucích debat (které ani na našem webu neberou konce) radši radovat z toho, že se počet našich reprezentantů ve světových seriálech opět rozšířil a vedle Filipa Salače, který pojede ve špičkovém týmu Gresini Racing v kubatuře Moto2, se ve třídě Supersport konkurenčního seriálu WSBK představí nově Ondřej Vostatek, Karel Hanika opět osedlá tovární Yamahu mezi vytrvalci, další kroky v kariéře určitě čekají i Olivera Koniga a Ondru Ježka... A naše Jawa? Z její současné nabídky si rozhodně ani já nesedám na zadek, ale co není, může být - hlavně, že na rozdíl od některých jiných evropských značek nezbylo „evropské“ jen jméno a logo, ale i její majitel stále pochází z našich luhů a hájů, nikoliv z Číny nebo Indie.

Jawa zůstává naštěstí stále česká

A jak je to se současnými motocykly? Také já patřím mezi staromilce, kteří preferují mašiny klasických tvarů, bez přebytečné elektroniky a občas si postesknu, že ty nejkrásnější stroje už byly před 30 - 40 lety vyrobeny. Jenže pak si vzpomenu na to, jak jsme se leštíc fichtly a kejvačky marně zapisovali do pořadníků na Simsony a eMZety a náš obdiv japonských mašin samozřejmě byl pouze platonický. A teď? Nejenže si konečně můžeme pořídit legendární stroje osmdesátých let (skvělé youngtimery se skutečně dají sehnat za „pár“ kaček“) ale stejně tak můžeme mít nádherný klasický stroj vybavený moderní a spolehlivou technikou, dokonalé cestovní enduro, na kterém je náš „dovolenkový“ rádius omezený jen našim volným časem a financemi (ano, už vás milí skeptikové slyším - kovidová opatření nám to dost znesnadňují, jenže jak praví rčení: "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody"), ale můžeme si bez dlouhoprstých známých koupit doslova hi-tech speciál, který se jen minimálně liší od těch, se kterými borci získávají světové vavříny. Šlo by tohle v osmdesátých letech? Rozhodně ne... Také možností vyřádit se na uzavřených tratích v terénu či asfaltu je nepočítaně, a pokud chceme, můžeme dokonce bez problémů vyrazit i na závodní okruhy. Záleží pak už jen na nás, kolik peněz do svého závodění chceme (či můžeme) investovat, ale i pro hobíky je tedy dostupná velká škála nízkorozpočtového závodění, které nás nepřivede na buben. 

Závodění je skvělé zpestření (nejen) motonovinářského života

Do roku 2022 tedy vstoupím s tímhle přístupem a také předsevzetím, že namísto sledování téměř všudypřítomných kovidových zpráv, nesmyslných internetových debat a utápění se v žalu nad současnou dobou si budu skvěle užívat při závodění v pitbikovém seriálu Rival Trophy, s partou supermonařů se svezu při některém závodě na přírodních okruzích, plánuju návrat k oldchoolovém flattracku a plno práce budu určitě mít i s testy klasických mašin, scramblerů a cafe racerů. Doufám, že co nejvíce kilometrů nejezdím také spolu s mojí manželkou, která už chodí do garáže okukovat zbrusu nový Triumph Trident 660. Ano, skutečně věřím tomu, že rok 2022 bude super a jsem si jistý, že pokud se stejně pozitivním přístupem do něho vstoupíte i vy, užijete si ho také na jedničku!

Rok 2022 bude určitě na jedničku!

Vláďa

Přijde mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se tu rozplýval nad boží sezonou 2020 a teď bych měl udělat tečku za rokem 2021 a vypíchnout to nej. Ano, také letos to byla sezona jako řemen a pořádná jízda od jara až do podzimu. Každej kilometr jsem si užil na plné kule, a že jich bylo! Ještě než nová sezona zaklepala na dveře, výrobci začali tahat esa z rukávů a alespoň z mého pohledu to ve třídě cestovních endur vypadalo hodně slibně. Přiznejte se, také jste byli stejně zvědaví jako já na Harley-Davidson Pan Americu, Husqvarnu Norden, Ducati Multistradu V4 nebo Aprilii Tuareg? Vůbec se tomu nedivím. Postupem času jsem si všechny novinky vyzkoušel a musím říct, že každá z nich přinesla do nabušené kategorie cestovních endur něco nového a zajímavého. Prostě je super, že je trh rozmanitý a jsem si jist, že si každý může vybrat tu pravou mašinu, která splní jeho očekávání.

Harley Davidson rozhodně zaslouží pochvalu za to, že si jeho Pan Americu s ničím jiným nesplete a vlastně se dá říct, že amíci na první dobrou postavili povedenou mašinu s jasným odkazem na DNA značky. Husqvarna Norden je na tom dost podobně a jasně dokazuje, že střední třída frčí a stává se čím dál víc oblíbenou. A Ducati Multistrada V4? Tam jsme měl strach, že to bude především silniční nabroušená žiletka, co si hraje na cestovní enduro, ale do terénu se ji moc chtít nebude. Světe div se, holka italská mě mile překvapila, a to jak na silnici, tak v terénu. Také Aprilia poslala do světa skvělé enduro a nebojím se říct, že Tuareg 660 patří mezi nejlepší kousky, kterým jsem letos skočil do stupaček. Kdepak, menší motor neznamená méně zábavy.

Nebyl to jen svět adventure, co mě letos poslal do kolen, ale byla to pěkná řádka dalších motorek, co jsem měl příležitost prohnat. Je těžké vypíchnout jen pár nejlepších, ale hodně silným písmem se v mé hlavě zapsala Yamaha MT-09 SP. Ten motor, ten podvozek a ten charakter se musí zažít, protože to je něco výjimečného. Hodně podobně si s mými city pohrál Indian FTR Rally. Má totiž neuvěřitelně chlapácký charakter a úžasný V-twin, co se jen tak nepřejí. Co je skvělý, to je fakt, že za cenu jednoho eftéerka můžu mít skoro dva a půl neméně zábavného stroje, kterým je Royal Enfield Continental GT. Bavil mě moc a bylo fuk, že jsem většinu času jezdil na vodě.

Celá sezona byla nečekaně různorodá a to je na tom to nejlepší. Vzhledem k aktuální situaci ve světě mě překvapilo, jak často jsem balil fidlátka a vyrazil do světa na mezinárodní prezentace nových modelů, jako třeba KTM RC 390, Husqvarna Svartpilen 125 a Norden 901 nebo Aprilia Tuareg 660. Celkem mě mrzí, že neproběhlo tolik prezentací offroadových mašin, které mají vždycky velké grády a pevně věřím, že se zase rozjedou. Ani na akce to nebyla nejlepší sezona, ale jsem moc rád za italskou výstavu EICMA, co odhalila zajímavé novinky pro příští sezonu a doufám, že tomu tak bude i na naší jarní výstavě Motosalon. Za perfektní akci považuji prezentaci terénních Kawasaki, která kromě motokrosů dala ochutnant dvojici homologovaných ostrých endur. Třešinkou na dortu byl bláznivý závod novinářských dvojic na prťavých čtyřtaktních kroskách KLX110R, a že to bylo maso, to snad ani nemá cenu dodávat. Konec konců, stejně výživná byla i návštěva areálu Rocco´s Ranch, kde na flattrackové trati trénují i hvězdy MotoGP. 

 

Velkou radost mám ze seriálu rozhovorů Na tandemu s Vláďou, kde se potkávám se skvělými lidmi z motobranže a povídám si s nimi o jejich životě a příbězích v jedné stopě. Těch příběhů je od začátku natáčení téměř sto a každý rozhodně stojí za to. Za to díky všem hostům a zrovna tak celému týmu a zejména pak Zajochovi, který mi pomáhá a rozhovory střihá. Jo, jo, někdy je to kovbojka, ale stojí to za to. Také dlouhodobý test BMW R 1250 GS přinesl moře zážitků a jsem za příležitost zevrubně poznat bezesporu největší etalon kategorie adventure moc rád.

Všem čtenářům moc díky za to, že nás navštěvují už  20 let, čtou články a sledují videa, ale také za jejich slova chvály i konstruktivní kritiku, která nám v redakci dávají zpětnou vazbu a tím pádem posouvají dál. Díky! A když se sezona podaří a celá parta redakce ji ve zdraví odkroutí od začátku až do konce, to mě těší dvojnásob. Přesně tohle vám všem přeji do nové sezony. Šťastný návrat domů z každé vyjížďky, pevné zdraví a skvělou partu stejně postižených kámošů, protože to je prostě nejvíc!

Prochy

Letos určitě musím zmínit Aprilii RS 660. Ta mě tak nadchla, že jsem chvíli přemýšlel, že si ji pořídím. Kdo mě zná, tak ví, že motorky dost střídám a tak bych ji klidně na sezonu pojezdil. Potom bych zas vzal něco víc univerzálního. Jenže ona tady ta všestrannost je taky hodně dobrá.,a to se nebavím o tom, jak sportovní umí být. Celá tahle paráda má jedno obrovský kouzlo - máte doma sportovní motorku a přitom se na ni dokážeš porovnat a vůbec tě neotravuje. Je to jako si pořídit placatý špičatý auto, co do světa křičí, že jsi borec, že v tom dokážeš jezdit každej den. Jenom ty ale víš, že máš schopnýcho parťáka pro každodenní rutinu.

Potom bych dal na druhý místo Harley-Davidson Sportster S. Sice mi na testovacím dni v Německu lilo jak z konve, ale tohle je konečně Sportster, jak má bejt. Ano, neni to velký hřmotný bike. Nemá to ten americký jednoduchý styl, ale tyhle těžký stroje Amíci mají a budou mít v nabídce pořád. Sportster si prostě jen konečně řekl o své místo na trhu. Obutý na baculatý gumy, nízká silueta a konečně točivý motor. Má to styl, pobaví a je schopný i na Evropské půdě. Kdo nadával na Amíky, že neumí postavit nic kloudnýho, co aspoň trochu brzdí a jede, tak musí uznat, že to má grády.

Nakonec bych dal na třetí místo Triumph Rocket 3, kterej je nejen krásnej, ale i prostě a jednoduše dobrej. Vypadá, že je to nemotora, ale dejte mu půl hoďky a získá si vás. Nebudu vás přesvědčovat, že vodit si tohle monstrum je jako jízda na kole. Že bych si ale pokaždé nervózně drbal hlavu, že mám na tom odpoledne zajet na poštu do ucpanýho města, to taky ne. Navíc, tohle je taky dobrá investice, neboť velký motor, to je vždycky lepší než něco malýho uječenýho. Nemá to každej a má to styl. Triumph fakt poslední roky sype jednu dobrou motorku za druhou. Do příštího roku si přeju víc času na točení videí, lepší počasí, málo aut a míň sprostých slov ve videu.

František

Právě dobíhající sezónu hodnotím velice pozitivně, protože jsme ji v redakci všichni prožili ve zdraví a se spoustou skvělých zážitků. Bez zaváhání byl pro mě tím nejsilnějším a nezapomenutelným týden strávený v sedle vlajkové lodi značky Honda, modelu GL1800 Gold Wing Tour. Shrnuto do několika málo slov - naprosto výjimečné svezení s obrovskou porcí pohodlí a luxusu s charismatickým šestiválcem. Velký koráb a polykač dálkových kilometrů navzdory svým velkým rozměrům a velké hmotnosti překvapil nezáludností a univerzálností a právem si získal čestné první místo v mé pomyslné motocyklové garáži.

Na zcela opačném pólu pak stojí stylová a hodně zajímavá Moto Guzzi V9 Bobber, jejíž testík najdete zde. Tahle motorka je totiž receptem na provětrání hlavy a ručím vám za to, že v jejím sedle zaručeně zapomenete na problémy všedních dní. Nádherný vzhled, italský šarm, neskutečné charisma, naprosto pohodový motor a celkově přátelský charakter této motorky mě nenechal dospat před každou další jízdou, jak moc se na ni těšil. A proto si dojela pro letošní druhé místo v mé garáži hned za vlajkovým korábem Hondy.

Své cestovatelské choutky jsem ukojil v sedle motocyklového crossoveru jménem Honda Forza 750. Během týdenního putování po krásách naší země s občasným nakouknutím k našim jižním sousedům se totiž ukázala naprosto skvělá všestrannost tohoto motocyklu. Tato motorka totiž hravě zvládne městský život, stejně tak jako rychlý dálniční polet či couračky po zakroucených horských silničkách. Navzdory svým kompaktním rozměrům nabídne hodně slušný prostor pro život dvoučlenné posádky i s bagáží. Honda Forza 750 je prostě sňatkem z rozumu a člověk v jejím sedle hodně rychle přijde na to, že k životu nepotřebuje nic víc. A právě proto bych si moc přál parkovat ji ve své garáži.

Na druhou stranu ne vždy se všechno zcela povede a pokud mám uvést stroj, který mě o svých kvalitách až tak moc nepřesvědčil, je to Piaggio Beverly S 400. Zasloužil se o to hlavně poněkud mdlý, nevýrazný a ekologií utlumený motor, kterému byste již po kratičkém svezení rozhodně netipli udávaný výkon.

Přiznám se dobrovolně, že nemám rád tu temnější a chladnější část roku, kterou právě procházíme, a proto už netrpělivě vyčkávám nadcházející sezonu. Času na přemýšlení, plánování a snění budu mít ještě dost a dost. Tím spíše, když letošní veletrh EICMA byl z mého pohledu navzdory složitější covidové době neskutečně bohatý na novinky a zajímavé stroje. Výrobci jich nachystali opravdu celou hromadu. Stále větší oblibě se těší lehčí cestovní endura s menším objemem. Jasným důkazem toho je Aprilia Tuareg 660, která vzbudila obrovskou vlnu zájmu a pro mě je horkým kandidátem na nejočekávanější svezení nové sezóny. V mé oblíbené kategorii skútrů také nezůstane v příštím roce kámen na kameni a do světa přijde hodně zajímavých mašinek. Ať už jsou to dobrodružně orientované skútry Honda ADV350 a Piaggio SR GT nebo čínský Zontes 310 M. Hodně do toho šlape také tchajwanské Kymco. Jeho novinkový Xciting 400 S MY 2023 vypadá naprosto skvěle a není moc důvodů nevěřit, že stejně dobře bude i jezdit.

Zajímavých novinkových strojů, které stojí za pozornost, je o hodně více, ale to by bylo na delší povídání. Na závěr ale musím říci, jak opravdu moc mě těší, že i v dnešním světě plným nesmyslných zákazů a nařízení, se stále rodí úžasné nové stroje s krásně brblajícími motory vonícími po benzínu. Všem čtenářům a milovníkům jedné stopy přeji novou sezónu plnou jen a jen skvělých zážitků a hlavně ve zdraví a bez nehod.

Filip

Když se na rok 2021 podívám trochu obecněji, nadchly mě tři úžasné věci a tou první je celkový trend vývoje motorek. Zatímco automobilový trh směřuje ke stále omezenější nabídce, dowsizingu motorů a „shora“ řízeného protlačování elektromodelů a souvisejícímu nárůstu cen, u motorek pořád platí „náš zákazník, náš pán“. Elektrické modely ještě dlouho budou spíš jen zajímavou kuriozitou a renomované značky posílají na trh úžasné modely s plnotučnými velkými motory!

V dnešní době, kdy většina běžných aut jezdí s litrovým tříválcem, tady pro sezónu 2021 máme novinky BMW R18, pro 2022 inovované cesťáky BMW K1600 pro nebo nádherně překoňovaná Ducati Multistrada s dvanáctistovkou V4 naladěnou na 170 koní. Dál je tu netradiční rozšíření segmentu cendur o model H-D Pan America a obrovský úsměv musela na tváři každému milovníku motorek vykouzlit i oživená legenda Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa a podobných příkladů by se našla ještě spousta, třeba technologické oživení v podobě nové Moto Guzzi V100 Mandello! A to ani nezmiňuji pozvolný nástup čínských značek, které pro příští rok představily designově povedené osmistovky... Prostě nabídka se rozšiřuje, konkurence mezi značkami vede k vývoji zajímavých mašin. A my máme z čeho vybírat, brouzdat mezi recenzemi a snít ten krásný sen „tak tuhle nádhernou věc si taky jednou pořídím!“

Jenže ono je taky skvělé, že není nutné čekat na „až jednou“, protože se moc hezky rozrůstá segment dostupných modelů v cenách kolem dvou set tisíc. Tolik povedených mašin, až se na ně srdce směje. V roce 2021 jsme měli v tlapách spoustu nových povedených SUVéček, tedy co to kecám, silničně cestovních endur v objemech 500-700 cm3, které už si nehrajou na terén, ale o to jsou zábavnější a lákají k cestování. Do levnějšího segmentu se zdařile tlačí čínské značky a tam, kde dřív kralovala CB500X, už je najednou pořádný nával.

Kolem dvě stě padesáti už se dá poří­dit řada prověřených velkých motorek, na kterých se dá ve dvou ob­jet celý svět! Pochvala Yamaze, která se nebojí svůj tříválec do MT i Tracerů naladit na pořádnou sílu a poslat to na trh za lákavé peníze. Os­tatní značky musí zareagovat a máme tu charismat­ické Triumphy 660, důkladně inovované CB500, nový Versys 650, prostě spousty motorek pro širokou veřej­nost. Už jsou to plnohodnotné velké mašiny, ale zvládne je každý jezdec s trochou zkušeností a přitom na ně stačí jen šest průměrných platů!

Best of 2021 byla z mého pohledu taky pořádná nálož srovnávacích testů, kterou jsme v redakci realizovali, a to jich ještě spousta čeká na zveřejnění. Spolupráce s profíkama, který už se tímhle typem novinařiny už roky naplno zabývají a mají nasbírané zkušenosti, vyznají se v modelech i technice a perfektně zvládají novinářské „řemeslo“ v textu i ve videu, to je zkrátka požitek z dokonalé souhry. Pánové kolegové, klobouk dolů za Váš erudovaný přístup a obrovské nasazení, kdy je pro nás práce zároveň největším koníčkem! Jasně, výrobci by možná radši viděli testy samostatných modelů, nejlíp samozřejmě hodně vychválený... ;-) Ale právě při přímých srovnávacích testech, kdy si během několika dní vystřídáme několik podobných mašin z různých stájí, nejlíp vyniknou klady a zápory i celkový charakter každé mašiny.

Příklad za všechny je tato čtveřice středních cendur ze silniček kolem Sychrova nebo tahle pětice velkých boxerů ze zatáček pod Ještědem. Dobře udělaný srovnávák je super obsah pro každého motorkáře, který zkoumá určitou kategorii a vybírá novou krásku do garáže, a je skvělé se na tom moci podílet. Někdy mě až zamrzí, že taková spousta práce pro partu jezdců, kameramanů, fotografa, střihače a editora má za výstup podrobný test s několika kapitolami a videem, který ale zazáří na hlavní stránce jen na pár dní. Na druhou stranu mě hřeje na duši vědomí, že velká srovnávací recenze nezmizí někde ve hromadě starých časáků, ale je navždy v databázi a na pár kliknutí si ji otevře každý, kdo vybírá svoji další novou nebo bazarovou motorku.

Lukáš

Z mého pohledu rok 2021 patří rozhodně k těm divočejším, především po stránce všeobecné situace a pandemie, která mě nutila v mnoha směrech opět výrazně improvizovat a hledat tak svoje další skryté limity. V tomto však asi nebudu výjimkou a má to tak v menší či větší míře asi každý z nás. Paradoxně svět motorek to v mém podání ovlivnilo ze všech mých činností asi nejméně a často jsem volil právě motocykly jako „únikovku“, kde svět fungoval alespoň z mého pohledu relativně normálně. Ať už při klasických redakčních testech nebo při delších cestách za dobrodružstvím. Na druhou stranu, co lze dnes už považovat za normální, krize postihla i svět motocyklů. Nabídky nových modelů trápí podobně jako celou řadu dalších odvětví převažující poptávka nad nabídkou. Stejně jako v jiných činnostech, kde vládne aktuálně elektronika, i zde bylo nezřídka patrné, že celé odvětví rovněž bojuje s nedostatkem součástek a dílů, což dokazují u řady značek i dlouhé dodací lhůty eskalované navíc chutí lidí opět nakupovat. Často tak ten, kdo zaváhal, letos už svůj vysněný motocykl nedostal a mohl jej zatím jen sledovat u nás na stránkách a těšit se na sezónu 2022. Doufejme, že bude lépe.

Doba kdy jsem si vystačil s příručním fotoaparátem na cesty a poznámkovým blokem je již nenávratně pryč. Aktuální média a hlavně ty elektronická si žádají své a my tak dnes vyrážíme spíš s příručním zavazadlem a vymýšlíme stále detailněji, jak vám zprostředkovat co nejvíce autentických a detailních informací o všech novinkách. I elektronická média se zkrátka rychle mění a to samozřejmě přináší i nové technické výzvy ve výbavě a spousty nových dovedností a kanálů, které se snažíme neustále vylepšovat. Z mého osobního retrospektivního pohledu člověka, který tráví za novinářskými řídítky více než dvacet let, je zajímavé sledovat v dnešní době spíše dlouhodobější směry, kterými se celé odvětví ubírá. Letos jsem sledoval ze svého pohledu v testech spíše trendy než konkrétní motocykly. V první řadě je to nástup čínských a indických výrobců na scénu, což je koneckonců patrné v celém automotive, a letos se opět vše akcelerovalo. Ačkoliv nové značky z této oblasti vystrkují růžky prozatím v menších objemech a zpravidla na licencovaných léty prověřených konceptech se sázkou na jistotu, jistě není příliš vzdálená doba, kdy budou výrazně konkurovat i velkým zavedeným značkám. Dobrým příkladem může být i letos představená značka Voge, které jsme věnovali i u nás poměrně dost prostoru. Dalším trendem, a dokazuje to i velká série aktuálně představených modelů na podzim, je boom kolem středně velkých univerzálních enduro „SUV“ motocyklů. Možná to je tak trochu reakce na zákaznickou potřebu a snahu opět se odpoutat od stereotypů a vyrazit za dobrodružstvím. Z druhé strany k tomu směřují i nejrůznější restrikce a omezení pro samotné výrobce, kteří se často z jedné třeba sportovnější platformy, která je stála mnoho prostředků ve vývoji, snaží vytěžit maximum, naslouchají daleko více zákazníkům a nabízí na stejném základu více modelů. Myslím, že dobrým příkladem v tomto je aktuální nabídka motocyklů Honda či Aprilia. Tak trochu bych to přirovnal k růstu na přelomu tisíciletí, kdy se masivně objevovaly velké naháče založené na sportovních vzorech. To byla ale ještě trochu jiná doba bez restrikcí a vznikaly někdy až nečekané šílenosti, poháněné navíc touhou o maximální výkon, kde technika kráčela dopředu vysloveně mílovými kroky. Dnes je to spíše o větší rozvaze v nákladech a vytěžení maxima z vynaložené investice, alespoň tak to chápu u velkých výrobců. Dalším aspektem, který je trochu brzdí ve větších experimentech, je i všeobecná nejistota kolem emisních restrikcí a koketování s elektrikou. Ta sice rovněž hledá prozatím svoje místo, ale na poli skútrů, myslím, už dokáže nabídnout zajímavou alternativu. Nicméně i přes všechny proklamace především v automobilech, se jeví vše minimálně v masovějším měřítku spíše jako zelený mokrý sen a boj o energie, který navíc u motocyklů čeká na tu svoji správnou baterii. Nicméně značky jako třeba český Kuberg mají jistě svoje místo pod sluncem. Z druhé strany je třeba ocenit i tradiční výrobce velkých motocyklů, kteří nezapomínají na historii a dokáží navázat i v dnešní složité době na to nejlepší ze své produkce. Dobrým příkladem může být třeba BMW a jejich aktuální nabídka cruiserů. Každopádně Vám přeji vše nejlepší do nového roku 2022 a pokud možno, co nejvíce času bezpečně za řídítky.  

 

Informace o redaktorovi

František Hadt - (Odebírat články autora)
Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Tomáš Procházka - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)