Zmrzliny a šmouhy, aneb fotíme motorky

Focení na jakékoliv úrovni přináší fotografovi kromě uspokojení z výsledku i možnost vracet se přes své snímky do historie a vzpomínat. Je to vlastně samotná podstata focení – něco zachytit. Otázkou ale zůstává, jak moc dobře a zda se na takové fotky bude dívat jen „zaujatý“, nebo řekněme vyfocenou událostí seznámený fotograf, či někdo další.

Zmrzliny a šmouhy, aneb fotíme motorky

Kapitoly článku

V dnešní době, kdy směr udávají digitální technologie a jednotliví výrobci se předhání v kvalitě a funkcích je focení dostupné opravdu všem. Fotit umí i mobilní telefony (… nebo si z foťáků můžeme i zavolat? Opravdu již nevím...), na výběr jsou kompaktní přístroje, stejně jako polo- či plně profesionální „železo“. Pojďme si v kostce říci vše, co by nás mohlo kolem focení motorek zajímat.

S čím a jak?

Problematika „s jakým přístrojem vůbec fotit“ stojí na dvou základních stavebních kamenech. Jsou jimi finance a proti nim zkušenosti a dovednosti budoucího kupce foťáku. Je ale dobré si nalít rovnou čistého vína: zkušenosti v oblasti focení zasahují do nákupu u fotoamatéra naprosto minimálně, naproti tomu u profíka zase pro změnu dost zásadně mluví finance. Může se tak stát, že si tentýž model koupí oba. A pokud se jedná o digitální zrcadlovku, musím jen souhlasně přikývnout. DSLR, nebo-li digitální zrcadlovka, je opravdu tím nejlepším, čím se na focení motorek můžete vydat, ale věřte, že také tím nejdražším.

Všeobecně by se fotografování motocyklů dalo shrnout následovně:
Mobilní telefon s foťákem
Záleží na modelu a kvalitě čipu, ale berme, že průměrný lepší MT disponuje 2-3 Mpx čipem. To na jednu stranu láká poměrně slušným rozlišením, ale berme v potaz, jakou optikou telefon disponuje. Na fotografie v pohybu zapomeňte, v dobrých světelných podmínkách se dá udělat docela zajímavá statická fotka, ale 90% těchto snímků stejně zůstane na paměťově kartičce telefonu.

Digitální kompakt
Můžeme mu říkat také fotící přívěšek. Na rozdíl od prvních zástupců této kategorie, můžeme dnes opravdu tvrdit, že jsou kompaktní. Dnes prodávaní zástupci mají s přehledem i 10Mpx čip, velký displej, hromadu funkcí, ale víceméně slabší optiku a nehodí se příliš na focení pohybu. U statických fotek můžete dosáhnout skvělých výsledků, ovšem ideálně za dostatku světla. Interní blesky jsou slabé a do kvality výsledné fotografie bude velmi hlasitě hovořit (ne)schopnost čipů vyrovnat se s malou intenzitou světla – fotky budou hodně šumět! Na druhou stranu ale zejména motorkáři s hodně cestovatelským duchem se vydají právě touto cestou – jednak kvůli financím a zejména pro dobrou skladnost.

Elektronická (falešná) zrcadlovka EVF
Zde už jsme sice v trochu dražší kategorii, ale o to více možností máme. Pořád jsme ale limitování rozsahem objektivu, který už ale může být zoomován ručně. To je samozřejmě vhodnější pro fotky motorek v pohybu. Kvalita fotek ale nemusí být pořád taková, abychom mohli tisknout velké fotky, ale když se zadaří...


Digitální zrcadlovka DSLR
Nemusíme nutně hovořit o částce 100 000 Kč za koupi těla. V bazarech můžete nalézt i za cenu kolem 10-15 000, a to včetně minimálně základového objektivu. Zde je hned několik výhod – tyto přístroje jsou nejrychlejší, lezou z nich velké a kvalitní fotky a můžete měnit objektivy. Těmito foťáky vyfotíte opravdu cokoliv, motorkářům po „vlastní ose“ však hraje v neprospěch velikost a váha. Ale co bychom neudělali pro opravdu pěknou fotku, že?

Vybíráme DSLR

Budu brát v úvahu, že chceme opravdu dobré fotky a že se vydáme nakoupit digitální zrcadlovku. Na tomto trhu je mnoho značek (Canon, Nikon, Olympus atd.), přičemž každá z nich nabízí opravdu neuvěřitelné množství modelů. Nejlevnější z těchto přístrojů jsou brány co by „materiál“ pro náročné amatéry. Mezi první takové přístroje patřily Canon EOS 300 D a Nikon D70, které se vůbec jako první DSLR dostaly cenově na takovou hladinu, aby o nich byl ochotný přemýšlet člověk, který se focením neživí.
V dnešní době máme k dispozici tolik modelů a v tak rozmanitých cenových hladinách, že si musí vybrat opravdu každý. V těle samotném však celý úspěch netkví, byť samozřejmě obsahuje čip o určité velikosti, procesor určité rychlosti a všelijaké život usnadňující funkce. Rozdíl je v objektivech, a to dost podstatný. Mohl bych to shrnout, že pokud budete mít hyperdrahé tělo s ultra-obrovským rozlišením čipu a nasadíte na něj objektiv za čtyři tisíce korun, vaše fotky (krom toho, že jeden JPEG v plném rozlišení zabere šílenéb místo na kartičce/disku) budou možná vypadat hůře, než z mnohem levnějšího a pravděpodobně i na funkce, rychlost a velikost čipu horšího těla s profesionálním objektivem.
Při výběru objektivu je nutné dbát na několik důležitých věcí, a to: bajonet, rozsah a světelnost. Jsou to zdánlivě tři jednoduchá slova, ale rozdíly jsou obrovské.

Bajonet - Jedná se o nasazovací mechanismus, který se liší od značky i od modelu. Je proto dobré vybírat tělo tak, abychom nebyli omezeni na čtyři velmi drahé objektivy, když konkurence může mít řadu o desítkách ne-li stovkách pasujících objektivů. (Samozřejmě je jasné, že bajonety např. Nikonu a Canonu jsou odlišné.)

Rozsah - V době, kdy jsem ještě nefotil, pro mne bylo naprosto nepochopitelné, jak fotograf pozná, jakým objektivem fotit. A zde je ten důvod – rozsah. Objektivy totiž můžeme rozdělit na dva základní druhy – s pevným ohniskem a s proměnlivým ohniskem. Všeobecně se dá říci, že pevné ohnisko má méně segmentů na poruchu a lepší kresbu. S proměnlivým ohniskem  a možností přiblížení či oddálení obrazu se ale tolik nenachodíte a když si trochu (víc) připlatíte, získáte i podobně dobrou, ne-li stejnou kresbu.

Světelnost - V praxi se setkáte s rozsahem od 1.4 do 6.3, přičemž s objektivy se světelnosti od 4.5 výš, toho při pohybu mnoho (a už vůbec ne rychle) nezaostříte.

Zápis takového objektivu pak může vypadat např.:
EF 50/1.4 II – Objektiv od Canonu, bajonet EF, ohnisko pevné 50mm, světelnost 1.4 (tzv. plná díra) a II na konci znamená verzi objektivu.
EF 70-200/4 L  USM – Objektiv od Canonu, bajonet EF, ohnisko 70-200 mm, světelnost 4 v plném rozsahu, L je profesionální řada, USM ultrazvukový motorek zaostřování, je velmi tichý a rychlý.


Jen s tímto popisem ale nakupovat nechoďte. Vždy je dobré se poradit s odborníkem (případně s prodavačem, pokud má páru o tom, co hodláte fotit).

Co se s čím fotí?

Fotograf profík s sebou vždy ponese téměř všechno, druhé tělo nevyjímaje, ale pokud se zaměříme na objektivy, vždy se bude snažit mít co největší rozsah. Ideálně třeba 16-300 mm. Samozřejmě ve více objektivech. Zde to je dáno pořizovací cenou, která může několikanásobně převýšit hodnotu samotného těla (ať je sebelepší). Jako rozumné minimum považuji alespoň setový základový objektiv, který bývá v rozsahu 18-50(55) mm (s takovým objektivem se fotí na krátké vzdálenosti, v interiérech apod.) a nějaké delší sklo, například 24-105, 55-200, 70-200, 70-300. Objektivy s rozsahem od 70/100 mm již nazýváme teleobjektivy a v případě focení motorek v pohybu se z nich dřív nebo později stanou vaši oblíbenci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist