journeyman_brezen




Multistrada V4, Monster a další novinky Ducati naživo. Jaké jsou?

Atraktivní novinky pro příští sezónu představila italská Ducati. Kompletně nová Multistrada se superbikovým motorem V4 a zbrusu nový Monster vzbudily při svém představení hodně vášní, které v podstatě neustávají ani teď. Jaké emoce ale budí tyhle novinky tváří v tvář? Prozkoumali jsme je naživo a nenechali ladem ani další novinky boloňského výrobce.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Udržet si profesionální odstup a nadhled, to pro mě u téhle značky není úplně jednoduché. Dvojnásob to platí u nahaté legendy, protože doma mám dnes už 15 let starého klasického Monstera. Nečekejte ale, že bych byl nějaký zaslepený fanatický fanda, který křičí, jak je všechno skvělé a nejlepší. Naopak, patřím spíš k těm konzervativnějším a i z toho důvodu se od nějakého výroku líbí/nelíbí zkusím oprostit. Pokrok člověk nezastaví, a pokud z Monstera zmizel trubkový rám výměnou za 18 kilogramovou úsporu oproti předchozí verzi 821, tak to beru. Lehkost, jednoduchost a geny v superbiku, to přece k Monsterovi patří odjakživa. Tady máme 183 kilogramů lehkou motorku připravenou k jízdě, k tomu jen motor a pár dílů podvozku, který vychází z Panigale V4. Motor je tu starý známý dvouválec z Hypermotardu nebo Multistrady 950, v tomhle případě vyladěný na 111 koní a 93 newtonmetrů. No, tohle prostě pojede dobře a při čtení prezentace se mi na novinku dokonce regulérně začínají sbíhat sliny.

Hodně příjemně působí motorka i při běžném osahání. Vážně lehoučká, s nízkým těžištěm a příjemně nízkým vpředu úzkým sedlem. S tímhle by neměli mít problém ani menší jedinci a pohodlný je i celkový ergonomický trojúhelník. Vůbec ho nemůžeme srovnávat s originálem, ale i oproti předchůdci je tu výrazný rozdíl. U předchozí 821 a dalších příšer jste měli dojem, že sedíte skoro až na krku řízení a před sebou už nic nemáte. Tady sedíte mnohem víc v motorce, řídítka jsou blíž a výš, vlastně celý krk řízení je pocitově dost vysoko, za ním máte navíc dost vysokou úzkou nádrž. Posez je tak docela podobný například Dukovi 790/890, ostatně jako celková silueta při bočním pohledu. Ale já to prostě říct musím. Je to sice líbivá motorka, ale z Monstera se po těch skoro 30 letech nějak vytratila originalita a takové to nehmatatelné kouzlo, které říká, že tu je něco extra. Dvojnásob to vyplyne najevo v téhle tmavé nevýrazné barvě. Snad to v červené bude lepší, ale to množství černých plastů od pasu dolů bez výrazného rámu z trubek….

No nic. Z plastu, lépe řečeno ze speciálního polymeru, je taky nová podsedlovka, pod ní je hodně zajímavá oboustranná kyvka, ze které lehkost křičí na všechny strany a hodně se mi líbí přední světlo s originálním LED kroužkem denního svícení. Tady je jen škoda, že jsme měli na showroomu jenom kus běžně určený k pózování na výstavách, tedy nefunkční, a světlo s blinkry si nerozsvítili. Moc to nevadí u přístrojovky, která je stejná jako u dalších modelů se stejným motorem Testastretta 11° a nedá se proti ní říct vlastně nic špatného. Hanit nemůžu ani moderní elektroniku, ve které je Ducati na špičce a Monstera neochudila o nic ze svého repertoáru, ve kterém je v základní výbavě i oboustranný quickshifter. Ten krom jiných věcí naznačuje, že Monster bude mít také sportovní apetit. Ještě aby ne, u Ducati, jen aby k tomu měl správně naladěný podvozek, který je tady nenastavitelný. Přední obrácená vidlice kompletně, na zadní centrální jednotce si aspoň naladíte předpětí. A jestli si myslíte, že tu jako u dalších strojů bude verze S, pletete se. Připlatit si můžete jen za Monstera + vybaveného navíc předním štítkem a zadní krovkou. Ten vychází na necelých 305 000 korun, základní Monster se těsně vejde pod tři sta a první prodejní kousky by se v České republice měly objevit během tohoto měsíce.

Naopak Multistrady V4 už jsou v Čechách poměrně běžné a je po nich hlad. Všichni jsou zvědaví, jak se bude chovat čtyřválcové véčko v cestovním enduru. Nedivím se. Nový motor, nová konstrukce podvozku s jinou geometrií a ergonomií, nový vzhled, nové příplatkové balíčky, tady je hodně co poznávat. Naživo na mě působí velká Multistrada podobně jako Monster – pěkná motorka, ale trošku bez charakteru. Teda abych to opravil, platí to hlavně pro verzi bez radaru. Plně „naložené“ Multici radarová bradavička úplně nelichotí. Až trochu podezírám designéry z toho, že chtějí, aby majitel dával ostentativně najevo, že tuhle technologii na motorce má. Jinak tu ale máme aspoň velké lakované plochy kapot a dobře vypadají také boční nerezové panely nebo hořčíková víka motoru. Tohle už je něco extra, ale i tady oproti předchůdci přibylo víc obyčejného nelakovaného plastu.

O výbavě vlajkové lodi a jejích technických "špecích" se nebudu rozepisovat, tu už jsme podrobně přinesli v úvodním představení. Jenom pochválím, že ani základní Multistrada V4 není ochuzená o barevný TFT s konektivitou, ale ten větší displej u verze S je rozhodně přínos. Hlavně protože dokáže zrcadlit navigaci Sigic, celkové zobrazení vypadá parádně a navíc je přehlednější. Díky jeho velikosti se povedlo hned na úvodní stránku dostat rolovací menu snadno ovladatelné joystickem na novém levém ovladači, který je také podsvícený. Šikovná je i schránka na nádrži, kam se vejde spárovaný mobilní telefon a v případě potřeby je tu připravená i USB zásuvka. Chválit můžu taky ještě jednodušší ovládání větrného štítku. Dřív jste museli páčku zmáčknout, teď na ní stačí zatlačit nebo za ni jen zatáhnout. Až si říkám, jestli už to není moc a nebude se to v praxi ze sedla špatně „dávkovat“.

Ze sedla, ze kterého je pohled na svět úplně jiný než dřív. Předtím motorku zhoupnete ze stojánku, přitom se ani s natankovanými 240 kilogramy nebudete extra prát. Teda když budete mít cca 175 centimetrů, ani s nižší polohou sedla nedosáhnete oběma celýma nohama na zem, ale je fajn, že už takhle na stojánku nejde o nijak extra těžkou kozu. To v Ducati umí už roky. Potom se k vám ale dostane úplně jiný dojem. Zase se sedí o dost víc v motorce, před vámi je vážně hodně motorky s tak trošku zvláštně tvarovanými řídítky směrem k řidiči, každopádně takhle v sedle je jejich šířka i úchop v pořádku. Pozice je oproti předchůdci zase uvolněnější, ruce jsou blíž k tělu, které je úplně vzpřímené, a nohy jsou pokrčené tak akorát. Já jsem na palubě měl prostoru hromadu, ale nevím jak urostlejší jedinci, protože sedlo úplně extra dlouhé není. Každopádně kdyby pro vás byla jízdní pozice už neúnosná, dá se snadno změnit jízdní pozice změnou výšky sedel. Ano sedel, protože aby vše zaklaplo, je potřeba změnit výšku i pro spolujezdce. U něj je to opravdu triviální a jednoduché je to i u řidiče, stačí zastrčit do vyšších dírek. Jen pro zacvaknutí plastových bajonetů to chce trochu grif.

Na showroomu jsme měli možnost obhlédnout hned dvě výbavové verze. Základní Multistradu V4 S, což i tak znamená semiaktivní podvozek, bezklíčové zapalování nebo větší přístrojovku a vedle ní červenou Multistradu V4 S Full, tedy Multici v plné palbě. Akrapovič je krásně zpracovaný, stejně jako přední karbonový blatník, o radaru v přední části už jsem psal, adaptivní tempomat a hlídání mrtvého úhlu v zrcátkách si vyzkoušíme až naživo, ale ohodnotit už teď se dají aspoň kufry. Ty jsou tak nějak adekvátní k italské motorce začínající v „neeskové“ verzi na 462 269 korunách. Do pravého dáte kvůli výfuku dvoje žabky, plavky a možná osušky, do levého něco nezbytného na převlečení a zbytek řeší karta v peněžence. Součástí cestovního balíčku, a plně vybavené Multice samozřejmě také, jsou i vyhřívaná sedla, kde se mi na první pohled líbí samostatné ovládání vyhřívání pro spolujezdce. Ale teď když nad tím přemýšlím, jak to bude člověk mačkat za jízdy? To doufáme, prověříme už brzy, stejně jako všech 170 koní véčkového čtyřválce a jejich vychování.

Zbylé novinky už jsou jen takové rychlé letem světem, protože na nich zase tak moc nic zásadního není. Scrambler Night Shift je nová verze osmistovky kombinující končící verze Cafe Racer a Full Throttle a nedá se k němu napsat nic jiného, než že je krásný.

Podobné tóny se vyloženě hodí k drsňáckému XDiavelu v nové verzi Black Star. Všechny verze mají osm koní k dobru a tahle nejvyšší k lepším podvozkovým komponentům eska přidává ještě kovaná kola a dvoubarevné lakování. Nutno říct, že z toho testosteron stříká na všechny strany, ani nemusí běžet motor.

Ani poslední novinka není technicky nijak zásadně nová, ale mně osobně dělá velkou radost. SuperSport dostal kompletně nové kapoty a styl vycházející z Panigale mu strašně prospěl. Vcelku rozumná kapotovaná sportovní Ducati na každý den už vypadá krásně a snad i díky tomu si jí začnou lidé víc vážit. Barevný TFT displej s možností konektivity a dokonalejší elektronika je už jen příjemným bonusem.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 6 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
jardusking přispěl 5 Kč
Zdenek54 přispěl 15 Kč
poky68 přispěl 15 Kč
sejrac přispěl 5 Kč
NP přispěl 5 Kč
IvanDvoutakťák přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist