Erik Buell: Dívám se dopředu, ne zpátky

Text: Petr Poduška | Text: Alan Cathcart | Foto: Tom Riles | Zveřejněno: 27.1.2011 | Zobrazeno: 16 291x

Minulý týden v úvodní části rozhovoru Erik Buell vyprávěl o tom, jak se během roku vyrovnal se skutečností, že Harley-Davidson ukončil výrobu motocyklů s jeho příjmením na nádrži. Ve druhé polovině interview šedesátiletý vitální rocker naznačuje, jakým směrem by chtěl vést svoje další kroky.

Kapitoly článku

Eriku, když už vás v podnikání nic neomezuje, co budete dělat? Jaké jsou vaše plány? Budete odpočívat a užívat si?

V žádném případě! Chci pokračovat s výrobou motorek a chci aby to znovu byly silniční motorky. Inovační sportovní motorky. Vím, že budu muset začít pomalu, stejně jako minule, ale myslím že se nám za ta léta existence Buellu podařilo vyvinout strašně moc inovačních řešení, a já v tom chci pokračovat. Nechci, aby mě někdo omezoval v tom, co chci dodávat na trh. Pokud budu spolupracovat s investorem, nebo se stanu partnerem jiné firmy – a jedno z toho je skoro nevyhnutelné – musí to být někdo, kdo hodně rozumí trhu se sportovními motocykly a zákazníkům, které chci oslovit. Musím si dávat velký pozor, aby ta spolupráce fungovala oboustranně. Ještě jsem pořád nepostavil motocykl svých snů – zatím existuje jen v podobě konceptu, který visí na zdi v mojí kanceláři! Mám tolik nápadů a věřím, že naši zákazníci na ně čekají. Spousta rozjetých projektů se zastavila, když Harley ukončil výrobu Buellu. A model B2, který měl být představen v roce 2011, by konečně převedl do reality můj prototyp z roku 1988, který mám stále v garáži – celokapotovaný supersport s palivovou nádrží v rámu a vidlicovým dvouválcem.

Tenkrát jste sestrojil Harley VR1000 Superbike, je to tak?

Ano – takže by se původní koncept podvozku dostal do výroby po 23 letech! Byl to radikální stroj z hlediska designu, ale celou dobu jej vedení Harleye odmítalo. „Nechceme dělat hyperbike, nechceme celokapotovaný stroj" říkali. „Nechceme jít do přímého konfliktu s Japonci. Chceme dělat superbiky pro gentlemany, s odhaleným motorem, vysokým sedlem a vzpřímenou jízdní pozicí. Kapotáž bude jezdce chránit, ale jen trochu.“ Celá situace v H-D začala být pěkně frustrující. Vzdal jsem se našich konceptů a zkoušel navrhovat jiné věci, ale vrcholem bylo, že oni začali rozhodovat, co se bude vyrábět a co ne. Myslím, že jsem do toho také měl co mluvit. Jsem přesvědčen, že bychom byli mnohem úspěšnější, kdybychom přišli s vlastním originálním superbikem na způsob B2 už před lety. Mohli jsme jít do závodů a fungovalo by to, stejně jako když Geoff May jezdí na našem 1190RR v národním mistrovství AMA Superbike, a vede si dobře. OK, ale lidé z Harleye si řekli, že závody jsou jen Erikův koníček – ale já jsem mnohem větší obchodník, než si oni myslí. Účast na závodech je velmi důležitá kvůli vytváření dobré pověsti o vašich motocyklech, které musí svoji kvalitu potvrzovat v přímém srovnání s konkurencí.

Není to stejná filosofie, jakou vyznává Aprilia a Ducati? Zdá se, že jim to funguje.

Přesně tak, a dělají správnou věc. Někdo říká: cože, ty jdeš závodit, i když nečekáš, že bys mohl vyhrát? No, vyhrát přeci může vždycky jenom jeden. Každý rok může vyhrát jenom jedna značka. Kdyby to tak bral tak každý, všichni by odešli, kromě toho, kdo zrovna vyhrál. Jdu do toho s tím, že jednou vyhraju. O tom je celé závodění – kromě toho, že funguje jako vývojová základna pro naše nové výrobky.

Poslední epizoda skončila u 1125R, teď máte stejný motor ve verzi 1190 ccm. Vyvinuli ho v Rotaxu, nebo ve vaší firmě?
Vyvinuli jsme ho sami.

Je pravda, že když se Harley-Davidson rozhodl zavřít divizi Buell, oslovila jej firma Bombardier a chtěla koupit kompletní práva na výrobu motocyklu 1125R?

Nevím přesně, o čem všem se vyjednávalo; měli jsme moc práce s rozjezdem firmy Buell Racing. Někteří lidé si mysleli, že značka Buell má velkou hodnotu, ale nakonec se nic neprodalo. Ale to už je pryč, takže o tom nechci mluvit.

Buell 1125R má dokonale fungující motor, který momentálně není využitý v žádném motocyklu. Jednal jste s firmou Bombardier za společnost Erik Buell Racing o možném využití tohoto motoru ve vašem novém silničním motocyklu?
Jednali jsme o tom, že bychom od nich v budoucnu, až se trochu pohneme vpřed, odebírali motory nebo jejich části.

Takže na toto téma skutečně probíhají jednání s firmou Bombardier?

Ano, a Bombardier je mimochodem skvělá firma, i její divize Rotax. U Bombardieru jsou skutečně příjemní lidé, se kterými rád spolupracuji. Je to velice inovační společnost.

Když v budoucnu nemůžete používat na svých výrobcích značku Buell, mohl byste používat značku CanAm, staré označení motocyklů Bombardier?

Ne, jedině v případě, že by vlastnili naší firmu. Nepronajmou nám značku, abychom ji mohli sami používat.

Použil byste do příštího sportovního motocyklu nejraději motor 1125R?

Ano, ten motor se mi moc líbí, hlavně ze závodního hlediska. Je neuvěřitelně spolehlivý a odolný – kliková skříň, kliková hřídel a podobně – je opravdu šokující, kolik toho vydrží. Můžete najezdit tisíce mil na závodech, a pořád vypadají jako nové. Nemusíte se bát, že se pod větším zatížením ohnou ventily nebo rozhodí časování nebo praskne skříň, jako u jiných konstrukcí. Rotax skutečně umí dělat motory.

Čím se v současné zabývá firma Erik Buell Racing, co prodáváte?

V současné době máme deset zaměstnanců na plný úvazek a dva na částečný, téměř všichni jsou z původní skupiny Buell. Nabízíme čtyři základní modely, od hobby okruhovek za 7 500 dolarů až po superbike 1190RR za 44 900 dolarů (rozhovor proběhl v prosinci roku 2010). Po roce 2010 už nemůžeme prodávat kompletní motocykly, ale můžeme dodávat náhradní díly, protože mám veškeré nástroje, potřebné na výrobu závodních dílů. Když k nám někdo přiveze 1125R, my mu ho dokážeme předělat na RR.

Vidíte ve vaší ideální budoucnosti také pokračování práce na vývoji prototypu Barracuda B2, a následné uvedení hotového modelu na trh?

Víte, nemohu vyrábět přesně ten samý motocykl, protože je vlastnictvím firmy Harley-Davidson. Ale stejně jako Ducati udělala 90° vidlicový dvouválec, a Honda udělala 90° vidlicový dvouválec, mohu sestrojit podobný motocykl jako B2, ale s mým vlastním rukopisem a novými nápady. Podobným způsobem budeme pracovat na všech nových designech, tak aby nekolidovaly s ochranou duševního vlastnictví firem Buell a Harley. Na tom právě teď pracujeme a zároveň hledáme finance, které nám to celé umožní zrealizovat.

Když nemůžete používat značku Buell, pod jakým označením budete prodávat vaše další motocykly?

Myslím, že zatím budeme používat logo EBR – ale nemusí to nutně být samé silniční motocykly. Protože jak jsem řekl, chci dělat víc věcí a jednou z nich jsou terénní motorky. Mám jich plnou garáž a jednou jsme zkoušeli udělat terénní Buell, ale nakonec k tomu nedošlo. Také mě lákají vozidla na alternativní pohon. Vždycky jsem měl nepřetržitý přísun nápadů na nejrůznější koncepty. Veškeré inovační prvky, které jsem uplatnil na různých modelech Buell, to je jen malý zlomek toho, co jsem chtěl udělat.

Co potřebujete k tomu, aby jste mohl vyvíjet a vyrábět motocykly EBR? Hledáte investory a co jim nabízíte?

Nemohu ještě detailně jednat o financích, protože neproběhly všechny potřebné formality a nemohu při hledání investorů předložit potřebné dokumenty. Nicméně pracujeme na tom, a vypadá to, že v první fázi nejspíš vyřešíme finance prodejem akcií malé skupině soukromých investorů. Ale kdybychom našli nějakého jiného výrobce, který už působí v oboru a mysleli bychom si, že spolupráce s ním by fungovala, také by to bylo řešení. Ale nechci dělat žádné veřejné nabídky, nebo akce typu Excelsior-Henderson. Nemám milión dolarů na příslušnou administrativu, ani potřebné know-how.
Mám ale pronajatou tuto část budovy, která nikdy nepatřila Harleyi, a v regionu jsou také kvalifikované pracovní síly. Mnoho bývalých zaměstnanců ještě nemá novou práci. Máme k dispozici lidi, kteří vědí, jak se dělají sportovní motocykly. Stávající distributoři značky Buell po celém světě netrpělivě čekají na další výrobky, stejně jako dealeři, kteří při prodeji našich strojů vždy odváděli skvělou práci.

Kdyby mezitím přišel jiný výrobce a požádal vás, abyste šel zatím pracovat pro něj, udělal byste to?

Možná. Když najdu jinou společnost, která už je v oboru zavedená, a budu si myslet, že by to mohlo opravdu dobře fungovat, určitě s nimi budu jednat. Opravdu bych chtěl mít jistotu, že mě tam nechají dělat inovační věci, které chci dělat. Tím neříkám, že Harley-Davidson je špatná firma, protože jsem rád, že investovali do něčeho, čemu jsem věřil. Ale časy se změnily.

Zmínil jste vozidla s alternativním pohonem. Chtěl byste vyvíjet i třeba elektrické motocykly?

Určitě ano! Není to otázka příštích týdnů, ale přemýšlím o tom už mnoho let a je to něco, o čem se u Harley-Davidson vůbec nemluvilo, a co bych rozhodně nemohl dělat v jejich divizi Buell. Ale už dobrých patnáct let to nosím v hlavě. Nemám totiž vůbec rád hluk – samozřejmě, že na závodní trať hluk motorů patří, a je to jedna z věcí, kvůli kterým na ně chodím, ale něco jiného je jízda po ulici nebo v lese. Nechci nikoho otravovat rámusem, nesnáším jízdu na hlučném stroji a nesnáším jízdu za ním. Rád jen jezdím rychle, a čím víc u toho dělám rámus, tím méně mě to baví. Elektrické motocykly jsou skvělé v tom, že můžete jet po lese, aniž byste kohokoli rušili. Podívejte se na moje terénní motorky – mají o výfuk navíc, aby byly tišší.

Uběhl rok od pádu značky Buell. Cítíte se o něco lépe než tehdy?

Nejsem vůči firmě Harley-Davidson ani trochu zatrpklý. Nejsem zničený z toho, že moje jméno už nemůže být na motocyklech, které vyrábím. Tak to prostě je. Dívám se dopředu, ne zpátky. Mám ale velké starosti o zákazníky Buellu, o lidi kteří si koupili naše stroje a teď si možná říkají:„Udělal jsem chybu? Budu moci pořád jezdit na svojí motorce?“ Chci, aby cítili podporu. Velmi těžko se také smiřuji se ztrátami zaměstnání, které znamenaly ztrátu nadějí pro mnoho lidí. Spousta našich lidí našla bohudík jinou práci v jiném oboru, ale pořád jim chybí jejich milovaná práce, kterou ztratili. Lidé mi pořád volají a říkají, jak rádi by se vrátili.