Trpasličí manuál: když je motorka příliš vysoká

„Až vyrosteš, taky budeš mít svoji motorku.“ A najednou vám je třeba čtyřicet a pozvolna vám začne docházet, že už asi nevyrostete. Ale vy přece jezdit chcete, i kdybyste s sebou měli vozit příruční žebřík. Máte asi tři možnosti. Tou první je sebrat odvahu. Tou druhou je sebrat odvahu a tou třetí, no co vám budu povídat, sebrat odvahu!

Trpasličí manuál: když je motorka příliš vysoká
Nejhorší chyba, které se můžete dopustit, je vybírat stroj čistě podle výšky sedla. Můžete se tak připravit o spoustu motorek, které by pro vás byly daleko vhodnější. Vy si totiž třeba vyberete nejnižší sedlo, ale pak zjistíte, že je příšerně široké a dosáhnete daleko hůř než z vyššího a užšího. Nebo si vyberete takové, ze kterého dosáhnete relativně dobře na zem, ale v momentě, kdy se natáhnete po řídítkách, budete ležet rozpláclí na nádrži jak tuleň v důchodu. Vybírat motorku čistě podle jednoho parametru je zkrátka hloupost.

Celkově byste měli zohlednit nejen výšku sedla, ale i hmotnost, těžiště, posed, a to vše vzhledem ke svým proporcím. A ještě lépe byste nejdřív na tohle všechno měli zapomenout a jednoduše se poohlédnout po tom, co vás zaujme. Když si kupujete oblečení, taky se nejdřív díváte po tom, co se vám líbí, a až potom řešíte, jestli mají vaši velikost. Nekoupíte si přece růžové trenky s fialovým dinosaurem a kytičkami, jen protože vám zrovna sedl střih.
A teď přijde teprve ta pravá zábava, když si vyberete stroj, který je vám trošku velký. Jistě prohledáte celý internet, abyste našli návod, jak snížit motorku. Takových jsou snad stovky a každý tvrdí něco jiného. Někde vám napíší, že nesmíte měnit nic ani o milimetr, jinde vám poví, že mají sedlo snížené o deset centimetrů a chování motorky se nezměnilo. Pak jste z toho nešťastní, a tak se zeptáte někoho, kdo má kamaráda, který má bratrance, jehož syn má manželku, která se zná s holkou, co jela na snížené motorce v autoškole. A tak jste zase na začátku.

Začne sezóna a vy stále s nejistotou chodíte kolem té vysoké obludy. Úplně vidíte ty katastrofické scénáře: při zastavení na semaforu neudržíte balanc, zablokujete oba dva pruhy, nebudete moct zvednout motorku a nakonec vás přejede traktor. Anebo to uděláte jinak, pochopíte, že k jízdě nohy na zemi nepotřebujete a při zastavování existuje celá řada fíglů.


Balancujete na špičkách?

Ano? Tak pokud netrénujete na konkurz do cirkusu, tak toho zanechte. Zpočátku se sice zastavování na špičky může zdát jistější než nějaké vysedávání, ale časem přijdete na spoustu nepraktických a nepříjemných věcí ohledně tohoto zlozvyku. Pokud si stále klepete na čelo, představte si pár situací.
  1. Stojíte na špičkách, zastavíte v prudkém kopci, pro rozjezd se vám nejlépe použije zadní brzda. Tu ale jen tak bezpečně nesešlápnete s jednou špičkou na zemi. „Tak spadnu, to je toho,“ řeknete si, ale teď si tu situaci představte v alpském průsmyku bez svodidel.
  2. Pokojně si jedete a najednou se octnete na křižovatce, kde musíte dát přednost. Problém je, že na hlavní vede nepřehledná prudká cesta nahoru s příšerným sklonem doleva. Možná se vám podaří dát pravou špičku na zem, ale stačí špatný pohyb a letíte doleva. Motorka se vám bude do kopce zvedat fakt blbě.
  3. Rozhodnete se vyjet si kousek do lesa, kde nikdy nemáte stejnou vzdálenost obou nohou k povrchu země. Dřív nebo později vám prostě balancování na špičkách nebude stačit a sesunete se k zemi. V takové situaci na vás klidně může spadnout sama motorka, a tak vás v lepším případě sežere medvěd. V tom horším se zalíbíte statnému jelenovi.
A to ještě nemluvím o těch bolavých nohách při neustálém stání na špičkách. A jaké je řešení? Vykašlat se na to a nejezdit? Žádná motorka není příliš vysoká, pokud z ní dokážete vysednout na jednu nohu a tou druhou dosáhnete na stupačku. Jasně, nemusí se to zdát třikrát pohodlné a jisté, ale jde o trénink. Pokud jste si zvykli na balancování na špičkách, asi z toho nebudete dvakrát nadšení. Při vysednutí se totiž dostanete tak nějak mimo motorku a může vám připadat, že to takhle ani náhodou nebude fungovat.
Opět je to ovšem o překonání strachu. Za nic nemůže výška ani hmotnost motorky – vše má v rukou a hlavně v hlavě jezdec. Když si řeknete, že to nemůžete zvládnout, tak to opravdu nezvládnete. Pokud jste si hodně nejistí a nechcete trénovat rovnou v provozu, najděte si nějaké místo, kde vás nebude nic rušit, a trénujte různé přenášení váhy na tu kterou část těla. Když zrovna nestojíte na rovném povrchu a bojíte se převážení, vytočte trochu řídítka na opačnou stranu. Pokud vám to ještě nedodá úplnou jistotu, zkuste na té samé straně, kam máte vytočená řídítka, posunout chodidlo na stupačce směrem „od motorky“ a stupačku zatížit víceméně jenom patou.
Zpět k našim problémům – jak vyřešíte situaci číslo jedna? Jednoduše si necháte zařazenou jedničku, pochopitelně budete držet spojku, na zemi necháte levou nohu a pravá bude na zadní brzdě. Takto se naprosto bez problému a bezpečně rozjedete do jakéhokoliv kopce. Je to mnohem lepší než se snažit udržet těžkou motorku na špičkách. Ti zdatnější se sice mohou rozjet jen pomocí přední brzdy, ale ta zadní je v těchto případech dobrý pomocník, nehledě na to, že menší lidé často nemají tak dlouhé prsty, aby dosáhli zároveň na brzdu a plyn. Pokud se do toho přidá situace číslo dvě, kdy se vám silnice sklápí na jednu stranu, je nejbezpečnější zastavit na tu nohu, která je blíž zemi, a nebát se na tu stranu podle potřeby naklonit i motorku. Pokud to zrovna vyjde tak, že nebudete k rozjezdu moct použít ani zadní ani přední brzdu, zkuste si pomoct spojkou v záběru.
Problém je, když z nějakého důvodu musíte v této situaci couvat. Couvání z kopce na špičkách má téměř vždy jistý konec – pád. Bohužel ani na té jedné noze toho moc nevykouzlíte, ovládání motorky je značně ztížené. Týká se to i celkové manipulace na místě, když se někam chcete posunout v sedle. Na špičkách pro to nebudete mít dost síly a odrážet se na jedné noze jako na koloběžce taky není úplně praktické. Pokud máte čas, je nejjednodušší sesednout a motorku na požadované místo odtlačit.

Jestli si stále budete připadat tak nějak viklavě a nejistě jako já po pár pivech, investujte do bot. Ne, nemám tím na mysli, že si máte udělat radost novými moderními botami, a tím zlepšit sebevědomí. Nicméně pokud nedosáhnete úplně skvěle na zem, jsou pevné boty dvakrát tak důležité. Zpevní vám kotník a nedovolí vám se tolik nejistě viklat. Krom toho pokud stále máte zlozvyk zastavovat na špičky, tak vám pevné boty také pomohou – je totiž možné, že pak na ty špičky už nedosáhnete vůbec. A co si pod takovými botami představit? V žádném případě to nemusí být žádné lyžáky, ale zkrátka obyčejné boty s chrániči, které se hodí k vašemu typu motorky. Netýká se to ovšem jenom bot, logicky čím pohodlněji a jistěji se budete cítit ve vaší výbavě, tím vám to půjde lépe. Takové rukavice, ve kterých máte dobrý cit v rukou, taky udělají hodně.
A ačkoliv to tak může vypadat, být malé postavy ještě neznamená mít jenom nevýhody. Jakmile se totiž naučíte ovládat motorku jen tímto způsobem, budete jí rozumět daleko více než někdo, kdo má sice obě nohy na zemi, ale pere se s ní. Krom toho jsou tu další výhody jako třeba to, že vás daleko později bude bolet tělo, než někoho vyššího – máte více místa a pohodlí, nemáte tak pokrčené nohy a pokud vám zrovna příroda nevykompenzovala tu malou výšku do šířky, tak vám to dost možná i rychleji pojede. Snadněji rovněž zalehnete ve vyšších rychlostech a horších povětrnostních podmínkách.

Většina lidí má ale stejně problém se samotným zastavováním než následovným stáním na místě. Vidět zdálky křižovatku a třást se „jak já tam proboha zastavím“ není ten pravý způsob. Ovšem něco na tom je. Tedy ne na tom strachu, ale o tom předvídání a plánování. Nikdo sice netvrdí, že si máte před vyjížďkou naplánovat přesně, kde budete stavět, ale když se budete blížit k místu zastavení, zkuste si uvědomit, jak to asi půjde nejlépe. Necháte si zařazenou jedničku nebo tam dáte neutrál? Zastavíte tedy na levou nebo na pravou nohu? Jsou tam vyjeté koleje? Je silnice nějak nakloněná? Budete potřebovat zadní brzdu? A tak dále. To se vám samozřejmě bude honit hlavou jen zpočátku, časem budete takové věci dělat naprosto automaticky, aniž byste o tom jakkoliv přemýšleli. Ze začátku ale není drobné plánování na škodu.
Drtivá většina textu se zatím pochopitelně týkala strojů pro silniční provoz. V případě endura a motokrosu je to trochu jinak. Co se týče motokrosu, tam asi můžete být libovolně vysocí, vlastně vysoká postava je tu paradoxně spíše na obtíž. Spousta motokrosařů nedosáhne na zem ani na jednu špičku a přesto jezdí, tady totiž nepotřebujete zastavovat, snad leda že byste z té výšky měli závratě. U endura je to trochu diskutabilní, při těžkých pasážích je občas dobré si „šlápnout“, ale že by vás malá výška od endura úplně odstřihla, to je nesmysl. Jen prostě budete muset být trošku zdatnější.
Problém taky nastává u strojů s nakopávačkou. Navíc pokud k tomu máte ještě samosklápějící stojan nebo nedejbože stojan vůbec nemáte, je to ještě větší legrace. Tady snad neexistuje jiná rada než trénink. Nezbude vám, než na sebe motorku naklonit a držet rovnováhu i při nakopávání. Anebo prostě požádat někoho vyššího či si stoupnout na něco vyvýšeného.


Snižování a úpravy

Už jste to kompletně vzdali a jste si jisti, že váš stroj je pro vás opravdu nebezpečně vysoký – třeba vzhledem k jeho hmotnosti. Vracíte se tedy do stádia, kdy prohledáváte internet ohledně možností snížení. Způsob, který si vyberete, velmi závisí na tom, zda se snažíte o snížení o jeden centimetr nebo třeba o pět.
Stačí-li vám drobné snížení, nejdřív se každopádně zaměřte na úpravu sedla jako takového. Nakonec třeba zjistíte, že není vůbec potřeba zasahovat do nastavení motorky. V dnešní době už je dost firem, které se zabývají úpravami sedel, ale s běžnými požadavky uspějete i u čalouníka. Nedoporučuje se to ale přehnat, musíte zachovat nějaké pohodlí. Někteří výrobci vám nabídnou i originál snížené sedlo a to je asi nejjednodušší postup, protože nemusíte nic vymýšlet.

Nicméně pokud potřebujete dolů dostat tak 5 až 10 cm, je na světě problém. Ne že by to nešlo – povolit centrál, jiné přepákování, popustit tlumiče na předku. Ale chce to dělat opatrně. Každopádně vám to ovlivní světlou výšku a dříve si škrtnete stupačkou. Jestli vám to změní jízdní vlastnosti a geometrii, je otázka a bude záviset na konkrétním stroji. Snižovat tímto způsobem například supersport a zároveň mít okruhové ambice je poněkud naivní.
Není to jen vyloženě o výšce. Pomoci vám může i jiný sklon řídítek, abyste se nemuseli tolik natahovat. Taky není od věci uzpůsobit vaší postavě i páčky brzdy a spojky. A pokud vám ani to nepomůže, tak si holt pořiďte sajdkáru, tříkolku, koně, jelena, horkovzdušný balón nebo tank.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.31
Známkováno: 171x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist